Izrael se oficiálně stává židovským národním státem


Před několika dny, izraelský parlament přijal zákon, který zemi definuje jako výlučně židovský stát.Izrael je tak podle tohoto zákona historickou vlastí židovského lidu, který v něm má výlučné právo na sebeurčení.Tento krok se už dlouho očekával, jelikož Izrael už delší dobu klade velký důraz na to, aby všichni kdo se uchází o izraelské občanství, prokázali židovské předky několik generací zpět, nebo podstopupili DNA testy na čistotu židovské krve.

Současně se Jeruzalém stává hlavním městem země a jediným oficiálním jazykem je hebrejština.Izrael tak tedy dává jasně najevo, že je státem Židů, což je přesný opak toho, co prosazují vládnoucí politici EU, jejichž prioritou nejsou zájmy evropských národů, nýbrž zájmy afrických a arabských přivandrovalců se středověkými manýry.Pochitelně Arabové tento zákon označují za rasistický a koloniální zákon s rysy apartheidu, což možná i je, nicméně je nesporné, že po mnoha desítkách let zkušeností Izraele s arabskými teroristy, mohou Arabové sotva od Izraelců očekávat vstřícnější přístup a tento postup je v případě Izraele ten jediný správný.

Budeme tedy doufat, že se izraelským příkladem národního státu začnou řídit i evropští politici a dočkáme se tak toho, že národní státy po vzoru Izraele, začnou vznikat i na starém kontinentě, jelikož to je jediná cesta k přežití národů Evropy, které se bruselská nomenklatura rozhodla prostřednictvím imigrace primitivních etnik cíleně zničit.

Advertisements

Mainstream opět lže a tají Hitlerův Haavara pakt, který byl základem pro vznik Izraele


To že závislý mainstrem systematicky fabrikuje historii období první poloviny dvacátého století je známá věc a jak právě v dalších článcích předvedlo iDnes (1), (2), rozhodně se nejedná o náhodu, či neznalost, jelikož materiály které pojednávají o Hitlerově masivní podpoře budování budoucího židovského státu v Palestině jsou běžně dostupné a článek pojednávající o nacisticko – sionistické spolupráci lze dokonce nalézt i na Wikipedii.

To ovšem presstitutům z iDnes píšícím zjevně v zájmu kruhů, jejichž zájmem je historii manipulovat, nikoliv objasňovat nebrání, aby toto významné období spolupráce nacistického režimu a židovských sionistů usilujících o vznik židovského státu v Palestině dále ignorovali.Historie masivní podpory sionistů a židovské imigrace z Německa do Palestiny datující se už do počátku nacistického režimu, tak jako by neexistovala a oficiální historiografie musí tuto část historie v oficiálním výkladu tohoto období vynechat, jinak by se legenda o systematickém a plánovaném  nacistickém pronásledování Židů, zhroutila jako domek z karet.A jelikož jak už psal Voltaire, historie je lež, na níž jsme se shodli, demokratura se této zásady drží zuby nehty.

Aby pak presstituti na iDnes mohli tuto vylhanou historii před svými čtenáři obhájit, musí opravdu krkolomně žonglovat s fakty.Z článků na iDnes, se tak čtenář dozví, že nacisté vyhlásili už 1. dubna 1933 bojkot židovských obchodů, bank, lékařů a právníků.Nedozví se ovšem už, že již v březnu 33 vyhlásilo světové židovstvo v čele s mnohými židovskými osobnostmi, spolu s mohutnými mezinárodními židovskými finančními vlivy bojkot Německa a německého zboží, s jasným záměrem zmrzačit ještě nejistou německou ekonomiku v naději, že zničí nový Hitlerův režim.Důvodem k tomuto bojkotu byla finanční opatření, která Hitler zavedl s cílem zajistit Německu stabilní krytou měnu a vymanit Německo z úvěrového sevření.Tato opatření pochopitelně zasáhla především lichváře a bankovní domy žíjící z lichvy a dluhových pastí, takže netrvalo dlouho a potrefená husa se ozvala, jelikož nejen v Německu, se na těchto finančních machinacích podílely především mezinárodní židovské rodinné klany.

