Básnická licence, jako závažný důkaz holokaustu


Rudolf Vrba, který byl údajně nějakou dobu vězněn v koncentračním táboře Osvětim, byl jedním z klíčových oficiálních “očitých svědků” údajného vraždění v tamních údajných plynových komorách.Je třeba zdůraznit že pouze byl, jelikož už v roce 1985, byl před kanadským soudem ze svých lží usvědčen a nakonec přiznal, že nikdy nic z toho co popisoval a dokonce o tom napsal a vydal knihu I Cannot Forgive, na vlastní oči nikdy neviděl a čerpal pouze ze “svědectví” z druhé ruky.Fakt, že je tedy Rudolf Vrba více jak 30 let usvědčený z křivého svědectví, není pro mainstreamové lháře (1), (2) žádný problém, a opakovaně tyto jeho lži šíří, jako by se jednalo o nezpochybnitelnou skutečnost.Těžko tak můžeme najít lepší příklad úmyslného klamání veřejnosti, než je právě tento.

Když byl Vrba při křížovém výslechu před kanadským soudem zahnán do rohu, uchýlil se nakonec k úhybnému manévru a uvedl, že se v případě jeho knihy, která má obsahovat ona závažná klíčová svědectví, jedná o básnickou licenci, což znamená, že se nezakládá na realitě.Jeden z “nejzávažnějších dokumentů druhé světové války“, vychází tedy z básnické licence, což je docela komická situace.V případě “důkazů” holokaustu, se ovšem nejedná o žádnou vyjímku, spíše pravidlo.

Rudolf Vrba, se však usvědčil ze lží už před oním kanadským soudem, když ve své knize a svých výpovědích uváděl tvrzení, která byla v zásadním rozporu s prokazatelnou realitou, tedy naprosto stejně, jako neslavnější holokaustový pohádkář Elie Wiesel.Vrba například uvádí, že od dubna 1942 do dubna 1944 v Osvětimi zplynovali 1 775 000 Židů.Oficiální historiografie pro toto období předpokládala „jen“ půl milionu. Krom toho Vrba tvrdil, že v Osvětimi zplynovali 50 000 litevských Židů, o čemž oficiální historiografie rovněž nic neví.Počet zplynovaných francouzských Židů v Osvětimi podle něj činil 150 000, zatímco oficiální historiografie hovoří asi o 75 000.Vrba dále uvádí, že se plynovalo 2 000 osob najednou, což by pro danou údajnou komoru představovalo deset osob na metr čtvereční a jeho výpovědi obsahují mnohé další absurdity.Rovněž popisuje návštěvu Himmlera v Osvětimi při údajném zplynování 3 000 Židů v březnu 1943, přitom je nesporné, že Himmler naposledy navštívil Osvětim v červenci 1942.

Vrba také vystupoval jako údajný očitý svědek v devítihodinovém filmu Šoa, který natočil Claude Lanzmann.Švédský profesor Georg Klein, který prokazatelně zažil věznění v nacistických koncentračních táborech, ale o masovém vraždění podle svých slov neměl povědomí, v knize Pietà popsal svůj rozhovor s Vrbou.V roce 1987, když se spolu s Vrbou bavili, se Klein podle něj Vrby dotázal, zdali to co Vrba popisuje, se tak skutečně stalo.Vrba mu odpověděl: „Nevím. Byl jsem jen herec a odříkal svůj text.“Autoři filmu přitom vylučují, že by ve filmu vystupovali herci.

Je tak jednoznačně a z několika zdrojů prokázáno, že Vrba je typický holokaustový pohádkář a jeho tvrzení nemají s realitou zhola nic společného.Navzdory tomu, se jeho bláboly dodnes bezostyšně ohlupuje veřejnost a jsou předkládány jako závažné důkazy holokaustu.

Advertisements

Jak se (ne)vyšetřoval kolaps WTC


Teroristický útok na let PA103 společnosti Pan Am nad skotským Lockerbie v roce 1988, znamenal pro vyšetřovatele obtížný úkol, protože trosky zničeného Boeingu 727, byly rozptýleny na rozloze téměř 900 km čtverečných a bylo nutné je všechy nalézt a podrobně analyzovat.Proto vyšetřovatelé vynaložili enormní úsilí, aby bylo možno dopátrat se viníka.Tento případ je potom současně ukázkou toho, jak má vyšetřování teroristického útoku vypadat.V případě pádu WTC v roce 2001, však vyšetřovatelé už tak důslední nebyli, působili oproti těm z Lockerbie spíše líně a dělali vlastně pravý opak, když se snažili trosek WTC, co nejdříve zbavit.

