Teroristi v čele Izraele nejsou pro demokraturu problém

V Izraeli je poměrně běžné, že se do vrcholných pozic dostávají jedinci, kteří mají mírně řečeno problematickou minulost a podle současných evropských norem, by měli být zařazení do kategorie válečných zločinců, minimálně však teroristů.Nikdo z evropských politiků, ale proti izraelskému zvyku dosazovat do vrcholných pozic ve státě osoby, které se aktivně v minulosti podíleli na teroristických útocích a genocidách nežidovského obyvatelstva překvapivě neprotestuje a dokonce s nimi evropští  politici a nejen oni, v minulosti udržovali, či dodnes udržují velmi dobré vztahy.

king.david.hotel

Tato realita tak ukázkově demonstruje, jakou prohlanou politiku evropští politici praktikují.Zatímco všichni nežidovští teroristi jsou v médiích očerňováni, o těch s židovským původem, v nich nepadne nikdy ani jedno kritické slovo, naopak jsou často zobrazováni v pozitivním světle, přestože je i mainstreamovými historiky všeobecně uznávaný fakt, že velká část izraelských vůdců, se v minulosti aktivně angažovala v teroristických uskupeních.Mnoho budoucích izraelských vysokých vládních činitelů včetně premiérů Izraele, tak začínalo svou politickou kariéru v teroristických organizacích, jako byl nechvalně známý Irgun, který stál za útokem na Hotel Krále Davida v roce 1946 a nebo Lechi, pro jehož příslušníky, byly vraždy nepohodlných osob denním chlebem.

David Ben-Gurion

Byl první izraelský premiér a tuto funkci zastával s přestávkou po třináct let.Nařídil etnické čistky asi 750.000 Palestinců a zničení stovek vesnic v roce 1948.Většina z obětí byli chudí zemědělci a jejich rodiny, kteří žili v hliněných chatrčí, neměli žádné zbraně, a nemohli se tedy nijak bránit.

Yitzhak Rabin

Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v pořadí šestý izraelský premiér v letech 1974 až 1977 a podruhé coby v pořadí jedenáctý premiér od roku 1992 až do svého zavraždění v roce 1995.Schválil vyhoštění dětí z Lyddě, aby byla etnicky vyčištěna “rychle, bez ohledu na  věk”Rabin byl válečný štváč, který  plánoval v roce 1967 útok na Egypt.Rabin řekl v rozhovoru pro Le Monde v únoru 1968, “věděli jsme, že Nasser neměl v úmyslu útočit.”

Menachem Begin

Byl izraelský politik a zakladatel politických stran a aliancí Cherut, Gachal a Likud. V letech 1977 až 1983 se stal vůbec prvním izraelským premiérem z řad pravice.Popisoval masakry jako “nádherné akty vítězství.” Albert Einstein a dalších 25 židovských intelektuálů  Begina a  jemu podobné, označili v otevřeném dopise v roce 1948 New York Times, jako fanatické teroristy.Begin byl zapojen do vražd mnoha civilistů, do masakru Deir Yassin a dalších teroristických činů, jako i do bombového útoku na hotel King David (trosky hotelu po tomto útoku na fotografii), při kterém bylo zabito kolem stovky lidí, včetně 28 Britů, 41 Arabů, 17 Židů.

Golda Meir

Byla ministerskou předsedkyní státu Izrael v letech 1969-74. Historicky byla první a dodnes jedinou ženou v tomto úřadě.Nařídila operaci Wrath of God, jako mstu za útoky na sportovce v Mnichově, která skončila smrtí mnoha civilistů připisovaných Ehud Barakově eskadře smrti.Tyto eskadry smrti zavraždily i osoby, které neměly s útoky nic společného.Po stížnostech mnoha zemí, Golda Meir tuto operaci zastavila, nicméně nikdy nebyla obviněna ze státního terorismu a vztahy s Izraelem, tyto masakry taky překvapivě neovlivnily.Golda Meir také tvrdila, že pozemky ukradené  Palestincům nemohou být vráceny, protože prý nežili jako lidé.Toto jednání nese zjevné rysy genocidy.