Přestože se v článcích na iDnes dále uvádí, že ve třicátých letech přicestovalo do Palestiny 145 tisíc lidí, Haavara dohoda, která vedla k mnohaleté a velmi úspěšné spolupráci mezi nacistickým režimem a sionisty, a díky které do Palestiny z Německa přicestovalo minimálně 60 tisíc Židů i s jejich majetky, není vůbec zmíněna.To že pak tito židovští imigranti v Palestině pozvedávali zemědělství, obchod a průmysl na vyšší úroveň, jak se v článku rovněž píše, je taktéž zásluha pouze nacistického režimu v čele s Hitlerem, jelikož tato imigrace Židů do Palestiny byla neoddělitelně spojena s budováním zázemí pro jejich novou existenci, kterou zajišťovaly finance uvolněné právě nacisty.To bylo v té době něco naprosto mimořádného, jelikož ostatní Židé migrující do Palestiny z Ruska i odjinud mimo Haavara pakt, přicházeli pouze s holými zadky a nebyli tak pro sionisty žádným velkým přínosem, ba spíše komplikací a už proto byla nacistická spolupráce s sionisty pro budoucí židovský stát naprosto klíčová.

Tímto ovšem mystifikace nekončí, znovu se zde nápad přesunout Židy na Madagaskar podsouvá nacistům a Hitlerovi, přičemž to byl samozřejmě původní nápad samotného duchovního otce Izraele Theodora Herzla už z počátku dvacátého století, kdy ještě nacistická strana neexistovala a většina nacistických politiků ani ještě nebyla na světě. Rovněž mnozí Herzlovi sionističtí nástupci, tuto eventualitu prosazovali, takže aktivita nacistů umožnit židovskou emigraci na Madagaskar, byla pouze snahou vyhovět sinostickým cílům, když imigrace do Palestiny díky britskému odporu dočasně zkrachovala.

Tím se vracíme k další mystifikaci, podle které v důsledku britského omezení židovské imigrace do Palestiny, prý Británie vyřkla rozsudek smrti nad statisíci Židů, kteří nemohli uprchnout z Evropy před nacismem.Toto tvrzení je pak přímo komické už vzhledem k faktu, že nacistické Německo právě umožnilo emigrovat během třícátých let desítkám tisíc Židů a že jich nebylo více bylo pouze zásluhou britských obstrukcí.Pokud by pak měla Židům přece jen hrozit smrt, mohla Británie umožnit židovskou imigraci na už zmíněný Madagaskar, kterou nacistický režim navrhoval, nicméně k ničemu takovému v důsledku britského nezájmu nikdy nedošlo.

Další bláboly jako že měl Hitler antisemitismus ve svém programu, nebo že Hitler už v létě 1941 rozhodl Židy nakonec nikam nestěhovat, ale rovnou je likvidovat, nemá prakticky smysl komentovat, jelikož se jedná o typické holohoaxové fantasmagorie, které nemají žádnou oporu v realitě.Bude tak pouze stačit konstatovat, že nacistická strana nic o Židech ani antisemitismu v programu nikdy neměla a vůbec antisemitismus byl už v dobách vrcholícího boje o moc před rokem 1933 pouze marginálním tématem a Hitler se o Židech ve svým projevech téměř nezmiňoval.Rovněž pro tvrzení, že Hitler už v létě 1941 rozhodl o likvidaci Židů neexistuje jediný důkaz a paradoxně je toto tvrzení i v zásadním rozporu s dalším tvrzením holokaustové loby, podle kterého se o likvidaci židovského etnika mělo rozhodnout až v roce 1942 na konferenci ve Wannsee.

Presstituti z iDnes tak pouze jako tradičně vyfabrikovali další paskvil, plný mystifikací, manipulací a demagogie, jehož cílem je manipulovat historii a především pak udržet co nejdéle při životě pomalu skomírající holohoaxovou legendu.

Proč znovu volit Zemana


Ačkoliv by se našlo jistě mnoho důvodů, proč nynějšího prezidenta už znovu nevolit, je zde ovšem jeden klíčový důvod, proč Miloše Zemana znovu zvolit a zajistit tak, že zůstane prezidentem ještě dalších pět let.Tím důvodem, je jeho rozhodný odmítavý postoj k imigraci, která v posledních letech vážne ohrožuje mnoho evropských zemí.

Zatímco se v poslední době stále v mainstreamu objevují spekulace, že poslední volby do parlamentu proběhly pod ruským vlivem, nikdo zatím nepředložil žádný relevantní důkaz, že tomu tak skutečně bylo.Na druhou stranu, západní media, se už teď prokazatelně otevřeně snaží ovlivnit nadcházející prezidentské volby v Česku a český mainstream jim u toho vydatně sekunduje.

