Podle islamistického starosty Londýna, není důvod k obavám

Už jen tato skutečnost, že v době, kdy britská města zažívají jeden teroristický útok za druhým, sedí na londýnské radnici vyznavač islámu, ve jménu kterého jsou tyto útoky páchány, by mělo leckoho disponujícího ještě zdravým rozumem, přinejmenším zarazit.Na Britských ostrovech, se ale zřejmě, mnoho takto obdařených jedinců nevyskytuje.Pokud by jsme si pak mohli dovolit skromnou analogii s tímto současným stavem, je to hodně podobné situaci, jako kdyby si londýňané v roce 1940, posadili do čela radnice, člena Hitlerovy NSDAP.To by ovšem ještě nebylo tak kritické, jelikož nacistické Německo se usilovně snažilo, dosáhnou s Británií smíru a vyhnout se tak válečné konfrontaci.Od islámu se na druhou stranu, dá sotva čekat nějaký smír, což musí být každému, kdo měl tu čest někdy nahlédnout do Koránu, naprosto jasné.

Londýnský starosta Khan, tak vydává prohlášení, podle kterých prý ani po včerejších útocích, které si vyžádaly sedm mrtvých a desítky zraněných, prý není důvod k obavám a přítomnost policie v ulicích v nebývalém počtu, má být zřejmě uklidňující.Otázkou tedy je, co se Khan snaží Britům nalhat, když policie zjevně nebyla schopna ani jednomu masakru spáchného islamisty v posledních týdnech nijak zabránit.Britští politici v čele s premiérkou taky zřejmě už naprosto ztrácí soudnost, když si pochvalují “bleskurychlý zásah” policie, která všechny teroristy zlikvidovala během osmi minut.Skutečnost je ovšem taková, že osm minut je v situaci, kdy vás někdo ohrožuje nožem, nekonečně dlouhá doba, což by si zjevně měli politici, nadšeně oslavující policii, někdy na vlastní kůži vyzkoušet.Bohužel Britům, které vládnoucí demokratura dokonale odzbrojila tak nezbývá, něž dlouhé minuty trpět teror ozbrojených islamistů, kteří omezení držení zbraní jaksi nerespektují a případně se bránit proti zbraním židlemi, či sklenicemi, a trpělivě vyčkávat na příjezd “bleskurychlé” policie.

Namísto toho, aby britští politici v reakci na opakované teroristické útoky, kterým není policie schopna zabránit, umožnili občanům se adekvátně ozbrojit a nebyli tak odkázáni čekat dlouhé minuty na příjezd policie, tito politici v čele s premiérkou, přichází s jiným “řešením” této tristní situace.Britská premiérka Theresa May, tak vyzývá k větší regulaci “extremistických” projevů na internetu, což je vzhledem k tomu, že islamistická ideologie není v Británii nijak omezována, dosti bizarní snaha a sotva tak britské premiérce, půjde o omezení šíření myšlenek islámu na internetu.Pokud by pak chtěli v Británii nějak významněji šíření informací na internetu skutečně omezit a především kontrolovat, bylo by nutné především zakázat šifrované přenosy dat, což by v praxi zasáhlo pouze ty subjekty, které by tento zákaz respektovaly.A jelikož osoby připravující teroristický útok, by sotva zákony omezující šifrování dodržovaly, je otázkou, jestli politici v Británii jsou už tak omezení, nebo chtějí omezit internet pouze běžným občanům, jelikož na teroristy to bude mít stejný dopad, jako omezení držení zbraní, tedy žádný.

Vzhledem k posledním aktivitám britských politiků, je tak zřejmé, že jejich cílem není zajistit bezpečnost občanů, což by jednoduše zajistilo uvolnění omezení pro držení zbraní, jak konečně správně na terorismus Arabů, zareagovali v Izraeli.A jelikož se toto opatření  velmi osvědčilo a už několik arabských teroristů bylo ozbrojenými občany v Izraeli zastřeleno ještě dlouho před příjezdem policie, takže neměli čas ohrozit větší počet osob, je otázkou, proč evropské demokratury tento izraelský přístup ignorují a nepřistoupí rovněž k uvolnění držení zbraní.Jelikož však bruselská nomenklatura dělá pravý opak a držení zbraní občany se snaží ještě více omezit, je už dnes, po mnoha teroristických útocích v Evropě jasné, že omezení islámského terorizmu je sotva jejím cílem.

