Svědecké výpovědi ve světle vědy


Přestože je dnes jednoznačně vědeckými pokusy prokázáno, že svědecké výpovědi jsou mimořádně nespolehlivé a že svědky lze rovněž velmi snadno manipulovat, velká část rozsudků dnešní justice je často postavena v důsledku nedostatku forenzních důkazů, právě pouze na svědeckých výpovědích.Stejně tak mainstreamová historiografie si v případě neexistujících důkazů, velmi často tendenčně vypomáhá svědeckými výpověďmi, nezřídka založených i na mnoho desítek let starých vzpomínkách.Je tedy zřejmé, že hodnota svědků, kteří byli současně desítky let manipulováni cílenou propagandou, nemůže být jiná než nulová.

Institut svědecké výpovědi je stejně starý jako lidstvo samo a v dobách kdy byla věda ještě v počátcích, měl pochopitelně velmi dlouho nezastupitelné postavení.Rovněž v důsledku neznalosti toho, jak vlastně lidská paměť funguje a co ji především ovlivňuje, a která je k podání objektivního svědectví klíčová, byl institut svědecké výpovědi nenahraditelný.Dnes, kdy lze ve velkém množství případů nahradit nespolehlivá svědectví forezními důkazy, je ovšem na svědecké výpovedi nutno nahližet pouze jako na dávno překonanou fosilii, podobně jako dnes v době nanotechnologií, nahlížíme na technologie raného středověku.

Kromě inkvizičního soudnictví a zmanipulované historiografie, které staví s oblibou na svědectvích vycucaných z prstu, existují ovšem i oblasti, které si luxus svědeckých výpovědí nemohou dovolit.Proto také například vyšetřovatelé leteckých havárií pohlíží na svědky velmi skepticky a pokud už je nutné je vyslechnout, drží se pravidla, vyslechnout svědka co nejdříve po dané události a předeším pak před tím, než se událost dostane do sdělovacích prostředků.Vyšetřovatelé totiž moc dobře ví, že později už svědci nevypovídají podle toho co zažili, ale podle toho co uslyší a uvidí v televizi a taková výpověď je pochopitelně bezcenná.Svědek má tak jistou hodnotu jen za podmínky, že je ihned izolován od okolí a vyslechnut ideálně v řádu několika málo hodin, jelikož po delší době už nelze nezávislost jeho výpovědi zajistit.

Kdo chce tedy seriozně pracovat se svědky, musí tyto podmínky dodržet, v opačném případě jsou výpovědi ovlivněny jak emocemi každého jedince, tak především vlivem okolí a takové svědectví je horší než svědectví vůbec žádné .Pokud tedy někdo pracuje se svědky, jejichž vzpomínky jsou staré několik let, či dokonce desetiletí a současně byl svědek pod vlivem okolí a především pak sdělovacích prostředků, nejedná se o nic víc, než čiré fantazie.A tím se dostáváme k psycholožce Elizabeth F. Loftus , která institut svědectví odhalila jako naprosto nespolehlivý.

Elizabeth F. Loftus je psycholožka židovského původu a prvotním podnětem, který ji vedl k pochybnostem o spolehlivosti mnoha svědectví, byly paradoxně výpovědi “očitých svědků” údajného holokaustu.Loftus tak ve svých pracech a pokusech prokázala, jak je velmi snadné během velmi krátké doby u vybrané osoby vytvořit vzpomínku, která se liší od toho, co se skutečně stalo.Samotní svědci si tak ani nemusí uvědomovat, že jejich svědectví neodpovídá reálné události a dokonce si tak často myslí, že si něco pamatují jednoduše pouze proto, že si to tak představovali, nebo tak o věci přemýšleli.Pokusy dále prokázaly, že i malé děti jsou ovlivnitelné informacemi následujícími až po události.

Profesorka Loftus v roce 1991 konstatovala, že svědectví týkající se údajných nacistických zločinů, jsou vzhledem k vysoké emocionalitě z mnoha důvodů méně hodnověrná než prakticky jakékoliv jiné svědectví.Dále doba, která uplynula od konce druhé světové války, nevyhnutelně významně přispívá k ochabování paměti.Publicita ve sdělovacích prostředcích vedla rovněž k tomu, že svědci udajné pachatele znali a obličeje obžalovaných se běžně zveřejňovaly, takže svědci si je předem zafixovali v paměti.Dlouhodobá propaganda obžalované líčila jako ztělesnění zla, kteří mučili, vraždili a byli zodpovědní za vraždy matek, otců, bratrů, sester, manželek a dětí svědků.Loftus, jako Židovka popsala svůj vlastní zážitek, kdy jí falešný pocit loajality k vlastnímu dědictví, národu a „rase“, jak to označuje, zabránil vystoupit proti očividně lživým svědectvím jejích židovských souvěrců. S jistotou tak lze mít za to, že to je mezi Židy rozšířený společný reflex.Současně je třeba zdůraznit, že pochybovat o některých věcech ohledně holokaustu je mnohdy i trestné a je tak na svědky vyvíjen silný společenský i právní tlak, aby si na určité věci vzpomínali a na jiné zase zapomínali.

Z výše uvedeného je tak zřejmé, že podobné procesy, které jsou v evropských demokraturách poměrně běžné a v nichž hlavní roli hrají pouze výpovědi svědků, zatímco důkazy absentují a argumenty obhajoby nejsou už vůbec připuštěny, jsou pouze ukázkou toho, jak soudní jednání nemá vypadat a nemají příliš daleko ke stalinským procesům ve 30. letech, či k procesům inkvizičním.Vědecké práce profesorky Loftus tak odhalují, že tyto procesy jsou fraškou a v mainstreamu tak o těchto souvislostech najdete sotva zmínku, což opět dokazuje, že v evropských demokraturách vládne tmářství typické pro inkvizici.