Ehud Barak

Je izraelský politik, bývalý předseda vlády a předseda Strany práce.V minulosti zastával řadu ministerských postů.Patřil k zabijákům během operace Goldy Meir Wrath of God.

Yitzhak Shamir

Byl izraelský politik, vůdce předstátní organizace Lechi a agent Mosadu. Dvakrát zastával funkci premiéra.Byl zapojen do vraždy lorda Moyneho a švédského hraběte Folke Bernadotteho.Bernandotte si rozsudek smrti vysloužil za své doporučení prostředníka OSN  palestinským uprchlíkům, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, že Izrael by jim měl umožnit návrat zpět.Shamir byl také zapojen do masakru Deir Yassin a dalších teroristických činů.Během jeho vedení teroristické skupiny zvané Stern Gang (Lechi), tato organizace spáchala celou sérii vražd.

Minimálně dva premiéři Izraele, tak byli teroristi podle jakékoliv definice terorismu.Menachem Begin a Yitzhak Shamir, přímo naplánovali a provedli teroristické útoky proti Arabům, Britů i dalším Židům a nařizovali zabíjení civilistů z politických důvodů.Pokud jsou etnické čistky terorismus, potom i David Ben-Gurion, Moshe Sharett, Yitzhak Rabin a Levi Eshkol byli teroristi.Soupis všech terostických útoků, za kterými stojí izraelští politici, by pak vydal na celou knihovnu.

V těchto souvislostech je pak poměrně bizarní, že německý pralament uznal masakr Arménů Osmanskou říší za genocidu, v případě židovského terorismu a genocidy na Izraelem obsazených územích, se podle něj už ovšem o genocidu nejedná.Stejně tak například Kurt Waldheim, který prý měl vědět o údajných válečných zločinech během druhé světové války, byl nucen kvůli těmto obviněním ukončit politickou kariéru.To že izraelští politici nařizovali vraždy a prováděli teroristické útoky a genocidu, jejichž následkem byly stovky mrtvých, je ovšem podle evropské demokratury v naprostém pořádku.Velmi podobné metody, jaké praktikovali budoucí izraelští politici ve snaze o dosažení židovského státu, dnes praktikuje i Islámsky stát.V jeho případě, se však už prý jedná o terorismus.Je tedy zjevné, že politici izraele mohou beztrestně vraždit a provádět terostické útoky, aniž by to třeba jen ohrozilo jejich politickou kariéru, nebo aby vůbec za to sklidili jakoukoliv kritiku, od mainstreamových lžimédií.

Jedni z největších masových vrahů moderní historie byli Židé

Pokud si nyní myslíte, že tvrzení v titulku, které se ovšem zakládá na faktech, pochází od Adama Bartoše, nebo nějakého jiného, demokraturou onálepkovaného “antisemity”, tak jste na omylu.Autor článku je totiž Izraelec, tedy Žid, a jeho článek na toto téma byl publikován už v roce 2006 na webu Ynetnews, což jsou nejčtenější izraelské noviny.A že nešlo o nějaký omyl v publikaci dokazuje, že se ještě dnes, článek stále po deseti letech na webu Ynetnews nachází.Nikdo v Izraeli, tak nenařídil jeho stažení, a ani jeho autor, nebyl za jeho sepsání a zveřejnění nijak, natož pak soudně perzekuován, jak se děje běžně v demokraturách, které svobodu slova pouze předstírají.Autor článku Sever Plocker, je dokonce držitelem The Sokolov Prize, což je izraelská novinářská cena, udělovaná obcí Tel Aviv.

murderers

V demokratuře pak stačí, aby jste napsali, že Hilsner zabil Anežku Hrůzovou, něco o řešení židovské otázky, nebo poukázali na izraelskou imigrační politiku a jste onálepkováni jako “antisemita”, případně rovnou odsouzeni na základě nějakého gumového paragrafu, za podněcování nenávisti k židovskému etniku, jak se stalo Adamu Bartošovi a Ladislavu Zemánkovi.To že Hilsner je pravomocně odouzený vrah, s konečným řešením židovské otázky přišel sionista Theodor Herzl se svými soudruhy a izraelská imigrační politika je postavena na čistotě krve, je v inkviziční demokratuře nepodstatné a musíte o těchto skutečnostech držet hubu, nebo vám bude hrozit kriminál.