A tak podle západního tisku, je Zeman prý hulvát, egomaniak a podněcuje strach pomocí spikleneckých teorií a populismu.Je tedy zjevné, že západním vládnoucím politikům, kteří vydatně podporují masové usídlování cizích etnik v zemích Evropy, je Zemanovo prezidentství nesporně trnem v oku a velmi rádi by tak na Pražském hradu viděli nějakého toho vítače přivandrovalců, které do Evropy nikdo nezval a kteří především otevřeně pohrdají všemi evropskými zvyky a dokonce i platnými zákony.

Vzhledem k tomu, že nejvážnějším soupeřem stávajícího prezidenta, se podle průzkumů jeví být akademik Jiří Drahoš, který se k imigraci nevyjadřuje příliš kriticky, dá se docela dobře očekávat, že v případě jeho vítězství v prezidentské volbě, by se jeho přístup k imigraci příliš nezměnil.Akademik Drahoš je pak jedním z těch, kteří podepsali výzvu proti strachu a lhostejnosti, ve které se mimojiné píše, že “všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení”.Není pak těžké si představit, co by nastalo, kdyby to všem, kdo v Evropě hledají útočiště, bylo při jejich mnohastatisícových počtech umožněno.

Je tak dobré zde znovu připomenout zkušenosti Izraele s těmito etniky, kde už před mnoha lety poznali, jak jsou tato etnika pro společnost nebezpečná.Podle izraelských bezpečnostních expertů, arabští běženci domáhající se vstupu do Evropy, nechtějí sdílet její kulturu, nýbrž chtějí změnit kulturu Evropy do té míry, že Evropa přestane být Evropou a přináší sebou stejnou kulturu, která už zničila jejich zem.Tyto skutečnosti jsou však zastánci imigrace označovány jako spiklenecké teorie a populismus ve snaze, imigraci těchto destruktivních etnik do Evropy prosadit, ať to stojí co to stojí.Jelikož tito vítači imigrantů, označují prezidenta Zemana jako silně protiimigrantského, je na místě vážně uvažovat o jeho znovuzvolení.

iDnes (dez)informuje o izraelské DNA politice s několikaletým zpožděním


Mainstreamové iDnes nám tak názorně ukazuje, jaká je “objektivita” jeho zpravodajství, když informuje v tomto případě o testování židovského původu testy DNA, se zpožděním rovnou několika let, což současně dokazuje, jak jsou nehodící se informace mainstreamem filtrovány.Samozřejmě nebyl by to manipulační mainstream, pokud by skutečnost nepoupravil do pro evropskou demokraturu vhodné formy, takže se už jedná o ukázkovou dezinformaci, jelikož skutečné pozadí izraelské DNA politiky, se do atmosféry vítání zdegenerovaných imigrantů (1), (2), (3) příliš nehodí.

Nevíme sice, co způsobilo, že se článek o izraleské DNA politice – ovšem v notně překroucené podobě, nakonec po letech v mainstreamu objevil, nicméně se v něm tvrdí, že se má jednat o návrh některých rabínů, aby tato možnost testování, byla případným zájemcům umožněna.Skutečnost je ovšem taková, že se nejedná o nějaký pouhý návrh dvou rabínů, nýbrž Izrael již před mnoha lety oznámil, jak psal i americký vládní NCBI, už v roce 2015, že v případě zájmu o uzavření manželství, nebo pro uplatnění práva návratu alyia, může být v případě nedostatečných dokladů o židovkém původu, požadován test DNA, který prokáže, jestli je uchazečův původ dostatečně židovský.Podle Rabinátu, pak tento test už v roce 2012 podstoupilo více jak 4 000 osob, a to pouze v případě žádosti o manželství, takže tyto testy DNA, se narozdíl od tvrzení na iDnes, dávno v Izraeli provádí.