Demokratura DOWN, Kajínek FREE

Je opravdu mimořádně zajímavé sledovat, jak se prostituti, převlečení za politiky, vůči propuštění údajného vraha Jiřího Kajínka vymezují.A tak zatímco jsme mohli do dnešních dnů jejich kriplovskou povahu jen tušit, v souvislosti s jeho omilostněním, se nám tyto rádoby politici, odhalili v celé nahotě.A tak třeba Kalousek, označuje Kajínka za sprostého vraha a je mu prý z něho nevolno, a  Sobotka si zase stěžuje, že se z vraha, stává celebrita.Především by si tito dva političtí prostituti ovšem měli uvědomit, že celebritu z Kajínka udělal především zkorumpovaný soudní a policejní systém demokratury, jehož jsou oni dva už dlouhá léta nedílnou součástí a na jehož fungování mají zjevně svůj podíl, jinak si lze sotva vysvětlit, tyto jejich “protikajínkovské” filipiky, jelikož Jiří Kajínek, si za  vraždy, které mu nebyly nikdy prokázány, už odseděl téměř čtvrt století.

Ať tak či tak, je každému i pologramotnému jedinci jasné, že odsouzení Kajínka smrdí na sto honů, a že jediným “důkazem” proti němu, je jeho slovy, pouze svědectví jednoho smradlavého cigána, navíc s bohatou trestní minulostí.A tak jeho kritici  jen tupě opakují svoje mantry, že soudy několikrát přehodnotily rozsudek nad Kajínkem a došly vždy ke stejnému závěru.To ale asi sotva může překvapit, že soudy, které se opakovaně staví rozsudky pouze na základě svědectví pochybných existencí, soudí stále stejně, a bylo by naopak velmi překvapující, pokud by z ničeho nic změnily názor, obzvláště v situaci, kdy se osoba Jiřího Kajínka, notorického útěkáře a recidivisty, takto nabízela.Demokratura si ovšem tímto zdánlivě ideálním obětním beránkem vykonala medvědí službu, a tak ji stíny tohoto zmanipulovaného procesu, po více jak dvaceti letech dostihly.

Pokud se pak vrátíme k samotnému policejnímu vyšetřování dvojnásobné vraždy a pokusu o třetí v Borských serpentinách a následnému soudnímu procesu, těžko by jsme hledali jiný příklad, takto mimořádně odfláknuté práce jak policie, tak soudu.Nebyla tak provedena rekognice, která se provádí i u běžných případů přepadení, kde ani nedojde ke střelbě, natož k usmrcení.Jak a kdy k provedení rekognice přistupovat, pak jasně stanoví zákon v paragrafu § 93 odst. 2 trestního řádu, takže se nikdo u policie nemůže vymlouvat, že došlo k nedopatření, či opomenutí.Zákon tak jasně říká, že “k provedení rekognice se přistoupí, pokud je pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. Trestní řád stanoví požadavek, aby se k provádění rekognice vždy přibrala alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněná.”Nic takového ovšem policie neprovedla, přestože je ze zákona naprosto zřejmé, že ji měla provést a jak ji měla provést.K “ztotožnění” Kajínka jako pachatele, pak došlo údajnými svědky až během samotného soudního jednání, kdy seděl sám v poutech na lavici obžalovaných, takže tyto výpovědi jsou naprosto bezcené, což ovšem soudcům překvapivě nevadilo, ačkoliv je tento postup v zásadním rozporu s tím, co stanoví zákon.

Policie neprovedla ani rekonstrukci na místě činu, která se rovněž provádí běžně u mnohem méně závažných trestných činů, než je dvojnásobná vražda.Rekonstrukce je pak důkazní prostředek spočívající v obnovení situace a okolností, za kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah.Jedná se současně o prověření výpovědí podezřelého, obviněného nebo poškozeného/svědka.Je tedy zřejmé, že rekonstrukce měla být neodkladně provedena, nic takového se ovšem nestalo.Dodatečnou rekonstrukci nepožadovaly ani soudy, které případ opakovaně přezkoumávaly, přestože několik ministrů spravedlnosti i předseda nejvyššího ústavního soud Pavel Rychetský vyslovili vážné pochybnosti o tom, že k činu došlo tak, jako ho líčí svědci.Korunu pak tomu všemu nasadila mluvčí soudu, který Kajínka odsoudil k doživotí, když na otázku, proč nebyla provedena rekonstrukce odpověděla, že provedena nebyla proto, jelikož Kajínek odmítal vypovídat, takže prý nedávala smysl.Soud tak tedy zjevně a opakovaně ignoruje znění zákona, který jasně říká, že při rekonstrukci se jedná o prověření výpovědí podezřelého, obviněného nebo poškozeného/svědka, nikoliv tedy pouze obžalovaného, jak se nám snaží nalhat mluvčí soudu.