Advertisements

Pervitin jako vítězná nacistická droga?Jen hloupá mainstreamová legenda


Jelikož se mainstreamová “historiografie” zabývající se obdobím druhé světové války, dostává velmi často do vážných problémů, protože prokazatelná fakta se dostávají do zásadního rozporu s oficiálním výkladem, musí si mainstreamoví rádoby historici často vypomáhat smyšlenými legendami.Jednou z nich, která má být vysvětlením pro počáteční jinak údajně nevysvětlitelný německý úspěch, je legenda pervitinová, podle které za úspěšnými německými taženími počátku 40. let, stál především prý tento dnes už dobře známý metamfetamin.

Navzdory skutečnosti, že mnozí nacističtí vojáci měli amfetaminy k dispozici, vysvětlovat tímto německý úspěch při západním tažení je k smíchu, nicméně bývá tato lživá propaganda v případě najivních jedinců často úspěšná.Mainstreamová média se nás tak snaží šokovat tím, že pěchota Wehrmachtu, za den urazila až 60 km, což prý je něco mimořádného a musela za tím být nějaká tajná nacistická droga, proto prý i britský tisk upozornil, že „Němci užívají nějakou zázračnou pilulku“.Autoři těchto nesmyslů tak zjevně nikdy neslyšeli o pochodu Praha – Prčice, jehož trasa má rovnou 70 km a jeho účastníci jsou ji schopni urazit i za denního světla, tedy i za méně jak celý den, i když se nejedná o pěchotu, která je na dlouhé pochody dlouhodobě připravována.Závislý mainstream tak svoje čtenáře považuje zjevně za pologramotné pitomce, když jim předkládá tyto stupidní báchorky.

To že pak německá pěchota byla schopna za den urazit během válečného konfliktu na území nepřítele celých 60 km, není zvláštní ani tak vzhledem k výdrži německého vojáka, nýbrž vzhledem k faktu, že německé pěchotě, bylo spojenci vůbec umožněno, urazit bez větších problémů mnoho desítek kilometrů za den.Tato skutečnost tak především odhaluje, že obránci se během tažení nacházeli v těžké defenzivě a nebyli v důsledku totálního chaosu po té, co německé pancéřové hroty pronikly Ardenami, už schopni jakéhokoliv smysluplného odporu.Vysvětlením relativně snadného postupu Wehrmachtu tak není zázračná pilulka, ale prostý fakt, že spojenci byli německou taktitkou, navzdory své početní i materiální převaze totálně zaskočeni.

Mainstreamová pervitinová legenda si paradoxně současně odporuje, když přiznává, že amfetaminy mohly při delším užívání způsobovat šílenství, což se ovšem zjevně na německé straně nedělo, jelikož tažení na západ bylo vedeno disciplinovaně s maximální rozvahou a o nějakém šílenství jak na straně běžných vojáků, tak ani velitelů nelze mluvit, což dokazuje i poměr ztrát 27 verzus 135 tisíc.Německé ztráty tak byly 5x nižší než spojenecké, takže to spíše vypadá, že na Pervitinu byli spojenci.Rovněž jednání Hitlera, který měl být podle mainstreamu pervitinový pološílenec nenasvědčuje tomu, že by byl Pervitinem jeho úsudek nějak ovlivněn.

Hitlerovy rozkazy, tak naopak dokazují, že nebyl v žádné pervitinové euforii, ale právě jeho rozkazy rychle postupující pancéřové jednotky Guderiana, Hotha a Romela měly snahu brzdit z obavy, aby tyto rychle postupující hroty nepadly do spojenecké léčky a zjevně tak nějakým přehnaným pervitinovým sebevědomím, ani připraveností nést vysoké riziko netrpěl.Tito generálové ovšem naprosto správně na základě rozboru situace rozhodli Hitlerovy rozkazy nerespektovat, jelikož spojenecké jednotky byly zjevně v naprostém rozkladu a na místě tak bylo zřejmé, že jejich cílem je nikoliv spřádání obranných plánů, ale pouze zoufalá snaha o repatriaci za kanál.

Rovněž tragikomické je tvrzení údajného bývalého německého pilota, že prý by bez stimulace drogou, piloti německých bombardérů nevydrželi 4 hodiny trvající let a mohli by bez ní usnout.Tady už člověk opravdu neví, jestli se smát, nebo plakat a nutně si musí klást otázku, jak to asi dělali piloti spojeneckých bombardérů při náletech hluboko nad území Německa, které trvaly mnohem déle.Stejně tak výkony německých leteckých es nenasvědčují tomu, že by tito piloti nějak zneužívali amfetaminy, jelikož jejich monohaletá kariéra dokazuje především maximální disciplínu a vyrovnané výkony, jinak by těžko mohli dosáhnout stovek sestřelů a dožít se konce konfliktu.To že pak mnozí z nich nepřežili, nebude ani tak důsledkem previtinového šílenství, nýbrž důsledkem mnohonásobné spojenecké převahy během velké časti konfliktu.

Samozřejmě že se z mainstreamu v rámci této protiněmecké propagandy už nedozvíte, že pro spojence amfetaminy nebyly žádnou záhadnou a tajnou nacistickou drogou jak se nám snaží sugerovat, jelikož jejich historie sahá až do 19. století a syntetizovat metamfetamin se podařilo čínským vědcům už v roce 1893 a jeho vlastnosti tak byly známy už desítky let před druhou světovou válkou, což mohlo spojencům jen sotva uniknout.Přesto se tendenčně píše pouze o německém výzkumu, jako by jinde amfetaminy nevyráběli.Skutečnost je pak taková, že spojenci rovněž amfetaminy vojákům distribuovali, což není nic překvapivého, takže v nejlepším případě si obě strany konfliktu neměly co vyčítat.Spojenci pak amfetaminy vojákům dávali i dlouho po skončení války, přestože se už dostaly na seznam zakázaných látek.