Mainstreamoví pisálci píšící zjevně na objednávku někoho, tak celou podstatu DNA testování v Izraeli naprosto překroutili, aby skutečný cíl státu Izrael, jímž je příliv pouze jedinců prokazatelně židovské krve, byl skryt.Vzhledem k tomu, že stát Izrael definuje sám sebe jako vlast židovského národa v etnicko-národní rovině, je tento přístup k DNA testování židovského původu naprosto logický.Tato izraelská politika, by se tak snadno mohla stát vzorem i pro mnohé evropské země, což by  pro proimigrační politiku prosazovanou EU, byla už jen rána z milosti, jelikož lze u drtivé většiny těchto přivandrovlaců pocházejících z Blízkého východu a Afriky, sotva předpokládat  jakýkoliv evropský prapůvod.

Současně tento případ bohužel ukazuje na naprostou mediální negramotnost čtenářů mainstreamu, kteří se spokojí s tímto paskvilem bez odkazů a podle diskuze pod tímto článkem, sotva mají snahu, si tvrzení předkládaná v článku, nějak ověřit.

Teroristi v čele Izraele nejsou pro demokraturu problém


V Izraeli je poměrně běžné, že se do vrcholných pozic dostávají jedinci, kteří mají mírně řečeno problematickou minulost a podle současných evropských norem, by měli být zařazení do kategorie válečných zločinců, minimálně však teroristů.Nikdo z evropských politiků, ale proti izraelskému zvyku dosazovat do vrcholných pozic ve státě osoby, které se aktivně v minulosti podíleli na teroristických útocích a genocidách nežidovského obyvatelstva překvapivě neprotestuje a dokonce s nimi evropští  politici a nejen oni, v minulosti udržovali, či dodnes udržují velmi dobré vztahy.

king.david.hotel

Tato realita tak ukázkově demonstruje, jakou prohlanou politiku evropští politici praktikují.Zatímco všichni nežidovští teroristi jsou v médiích očerňováni, o těch s židovským původem, v nich nepadne nikdy ani jedno kritické slovo, naopak jsou často zobrazováni v pozitivním světle, přestože je i mainstreamovými historiky všeobecně uznávaný fakt, že velká část izraelských vůdců, se v minulosti aktivně angažovala v teroristických uskupeních.Mnoho budoucích izraelských vysokých vládních činitelů včetně premiérů Izraele, tak začínalo svou politickou kariéru v teroristických organizacích, jako byl nechvalně známý Irgun, který stál za útokem na Hotel Krále Davida v roce 1946 a nebo Lechi, pro jehož příslušníky, byly vraždy nepohodlných osob denním chlebem.

David Ben-Gurion

Byl první izraelský premiér a tuto funkci zastával s přestávkou po třináct let.Nařídil etnické čistky asi 750.000 Palestinců a zničení stovek vesnic v roce 1948.Většina z obětí byli chudí zemědělci a jejich rodiny, kteří žili v hliněných chatrčí, neměli žádné zbraně, a nemohli se tedy nijak bránit.

Yitzhak Rabin

Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v pořadí šestý izraelský premiér v letech 1974 až 1977 a podruhé coby v pořadí jedenáctý premiér od roku 1992 až do svého zavraždění v roce 1995.Schválil vyhoštění dětí z Lyddě, aby byla etnicky vyčištěna “rychle, bez ohledu na  věk”Rabin byl válečný štváč, který  plánoval v roce 1967 útok na Egypt.Rabin řekl v rozhovoru pro Le Monde v únoru 1968, “věděli jsme, že Nasser neměl v úmyslu útočit.”

Menachem Begin

Byl izraelský politik a zakladatel politických stran a aliancí Cherut, Gachal a Likud. V letech 1977 až 1983 se stal vůbec prvním izraelským premiérem z řad pravice.Popisoval masakry jako “nádherné akty vítězství.” Albert Einstein a dalších 25 židovských intelektuálů  Begina a  jemu podobné, označili v otevřeném dopise v roce 1948 New York Times, jako fanatické teroristy.Begin byl zapojen do vražd mnoha civilistů, do masakru Deir Yassin a dalších teroristických činů, jako i do bombového útoku na hotel King David (trosky hotelu po tomto útoku na fotografii), při kterém bylo zabito kolem stovky lidí, včetně 28 Britů, 41 Arabů, 17 Židů.