Jako zcela absurdní lze pak označit skutečnost, že přestože Kajínek měl podle policie i soudu vraždit na objednávku, údajný objednavatel vražd, plzeňský podnikatel Vlasák byl sproštěn viny a jiný nebyl nikdy dohledán, respektive se ho ani nikdo dohledat nesnažil.Soud se prostě spokojil s tím, že Kajínek vraždil na čísi objednávku, celé pozadí toho případu ale v klidu ignoroval, přestože bylo vzhledem k osobě zavražděného vyděrače Štefana Jandy jasné, že na jeho smrti mohlo mít zájem velké množství osob, které policii nebyly rozhodně neznámé.Soud i policie rovněž ignorovala indicie a svědectví, které mohly Kajínkovi pomoci, přestože na ně bylo opakovaně upozorňováno i ve sdělovacích prostředcích, takže policie se jimi měla povinnost zabývat, což neučinila.Tato svědectví tehdejších vězňů nedaleké věznice, však byla v zásadním rozporu s tím co vypověděl Pokoš, takže moc nepřekvapí, že jsou ještě dnes policií i soudy ignorována.

Rovněž podezřelé jednání některých policistů, konkrétně Kronďáka, jak uvedla Jandova manželka ve své výpovědi, bylo soudem ignorováno.Kronďák tak podle její výpovědi znal cestu na místo činu, které v té chvíli znát nemohl, což on ovšem popřel.Rovněž to byl policista Kronďák, který Jandovi a jeho bodyguardům “poradil”, aby v následujících dnech kdy došlo k vraždám, nenosili zbraně, které jinak všichni nosili.Navzdory těmto zásadním zjištěním, nebyl nikdy Kronďák vyšetřován, natož aby byl obviněn.Poslední Jandova slova pak zněla, “mám tady svýho policajta” a zjevně ho tam měl, v tom se nemýlil.Přestože pak Janda a Julian Pokoš byli zlikvidováni naprosto profesionálně několika ranami do hlavy i těla, druhý z Pokošů následně po tom, co zůstal ležet postřelen na zemi, nebyl doražen jak by se dalo čekat rovněž ranou do hlavy, ale z nějakého důvodu střelen z bezprostřední blízkosti do zadku.Je tedy otázkou, prož by měl mít Kajínek zájem na tom, aby jediný svědek jeho zločinu přežil.

Kajínkův případ je tak plný hrubých procesních chyb – pokud ovšem ještě takovéto ignoranství lze vůbec označit za chybu, rozporuplných výpovědí, podivného chování policie a dokonce i soudů, které otevřeně ignorují znění zákona a samotná mluvčí soudu pak rovnou drze lže.Pokud pak Sobotka, Kalousek a další obhajují tuto policejní a soudní frašku, jsou buď notně omezení, nebo mají z nějakého důvodu enormní zájem na tom, aby k řádnému vyšetření Kajínkova případu, nikdy nedošlo.

“Modrá velryba” je hoax, přesto s ním policejní složky demokratuty děsí veřejnost

Tento týden někdy ve středu, TV Nova odvysílala ve svém “zpravodajství” informaci, že se do česka dostala nebezpečná hra “Modrá velryba”, která má mít údajně za cíl, navádět děti k sebepoškozování a následně k sebevraždě.Přestože jsme byli od počátku k reálnému pozadí tohoto tvrzení notně skeptičtí, počkali jsme si na to, jak se situace vyvine a současně jsme zkoumali, jestli vůbec něco takového, jako hra “Modrá velryba” existuje.

A jako první nás překvapivě napadlo, zadat tento textový řetěz do Google, ale především do alternatiních vyhledaváčů, jako je třeba DuckDuckGo, který není zatížen reklamou a především špiclováním ze strany samotného provozovatele.Výsledek byl samozřejmě nula, s vyjímkou odkazů, které tento hoax do omrzení generovaly.Mezi ně se pak překvapivě zařadily i zdroje samotné policie, takže je opravdu zábavné, že policie, která má v heslu “pomáhat a chránit”, šíří hoaxy, s kterými přichází kdejaká bulvární televize, specielně Nova, která neváhá odvysílat v celostátním vysílání jakýkoliv nesmysl, který si její ředitel vyčte někde na ruském fake webu, odkud prý má tato hra pocházet.V tomto kontextu je pak dvojnásobně zábavné, co vlastně dělá ministerstvo pravdy, které stejně jako policie spadá pod státní instituce, že na tento blábol šířený policií včas neupozornilo, jako na naprostý fake news, na které se údajně zaměřuje.Zjevně tak všechny fake news, nejsou podle parametrů ministerstva pravdy stejně fake, jako některé jiné.

Pokud jde o informační žumpy, které na mediálním trhu působí a které si tímto a podobným hnojem zvyšují významně u svých polotupých diváků sledovanost, jedná se o místní folklor a především pak o soukromé subjekty, i když je zarážející, že je odpovědné instituce stále tolerují.V případě státní policie je ovšem tristní, že čerpá informace z těchto pofiderních zdrojů, které jsou tím, že šíří s železnou pravidelností nesmysly, notoricky známé.Policie nám tak tímto příkladem názorně předvádí, že velmi ochotně přebírá informace z bulvárních zdrojů, aniž by se vůbec namáhala takto získané informace jakkoliv prověřit, což je v době internetu, kdy je každý s přístupem k němu schopen v řádu minut takto hloupý hoax odhalit, docela bizarní přístup a především tak šíří onu takzvanou ruskou propagandu, před kterou nás má ministerstvo pravdy chránit.