Nacistická pervitinová legenda, je tak pouze další ubohou snahou, jak překrucovat fakta s cílem dehonestovat německé vojenské úspěchy proti mnohem silnějším protivníkům a mainstream tím pouze opakovaně dokazuje, že bez stupidních lží se jen sotva může obejít a démonizace Pervitinu v nacistických rukách, je tak jen ukázkou přihlouplé propagandy mířící na nemyslící čtenáře mainstreamu.

Konspiracím prý odzvonilo, Hitler zemřel v bunkru.Opravdu?


Ačkoliv nejsme žádnými velkými zastánci teorie, že se Adolfu Hitlerovi podařilo uniknou z obklíčeného Berlína, rovněž máme jisté pochybnosti o tom, že v dubnu 1945 v Berlíně zemřel údajně vlastní rukou.Ani pro jednu z těchto hypotéz totiž neexistují žádné důkazy, takže obě je nutné přijímat jako možné.Mainstreamoví “historici” ovšem opět potvrdili, že je nějaké ty důkazy příliš nezajímají a proto se na scéně objevilo další údajné “definitivní potvrzení”, že Hitler skutečně zemřel v Berlíně.

Přestože je celkem nepodstatné, jestli Hitler v Berlíně zemřel, či nikoliv, mainstreamová historiografie, se ovšem z nějakého důvodu urputně a neúspěšně snaží o to dokázat, že tomu tak skutečně bylo už téměř třičtvrtě století.A tak je tu další tentokrát francouzská rádoby studie, která to má dokazovat.Tato studie ovšem nepracuje ani tak s fakty, jako spíše s dojmy a legendami, takže její hodnota je mizerná a v důsledku vlastně vyvrací to, co se pokouší komplikovaně dokázat.

Její autoři se tak odvolávají na krátce poválečné svědectví zdravotní sestry zubaře Adolfa Hitlera a Evy Braun, která měla potvrdit, že nalezené fragmenty chrupu, patří skutečně Hitlerovi.Výpověď Käthe Heusermann, kterou učinila před sovětskými vyšetřovateli, se ovšem nedá brát příliš vážně, jelikož je notoricky známo, jak všichni z Hitlerova okolí v této situaci vypovídali.Jednoduše tak, že potvrdili vše, co chtěli bolševičtí vyšetřovatelé slyšet, což ovšem nepřekvapuje.Podobně prý měl spojencům později potvrdit pravost tohoto fragmentu i Hitlerův dentista Blaschke, nicméně i v jeho případě se dá o jeho výpovědi silně pochybovat, jelikož je rovněž dobře doloženo, jak spojenci zacházeli s německými zajatci, pokud jim nepotvrdili to co chtěli a hodnota těchto svědectví je tak velmi pochybná.

Dále se autoři studie odvolávají na fragmenty lebeční kosti uložené stále v Moskvě, které prý mají podle Hitlerových rentgenů odpovídat Hitlerově lebce, nicméně zde je ten menší problém, že tyto fragmenty byly už v roce 2009 podrobeny testům DNA, podle kterých tyto úlomky patřily mladší ženě, takže sotva mohly patřit muži Hitlerova věku a dále pátrat po tom komu patřily už nemělo smysl.Tyto závěry testů DNA, ošem autoři studie klidně ignorují a pouštějí se raději do ničím nepodložených spekulací.

Hlavním a rádoby klíčovým argumentem pro to, že zubní fragmenty patřily skutečně Hitlerovi, má pak být konstatování, že se na nich nenašly stopy po konzumaci masa, co prý potvrzuje, že byl Hitler vegetarián, což je ukázkový logický klam argumentace kruhem, kdy je předpoklad použit jako argument.Hitler totiž navzdory masově šířené legendě, měl k vegetariánství hodně daleko.Hitler tak nebyl vegetariánem od narození, nebyl jím ani v dětství, dokonce ani v mládí a podle vlastních slov i mnoha svědectví, běžně maso konzumoval, i když ne pravidelně, ještě ve svém pokročilém středním věku, tedy minimálně do svých čtyřicetipěti let.Teprve pak v důsledku problémů se zažíváním konzumaci masa ještě více omezil, nicméně úplným vegetariánem se nikdy nestal.

Tuto skutečnost tak dokládají mnohá svědectví přímo z Hitlerova nejbližšího okolí, včetně například jeho velmi blízkého a dlouholetého spolupracovníka Alberta Speera, či Ilse Hess, manželky Rudolfa Hesse, podle kterých Hitler konzumoval poměrně často například bavorské klobásy a šunku a v oblibě míval i kaviár.Notoricky známý byl rovněž pojídáním tradičních bavorských koláčů, které mají vzhledem k vysokému obsahu živočišných tuků, k vegetariánské stravě také na míle daleko.Významné pak je rovněž svědectví slavné kuchařky Dione Lucas, která pracovala během třicátých let v Hotelu v Hamburku, který navštěvoval jak píše i pan Hitler a pravidelně si zde k obědu objednával jeho oblíbené nadívané holuby.