Golda Meir

Byla ministerskou předsedkyní státu Izrael v letech 1969-74. Historicky byla první a dodnes jedinou ženou v tomto úřadě.Nařídila operaci Wrath of God, jako mstu za útoky na sportovce v Mnichově, která skončila smrtí mnoha civilistů připisovaných Ehud Barakově eskadře smrti.Tyto eskadry smrti zavraždily i osoby, které neměly s útoky nic společného.Po stížnostech mnoha zemí, Golda Meir tuto operaci zastavila, nicméně nikdy nebyla obviněna ze státního terorismu a vztahy s Izraelem, tyto masakry taky překvapivě neovlivnily.Golda Meir také tvrdila, že pozemky ukradené  Palestincům nemohou být vráceny, protože prý nežili jako lidé.Toto jednání nese zjevné rysy genocidy.

Ehud Barak

Je izraelský politik, bývalý předseda vlády a předseda Strany práce.V minulosti zastával řadu ministerských postů.Patřil k zabijákům během operace Goldy Meir Wrath of God.

Yitzhak Shamir

Byl izraelský politik, vůdce předstátní organizace Lechi a agent Mosadu. Dvakrát zastával funkci premiéra.Byl zapojen do vraždy lorda Moyneho a švédského hraběte Folke Bernadotteho.Bernandotte si rozsudek smrti vysloužil za své doporučení prostředníka OSN  palestinským uprchlíkům, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, že Izrael by jim měl umožnit návrat zpět.Shamir byl také zapojen do masakru Deir Yassin a dalších teroristických činů.Během jeho vedení teroristické skupiny zvané Stern Gang (Lechi), tato organizace spáchala celou sérii vražd.

Minimálně dva premiéři Izraele, tak byli teroristi podle jakékoliv definice terorismu.Menachem Begin a Yitzhak Shamir, přímo naplánovali a provedli teroristické útoky proti Arabům, Britů i dalším Židům a nařizovali zabíjení civilistů z politických důvodů.Pokud jsou etnické čistky terorismus, potom i David Ben-Gurion, Moshe Sharett, Yitzhak Rabin a Levi Eshkol byli teroristi.Soupis všech terostických útoků, za kterými stojí izraelští politici, by pak vydal na celou knihovnu.

V těchto souvislostech je pak poměrně bizarní, že německý pralament uznal masakr Arménů Osmanskou říší za genocidu, v případě židovského terorismu a genocidy na Izraelem obsazených územích, se podle něj už ovšem o genocidu nejedná.Stejně tak například Kurt Waldheim, který prý měl vědět o údajných válečných zločinech během druhé světové války, byl nucen kvůli těmto obviněním ukončit politickou kariéru.To že izraelští politici nařizovali vraždy a prováděli teroristické útoky a genocidu, jejichž následkem byly stovky mrtvých, je ovšem podle evropské demokratury v naprostém pořádku.Velmi podobné metody, jaké praktikovali budoucí izraelští politici ve snaze o dosažení židovského státu, dnes praktikuje i Islámsky stát.V jeho případě, se však už prý jedná o terorismus.Je tedy zjevné, že politici izraele mohou beztrestně vraždit a provádět terostické útoky, aniž by to třeba jen ohrozilo jejich politickou kariéru, nebo aby vůbec za to sklidili jakoukoliv kritiku, od mainstreamových lžimédií.

Jedni z největších masových vrahů moderní historie byli Židé


Pokud si nyní myslíte, že tvrzení v titulku, které se ovšem zakládá na faktech, pochází od Adama Bartoše, nebo nějakého jiného, demokraturou onálepkovaného “antisemity”, tak jste na omylu.Autor článku je totiž Izraelec, tedy Žid, a jeho článek na toto téma byl publikován už v roce 2006 na webu Ynetnews, což jsou nejčtenější izraelské noviny.A že nešlo o nějaký omyl v publikaci dokazuje, že se ještě dnes, článek stále po deseti letech na webu Ynetnews nachází.Nikdo v Izraeli, tak nenařídil jeho stažení, a ani jeho autor, nebyl za jeho sepsání a zveřejnění nijak, natož pak soudně perzekuován, jak se děje běžně v demokraturách, které svobodu slova pouze předstírají.Autor článku Sever Plocker, je dokonce držitelem The Sokolov Prize, což je izraelská novinářská cena, udělovaná obcí Tel Aviv.

murderers

V demokratuře pak stačí, aby jste napsali, že Hilsner zabil Anežku Hrůzovou, něco o řešení židovské otázky, nebo poukázali na izraelskou imigrační politiku a jste onálepkováni jako “antisemita”, případně rovnou odsouzeni na základě nějakého gumového paragrafu, za podněcování nenávisti k židovskému etniku, jak se stalo Adamu Bartošovi a Ladislavu Zemánkovi.To že Hilsner je pravomocně odouzený vrah, s konečným řešením židovské otázky přišel sionista Theodor Herzl se svými soudruhy a izraelská imigrační politika je postavena na čistotě krve, je v inkviziční demokratuře nepodstatné a musíte o těchto skutečnostech držet hubu, nebo vám bude hrozit kriminál.