Hilsneriáda a Masarykovo bizarní angažmá

Jelikož se na různých rádoby seriozně a historicky korektně tvářících se webech, mezi které také patří web, honosící se názvem Masarykova společnost, stále objevují dezinformace ohledně Masarykovy úlohy během takzvané Hilsneriády, byl sepsán jako dodatek k tématu Hilsneriády (1), (2), tento kratší doplňující text, který báchorky mající za cíl glorifikaci Masarykovy osoby a propagaci jeho údajně přísně vědeckého přístupu k případu v Polné, uvádí na pravou míru.

ritualDnes nelze zcela po více jak sto letech, s jistotou odhalit skutečné Masarykovy motivy, které ho vedly k tomu, aby se aktivně a svévolně zapojil do “zkoumání” okolností polenského případu, jisté je, že jeho cílem nebylo rozhodně jejich objektivní posouzení, nýbrž snaha řádné vyšetřování svými cílenými manipulacemi negativně ovlivnit, či přímo znemožnit.

Podle dnes šířené legendy, i slov jeho samotného, se Masaryk po počátečním nezájmu o případ v Polné (což je v pozoruhodném rozporu s jeho pozdější hektickou aktivitou), rozhodl aktivně a především veřejně ovlivňovat vyšetřování vraždy v Polné, údajně na žádost jeho bývalého žáka a tehdejšího historika a sociologa Sigmunda Münze, který si stěžoval, na antisemitský postoj českého tisku.Masaryk se tak tedy rozhodl  vystoupit proti nesmyslné pověře a falešnému mysticismu.Toto je velmi důležitý poznatek, jelikož Masaryk později nevystupoval pouze proti  nesmyslné pověře a falešnému mysticismu, nýbrž se cíleně snažil ovlivnit a především zpochybnit vyšetřování, i celý následný proces s Hilsnerem.Jelikož pak ani v jednom procesu, nebyl Hilsner obviněn a ani následně odsouzen na základě nějakých nesmyslných pověr, či falešného mysticismu, ale na základě výpovědí svědků, nepřímých důkazů a znaleckých posudků, je zřejmé, že Masaryka vedly naprosto odlišné motivy, než údajné vystoupení proti nesmyslné pověře a falešnému mysticismu.

Masaryk se tedy rozhodl konat a potom co prý podrobně studoval soudní protokoly, zabýval se kriminalistickými postupy a fyziologií, následně vydal tiskem onu brožuru “Nutnost revidovati process Polenský”, která je dnes mainstreamovými pseudohistoriky označována jako vědecké dílo, které mělo údajně vyvrátit závěry lékařů, kteří provedli pitvu mrtvoly Anežky Hrůzové, i závěry vyšetřovatelů.Hlavním cílem jeho brožury ovšem nebylo bojovat proti nesmyslné pověře a falešnému mysticismu, jak hned zpočátku Masaryk deklaroval, ale především zpochybnit závěry pitevního protokolu a dalších posudků, kde ovšem po nějakých pověrách, či mysticismu nebylo ani stopy.To vše s cílem zpochybnit, že k vraždě došlo na místě nálezu mrtvoly, nýbrž “v obydlí” a tím přenést podezření z Hilsnera, který byl dobře známý, že se v těchto místech pravidelně poflakoval, na blízké příbuzné oběti.

Ke smůle Masaryka, státní zastupitelství distribuci jeho brožury zakázalo a vydané výtisky nechalo zkonfiskovat.Podle legendy, za tímto zákazem měly stát antisemitské síly, ovšem důvod jejího zákazu byl mnohem prozajičtější.Masaryk tímto jejím vydáním otevřeně zasahoval do vyšetřování a dokonce se uchýlil k nelegálním praktikám, když se mu jako neoprávněné osobě, nějakým způsobem podařilo získat předmět doličný, který byl součástí vyšetřování, což bylo hrubé porušení zákona, a čímž se nezapoměl v brožuře chytře pochlubit.Masaryk si tak neměl na co stěžovat, naopak mohl být rád, že neskončil ve vězení, ale byl potrestán pouze nízkou pokutou.To současně dokazuje, že zastupitelství neovládaly žádné antisemitské síly, protože pak by s Masarykem státní zastupitelství jinak zatočilo a je vlastně s podivem, že z této šlamastiky, nakonec tak snadno vyvázl.Masarykova brožura se tak nikdy nedostala do širšího povědomí, a Masaryk se tak díky tomu před celým národem ještě více neznemožnil.