Legendy o Hitlerově vegetariánství tak nejspíše pochází od osob, které sice měly příležitost s ním stolovat v době jeho vegetariánských diet, které v průběhu válečných let bývaly poměrně časté, nicméně ho tyto osoby blíže neznaly, což jim ovšem nebránilo v poválečných letech tyto vzpomínky na něj knižně vydat a zamořit tak trh bláboly o Hitlerovi, zhusta vycucanými z prstu.Hitler k těmto legendám sám přispěl svými poznámkami, kdy o masovém vývaru u stolu hovoříval jako o čaji z mrtvol, zřejmě aby spolustolovníkům znechutil to, co si on právě dopřát nemůže a vytvářel tak obraz sama sebe, jako zapřísáhlého odmítače masné stravy.

Pokud tedy odborníci z oboru stomatologie došli nyní k závěru, že na nalezených fragmentech chrupu nebyly objeveny žádné stopy po konzumaci masa, paradoxně to dokazuje pouze to, že Hitlerovi patřit nemohly, protože Hitler maso velkou většinu jeho známého života běžně konzumoval, i když ne v množstvích běžných pro dnešní obžerství a konzumoval ho v menších množstvích, jako například ve formě masových knedlíčků (Leberknödel) v polévce až do roku 1945, jelikož se přes mnohé proklamace vegetariánem nikdy nestal.

Mainstream opět lže a tají Hitlerův Haavara pakt, který byl základem pro vznik Izraele


To že závislý mainstrem systematicky fabrikuje historii období první poloviny dvacátého století je známá věc a jak právě v dalších článcích předvedlo iDnes (1), (2), rozhodně se nejedná o náhodu, či neznalost, jelikož materiály které pojednávají o Hitlerově masivní podpoře budování budoucího židovského státu v Palestině jsou běžně dostupné a článek pojednávající o nacisticko – sionistické spolupráci lze dokonce nalézt i na Wikipedii.

To ovšem presstitutům z iDnes píšícím zjevně v zájmu kruhů, jejichž zájmem je historii manipulovat, nikoliv objasňovat nebrání, aby toto významné období spolupráce nacistického režimu a židovských sionistů usilujících o vznik židovského státu v Palestině dále ignorovali.Historie masivní podpory sionistů a židovské imigrace z Německa do Palestiny datující se už do počátku nacistického režimu, tak jako by neexistovala a oficiální historiografie musí tuto část historie v oficiálním výkladu tohoto období vynechat, jinak by se legenda o systematickém a plánovaném  nacistickém pronásledování Židů, zhroutila jako domek z karet.A jelikož jak už psal Voltaire, historie je lež, na níž jsme se shodli, demokratura se této zásady drží zuby nehty.

Aby pak presstituti na iDnes mohli tuto vylhanou historii před svými čtenáři obhájit, musí opravdu krkolomně žonglovat s fakty.Z článků na iDnes, se tak čtenář dozví, že nacisté vyhlásili už 1. dubna 1933 bojkot židovských obchodů, bank, lékařů a právníků.Nedozví se ovšem už, že již v březnu 33 vyhlásilo světové židovstvo v čele s mnohými židovskými osobnostmi, spolu s mohutnými mezinárodními židovskými finančními vlivy bojkot Německa a německého zboží, s jasným záměrem zmrzačit ještě nejistou německou ekonomiku v naději, že zničí nový Hitlerův režim.Důvodem k tomuto bojkotu byla finanční opatření, která Hitler zavedl s cílem zajistit Německu stabilní krytou měnu a vymanit Německo z úvěrového sevření.Tato opatření pochopitelně zasáhla především lichváře a bankovní domy žíjící z lichvy a dluhových pastí, takže netrvalo dlouho a potrefená husa se ozvala, jelikož nejen v Německu, se na těchto finančních machinacích podílely především mezinárodní židovské rodinné klany.

Přestože se v článcích na iDnes dále uvádí, že ve třicátých letech přicestovalo do Palestiny 145 tisíc lidí, Haavara dohoda, která vedla k mnohaleté a velmi úspěšné spolupráci mezi nacistickým režimem a sionisty, a díky které do Palestiny z Německa přicestovalo minimálně 60 tisíc Židů i s jejich majetky, není vůbec zmíněna.To že pak tito židovští imigranti v Palestině pozvedávali zemědělství, obchod a průmysl na vyšší úroveň, jak se v článku rovněž píše, je taktéž zásluha pouze nacistického režimu v čele s Hitlerem, jelikož tato imigrace Židů do Palestiny byla neoddělitelně spojena s budováním zázemí pro jejich novou existenci, kterou zajišťovaly finance uvolněné právě nacisty.To bylo v té době něco naprosto mimořádného, jelikož ostatní Židé migrující do Palestiny z Ruska i odjinud mimo Haavara pakt, přicházeli pouze s holými zadky a nebyli tak pro sionisty žádným velkým přínosem, ba spíše komplikací a už proto byla nacistická spolupráce s sionisty pro budoucí židovský stát naprosto klíčová.

Tímto ovšem mystifikace nekončí, znovu se zde nápad přesunout Židy na Madagaskar podsouvá nacistům a Hitlerovi, přičemž to byl samozřejmě původní nápad samotného duchovního otce Izraele Theodora Herzla už z počátku dvacátého století, kdy ještě nacistická strana neexistovala a většina nacistických politiků ani ještě nebyla na světě. Rovněž mnozí Herzlovi sionističtí nástupci, tuto eventualitu prosazovali, takže aktivita nacistů umožnit židovskou emigraci na Madagaskar, byla pouze snahou vyhovět sinostickým cílům, když imigrace do Palestiny díky britskému odporu dočasně zkrachovala.