Základem každého seriozního vyšetřování, je tedy shromáždt veškeré dostupné důkazy a důkladně je analyzovat, jelikož bez nich je zdárné vyšetření případu prakticky nemožné.Proto se taky vyzvedávají vraky letadel i z velkých hloubek, a jen jejich nalezení často trvá i několik let.Přesto se vyšetřovatelé ve snaze odhalit příčinu havárie nikdy nevzdávají a žádná neobjasněná havárie není nikdy odložena k ledu.Ani v případě Lockerbie tomu nebylo jinak, během vyšetřování bylo postupně na obrovské rozloze nalezeno 10 000 částí letadla.Na základě podrobných analýz každého kousku, byla nakonec prokázáno, že nálož byla skryta v radiopřijímači a na základě sériového čísla byl nakonec odhalen i pachatel.Celé vyšetřování včetně všech odborných posudků pak trvalo dlouhé tři roky, než si mohli být vyšetřovatelé jistí tím, kdo za útokem stojí.

Pokud se pak zaměříme na vyšetřování útoků na WTC, tak v jeho případě, byly údajní teroristé odhalení během pouhých tří dnů.Je ovšem otázkou, jak tak rychle byli vyšetřovatelé schopni všechny teroristy ztotožnit, když si nikdo příliš shromažďováním důkazů z hromad sutin na Ground Zero hlavu nelámal.Byla zde naopak patrná snaha trosky všech budov WTC, co nejrychleji odvézt a někde daleko zlikvidovat.Největší a současně nejdůležitější část trosek WTC tvořila ocel, což byl hlavní konstrukční materiál budov a jako takový byl nejpodstatnějším důkazem a měl být tedy zachován a podroben podrobné analýze, aby mohlo být prokázáno, co způsobilo selhání celé konstrukce budov a následný kolaps a proč se některé budovy WTC přes vážné poškození a požáry naopak nezřítily.Namísto toho, oficiální instituce zajistily jeho pohotovou recyklaci.

Téměř 200 000 tun konstrukční oceli pocházející z trosek budov WTC, tak bylo spěšně odvezeno do sběrných dvorů v New Jersey.Velká část trosek byla následně dopravena do Číny a Indie.Jen čínská firma Baosteel odkoupila 50 000 tun této oceli za cenu $120, což neodpovídalo ani průměrné tehdejší ceně za tunu $160 a co naznačuje, že byla enormní snaha ocel z WTC prodat a to možná co nejdále to šlo.Odstraňování trosek pak bylo velmi rychlé a v prvních týdnech po kolapsu, bylo odstraněno 130 000 tun trosek, většinou právě konstrukční oceli.

Aby jsme ale oficiálním institucím nekřivdili, je třeba uvést, že během vyřetřování, bylo zachráněno 150 kusů ocelových trosek, přičemž celkový počet trosek se odhaduje na stovky tisíc kusů oceli.Přesnější údaje nejsou k dispozici, jelikož během spěšného odklízení, se nikdo ani nesnažil trosky počítat, natož zjišťovat, o jaké trosky se jedná, a vůbec už provádět alespoň jakousi katalogizaci.Vzhledem k tomu, že z Boeingu zničeného nad Lockerbie vážícího pouhých pár desítek tun, bylo podrobeno zkoumámí 10 000 kusů trosek, působí 150 kusů trosek ze všech budov WTC přímo komicky.Aby náhodu nějaká suť neskončila jinde než v peci, byl do vozů které ji z Ground Zero odvážely, instalován GPS systém, v ceně mnoha set dolarů na každý vůz.Jednalo se tak zjevně o velmi horký materiál a to jak doslova, tak obrazně.

Celkově bylo podle agentury FEMA z Groud Zero vyvezeno pře 350 000 tun oceli do sběrných dvorů, kde byly následně připraveny k recyklaci.Jelikož se tedy instituce odpovědné za vyšetřování, obratně a velmi rychle zbavily prakticky všech trosek, tedy důkazního materiálu, sotva se dále vůbec dalo mluvit o nějakém vyšetřování, jak se nás snaží oficiální místa a zkorumpovaný mainstream balamutit.Starostu NY Michaela Bloomberga to ovšem příliš neznepokojovalo a podle jeho názoru, pokud chceme zkoumat konstrukční metody, použijeme dnes počítače a pohled na kus kovu nám prý obecně nic neřekne.NIST, který následně vydal závěr, podle kterého kolaps všech budov způsobily lokální požáry, si zjevně jeho slova vzal k srdci.NIST tak pohotově vyprodukoval jako “důkazy” své teorie kolapsu několik počítačových simulací, které ovšem s realitou neměly mnoho společného.Tyto modely tak ignorovaly masivní jádro budovy a především, nebyly založeny na fyzických důkazech, ale pouze na tendenčních hypotézách NISTu, které neměly pražádnou oporu v realitě.Žádná budova s ocelovou konstrukcí, se totiž nikdy před tím, ani potom, v důsledku požáru nezřítila.