Následně po tom, co byla Masarykova rádoby vědecká brožura zkonfiskována, přijal Masaryk roli oběti, které bylo temnými silami v pozadí údajného protižidovského spiknutí znemožněno, vydáním jeho brožury, podle něj špatně vedené vyšetřování, založené podle něj na rovněž chybných posudcích ovlivnit.Vzhledem k faktu, že se Masaryk hrubě a dokonce protizákoně pletl do práce úřadům, aniž byl o to kýmkoliv z oficiálních míst žádán, zní jeho nářky opravdu komicky.Z jeho reakcí je cítit ukřivděnost, což je zarážející už jen proto, že nedisponoval v oblasti kriminalistiky, ani fyziologie potřebným vzděláním, ani znalostmi, a jak  sám uvádí, musel se v těchto oblastech teprve rychlostudiem dovzdělat.To se mu ovšem, jak dokládá jeho brožura, kterou spíchnul včetně onoho studia za pouhé dva měsíce příliš nepovedlo, nicméně mu to nebránilo v tom, aby v ní jako samouk bez jakékoliv praxe, poučoval vystudované osoby s mnohaletými zkušenostmi v oboru.

Naprosto k neuvěření jsou pak Masarykovy stížnosti, v nichž běduje, že se nesmí samostatně myslit a vědecky pracovat, a svou kritiku procesu polenského, se dokonce odvažuje označovat za vědeckou práci.Masaryk se ani nestydí drze připomínat, že se v rámci svého údajného pátrání dokonce vypravil osobně do Polné na místo činu, zapomíná už však dodat, že to bylo až dlouho po sepsání jeho pavědecké brožury a více jak půl roku po vraždě, kdy už byla oběť dávno pohřbena, aniž by ji tedy vůbec kdy viděl, ať už na místě činu, či kdekoliv jinde, nebo alespoň vyslechl některé svědky.Masaryk si přesto dovoluje stěžovat, že mu bylo bráněno v jeho údajně vědecké práci na případu, ve skutečnosti se ovšem o možnost vědecky případ zpracovat připravil sám svým počátečním nezájmem, a začal do něj nezákoně fušovat až v době, kdy byly ostatky oběti dávno v zemi a to navíc pouze doma od psacího stolu, jelikož si zjevně nedostatečně nastudoval, ony kriminalistické postupy.Evidentně si tak pletl, exaktní forenzní kriminalistické metody, s prací romanopisce.

Tímto fiaskem s Masarykovou brožurou, po kterém následovalo její zabavení a trest pro Masaryka, ovšem jeho bizarní role v Hilsneriádě neskončila.Už v roce 1900 Masaryk vydává brožuru druhou, jako reakci na odpověď lékařů, nazvanou tentokrát Význam processu polenského na pověru rituelní.Předně se v ní snažil vysvětlit, jak bylo možné, že soudce zpřístupnil předmět doličný neoprávněným osobám a přišel opravdu s chytrou výmluvou.Podle zákona, je totiž soudce povinen každého přijmout, kdo by vyšetřování mohl nějak objasnit.Otázkou ovšem je, jak by mohl Masarykův přítel dr. Bulova a jeho žena, která kdysi vedla kursy šití, objasnit vyšetřování, když nikdo z nich včetně Masaryka, nebyl vzdělán v kriminalistice, ani nemohli přispět žádným svědectvím.Tato Masarykova argumentace, se tak jeví jako účelová, už vzhledem k tomu, že v první brožuře se o tomto postupu nezmiňuje a ani v soudních spisech o této události není ani zmínka, takže soudce jednal nezákoně, když postupoval neoficiálně.

V tomto novém spisu, ovšem Masaryk znatelně přibrzdil a svoje útoky na lékaře a jejich zprávu přehodnotil.Podle znalce, s kterým se prý radil, pitva nebyla provedena špatně, měla ovšem jisté nedostatky, vzhledem k tomu, že oba lékaři nemají dostatečné zkušenosti v soudním lékařství.To je ovšem významný obrat oproti první brožuře, podle které byla pitevní zpráva vyloženě špatná a podle filmu Zločin v Polné, dokonce naprosto bezcená.Autoři scénáře, se tak s Masarykovým poopraveným názorem, dostávají do zásadního rozporu.Tento obrat je nejspíše důsledkem toho, že si Masaryk později uvědomil, že pokud by se mu přece jen podařilo pitevní zprávu znevěrohodnit, jediným řešením by bylo provést pitvu novou a tedy přikročit k exhumaci těla.Přestože v první brožuře, se Masaryk vyslovuje, že exhumace by v některých věcech mohla přinést světlo, nikdy ani on, ani obhájce Hilsnera o nic takového nežádali.I když by nová pitva exhumovaného těla odhalila nějaké nesrovnalosti, bylo naprosto nepodstatné, jestli řez byl obyčejný, nebo neobyčejný, jak neustále spekuloval Masaryk, jelikož na odsouzení Hilsnera, by to nemělo žádný vliv.Naopak by se Masaryk a ti co ho do případu zatáhli, mohli spíše obávat, že zkušený patolog, by mohl odhalit skutečnosti, které by Masarykovu legendu mohly spíše vyvrátit, proto je celkem pochopitelné, že Masaryk, ani nikdo z těch co stáli v pozadí, po ničem takovém nevolal.