Tím se vracíme k další mystifikaci, podle které v důsledku britského omezení židovské imigrace do Palestiny, prý Británie vyřkla rozsudek smrti nad statisíci Židů, kteří nemohli uprchnout z Evropy před nacismem.Toto tvrzení je pak přímo komické už vzhledem k faktu, že nacistické Německo právě umožnilo emigrovat během třícátých let desítkám tisíc Židů a že jich nebylo více bylo pouze zásluhou britských obstrukcí.Pokud by pak měla Židům přece jen hrozit smrt, mohla Británie umožnit židovskou imigraci na už zmíněný Madagaskar, kterou nacistický režim navrhoval, nicméně k ničemu takovému v důsledku britského nezájmu nikdy nedošlo.

Další bláboly jako že měl Hitler antisemitismus ve svém programu, nebo že Hitler už v létě 1941 rozhodl Židy nakonec nikam nestěhovat, ale rovnou je likvidovat, nemá prakticky smysl komentovat, jelikož se jedná o typické holohoaxové fantasmagorie, které nemají žádnou oporu v realitě.Bude tak pouze stačit konstatovat, že nacistická strana nic o Židech ani antisemitismu v programu nikdy neměla a vůbec antisemitismus byl už v dobách vrcholícího boje o moc před rokem 1933 pouze marginálním tématem a Hitler se o Židech ve svým projevech téměř nezmiňoval.Rovněž pro tvrzení, že Hitler už v létě 1941 rozhodl o likvidaci Židů neexistuje jediný důkaz a paradoxně je toto tvrzení i v zásadním rozporu s dalším tvrzením holokaustové loby, podle kterého se o likvidaci židovského etnika mělo rozhodnout až v roce 1942 na konferenci ve Wannsee.

Presstituti z iDnes tak pouze jako tradičně vyfabrikovali další paskvil, plný mystifikací, manipulací a demagogie, jehož cílem je manipulovat historii a především pak udržet co nejdéle při životě pomalu skomírající holohoaxovou legendu.

Demokratura se chystá zakázat Bartošovu Národní demokracii


To že Adam B. Bartoš leží demokratuře dlouhodobě v žaludku je dobře známo (1), (2).Nově se ovšem inkviziční soudy demokratury snaží zakázat i Bartošovu politickou stranu Národní demokracie zřejmě v domění, že tím šíření pro demokraturu nebezpečných myšlenek zamezí.O tom se dá ovšem s úspěchem pochybovat, jelikož nežijeme už ve středověké inkvizici, kdy se v době ještě před vynálezem knihtisku informace šířily dosti obtížně, nýbrž v době internetu, kdy se šíření informací nedá prakticky zabránit.

Inkviziční soudy demokratury, tak Bartoše zjevně na objednávku s vydatnou pomocí gumových paragrafů viní z antisemitismu, popírání holokaustu, podněcování nenávisti a dokonce xenofobie.Atisemitismem se Bartoš provinil především proto, že převzal termím “konečné řešení židovské otázky“, které pochází od duchovního otce státu Izrael Theodora Herzla, čímž soudy především prokázaly svou nekonečnou stupiditu.Popírání holokaustu je pak osvědčený paragraf, podle kterého je zakázáno jeho zpochybňování, takže se už nutně nejedná o historickou událost, nýbrž o holokaustové náboženství, jelikož všechny běžné světské teorie bez vyjímky zpochybňování z principu podléhají a v rámci vědeckého přístupu podléhat musí.Otázkou ovšem je, jak lze holokaust, který je slovy soudkyně nezpochybnitelný a nacházející se tedy nutně mimo realitu, vlastně zpochybnit.Nově se na seznamu Bartošových hříchů objevuje i xenofobie, která zatím trestná není, ale nejspíše brzo bude, jelikož být vůči cizákům apriori nedůvěřivý, narušuje plynulou imigraci pologramotných primitivních ras do Evropy.

Aby soudkyně podtrhla závažnost Bartošových nenávistných projevů, tak se prý dokonce pustila do rozsáhlého historického exkurzu o holokaustu, což zní sice docela nadějně, ale brzo zjistíte, že oním rozsáhlým exkurzem je opět pouze papouškování holokaustových dogmat, která od sebe všichni oficiální “historici” holokaustu vzorně opisují a to především bajek z pera Elieho Wiesela, kterého si Bartoš dovolil označit za lháře.Soudkyně se tak zase pouze zesměšnila, když označuje na základě Wieselových fantasií Buchenwald jako vyhlazovací tábor, přestože Buchenwald jím ve skutečnosti ani podle mainstreamové historiografie nikdy nebyl, a byl jím jen ve Wieselových “svědectvích” vycucaných z prstu.Soudkyně nám tak svým exkurzem názorně předvedla, jakou mají holkoaustová svědectví, na nichž celý holokaust vrávorá vlastně hodnotu.

Bartošovi musela demokratura rovněž spočítat jeho kritiku přivandrovalých muslimských mas, které se skládají z pologramotů a muslimských elit z velké části zasažených incestem a polygamií, což v důsledku vede k jejich degeneraci a čímž se kruh islám – incest – polygamie – degenerace uzavírá.Tyto skutečnosti pochopitelně nelze beztrestně zveřejňovat, jelikož to opět ohrožuje plánovanou imigraci těchto pologramotů do Evropy, která aby podle evropských vládnoucích politiků nezdegenerovala, potřebuje těmito imigranty obohatit.Ve skutečnosti je tak celá tato soudní tragikomedie krásnou ukázkou lží jdoucích ruku v ruce s nekonečnou tupostí, a je urážkou každé ještě myslící bytosti.