Přestože byly tedy všechny důkazy až na pár kusů oceli zlikvidovány, přesto i na těch pár zachráněných kusech je patrné, že byly vystaveny mnohem vyšším teplotám, než může způsobit běžný požár i za přispění leteckého benzínu, tedy teploty maximálně kolem 1 000 stupňů.Tyto teploty tak nejsou schopny tavit ocel, maximálně ji mohou lokálně oslabit.Rovněž prach zachycený při pádu WTC prokázal obsah nanothermitu a dalších sloučenin, které posílají oficiální verzi NIST postavenou na virtuálních počítačových modelech do říše bajek a současně prokazují, že příčinou kolapsu nebyly požáry, nýbrž narušení nosníků teplotami hodně přes 2 000 stupňů.Nové a nyní skutečné vyšetřování založené na skutečných důkazech je tedy více než žádoucí, jelikož jsou zde závažné otázky, jako například odkud už jednoznačně prokázaný nanothermit pochází, když ho bylo možné v té době vyrobit jen v několika málo laboratořích a to v požadovaném množství  pouze v těch armádních.

Česká televize potvrzuje svou pověst holohoaxového fake média


Jelikož se blíží 27. leden, což je den, kdy byl bolševickou armádou “osvobozen” koncentrační tábor Osvětim, Česká televize opět pohotově přispěchala ve své dnešní relaci Události komentáře s vylhanou propagandistickou masáží.Manipulátor ČT, tak představil divákům za přítomosti jakéhosi zástupce židovské obce dvě fotografie, z údajného vyhlazovacího tábora Osvětim, které mají údajně dokazovat, že zde docházelo k masovému vraždění osob a to rovnou v milionových počtech.Jeden by řekl, že dnes už si nikdo nedovolí mystifikace použitím trapně podvržených “fotografijí”, jak se běžně dělo před mnoha desítkami let, nicméně ČT nám názorně předvádí, že to možné stále je.

Na první fotografii je zástup osob v počtu odhadem několika stovek, které “hlídají” čtyři vojáci, kteří nemají ani dlouhé palné zbraně, takže se spíše než o ostrahu, jedná pouze o jakési organizátory.Podle zástupce židovské obce, se má ovšem jednat o masu lidí jdoucích na smrt, což je prý ze snímku zřejmé.No nevíme jak komu, pro nás je zřejmé pouze to, co jsme už popsali, všechno ostatní jsou pouze holohoaxové fantasmagorie.

Na druhém snímku, který jsme zkopírovali a doplnili k němu potřebný chybějící detail, se má podle holohoaxové legendy nacházet odklízení obětí plynových komor, rovněž údajně v osvětimském koncentračním táboře.K tomuto snímku se manipulátor ČT vyjádřil, že ho nesnáší a zástupce židovské obce doplnil, že je o takovýchto snímcích nutno přemýšlet, takže toto jeho přání rádi splníme.

Předně budeme komentovat pouze to co na snímku vidíme a nikoliv fantazírovat, jak má ve zvyku holohoaxová loby, které ČT placená z koncesionářských poplatků zjevně oddaně slouží.Snímek především nese znaky jasné fotomontáže a to dosti primitivní, což ovšem není pro zastánce holokaustu žádný problém, protože jinými než podobně komickými materiály holokaustová historiografie nedisponuje.Mnohé objekty jsou tak zjevně do snímku doplněny, což odhalují stíny a údajné mrtvoly, minimálně v tomto počtu a bizarních pozicích, jako by byly z gumy, jsou do snímku “nalepeny”.Nevíme jestli to je náhoda, čí úmysl, ale zástupce židovské obce, se postavil právě do místa, kde je falšování nejmarkantnější a kde se nachází ona “mrtvola”, která byla prokazatelně na snímek doplněna.Proto jsme takto zakrytou část snímku, kterou Česká televize divákům skryla doplnili.Snímek se v této podobě nachází v mnoha holohoaxových publikacích, takže si to může každý ověřit.

Detaily tak odhalují, že “těla” byla na snímek, doplněna a falzifikátor navíc padělání notně odflákl.Těla jsou tak vyobrazena s hnáty v nepřirozených pozicích, jako by neměly klouby a některé končetiny u jednoho těla jsou o poznání delší, než ty druhé.Zakrytá “mrtvola” má navíc jaksi více než enormně protažený krk, takže je jasné, že jde o neumělou fabrikaci.Nad scénou se dále vznáší jakýsi dým, což by mohlo evokovat, že v pozadí dochází ke spalování, jelikož není známo, že by se z obětí otrávených kyanidem kouřilo, a nic takového v amerických plynových komorách nikdy nebylo pozorováno.