Kdyby si pak někdo dovolil v evropské demokratuře napsat to, co Sever Plocker v izraelském tisku, dostane nejspíše doživotí.Příklad z Izraele tak demokraturu jasně usvědčuje, že v ní nejde o žádnou ochranu židovského etnika před jakousi fantaskní nenávistí, ale že jde o prachsprostou likvidaci, zločinné demokratuře nepohodlných osob, které by ji mohly politicky ohrozit.Vrcholem ironie pak zůstane, že zločince ve službách demokratury, usvědčili právě ti, jejichž rádoby ochranou, chtěli svoje zločinné rejdy maskovat.

Kdo informuje o izraelské antiimigrační rasové politice je antisemita

To že se v demokratuře nepohodlní politici a nebo informační zdroje, často značkují antisemitskou nálepkou, je v dehonestační politice zaměřené proti všem, kteří odmítají propagandistická dogmata, dlouhodobě zavedená praxe.Poukazovat tak na cokoliv, co je v demokratuře z propagandistických důvodů vnímáno negativně, v souvislosti s židovským etnikem, je zárukou toho, že si nálepku antisemity jistojistě vysloužíte.

marriages-in-israel

Pokud si tedy přečtete článek na iDnes, který se věnuje letošní návštěvě Adama Bartoše v Polné, při které připoměl 117 let od zavraždění Anežky Hrůzové, dovíte se mimo jiné, že A. Bartoš v letošní řeči opět zaútočil na Židy, když řekl, že: “Ačkoliv Židé sami uprchlíky nepřijímají, nám říkají, že bychom je přijímat měli a když tak nečiníme, označují nás za xenofoby.”Na iDnes, jehož pisálci zjevně opakovaně píší v zájmu vládnoucí nomenklatury, je tak konstatování faktů označováno, jako útok na Židy.

Poukazovat tak na izraelskou segregační a rasovou imigrační politiku, kterou Izrael na svém území už desítky let praktikuje (a nutno dodat, že jen díky  segregační politice, omezil počet útoků na své občany na minimum), je v evropské  právní inkvizici, považováno za útok na Židy, a není problém se tak dostat před soud, za podněcování k nenávisti.Někdo stojící v pozadí a ovládající mainstreamová media, má tak zjevně velký zájem na tom, aby tato velmi úspěšná izraelská rasová politika, byla před evropskými občany utajena a současně odpůrci imigrace cizích ras do Evropy, byli označováni za xenofoby.V newspeaku demokratury, je samozřejmě xenofobie prezentována jako cosi negativního, zatímco ve skutečnosti to je přesně naopak, což dokazuje i xenofobní imigrační izraelská politika.

Pro každého jen trochu kritického pozorovatele, který se nespokojí s mainstreamovými bláboly, jako s jediným zdrojem, je do očí bijící, že tady někdo káže vodu a současně pije víno.A tak přestože Izraelci, si dopřávají víno už dlouhá desetiletí plnými doušky, evropští politici, kteří podle svých opakovaných prohlášení, mají s židovským státem velmi dobré vztahy, se snaží své občany přesvědčit o tom, že by sami měli pít vodu.

Jistě, odhalit podstatu izraelské rasové antiimigrační politiky, by mohlo mít pro historická dogmata, jejichž zpochybnění demokratura přísně trestá, vážné následky.Zatímco ještě dnes, mnozí tato dogmata přijímají, jako historická fakta, odhalení skutečného historického pozadí zákonů, které v Izraeli zavedli, by tuto víru v ně, mohlo vážně ohrozit.A tak nezbýva, než izraelskou rasovou politiku, založenou na Norimberských zákonech z roku 1935, které si  už tehdy představitelé židovstého etnika pochvalovali, takže jejich kopii zavedli i v samotném Izraeli, nadále před evropskou veřejností tajit a narušitele oficiální legendy, posílat do kriminálu jako onálepkované antisemity.