Ursula Haverbeck – Hootonův plán a evropská migrační krize


Jak už jsme zde před časem psali, Ursula Haverbeck byla ve svých 88 letech, za popírání holohoaxu nejprve obviněna a následně i inkvizičními soudy německé demokratury odsouzena opětovně na čtrnáct měsíců do kriminálu.Tato informace se objevila téměř bez vyjímky ve většině zmanipulovaných mainstreamových medií, která věrně slouží holohoaxové loby.Nicméně tato media jednu podstatnou věc zamlčela, jelikož Ursula Haverbeck toho řekla a napsala mnohem více, ale to už se ovšem do inkviziční mainstreamové propagandy příliš nehodí.

Kromě toho, že tedy Ursula Haverbeck odmítá holohoaxové nesmysly, rovněž veřejně odhalila plány na genocidu německého národa, pocházející už z 30. a 40. let minulého století.To je ovšem pro evropské demokratury mnohem nebezpečnější, než nějaké popírání holohoaxu, jelikož Kaufmanovy a Hootonovy plány na zničení německého národa, je nutné v dnešní Evropě tajit, protože jsou téměř identické se současnými plány eurohujerů na likvidaci celé dnešní evropské populace, prostřednictvím imigrace primitivů neevropských ras, stejně jak to navrhoval i Hooton.

Ursula Haverbeck tak veřejně odhalila plány Hootona, který plánoval stejnou politiku, jakou dnes provádí EU v čele s hrobařkou Evropy Angelou Merkel, a jejíchž cílem bylo zaplavit Německo, dnes ve “vylepšené” verzi už celou Evropu, primitivními rasami, díky kterým dojde k postupné cílené degeneraci celé evropské populace, což už se v některých zemích Evropy začíná dařit.Ve skandinávských zemích, kde došlo za poslední desetiletí k masivní imigraci primitivů s hodnotami IQ hluboko pod celoevropským průměrem, stejně jak doporučoval Hooton, už dochází k významnému poklesu průměrného IQ, o dalších negativních vlivech, jako je radikální nárust zločinnosti v důsledku imigrace těchto etnik ani nemluvě.

Hooton v tom ovšem nebyl zcela sám, podobné cíle měl i židovský právník Louis Nizer, který ve své knize ze 40. let “Co dělat s Německem” (“What To Do With Germany”) navrhoval, buďto nahradit obyvatelstvo jiným, nebo vyhladit lid, případně ho sterilizovat, či provést selektivní šlechtitelský program, eventuelně v závislosti na politických názorech, provést nucené vyhoštění.Tyto návrhy tak byly víceméně identické s těmi, které navrhoval Hooton, jen mnohem důkladněji rozpracované.Nizer tak například odhadoval, že sterilizace celé mužské populace v Německu, by se dala zvládnout do tří měsíců a ženské do tří let.A že se opět nejednalo o nějakou obskurní myšlenku dokazuje skutečnost, že už v roce 1941, tedy dlouho před údajnou konferencí ve Wannsee, tyto Nizerovy návrhy ochotně zveřejnila většina velkých amerických novin, včetně magazinu Time.

Samozřejmě v tomto směru nelze vynechat plány Theodora N. Kaufmana, které byly rovněž podobného charakteru a které zformuroval ve své knize Německo musí zhynout (Germany must perish).Kaufman rovněž pro plán německé genocidy nejpozději už v roce 1941 jako první použil v této souvislosti termín “konečné řešení” a to rovněž ještě před konferencí ve Wannsee v roce 1942, kde měli podle holokaustové teorie, nacisté konečné řešení židovské otázky teprve plánovat.Je tedy zjevné, že celá oficiální historiografie je jedna velká lež, když tvrdí, že jako první plánovali konečné řešení nacisté, ve skutečnosti plánovali konečné řešení ve formě německé genocidy Kaufman a Nizer minimálně už v roce 1941.Zatímco pak jako “důkaz” pro nacistické konečné řešení existuje pouze trapný padělek, jako důkaz pro plánovanou genocidu německého národa, existují rozsáhlá díla výše zmíněných autorů, v nichž plány genocidy podrobně popisují.

To že pak k realizaci těchto plánů nakonec nedošlo, přestože na ně byla americká společnost už od začátku 40. let prostřednictvím tisku a následně reedicemi knih těchto autorů připravována, bylo nejspíše změnou na nejvyšších politických místech  a také následky britsko – amerického bombardování německých měst, které i jinak nekompromisní Churchill označil jako “pouhý akt teroru a svévolného ničení” a které si vyžádalo miliony mrtvých, většinou žen a dětí.

Ursula Haverbeck, která svým odhalením ukázala, že plány Hootona a jeho kumpánů na genocidu německého národa, se začínají v současnosti už v celoevropském měřítku nepokrytě realizovat, tak musela být umlčena a poslána do kriminálu.Jelikož závislý mainstream o plánech na zničení Německa z pera Hootona, Nizera a Kaufmana, na které Ursula Haverbeck upozornila, nenapsal ani čárku, je nade vše jasné, že tyto materiály jsou pro evropské demokratury mimořádně nebezpečné, protože mimo jiné dokazují, že celá rádoby demokratická EU politika je ve skutečnosti jen zakamuflovanou diktaturou, která usiluje o zničení vlastních národů, což nemá v historii genocid obdoby.

IBM a špatně vypočtený holokaust


Kniha IBM a holokaust z roku 2001, je poměrně dobře zpracovaná publikace o historii spolupráce americké společnosti IBM s nacistickým režimem.Společnost IBM v té době kontrolovala celých 90% světového trhu s děrnými štítky, takže nebylo zase tak moc překvapivé, že se jejím zákazníkem stalo i Hitlerovo Německo.Překvapivé by naopak bylo, pokud by se jím nestalo už právě proto, že sám Hitler byl nadšeným prosazovatelem mnoha moderních technologií.

