Vrchní vykladač Holokaustu je mrtev, jeho lži žijí dál

Elie Wiesel, který včera zemřel, byl a nejspíše ještě dlouho zůstane i po smrti pro mainstreamovou zmanipulovanou historiografii, jedním z nejdůležitějších svědků Holokaustu.Hlavní zásluhou Elieho Wiesela ovšem bylo, že povýšil Holokaust z pouhé údajné historické události rovnou na náboženství, když tvrdil, že “Holocaust je jedinečný, protože je nevysvětlitelný, a je nevysvětlitelný, pro­tože je jedinečný.”

To že je podle slov Wiesela Holokaust nevysvětlitelný, ovšem nebrání mnoha historikům, aby ho prezentovali jako nezvratnou historickou událost a dokonce ani mnoha politikům, aby o něm stejně mluvili.Tak například Angela Merkel se o Wieselovi vyslovila, že “byl přesvědčen, že jedině zachování vzpomínky na hrůzy holokaustu by mohlo zabránit opakování této nejtemnější kapitoly v historii”.Podle Joachima Gaucka, Wiesel “dokázal jako očitý svědek udržovat naživu vzpomínku na nejtemnější léta německých dějin”.Podle Baracka Obamy, byl Wiesel dokonce přímo “živoucím pomníkem holokaustu”.Všichni tito politici, tak zjevně jen papouškují naučené politicky “korektní” fráze a neznají očividně ani Wieselovy názory na Holokaust, ani jeho údajná očitá svědectví, nebo dostmožná znají, a potom bez skrupulí lžou.

Elie Wiesel, i když prošel některými německými koncentračními tábory během druhé světové války, jeho údajná očitá svědectví o údajných hrůzách Holokaustu jsou smyšlená, ba přímo vylhaná.Když v roce 1986, získal Wiesel Nobelovu cenu za mír, pařížský deník Le Monde tehdy mimojiné napsal, že cena byla Wieselovi udělena právě proto, že dnes vidíme snahy o zpochybňování existence nacistických plynových komor.Problém ovšem je, že ve své rádoby autobiografické knize “Night”, kde Wiesel popisuje svoje vzpomínky z Osvětimi a Buchenwaldu, nikde žádnou plynovou komoru nezmiňuje.Zato neváhá tvrdit, že v těchto koncentračních táborech, byli Židé zabíjeni vařící vodou, nebo dokonce elektrošoky, či za živa upalováni v hořících jámách.Wiesel si prostě ve své knize vybral jen špatnou propagandistickou lež, kterých se v době války i po ní, šířilo velké množství.Jelikož většina z nich byla postupem času shledána jako neudržitelná i pro prezentaci široké lajcké veřejnosti, byla přijata nakonec pro lajka technicky přijatelnější varianta vraždění Zyklonem B.I zde ovšem zpočátku docházelo k trapným omylům, když “očití svědci” plynování, kteří nikdy žádnou plynovou komoru neviděli (ani tu pro desinfekci šatstva) tvrdili, že se plyn distribuoval sprchami.Tito svědci totiž pochopitelně jako lajci předpokládali, že se Zyklon dodával v plynné formě, nikoliv v pevné, ve formě granulí.

Jelikož je tedy Elie Wiesel navzdory jeho do očí bijící nevěrohodnosti, světovými politiky stále považován za očitého svědka vraždění v německých koncentračních táborech, nebude na škodu, si některá jeho údajná svědectví připomenout.Wiesel tak ve své knize uvádí, že v Osvětimi, byly hořící jámy pro dospělé a zvláštní pro děti a dále píše:

“Nedaleko od nás z jámy stoupaly plameny, gigantické plameny. Něco spalovaly. Nákladní auto přijelo a vyklopilo náklad – malé děti. Děti! (děti hoří vzhledem vysokému obsahu vody v tělě dost špatně).Ano, viděl jsem to. Viděl jsem to na vlastní oči… ty děti v plamenech”

Wiesel pochopitelně nevěděl, že v Osvětimi sahala spodní voda až půl metru pod povrch, takže spalovat cokoliv v hlubokých jámách, které by byly pro tolik těl nezbytné, bylo už jen z tohoto důvodu nemožné, nehledě k tomu, že spálení takového množství (údajně tisíce) těl v jámách na otevřeném ohni, jak popisují i někteří další “očití svědci”, je technicky neproveditelné.Podle jeho tvrzení, Wiesel přežil zázrakem i věznění v táboře Buchenwald, když píše:

“V Buchenwaldu  posílali na smrt každý den deset tisíc lidí. Byl jsem vždy mezi poslední stovkou před vstupem (do plynové komory).”

Problém u tohoto Wieselova “svědectví” ovšem opět je, že nemá s realitou prokazatelně nic společného, jelikož i podle oficiální historiografie, prošlo tímto táborem za celou jeho historii od roku 1937 240 000 vězňů, a počet úmrtí se pohybuje kolem 50 tisíc, což je s Wieselovým svědectvím o deseti tisících mrtvých každý den v zásadním rozporu, nehledě k tomu, že ani podle oficiální historiografie, v tomto táboře žádné plynové komory nebyly a popravovalo se zde jen oběšením, nebo zastřelením.Wiesel tak prokazatelně opět čerpal z válečných a krátce poválečných propagandistických bajek, a vědomě tak lže, jelikož ničeho takového co popisuje, nemohl být svědkem.Celému tomuto absurdnímu líčení pak nasazuje korunu fakt, že když se k Osvětimi blížili sovětští “osvoboditelé”, ani mladý Wiesel, ani mnozí další vězni na nic nečekali a opustili tábor spolu s jejich německými vězniteli a údajnými vrahy.Zjevně tak moc dobře věděli, že jim od německých stráží, které podle Wiesela páchaly příšerné zločiny, hrozí mnohem menší nebezpečí, než od vojáků armády osvoboditelky.

Rovňež tvrzení dnešní holokaustové propagandy, že s termínem “holokaust”, jako označení pro vyvražďování Židů, přišel jako první Elie Wiesel, je lživé.S tímto termínem přišli jako první sionističtí manipulátoři minimálně už krátce po první světové válce v roce 1919, když psali, o hrozícím holocaustu šeti milionů Židů.Wiesel si tak jeho autorství podvodně přisvojil a lživá propaganda tuto bajku ještě dnes vydatně přikrmuje.Přiznat, že o vyhlazení šesti milionů Židů a holokaustu, psali sionisti už několik desítek let před druhou světovou válkou a v době, kdy ještě ani nacistická strana neexistovala, by totiž Wiesela odhalilo jako lháře, stejně tak jako celou holokaustovou propagandu.

Elie Wiesel je tedy mrtev, ale jeho bláboly, vydávané za očitá svědectví, budou nadále závislým mainstreamem předkládány široké veřejnosti jako fakta a Wiesel je tak dál světovými politiky pokrytecky oslavován, jako živoucí pomník Holoukaustu.Současní přední politici tak vysílají jasný signál, že vylhaná holokaustová “historie” je pro ně stále důležitá a že stavět na lžích, včetně té holokaustové, je pro ně životní nezbytnost.