Mainstream cenzuruje izraelskou DNA imigrační politiku

Mainstreamovým pisálkům, bylo milostivě jejich pány povoleno, napsat po dlouhé době, dost možná vůbec poprvé článek, o izraelské imigrační politice.Ve skutečnosti ovšem v článku to podstatné opět chybí, a pokud máte i jiné zdroje, je tento článek vyloženě k smíchu.

isr

V článku se tak poukazuje na to, že v izraelských uprchlických táborech panují špatné podmínky a že  Izrael se s uprchlíky nemazlí, “a azyl nepřizná ani jednomu ze sta”. Izrael je ovšem třeba taky pochválit, jelikož těm, kteří se dobrovolně vrátí zpět, nabídne 3 500 dolarů.Co za touto izraelskou štědrostí je, se už ale nedovíte.

Tato izraelská velkorysá štědrost samozřejmě není samoúčelná, jak se nám snaží na iDnes sugerovat.Izrael dlouhodobě prosazuje na svých územích rasovou imigrační politiku a přijímá tak jen ty, kteří vyhovují rasovým požadavkům na čistotu židovské krve, případně projdou testy DNA, které Izrael začal používat.Na ty, kteří nejsou uznáni jako plnoprávní členové židovské společnosti a odmítají Izrael opustit- tedy především Palestinci, jsou na území Izraele aplikována přísná segregační opatření.

V článku je snaha tuto pro Izrael nepříjemnou realitu omluvit tím, že Izrael přijímá tisíce Etiopanů s židovskými kořeny.Skutečnost je ovšem taková, že tito  Etiopané zažívají v Izraeli diskriminaci, je omezovaná jejich porodnost a nemají zdaleka stejná práva jako ti s čistou židovskou krví, protože nejsou dostatečně židovští a stávají se tak občany druhé kategorie.Izraelská imigrační politika se tak stále v mainstreamu  tabuizuje a to co je povoleno prozradit, se lakuje podle zásad sluníčkové politiky na růžovo.Pro sluníčkáře velmi nepříjemnou skutečností tak je, že Izrael zavádí v platnost restaurované národně socialistické Norimberské zákony z roku 1935, ovšem významně vylepšené o testy DNA, a má tak zůstat nadále utajena.

Vtírá se tak otázka, jestli rasové zákony z roku 1935 byly opravdu tak  špatné, když se v případě Izraele, který zavádí po sedmdesáti letech prakticky to samé, musí tato realita tutlat.Z logiky věci tak vyplývá, že zas tak špatné nebyly, když i židovský stát se na základě výzkumu židovské DNA rozhodl jít ve třetím tisíciletí také touto cestou, ale je nutné to držet v tajnosti, jinak by báchorky o Hitlerově říši, usilovně šířené mainstreamem, rychle vzaly za své.

Nacistická politika čistoty krve zažívá renezanci.Izrael začal ověřovat čistotu židovské krve testy DNA

Jak už jsme před nějakým časem uvedli, Izrael loni oznámil, že se rozhodl využít posledních poznatků v oblasti genetiky a je tedy připraven, testovat čistotu židovské krve imigrantů, prostřednictvím testů DNA.U těch, kteří se tak chtějí ucházet o izraelské občanství na základě zákona o návratu aliya, může být požadovám test DNA, který ověří, zdali jim v žilách koluje dostatek čisté židovské krve.

jewish-genes500

Ostrov demokracie na Blízkém východě, jak židovský stát nedávno označil prezident Zeman, tedy dále zpřísnil podmínky pro přijímání imigrantů a už nebude muset stačit prokázat, že dotyčná osoba má židovské kořeny alespoň ve třetí generaci.Přestože se tedy zatím testování čistoty židovské krve pomocí testů DNA neprovádí plošně, nastolený trend je jasný – zajištění co nejčistší krve židovského národa.