Dým se současně nachází kdesi v pozadí, jako by na scénu ani nepatřil, takže by se mohlo snad jen jednat o kouř ze spalovaných těl, což je ovšem zase pouze spekulkace, jelikož nic takového na snímku není vidět.Nepodložené spekulace jsou ovšem pro holokaustovou legendu pravidlem a současně nutností.Taktéž manipulace s těly obětí údajně usmrcených kyanidem je nemožná bez fatálních následků pro manipulanty, takže se i v tomto směru jedná o prokazatelný naprostý nesmysl.I kdyby jsme nakonec připustili, že jde o skutečné mrtvoly, což je vzhledem k jejich bizarním polohám a mimozemským tělesným konstitucím velmi pochybné, nic by stejně nedokazovalo, že jde o oběti vraždění, protože v táborech se ve velkých počtech běžně nacházely mrtvoly obětí tyfu, které tamní personál nestačil vzhledem k vysoké úmrtnosti spalovat.Tamní pece, totiž překvapivě nebyly pro takové počty těl dimenzovány.

Pokud se pak zaměříme na původní snímek , který posloužil jako základ padělku, je okamžitě jasné o co se tu jedná.Nějaká těla se na něm možná nachází, ale nelze je zřetelně rozeznat.Na původní fotografiji jsou tak patrné pouze jakési objekty, které nelze s jistotou identifikovat.Těla, která tak mají představovat oběti nacistického vraždění, byla na tento snímek dodatečně vložena a fotografie byla následně vydávána jako “důkaz” likvidace zplynovaných obětí v táboře Osvětim.Jedná se tedy o stejný postup jako v mnoha jiných případech holohoaxových podvodů.

 

Nenahraditelnost newspeaku ve zmanipulované historiografii


Newspeak – novořeč, jako termín poprvé zavedl Orwel a jeho cílem je především politická manipulace, kdy je určitým pojmům přisuzován význam, který většinou nemají, jelikož velmi často mají význam naprosto odlišný.V případě slov s více významy, jsou pak nehodící se významy prakticky odstraněny a jsou ponechány pouze ty, které jsou použitelné pro manipulaci veřejnosti.Inkviziční demokratury, pak Orwelovu vizi ještě překonávají, když tímto významy slov naprosto mění oproti stavu jen před pár desítkami let, aby nemohlo docházet k narušování “platných” dogmat.

Typickým příkladem je pak německé slovo ausrotten, případně Ausrottung.Kdo někdy četl nějaké německé dokumenty z období Třetí říše ví, že se v textech mnoha nacistických politiků z této doby, včetně samotného Hitlera, vyskytuje poměrně často.Toto slovo pak bylo pro zmanipulovanou historiografii ve službách demokratur velký problém, jelikož mělo poměrně dost významů a jeho význam tak nepůsobil jednoznačně.Aby tedy mohla být legenda o nacistickém vyvražďování celých národů udržena při životě, bylo nutno nehodící se a především pak ty nejběžnější významy tohoto slova ze slovníků vylikvidovat a ponechat pouze ty významy, které mohou sloužit jako onen “hlavní důkaz”, jelikož jakékoliv skutečné důkazy, nemá inkvizice k dispozici.A tady právě sehrála svou nazastupitelnou roli novořeč, která byla pro tyto potřeby vytvořena.

A tak se už podařilo alespoň některé překladače zmanipulovat (Google) a naučit je tomu správnému Newspeaku a zobrazují tak pouze ty požadované významy slova Ausrottung,  i když všechy se zatím zcela zmanipulovat nepodařilo.Naprosto odlišná je pak situace u klasických slovníků do roku 1945, které nám předkládají zcela jiné významy než slovníky poválečné a ty současné elektronické.Slovníky z konce 19. století, tedy období Hitlerova dětství, kdy si osvojoval základy německého jazyka, překládají ausrotten především jako vykořenit, či vymýtit.Nabízí se i možnost exterminate, nicméně tento význam je z tehdejšího pohledu vnímám jako umístění mimo hranice, a nelze ho nahlížet dnešním zkresleným pohledem, tedy automaticky jako zabíjení, což zavání účelovostí na sto honů.