Bohužel pro historickou objektivitu, autor knihy se nedržel pouze prokazatelných faktů a zamíchal do jinak kvalitního textu, i holohoaxové báchorky, čemuž se na druhou stranu nelze zase moc divit, jelikož to je u literatury zaobírající se obdobím Třetí říše pro každého autora nepsaná povinnost, pokud se tedy autor nechce stát snadným cílem mocné holohoaxové loby, což pravidelně vede minimálně k jeho dehonestaci, jak ukazuje například případ Normana Finkelsteina.Kniha je nicméně přesto velmi hodnotná, protože přestože se jí holohoaxová loby snaží cíleně zneužít pro podporu holokaustové propagandy, fakta která v ní lze dohledat, paradoxně svědčí o tom, že nacistické Německo nikdy nic takového jako je likvidaci nějakého etnika neplánovalo, jelikož skutečnosti uvedené v knize a holokaustová tvrzení si silně odporují.

Kniha tak má, jak se nás snaží přesvědčit i některé tendenční recenze dokazovat, že si Hitlerovo Německo IBM najalo, aby údajně mohlo pomocí technologie děrných štítků dobře spočítat Židy a cikány, které se prý chystalo zlikvidovat.Důkazem toho pak má být, že se při sčítání už v roce 1933 například zjistilo, kolik v které čtvrti Berlína žije Židů a jakou živnost provozují, i jaké z ní mají zisky.Tato fakta ovšem spíše než na plánování likvidace už v roce 1933 (podle holokaustové literatury přitom měl plán na likvidaci pocházet až z roku 42), ukazují na přípravu k židovské imigraci do Palestiny, kterou nacistické Německo už krátce po zvolení Hitlera kancléřem, s sionisty vyjednávalo a v následujících letech také realizovalo.Nehledě k tomu, že se podobné údaje zjišťují při sčítání i dnes.Tato skutečnost se ovšem do holohoaxové literatury pochopitelně příliš nehodí.

Sčítání lidu v roce 1933, které Hitler pohotově ve spolupráci s IBM provedl, má tak údajně dokazovat jakési jeho nekalé úmysly, a dokonce prý snahu to maskovat skutečností, že se v roce 1930 kvůli krizi sčítání nekonalo.Nicméně současně je v knize uvedeno, že už císařské i výmarské Německo provádělo sčítání každých pět let, takže po posledním sčítání v roce 1925, to bylo už 8 let, oproti dřívějším letům pěti, po kterých se sčítání vždy opakovalo.V době světové války bylo dokonce provedeno jak v roce 1916, tak roce 1917.Tyto skutečnsoti tak dokazují pouze to, že Hitler postupoval naprosto standardně, stejně jako předchozí vlády a všechno ostatní jsou pouhé fantasmagorie, jak je v případě holokaustu zvykem, a jsou postavené pouze na tom, že si Hitler jako jeden z prvních politiků, dovolil využít ke sčítání lidu moderní technologie, za čímž pochopitelně ve spojení s Hitlerem, musí být něco ďábeslského, jelikož se každý učil ve škole, že Hitler holokaust naplánoval a proto musí “logicky” existovat i příprava, která k němu vedla.

Nesporným faktem ovšem zůstáva, že německé hospodářství tak i díky technologiím IBM začalo být velmi efektivní, nicméně tato efektivita se jaksi neprojevovala tak, jak by si autoři legendy o zlém a po zuby vyzbrojeném Hitlerově Německu přáli.A tak ještě v roce 1935, navzdory těmto moderním IT technologiím záváděným už v roce 1933, nemělo Německo žádný tank, ani bojové letadlo, ani zavedenou branou povinnost, zatímco jeho budoucí protivníci už tanky a letadla vyráběli v bezmála tisícových počtech, a disponovali milionovými armádami, přestože systémy od IBM nedisponovali.Hitler tak prokazatelně výhodnou spolupráci s IBM, která si vyžádala nemalé investice, proti svým potenciálním nepřátelům nijak vojensky nevyužil a ani proti židovské populaci, se ještě dlouho po mnohých mezinárodních židovských provokacích, vráždách německých politiků a židovských bojkotech německého zboží, nijak systematicky nepostupovalo.Hitler tak volil především velmi chytrou politiku spolupráce se sionisty, která slavila nebývalý úspěch a dokázal tak eliminovat i následky bojkotu zboží, jejichž cílem bylo německý hospodářský zázrak v zárodku zadusit.

Koncem třicátých let, kdy technologie děrných štítků od IBM už zasáhla téměř všechny oblasti německé společnosti a spousta amerických firem i z jiných oblastí s Německem úzce spolupracovala, prý už “o zlých úmyslech německého velkého bratra nikdo nepochyboval”.Otázkou ovšem je, proč by se někdo z jeho sousedů, měl vzhledem k jeho v té době relativně slabé armádě vůbec Německa obávat, jelikož tím, že bylo Německo IT evropskou mocností, nijak svoje sousedy vojensky neohrožovalo.Za zlé úmysly lze z německé strany pohledem západních mocností ovšem pokládat německý plán na ekonomickou dominanci, které si pochopitelně v zahraničí všimli a Churchill jasně deklaroval, že Německo se svou ekonomikou a finančním systémem stává příliš silným a pro Británii hrozbou.Tomu taky odpovídá britský postup v případě polské krize, kdy Británie navzdory prokazatelným a opakovaným polským provokacím a vyhlášení dvou polských mobilizací, přičemž Německo nevyhlásilo ani jednu, poskytla Polsku záruky, které nemohla dodržet.Tento bianco šek poskytnutý Polsku, tak splnil svůj účel a Poláci v najivní víře v britskou podporu, odmítali všechny Hitlerovy návrhy a pokračovali v agresivní politice, která nakonec Německo zatáhla do války a Británie tak v čele s Churchillem, konečně měla to co chtěla.