V těchto souvislostech je pak zvláštní, že nacistická politika čistoty árijské krve byla údajně zvrhlá a špatná, ale izraelská politika čisté židovské krve je správná a nikdo z evropských vládnoucích politiků, proti ní překvapivě neprotestuje.Potvrzuje se tak, že nacistická politika rasové čistoty nebyla vůbec špatná, ale jak ukazují poslední výzkumy v oblasti genetiky, právě naopak, a na svou dobu byla velmi pokroková a hodná následování.Proto židovský stát, který patří ve vědeckém výzkumu ke světové špičce, přijal tyto principy čistoty krve za sobě vlastní a začal tuto politiku, založenou na čistotě krve, dále rozvíjet.Zatímco však němečtí nacisté, svoji původní rasovou čistotu prosazovali  spíše omezeně, a jen u některých elitních složek státu, jako třeba SS, zatímco běžné populace se prakticky netýkala, v židovském státě se rozhodli to vzít z gruntu a bez prokázání rasové čistoty, se v Izraeli ani neoženíte.

Do nedávna zesměšňovaná pravidla zavedená nacisty v Německu a odmítaná jako pavědecká, se tak v Izraeli prosazují zásluhou molekulárních testů, díky kterým lze zkoumat celé genomy jednotlivců a vytvářet tak základ pro původ veškerého židovského obyvatelstva.Nejedná se tak o nějakou ideologii nebo šarlatánství, ale o high-tech vědu, která umožnila určit hranice židovské identity a etnické příslušnosti.

Jak je pak z vyjádření evropských politiků zřejmé, mají k Izraeli dlouhodobě veskrze pozitivní vztah.Vícepremiér Bělobrádek se tak například nedávno vyjádřil k vědecko technologické spolupráci s Izraelem následovně: “Jsem opravdu rád, že jsem mohl loni se svým protějškem Jaakovem Perim podepsat deklaraci o spolupráci ve výzkumu a vývoji. A že brzy vyšleme do Tel Avivu našeho vědeckého atašé. Izrael má nejen nejhustší koncentraci nositelů Nobelových cen, ale je rovněž lídrem v uvádění vědeckých objevů do průmyslové praxe”.Budeme tedy nadále sledovat, jestli se tato spolupráce ve výzkumu a vývoji, projeví i v oblasti testování čistoty krve, jelikož ho dnešní Evropa už potřebuje, jako prase drbání.

Zatím to ale spíše vypadá, že evropští politici prosazují politiku míšení ras a nikoliv čistoty krve, když si vzali za vzor kavárenskou filozofii Kalergiho, podle které, člověk budoucnosti bude smíšené krve, která má vzniknout křížením Evropanů, černochů a Arabů.Jak toto míšení krve podle Kalergiho ideologie vypadá v praxi, jsme mohli vidět nedávno při událostech v německých městech i jinde.Míšení evropské rasy s primitivy, tak zjevně nebude tou cestou, kterou by se měly evropské národy vydat, naopak jako správná, se jeví cesta ochrany čistoty krve, prosazovaná už německými nacisty a dnes Izraelem.

Rasově segregované silnice – základ bezpečnosti

Pokud si nyní říkáte, že je to úplný nesmysl a že takovou segregaci neměla ani Jihoafrická republika za vlády apartheidu, máte pravdu jen na půl.Dokonce ani německým nacistům, jejichž Norimberské zákony jsou označovány jako údajně něco příšerného, a na jejichž základě zavedli ve 30. letech v Německu částečnou segregaci židovského etnika, které Německu už v březnu 33 otevřeně vyhlásilo válku, se o segregaci na silnicích ani nezdálo.

road segregates

Přesto to není žádná fantazie a systém rasově segregovaných dopravních komunikací, v současnosti funguje v zemi neomezených možností, kterou ovšem nejsou USA, ale překvapivě Izrael.A funguje nad očekávání dobře, jelikož židovskému národu často nepřátelská etnika, tedy především Palestinci a  Arabové vůbec, mají v Izraeli značně omezené možnosti pohybu po tamních komunikacích a tento systém segregace, se tak stal po z velké části negativních zkušenostech s Palestinci, pro Izrael nutností.S přílivem cizích ras do Evropy pak začíná být jasné, že se podobná opatření stanou aktuální i tam.

Segregované komunikace, což jsou prakticky všechny, tak mají v Izraeli rozlišeny třemi barvami, a to červenou, žlutou a bílou.Na červené mají Palestinci přístup omezený, na žluté mají přístup pouze Izraelci, na bílé pak mají Palestici přístup volný.Asi moc nepřekvapí, že těch značených červeně a žlutě je naprostá většina, takže těch bílých s neomezeným přístupem pro Palestince zbývá jen poměrně málo, jak si můžete prohlédnout na podrobné mapce.