Pokud se pak podíváme do slovníku ze 70. let, u slova ausrotten je vyhlazení už na prvním místě a většina významů z 19. století chybí, přičemž je zřejmé, že velká většina nacistických politiků, se vyjadřovala právě v duchu významů přelomu 19 a 20. století.Je tedy zjevné, že tento význam byl cíleně upřednostněn, přestože k tomu nebyl žádný jazykový důvod, jelikož základ slova je rotten, tedy kořen, což má původ i v latině a k výkladu slova jako vyhladit, tak neexistuje žádný logický důvod.Rovněž v Lutherově Bibli je toto slovo používáno v těchto a podobných významech jako vykořenit, či odříznout, ale nikdy ve významu vyhladit.

Lze namítnout, že se němčina od těchto dob do 30/40 let 20. století vyvíjela a i význam slov se měnil.To je sice v jistých případech nesporné, ale v případě slova ausrotten toto vysvětlení opět neobstojí, jelikož tomu tak prokazatelně nebylo.Nejlepším důkazem toho pak je rovnou Hitlerův Mein Kampf, který rádoby historici pravidelně uvádí jako důkaz plánování masového vyhlazování, což ovšem dokazuje pouze to, že tito historici, ho nikdy nečetli v německém originále do roku 1945, ale pouze v tendenčních překladech do angličtiny, kde jsou mnohé výrazy účelově “přeloženy”.Současně jsou tito historici už postiženi uvažováním v dimenzích poválečné novořeči, takže nutně dochází k dezinterpretaci.

Hitler tak v Mein Kampf z roku 1944 například píše:

Was aber besaß dieses Bündnis für einen Wert, wenn erst das Deutschtum der Habsburgmonarchie ausgerottet worden wäre?

Hitler tedy jistě nemyslí, že by němectví bylo v habsburské monarchii vyhlazeno, jak nám sugeruje dnešní zfalšovaný výklad v případě nacistických materiálů, ale spíše míní něco jako “rozpuštěno, čí vykořeněno” v ostatních národnostech.HIitler tak nepochybně citlivě vnímal neněmcké mnenšiny podobně, jako jsou vnímani cizí přivandrovalci i dnes.Je však  jednoznačné, že Hitler v době sepisování Mein Kampf slovo ausrotten využíval v různých významech, které taky mělo, ale nikdy jako vyhladit.Tento význam se začal objevovat až v poválečných letech a žádný rodilý Němec, by ho v tomto významu do té doby nepoužil.Nejlepší na tom ovšem je, že pokud se podíváme do naučného slovníku z přelomu 20. a 30. let 20. století, tak tam ani slovo vyhladit, či nějaké jemu podobné slovo, pochopitelně vůbec nenajdeme, zatímco dnešní slovníky už tímto termínem novořeči samozřejmě disponují.Nelze tak cokoliv z této doby takto ani přeložit a je to jen potvrzením, že se tehdejší texty, překládají současnými termíny novořeči, které tehdy nikdo neznal a nemohl tak v těchto významech ani uvažovat.

Závěr je tedy ten, že všechny nacistické projevy a písemnosti, kde je slovo ausrotten použito, nikdy nehovoří o jakémsi vyhlazení – vyvraždění, ale význam slova je vždy naprosto odlišný a nemá s fyzickou likvidací kohokoliv nic společného a jedná se tak ze strany mainstreamové historiografie, o další prokazatelný a především stupidní podvrh.Tato zoufalá mystifikace zastánců legendy o vyvražďování, současně odhaluje naprostou absenci forenzních důkazů, takže oficiální historiografii nezbývá, než směšně překrucovat význam slov a předkládat pak tyto fabrikáty, jako rádoby nevyvratitelné důkazy.

Norsko plánuje přestat vyučovat o Holokaustu, holohoaxová loby zuří


Norská konzervativní vláda chce v školní reformě vynechat z osnov výuku o Holokaustu, jelikož ji již nepovažuje za relevantní pro budoucnost.Přestože je věcí každého státu, co považuje za podstatné jako výuku pro své děti ve školách a v případě jiných témat by se sotva nad tím někdo pozastavil, v případě svatého Holokaustu je to něco jiného, jelikož by norský příklad mohly následovat i další státy a z holokaustového dogmatu, by toho brzo moc nezbylo.

Hlásné trouby demokratury tak bijí na poplach, jelikož holokaustová legenda je stěžejním bludem, kterým jsou v inkvizičních demokraturách ovčanům vymývány mozky a bez vtloukání tohoto bludu do hlav už  malých dětí, by se brzy mohlo stát, že by tyto někdy v budoucnu mohly o období druhé světové války, začít i racionálně uvažovat.To je pochopitelně to poslední, co vládnoucí demokratury potřebují, jelikož jejich základy stojí především na vylhané historii tohoto období.