Masaryk se dále opět vrací k tématu místa vraždy a znovu urputně spekuluje, že na místě nálezu k ní dojít nemohlo.Hlavním argumentem má být poloha mrtvoly s ohnutýma nohama, které prý nebylo možno na tomto místě dosáhnout.Největší slabinou jeho “nové” argumentace ovšem opět je, že zatímco k vraždě došlo koncem března, on místo navštívil až v prosinci, kdy bylo po kolena sněhu a na místě se za těch mnoho měsíců mohlo dosti změnit.To Masarykovi ovšem nebrání tvrdit, že smrček, pod kterým tělo leželo a nohy zachyceny v jeho větvoví, prý byl na to aby to bylo možné příliš malý, se slabými větévkami, sotva 1,3 m výšky.Zatímco v případě jeho kritiky, chytá Masaryk každého za slovo a napadá každou dle jeho názoru nelogičnost, v tomto případě výletu do Polné, sám zřejmě nechal logiku doma.Mezi vraždou a jeho návštěvou místa činu uběhlo sedm měsíců, za kterou smrček, který si Masaryk vyhlédl, musel vzhledem k rychlosti růstu smrčiny půl až jeden metr za rok, doznat vyznamné změny.V době vraždy tak smrček mohl být tak poloviční, a těžko si představit, že by někdo tahal tělo pod takový ministromek, když v blízkém okolí se nacházela příhodnější místa pro úkryt.

Rovněž jeho tvrzení, že tělo nebylo ukryto a že bylo dokonce úmyslně vystaveno je nepravdivé, jelikož přes skutečnost, že každý den po pěšině okolo místa nálezu prošlo mnoho lidí, bylo tělo objeveno až při pátrání školními dětmi a potvrzuje to i mnoho svědků, kteří se na místě shromáždili.Stejně tak hypotézy, podle které bylo tělo na místo nálezu dopraveno, se odmítá vzdát.Bylo tak podle něj dopraveno z minimálně 30 minut vzdáleného obydlí, což si ovšem lze sotva představit, vezmeme li v potaz, že s břemenem, které lidské tělo představuje, by  čas přepravy významně narostl.Je tedy pochybné, že by vraha vláčejícího mrtvolu, přitom mimořádně fyzicky vybaveného ??, někdo v těchto frekventovaných místech nespatřil.Masaryk mohl samozřejmě provést rekonstrukci podle jím nastudovaných kriminalistických postupů, nikdy se ovšem o nic takového nepokusil a zůstal u svých oblíbených spekulací od psacího stolu.Druhá brožura přesto, že se Masaryk na její sepsání zjevně mnohem lépe připravil a obohatil ji i mnoha jistě hodnotnými poznatky, je opět plná spekulací a nesmyslů, které ji tak odkazují rovnou do říše bajek.

Přes svou enormní snahu, míří Masaryk svými spekulacemi špatným směrem a je vlastně nejasné, čeho jimi má být vlastně dosaženo.Zvrácení rozsudku nad Hilsnerem však asi sotva, čehož si musel být nesporně vědom, jelikož Hilsner byl odsouzen na základě svědectví, podle kterých byl viděn v lese Březina už v období vraždy M. Klímové a následně mnohokrát znovu, až do objevení už  jen její kostry, stejně tak v období do nálezu těla A. Hrůzové.Dalším nepřímým, ovšem zásadním důkazem proti němu, byly Hilsnerovy zkrvavené kalhoty, které si ovšem tak jak vysvětloval nemohl zakrvácet a navíc snaha je prát a nakonec skrýt.Rovněž Hilsnerova neochota, ztotožnit osoby vzhledem židovského původu, které se podle několika svědectví ve dnech vraždy vyskytovaly v jeho přítomnosti, vedlo k přesvědčení soudců, že má co tajit.Tímto směrem se ovšem Masaryk ve svých spekulacích nepouští, vědom si toho, že tyto skutečnosti nelze zvrátit, a do omrzení tak zabředá do tématu vraždy rituelní, jako by jednal na něčí objednávku.

Celé toto Masarykovo angažmá v polenském případu pak působí tak, že musel v tomto jeho životním období trpět zatemněním mysli, nebo byl k sepsání svého pamfletu někým přinucen, jinak lze sotva přijmout, že někdo jeho inteligence a vzdělání, mohl něco takto ubohého, při plném vědomí a dobrovolně sepsat a dokonce vydat.Nakonec lze s Masarykem souhlasit alespoň v tom, že období Hilsneriády bylo pro něj i jeho rodinu velmi těžkou životní zkouškou, nicméně vinu za to mohl dávat pouze sám sobě.