Kdyby si pak někdo dovolil v evropské demokratuře napsat to, co Sever Plocker v izraelském tisku, dostane nejspíše doživotí.Příklad z Izraele tak demokraturu jasně usvědčuje, že v ní nejde o žádnou ochranu židovského etnika před jakousi fantaskní nenávistí, ale že jde o prachsprostou likvidaci, zločinné demokratuře nepohodlných osob, které by ji mohly politicky ohrozit.Vrcholem ironie pak zůstane, že zločince ve službách demokratury, usvědčili právě ti, jejichž rádoby ochranou, chtěli svoje zločinné rejdy maskovat.

Kdo informuje o izraelské antiimigrační rasové politice je antisemita


To že se v demokratuře nepohodlní politici a nebo informační zdroje, často značkují antisemitskou nálepkou, je v dehonestační politice zaměřené proti všem, kteří odmítají propagandistická dogmata, dlouhodobě zavedená praxe.Poukazovat tak na cokoliv, co je v demokratuře z propagandistických důvodů vnímáno negativně, v souvislosti s židovským etnikem, je zárukou toho, že si nálepku antisemity jistojistě vysloužíte.

marriages-in-israel

Pokud si tedy přečtete článek na iDnes, který se věnuje letošní návštěvě Adama Bartoše v Polné, při které připoměl 117 let od zavraždění Anežky Hrůzové, dovíte se mimo jiné, že A. Bartoš v letošní řeči opět zaútočil na Židy, když řekl, že: “Ačkoliv Židé sami uprchlíky nepřijímají, nám říkají, že bychom je přijímat měli a když tak nečiníme, označují nás za xenofoby.”Na iDnes, jehož pisálci zjevně opakovaně píší v zájmu vládnoucí nomenklatury, je tak konstatování faktů označováno, jako útok na Židy.

Poukazovat tak na izraelskou segregační a rasovou imigrační politiku, kterou Izrael na svém území už desítky let praktikuje (a nutno dodat, že jen díky  segregační politice, omezil počet útoků na své občany na minimum), je v evropské  právní inkvizici, považováno za útok na Židy, a není problém se tak dostat před soud, za podněcování k nenávisti.Někdo stojící v pozadí a ovládající mainstreamová media, má tak zjevně velký zájem na tom, aby tato velmi úspěšná izraelská rasová politika, byla před evropskými občany utajena a současně odpůrci imigrace cizích ras do Evropy, byli označováni za xenofoby.V newspeaku demokratury, je samozřejmě xenofobie prezentována jako cosi negativního, zatímco ve skutečnosti to je přesně naopak, což dokazuje i xenofobní imigrační izraelská politika.

Pro každého jen trochu kritického pozorovatele, který se nespokojí s mainstreamovými bláboly, jako s jediným zdrojem, je do očí bijící, že tady někdo káže vodu a současně pije víno.A tak přestože Izraelci, si dopřávají víno už dlouhá desetiletí plnými doušky, evropští politici, kteří podle svých opakovaných prohlášení, mají s židovským státem velmi dobré vztahy, se snaží své občany přesvědčit o tom, že by sami měli pít vodu.

Jistě, odhalit podstatu izraelské rasové antiimigrační politiky, by mohlo mít pro historická dogmata, jejichž zpochybnění demokratura přísně trestá, vážné následky.Zatímco ještě dnes, mnozí tato dogmata přijímají, jako historická fakta, odhalení skutečného historického pozadí zákonů, které v Izraeli zavedli, by tuto víru v ně, mohlo vážně ohrozit.A tak nezbýva, než izraelskou rasovou politiku, založenou na Norimberských zákonech z roku 1935, které si  už tehdy představitelé židovstého etnika pochvalovali, takže jejich kopii zavedli i v samotném Izraeli, nadále před evropskou veřejností tajit a narušitele oficiální legendy, posílat do kriminálu jako onálepkované antisemity.