Jak je v článku zmíněno, Norsko ovšem není zdaleka jediná země, která holokaustové dogma ve výuce ignoruje, podobně je na tom Rwanda, Keňa, Pákistán nebo Senegal a v Evropě Island.Zemí které o tomto tématu nevyučují je ovšem mnohem více, než tendenčně zmiňuje článek na iDnes, například třeba v Tibetu rovněž ve školních osnovách nic o Holokaustu nenajdete.Tibet se ovšem momentálně zmiňovat nehodí, protože ho v důsledku čínského útlaku, demokratury všude dávají vzorem a vyvěšují tibetské vlajky.Podobně je to s výukou Holokaustu prakticky ve všech východních zemích, které pokud ho vůbec zmiňují, tak pouze jako jistou formu útlaku Židů během období druhé světové války.Celosvětově pak svým občanům vtlouká do hlavy holohoaxovou propagandu pouze Evropa a Rusko, jinde ve světě se k holohoaxu přistupuje tak jak si zaslouží, tedy jako k naprosté fantasmagorii a bláboly o šesti milionech mrtvých a plynových komorách tam nikde nenajdete, protože pro ně prostě neexistují žádné důkazy.

Rovněž počet zemí, kde je popírání holokaustu beztrestné, je naprosto dominantní, protože  se nejedná o žádnou prokazatelnou historickou událost ale pouze o dogma.Celkově tak je těchto zemí, které holohoaxovou doktrínu ignorují více jak 180, tedy drtivá většina.Popírání holokaustu tak trestají jen země v Evropě  a ni tam ne všechny.Současně pak další jako zmíněné Norsko, od holohoaxové masáže ustupují.Dále některé země jako třeba Holandsko, nemají vyloženě v zákoně zakotvené popírání, ale lze popírání holokaustu postihnout jako šíření nenávisti.Prakticky stejně je na tom i samotné Německo, kde se popírání postihuje jako urážka mrtvých, což je vlastně na 21. století dosti bizarní paragraf.V Německu je to pak prostá a logická  reakce na skutečnost, že prokázat byť jen jedno úmrtí v plynové komoře nebylo možné, čehož mnozí obvinění v inkvizičních procesech využívali a bylo tak nutné popírání nahradit tímto gumovým paragrafem, který už je “právně” nenapadnutelný.

Pokud tedy výuka o holohoaxu ze školních učebnic jednou vymizí ve všech státech Evropy, bude to pouze ku prospěchu rozvoje kritického myšlení dětí, jelikož dnes v době internetu, si každý může snadno dohledat relevantní zdroje na toto téma a porovnat je s fantasmagorickým vzpomínkami “očitých svědků”, na nichž celá holokaustová legenda stojí.To poslední, co pak školní děti potřebují, je poslouchat fantaskní a především vylhané příběhy o mýdle z Židů, lampičkách z židovské kůže a podobných podvržených holohoaxových rekvizitách, které jim holohoaxová loby už desítky let servíruje.

Krvavé základy Masarykovy republiky


Přestože se Masarykův výtvor dnes zkorumpovanými historiky prezentuje jako vzor demokracie a současně vzor národostní politiky, realita především v prvních letech existence republiky, byla diametrálně odlišná.Masaryk se tak jakýkoliv odpor menšin proti začlenění do hranic nového československého státu neštítil brutálně potlačit prostřednictvím armády, což mělo za následek nemálo mrtvých.

Obsazování pohraničních území československým vojskem, zhusta obývaných národnostními menšinami, které Masaryk a Beneš podvodně vyhandlovali na konferenci ve Versailles, se tak na mnohých místech setkalo s protesty, proti nimž armáda nekompromisně zakročila a výsledkem na mnoha místech tak bylo mnoho zraněných, nezřídka i mrtvých.Už v roce 1918 tak došlo při střelbě do neozbrojených civilistů v Mostě, Duchcově, Litvínově a Kaplicích, i na některých místech Moravy k obětem na životech Němců, celkem se udává počet 21 mrtvých.V Šumperku a Chebu bylo dokonce vyhrožováno použitím těžkých zbraní, pokud bude kladen odpor.

V březnu 1919 během generální stávky došlo opět k nepokojům v Chebu, Kadani, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Stříbře, které se rovněž neobešly bez střelby do civilistů, při níž zahynulo 54 Němců, mezi nimi děti a mladiství.V Kadani armáda dokonce použila kulomet, výsledkem bylo 20 mrtvých.Přestože se pochopitelně Masarykova politická garnitura snažila tyto masakry ututlat, zcela se to nezdařilo a už 5. 3. se vyslovil Lloyd George proti rozšiřování dalších území na úkor cizojazyčného obyvatelstva.Je tedy zřejmé, že západní mocnosti, měly vážné výhrady proti tomuto druhu české “národnostní politiky”, už v prvních letech po vzniku republiky.