Tato opatření (zavedená počátkem 80. let), se tak v Izraeli stala postupem času nutností, jelikož se na izraelských silnicích množily útoky jak střelné, tak házením kameny, na židovské osadníky.Mnoho pouze židovských silnic, je tak od okolních palestinských vesnic odděleno i vysokými ploty.Existují však výjímky, které jsou udělovány například palestinským taxikářům, kteří tak mají na “only Jews” komunikace povolen vjezd za deního světla.Z důvodu bezpečnosti, byly také zavedeny segregované autobusové linky pro Palestince.

Zavedením a postupným rozšiřováním těchto opatření, se významně omezily možnosti palestinských útočníků a počet útoků se tak znatelně snížil.Ukazuje se tak, že omezení přístupu příslušníků potenciálně nepřátelských etnik na dopravní komunikace, je základním opatřením pro zvýšení bezpečnosti.Evropští politici, kteří stále neznají řešení masového přílivu imigrantů do Evropy, tak mají v Izraeli ukázkový příklad, jak tyto problémy řešit.Z nějakých důvodů, se však  z těchto izraelských zkušeností nechtějí poučit, přestože při každé možné příležitosti deklarují, jaké mají s židovským státem vyborné vztahy.

Nejlepší ochrana před imigrací jsou rasové zákony

Jelikož příliv imigrantů cizích nepřizpůsobivých etnik do Evropy neustává a v budoucnu nejspíše ještě zesílí, obranou tak může být, pouze selekce na základě rasového původu.Vzorem v tomto směru nám pak může být stát Izrael, jenž má v této oblasti dlouholeté zkušenosti a s nímž udržují představitelé evropských zemí, dlouhodobě velmi dobré vztahy.Izrael tak v současnosti uplatňuje pravidla pro imigraci do země, na základě rasového původu.Evropští politici, pro něž je stát Izrael vzorem, a ochotně zde ze státních zdrojů podporují izraelské aktivity, by tak měli jeho příkladu následovat a zavést stejná, či podobná pravidla, i v případě evropské imigrace.

marriages-in-israel

Podle zákona o návratu aliyah, je tak možné v Izraeli přijmout pouze osoby židovského původu, s židovskými kořeny sahajícími maximálně do třetí generace, a kdy je tedy jistota, že byla ještě u dotyčné osoby, zachována židovská DNA.To vše bez ohledu na náboženské vyznání, a jak bylo oznámeno, Izrael je připraven začít používat testy DNA k určení, zdali je potenciální imigrat židovského původu, či nikoliv.Je to téměř identický princip, který použili i němečtí národní socialisté ve svých Norimberských zákonech z roku 1935, kteří se ovšem původně inspirovali v židovských zákonech, i když analýzu DNA tehdy ještě neznali.Tyto židovské zákony samozřejmě nebylo umožněno  Židům bez existence vlastního židovského státu oficiálně zavést, což bylo realizováno až po vzniku státu Izrael v roce 1948, k jehož vzniku němečtí nacisté významně přispěli.

Podle vrchního Rabína, by pak situace, která umožní imigrovat do Izraele neŽidům a mísit se zde s Židy, nutně vedla k ředění čisté židovské krve.Proto Izrael systematicky odmítá všechny imigranty z různých částí světa, jako Jižní Ameriky nebo Afriky v případě, že nesplní onu podmínku vazby na židovské předky maximálně tři generace zpět a to bez ohledu na to, že tyto osoby konvertovaly k judaismu.

Je tedy na čase přijmou podobné zákony i v evropských zemích, protože se to jeví jako jediné řešení, jak zabránit rozložení národních států, které dělají Evropu Evropou.V Izraeli to pochopili už dávno a jak vidět, státu Izrael to zjevně prospívá.Je totiž notoricky známým faktem, že drtivé většiny násilných trestných činů na území Izraele, se dopouští právě příslušníci cizích nežidovských etnik a je tedy v této situaci pochopitelná snaha, přítomnost těchto osob v židovském státě eliminovat.