Ale zpět k IBM a holokaustu, kterému se mělo Německo neodvratně přibližovat.Německo je počátkem 40. let IT světovou velmocí hned po USA a dostmožná je díky své důkladnosti už i předhání, nicméně po vojenské stránce to s Německem pořád nevypadá moc dobře.Hitler to ví a i po relativně snadném vítězství v Polsku, zůstává nohama na zemi a do vojenské konfrontace, se ani po vyhlášení války ze strany Británie a Francie, navzdory šířené legendě o jeho válkychtivosti, zrovna nehrne.Německo nemá dostatek tanků, a ty co má jsou velmi slabé, nemá adekvátní bombardovací letectvo, které by dokázalo průmysl protivníka paralyzovat.Nicméně asi po třiceti odkladech, Hitler konečně zahajuje 10. května 1940 s “vypůjčenými” českými tanky operaci Gelb a díky revoluční taktice Blitzkriegu, sráží za necelý měsíc a půl zaskočenou Francii na kolena.Británie za kanálem, je ovšem pro německou Luftwaffe příliš silná a především příliš daleko.

Tou dobou má v hlavách vysokých důstojníků SS dozrávat plán na konečné řešení židovské otázky, což má podle tvrzení oficiální historiografie znamenat, fyzickou likvidaci židovského etnika na územích ovládaných nacistickým Německem.Tyto plány pak mají být definitivně zformulovány a především schváleny na konferenci ve Wannsee za Heydrichova předsednictví.Jelikož je Německo IT velmocí, dalo by se jak tvrdí oficiální historiografie předpokládat, že má o počtech židovské populace na svých územích dokonalý přehled, tedy alespoň by tomu tak mělo teoreticky být, pokud by ovšem všichni Židé na okupovaných uzemích poslušně počkali, až si je nacističtí úředníci řádně spočítají, což se ovšem nedělo a velká část obyvatelstva včetně toho židovského, byla včas evakuována na východ, kde ho pochopitelně bolševická moc nutně potřebovala k nasazení v rovněž daleko na východ přesunutých továrnách.Bylo totiž nutno co nejdříve nahradit katastrofální ztráty techniky, v důsledku kterých sovětská armáda prakticky přestala existovat.

Současně se o nějaké okupaci na území Ruska, kde se mělo nacházet právě nejvíce Židů, vzhledem k tamním obrovským rozlohám nedá vůbec mluvit, jelikož přestože existovala jakási frontová linie, obrovská území za ní zůstávala trvale mimo jakoukoliv německou kontrolu, což vzhledem k velmi omezenému počtu vojáků osy, ani moc nepřekvapí.Ve skutečnosti tak tyto oblasti neovládala ani tak německá Wehrmacht, ani SS, ale právě partyzánské skupiny.Výsledkem konference ve Wannsee má být přesto absurdní závěr, že Německo má ve své moci více jak 11 milionů Židů, což o 50% přesahuje i ty nejvyšší současné odhady, které hovoří o pouhých sedmi milionech.I tento počet je ovšem silně přestřelený, jelikož je prokazatelné, že při sčítání docházelo k duplicitám i hrubým odhadům směrem nahoru a rovněž se ignorovaly masové evakuace obyvatelstva z oblastí odrožených německým postupem, aby vůbec mohlo být dosaženo oněch klíčových šesti milionů obětí během údajného holokaustu.

Kde tedy soudruzi z SS a IBM udělali chybu?Je to nakonec poměrně jednoduché, zápis z konference ve Wannsee je prachsprostý a mizerný padělek poplatný době, kdy se všechny počty údajných obětí nacismu řádově navyšovaly, takže nakonec i samotní holokaustoví historici museli tato krátce poválečná hausnumera silně zredukovat.V případě protokolu z Waansse to ovšem možné nebylo, jinak by se pochopitelně znevěrohodnil údajný “hlavní důkaz” o holokaustu.Současně sama nacistická moc ani s technologií děrných štítků od IBM, neměla nikdy o skutečném počtu Židů “ve své moci” moc velký přehled, ba spíše v něm naprosto tápala.To dokazují i záznamy jednotek SS a Wehrmachtu, které měly problém především s jednotkami banditů tvořenými převážně právě Židy, které se přes maximální snahu o jejich eliminaci stále objevovaly a způsobovaly německým jednotkám vážné ztráty jak na technice tak životech, a ani samotní frontoví velitelé nedokázali počty těchto patyzánských skupin v Rusku reálně odhadnout.

Lze tak sotva mluvit o tom, že by Německo mělo takový počet Židů ve své moci, jak se chvástá hloupě zfalšovaný dokument z Wannsee.Pokud by tedy něco takového jako tento “slavný dokument” prošlo ve skutečnosti Heydrichovým schválením, musel by být nutně považován za úplného idiota, který není schopen vnímat realitu a těžko by tak tedy mohl řídit největší likvidační akci v dějinách, protože velká část Židů “v německé moci”, se v ruských nekonečných planinách, pohybovala ve skutečnosti bez jakékoliv německé kontroly a skutečný počet Židů “v německé moci”, byl reálně mnohonásobně nižšší a nemohl by tak ani vzdáleně stačit na šestimilionový holokaust.Tato absurdní situace, by pak měla nastat v době, kdy díky technologiím IBM, měli mít nacisté vše přesně spočteno, ale zjevně neměli a díky absolutní improvizaci, kterou si válečná realita vynutila, ani mít nemohli.