Rovněž v roce 1920, si nepokoje vyžádaly v Jihlavě několik obětí a i v řadě dalších německých měst docházelo k nepokojům.K násilí se Masarykova vláda uchýlila i v říjnu 1921, když se v Maďarsku císař Karel pokusil sáhnout po maďarské koruně a bylo mobilizováno několik ročníků.V Kraslicích tekla opět při demonstracích proti mobilizaci krev, když bylo zabito 12 Němců a cs armáda zde proti demonstrantům dokonce použila nikoliv poprvé střely dum-dum.Mobilizace ovšem byla fiaskem, když v Praze nenarukovalo ke svým jednotkám 35, v Brně 31, v Bratislavě 28, a v Chomutově dokonce 62 % vojáků.Němečtí branci běžně před mobilizací utíkali do Bavor.Aby toho nebylo málo, čeští Legionáři strhli sochu Marie Terezie v Bratislavě a bylo opět nemálo mrtvých, tentokrát především na straně slovenských Maďarů.

Tento stručný výčet zdaleka ne všech protinárodnostních akcí Masarykovy vlády jasně dokládá, že národnostní nepokoje nebyly produktem nacistického režimu, který se dostal k moci až ve 30. letech, nýbrž dokazuje, že národnostní nepokoje a krvavé zásahy proti nim, republiku provázely od jejího vzniku.Rovněž protesty z řad západních politiků dokazují, že zejména Británie, neměla moc důvodů udržovat při životě státní útvar, který národnostní neshody opakovaně “urovnával” hlavněmi pušek.

Závěr je tedy ten, že současně prezentovaná verze historie, podle které Němci a Hitler republiku s pomocí západu v roce 1938 rozbili je kompletně vylhaná, jelikož brutální protinárodnostní politika se stovkami mrtvých byla Masarykově republice od počátku vlastní, což muselo nutně vést k pro československou republiku neslavnému konci.Habsburská údajně protinárodnostní politika, se pak s krvelačností Masarykovy politiky nemohla vůbec rovnat.Současně v těchto souvislostech může sotva udivit, že alespoň část sudetských Němců, německé vojsko v Sudetech nadšeně vítala, jelikož když nic jiného to znamenalo, konec české protiněmecké brutality.

Československo rozbil Beneš, Chamberlain a Hitler mu pouze sekundovali


Jak se blíží 80. výročí Mnichovské konference, mainstreamová média včetně veřejnoprávní televize i rozhlasu, zahájila masivní propagandistickou kampaň, která má udržet při životě mýtus, že o rozbití Českonslovenska v roce 1938, se v Mnichově zasloužil Adolf Hitler a západní velmoci.Skutečnost je ovšem taková, že jako první s návrhy na odstoupení území Německu přišel prezident Beneš a československá vláda následně jeho návrhy odsouhlasila dlouho před konferencí v Mnichově.

Na začátek nebude na škodu si krátce připomenout historii vzniku Československa, což byl Masarykův a Benešův fantasmagorický projekt předem odsouzený k zániku.Předně tento státní útvar, který vznikl v roce 1918 díky Masarykovým kontaktům v amerických židovských kruzích, které měly podle Masaryka v USA obrovský vliv a to i na samotného presidenta Wilsona, spíše než cokoliv jiného, připomínal Rakousko-Uhersko, které se právě rozpadlo a při jehož rozpadu sehrály významnou roli, právě odstředivé naconální síly.Přesto Masaryk jaksi věřil, že jeho výtvor, který byl míchanicí Čechů, Němců, Slováků, Maďarů, Poláků a Rusínů, bude mít lepší budoucnost.Jak se ovšem ukázalo, Masarykovo veledílo, se nakonec v původním stavu nedožilo ani dvaceti let – tedy ani desetiny toho, co habsburská monarchie, kterou tak Masaryk nenáviděl, a mocné národnostní síly, ho v předvečer dvacátého výročí roztrhaly.