Klíčový kompletní dobový materiál, ve kterém lékaři, kteří provedli pitvu mrtvoly, odpovídají na Masarykův spis “Nutnost revidovati process Polenský”, ke stažení zde, odhaluje Masaryka, v lepším případě jako pouťového kejklíře, v horším pak, jako bezcharakterního manipulátora a lháře

Mainstream dezinformuje o kriminalitě imigrantů ve Švédsku

Jelikož mainstream systematicky lakuje imigraci cizích ras do Evropy na růžovo, bylo by překvapením, pokud by v souvislosti s posledním prohlášením amerického prezidenta Donalda Trumpa udělal vyjímku.Trump se v něm vyjádřil, že imigranti ve Švédsku jsou příčinou vysoké kriminality, na což mainstream okamžitě zareagoval tvrzením, že kriminalita ve Švédsku navzdory zvýšené imigraci, má za poslední roky klesající tendenci, což ovšem podle statistik není tak jednoznačné, protože například počet hlášených znásilnění v roce 2016, oproti roku 2015 stoupl o 13%.

swedencrimeI kdyby tedy celkově kriminalita ve Švédsku klesala, což je sporné, statistiky celkové kriminality, ovšem jaksi nic neříkají o tom, jakou měrou se na celostátní švédské kriminalitě, podílí přistěhovalci z neevropských zemí, respektive přistěhovalci neevropských ras.Rovněž taková statistika nevypovídá nic o tom, jaké kriminality se to které etnikum dopouští, jelikož jak dokládají statistiky z USA, jsou v tomto směru mezi etniky obrovské rozdíly (1), (2), (3).Ze strany mainstreamu, se tak jedná o zjevnou manipulaci.Pokud by pak mainstream chtěl informovat objektivně, musel by přiznat, že vládní strany ve Švédsku, už minimálně deset roků odmítají zveřejnit statistiky o původu kriminality, což znamená, že podíl imigrantů na celkové švédské kriminalitě se cíleně tají.Nicméně nezávislá studie ukázala, že švédské ženy v posledních letech méně vycházejí z domu, z obavy z sexuálního obtěžování, což zřetelně koresponduje s masivním přílivem imigrantů v této dekádě.Přestože tak tlaky na zveřejňování statistik kriminality imigrantů sílí, podle švédských oficiálních míst, by toto zveřejnění nepřispělo k zlepšení situace ve společnosti, což naznačuje, že tyto statistiky nebudou pro přistěhovalce dvakrát lichotivé.

Zatímco nám tedy švédská kriminalita přistěhovalců, zůstává ze strany oficiálních míst utajena, sousední země jako Finsko a Norsko, které jsou švédsku velmi blízké, problémy se zveřejněním kriminality migrantů nemají.V Norsku, které oproti svým sousedům přijalo významně méně imigrantů, je tak podle statistik 9 z 10 pachatelů násilí na dětech imigrantského původu.82 rozsudků z 89 za domácí násilí, které za poslední tři roky vynesl okresní soud v Oslu, pak připadá rovněž na migranty.Podle policejního důstojníka Thomase Utne Pettersena, vzhledem k tomu, jak významný mají imigranti podíl na trestné činnosti v Norsku, je naprosto legitimní být xenofobní.Zpráva vydaná norskou policií z roku 2001 uvádí, že všechny znásilnění v průběhu minulého roku byla spáchána muži nezápadního původu.Všechny nahlášené znásilnění v průběhu posledních 5 let, rovněž spáchali muži  cizího původu. Policejní inspektor Hanne Kristin Rodhe říká, že pachatelé jsou často nezaměstnaní a byli žadateli o azyl v průběhu posledních pěti let.Co se týká nezaměstnanosti imigrantů, situace ve Švédsku, se velmi podobá situaci v UK a USA, a je podhoubím pro růst další zločinnosti, což prokazatelně dokládají dlouhodobé statistiky vládních institucí v USA.

Stav kriminality neevropských imigrantů ve Švédsku, tak bude sotva lichotivější, naopak se dá předpokládat, že tamní situace bude ještě o poznání horší.Švédská vládnoucí klika, která má zájem v imigrační politice dále pokračovat, je tak nucená tento stav tajit a mainstreamová média celé EU, se rovněž usilovně snaží, manipulacemi kriminalitu imigrantů maskovat.