Podobně jako v Masarykem nenáviděném C. k. mocnářství, kde dominovali Němci, se Masaryk rozhodl, že v Československu budou dominovat Češi a Slováci a další milionové “menšiny”, budou odstaveny na vedlejší kolej.Menšiny, které v Československu menšinami ovšem nebyly, ba spíše naopak, měly sice na papíře zajištěno právo na sebeurčení, nicméně jaká bude nastolena rovnost v nověvzniklém státě, už jasně naznačoval jeho bizarní název.Přestože Čechů bylo v republice nejvíce – nikoliv však většina, Slováků byla sotva desetina, stejný počet Maďarů a především pak přes 3 miliony Němců.Aby byla tedy alespoň na oko deklarována rovnost národů, nový stát se měl jmenovat Českoněmeckoslovenskomaďarsko.Masaryk se ovšem arogantně ve víře v slovanskou soudržnost, rozhodl polovinu občanů republiky prostě ignorovat.Masaryk totiž věřil panslovanské legendě, podle které jsou Češi a Slováci slovanského původu, nicméně podle genetického zkoumání, jsou z většiny původu germánského, což ovšem věděl například už Hitler.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že rasový mischung, který si Masaryk u Wilsona díky svým židovským kontaktům prosadil, byl sudem prachu a už v prvních letech musela československá armáda zasahovat kvůli demonstracím menšin proti začlenění do tohoto konglomerátu, což se bohužel pro republiku neobešlo bez mnoha mrtvých.Nová republika tak nezahájila svou existenci zrovna šťastně a mezi menšinami to zanechalo hořkou pachuť, i když se nakonec dočasně s existencí v cizím státě smiřily.Bylo ovšem jisté, že tyto národnodtní bouře utopené československou armádou v krvi, nebudou nikdy zapomenuty a že československá republika, bude muset jednou za svůj krvavý zrod tvrdě zaplatit.Masarykovi se pak přes mnohé problémy, dařilo v tomto národostně neklidném prostředí nějak lavírovat a dožít se tak konce své politické kariéry, aniž by musel sledovat rozpad svého veledíla a republika ho nakonec i o jeden rok přežila.

S příchodem Beneše, který se charismatem nemohl Masarykovi rovnat, přišly ovšem zlé časy.Beneš samozřejmě nebyl sám na vině, problémy zdědil z Masarykovy éry, nicméně se začaly projevoat až v době jeho vlády a západní mocnosti mu dávaly jasně najevo, že národnostní situaci bude nutné řešit už v době, kdy se Hitler o německou menšinu v Sudetech ještě vůbec nezajímal.Problémy zde tedy byly bez ohledu na Hitlerův nacistický režim a eskalovaly by jak s Htlerem tak bez něho.Beneš ovšem podobně jako Masaryk odmítal uznat, že v československoněmeckomaďarskopolské míchanici, může nastat jakýkoliv problém a rozhodl se nechávat situaci pomalu vyhnít.

Beneš si neúnosnost situace konečně připustil v září 1938 a začíná jednat.15. září posílá ministra Nečase s návrhem tzv. pátého plánu do Paříže, kde 16. září jednal francouzskými politiky, a 17. září s britskými v Londýně. Podle Benešových představ by byla Německu a Maďarsku odstoupena města, oblasti kolem nich a území ležící za nimi ke stávající státní hranici: Opava, Krnov, Bruntál, Rýmařov, Frývaldov (Jeseník), Králíky, Broumov, Tanvald, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa, Děčín, Ústí nad Labem, Kadaň, Doupovské hory, Vejprty, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Tachov, Kaplice, Nová Bystřice, Mikulov, na Slovensku ve prospěch Maďarska Košice, větší část levého břehu Dunaje u Bratislavy, území u Nových Zámků, na Podkarpatské Rusi Mukačevo a Užhorod.Beneš tedy jako první přichází oficiálně s návrhem na odstoupení problematických území, což je v zásadním rozporu s šířenou legendou.Podmínkou ovšem bylo, že Německo současně přijme 1,5 až 2 miliony Němců z českých zemí, jelikož zdaleka ne všichni, se nacházeli na odstupovaných uzemích.Obzvláště tato podmínka musí být dodnes tajena, jelikož významně koresponduje s poválečným odsunem německého obyvatelstva a dokazuje, že Beneš chtěl Němce Německu ještě před Mnichovem s pomocí západních mocností přímo vnutit, přičemž to mělo být podle oficiální verze historie přesně naopak.

Následně 21. září po mnoha diplomatických tanečcích, Hodžova vláda postoupení okresů s více než 50 procenty německých obyvatel Německu přijala.Více než týden před zahájením Mnichovské dohody, Československo samo dobrovolně odstupuje svá pohraniční území s německým obyvatelstvem Německu.Následná Mnichovská konference, tak na programu jednání o odstoupení jakéhokoliv československého území nikdy neměla, jednalo se pouze o způsobech, jakými má být odstoupení provedeno.Celá legenda o zradě západních mocností v Mnichově a Hitlerově vydírání je tak kompletně vylhaná, Československo zradil a rozbil Beneš, který, jak píše i britský historik Zbyněk Zeman, měl od určitého okamžiku pravděpodobně sám pochybnosti o životaschopnosti Československa a Hodžova vláda, která Benešovy návrhy přijala, tak dala  Československu ránu z milosti.