Trump chce řešit černošskou kriminalitu v Chicagu federálním zásahem

Donald Trump varoval, že pokud Chicago nevyřeší vysokou násilnou kriminalitu, bude ji řešit na federální úrovni.Situace v Chicagu je už delší dobu neúnosná a kriminalita stále stoupá.Letošní nárust v počtu mrtvých tak oproti stejnému období loňského roku, už činí 24 procent, nicméně tato kriminalita je vysoká už mnoho let a má neustále stoupající tendenci.

chicago-race-murder-2009Mainstreamové zdroje, které o této Trumpově iniciativě informovaly, pochopitelně v duchu sluníčkové politiky, jaksi “zapoměly” zmínit, kdo má tuto katastrofální násilnou kriminalitu v Chicagu na svědomí.Jelikož dlouhodobě v počtu násilných trestných činů dominuje v USA černá populace a ostatní etnika tak v tomto směru převyšuje rovnou několikanásobně, ani Chicago není v tomto směru vyjímkou.Za rok 2016, tak 71% procent vrahů v Chicagu patřilo k černé populaci a 75%  jejich obětí byli rovněž příslušníci černošské menšiny.Je tedy zjevné, že Chicago má obrovský problém s násilnou trestnou činností, páchanou v rámci černošské populace, jak ukazují statistiky Chicagské policie.Počet černochů žijících v Chicagu, přitom dosahuje pouhých 33%.

83,4% zabití pak bylo způsobeno střelbou a 6,7% pobodáním.Z celkového počtu 362 zabití střelnou zbraní, 351 (97%) bylo ruční zbraní.77% všech obětí zabití mělo v anamnéze předchozí zatčení.Obětí bylo 90% mužů a přes 70% pachatelů těchto vražd byli muži ve věku mezi 17 a 35 lety.Tato data tak ukazují, že se jedná v podstatě o válku gangů, která se naprosto vymyká jakékoliv kontrole.Údaje o pachatelích také odhalují znepokojující skutečnost: mladí černoši  páchají drtivou většinu vražd a jejich oběťmi, jsou rovněž mladí černoši.Pozoruhodné v souvislosti s situací v Chicagu rovněž je, že Trump je po dlouhé době první prezident, který chce tuto situaci řešit, zatímco  Obamova vláda a zjevně i vlády předchozí, ji jednoduše ignorovaly.

Vzhledem k věku pachatelů a jejich rasové příslušnosti, tak nelze nepřipomenout skutečnost, že masy imigrantů valící se do Evropy, patří ve velké většine rovněž ke stejné skupině, tedy ke skupině, která je co se týká páchání násilné trestné činnosti vysoce riziková, což dlouhodobě dokládají nejen americké policejní statistiky.

Konečně se začínají budovat zátarasy proti arabským teroristům po vzoru Izraele

Jak už jsme zde několikrát psali, jedinou účinnou obranou proti arabskému terorizmu, s kterým mají v Izraeli dlouhodobu negativní zkušenost, je fyzicky znemožnit těmto teroristům tyto útoky provádět.Po úterním útoku v Berlíně, ke kterému se přihlásil Islámský stát a který s velkou praděpodobností provedl útočník z řad neevropských imigrantů,  si už i někteří evropští politici začali konečně uvědomovat, že zde hrozí z této strany bezprostřední nebezpečí a jak se dá jedině těmto útokům bránit.

roadblockA tak například v Brně, i dalších městech, začaly na ochranu vánočních trhů před podobnými způsoby útoků, které mají příslušnící těchto etnik v oblibě, vznikat improvizované zátarasy, stejně jako se budují i v Izraeli, jako prevence před útoky arabských palestinců, které si tam už vyžádaly mnoho obětí.Izrael díky svému dlouhodobému boji s arabskými teroristy, moc dobře ví, jaké Arabové představují nebezpečí a je také v budování těchto preventivních opatření mnohem dále než Evropa, která si teprve nyní pomalu začíná uvědomovat, co si sem  prostřednictvím nekontrolovaného přílivu imigrantů prosazovaného vládnoucími politiky vlastně importovala a že cestou ústupků, které tito imigranti vnímají jako slabost, to asi dále nepůjde.

Zátarasy samy o sobě pochopitelně stačit na zastavení těchto útoků nebudou, na to bude nutné zavést podstatně propracovanější opatření podobná jako v židovském státě a omezit těmto nebezpečným etnikům vjezd dopravními prostředky do oblastí měst, kde by mohla jakýmkoliv způsobem ohrozit obyvatelstvo, případně způsobit jiné škody.I tak je to znatelný pokrok, a někteří zodpovědní činitelé tak konečně rozpoznali, jaké nebezpečí ze strany těchto imigrantů hrozí a namísto hloupých řečí, začínají jednat.Doufejme tedy, že do budoucna tak tyto pokračující útoky povedou i k dalším opatřením, která zabrání rizikovým etnikům, dopuštět se takto vražedných útoků, ke kterým stále dochází především díky stupidní politice vládnoucích struktur, které toto nebezpečí ze strany imigrantů úmyslně přehlíží, přestože musí mít povědomí o jejich nebezpečnosti díky varování izraelských odborníků na bezpečnost i z televizního zpravodajství, které informace o arabských útocích v Izraeli pravidelně přináší.