Konspiracím prý odzvonilo, Hitler zemřel v bunkru.Opravdu?


Ačkoliv nejsme žádnými velkými zastánci teorie, že se Adolfu Hitlerovi podařilo uniknou z obklíčeného Berlína, rovněž máme jisté pochybnosti o tom, že v dubnu 1945 v Berlíně zemřel údajně vlastní rukou.Ani pro jednu z těchto hypotéz totiž neexistují žádné důkazy, takže obě je nutné přijímat jako možné.Mainstreamoví “historici” ovšem opět potvrdili, že je nějaké ty důkazy příliš nezajímají a proto se na scéně objevilo další údajné “definitivní potvrzení”, že Hitler skutečně zemřel v Berlíně.

Přestože je celkem nepodstatné, jestli Hitler v Berlíně zemřel, či nikoliv, mainstreamová historiografie, se ovšem z nějakého důvodu urputně a neúspěšně snaží o to dokázat, že tomu tak skutečně bylo už téměř třičtvrtě století.A tak je tu další tentokrát francouzská rádoby studie, která to má dokazovat.Tato studie ovšem nepracuje ani tak s fakty, jako spíše s dojmy a legendami, takže její hodnota je mizerná a v důsledku vlastně vyvrací to, co se pokouší komplikovaně dokázat.

Její autoři se tak odvolávají na krátce poválečné svědectví zdravotní sestry zubaře Adolfa Hitlera a Evy Braun, která měla potvrdit, že nalezené fragmenty chrupu, patří skutečně Hitlerovi.Výpověď Käthe Heusermann, kterou učinila před sovětskými vyšetřovateli, se ovšem nedá brát příliš vážně, jelikož je notoricky známo, jak všichni z Hitlerova okolí v této situaci vypovídali.Jednoduše tak, že potvrdili vše, co chtěli bolševičtí vyšetřovatelé slyšet, což ovšem nepřekvapuje.Podobně prý měl spojencům později potvrdit pravost tohoto fragmentu i Hitlerův dentista Blaschke, nicméně i v jeho případě se dá o jeho výpovědi silně pochybovat, jelikož je rovněž dobře doloženo, jak spojenci zacházeli s německými zajatci, pokud jim nepotvrdili to co chtěli a hodnota těchto svědectví je tak velmi pochybná.

Dále se autoři studie odvolávají na fragmenty lebeční kosti uložené stále v Moskvě, které prý mají podle Hitlerových rentgenů odpovídat Hitlerově lebce, nicméně zde je ten menší problém, že tyto fragmenty byly už v roce 2009 podrobeny testům DNA, podle kterých tyto úlomky patřily mladší ženě, takže sotva mohly patřit muži Hitlerova věku a dále pátrat po tom komu patřily už nemělo smysl.Tyto závěry testů DNA, ošem autoři studie klidně ignorují a pouštějí se raději do ničím nepodložených spekulací.

Hlavním a rádoby klíčovým argumentem pro to, že zubní fragmenty patřily skutečně Hitlerovi, má pak být konstatování, že se na nich nenašly stopy po konzumaci masa, co prý potvrzuje, že byl Hitler vegetarián, což je ukázkový logický klam argumentace kruhem, kdy je předpoklad použit jako argument.Hitler totiž navzdory masově šířené legendě, měl k vegetariánství hodně daleko.Hitler tak nebyl vegetariánem od narození, nebyl jím ani v dětství, dokonce ani v mládí a podle vlastních slov i mnoha svědectví, běžně maso konzumoval, i když ne pravidelně, ještě ve svém pokročilém středním věku, tedy minimálně do svých čtyřicetipěti let.Teprve pak v důsledku problémů se zažíváním konzumaci masa ještě více omezil, nicméně úplným vegetariánem se nikdy nestal.

Tuto skutečnost tak dokládají mnohá svědectví přímo z Hitlerova nejbližšího okolí, včetně například jeho velmi blízkého a dlouholetého spolupracovníka Alberta Speera, či Ilse Hess, manželky Rudolfa Hesse, podle kterých Hitler konzumoval poměrně často například bavorské klobásy a šunku a v oblibě míval i kaviár.Notoricky známý byl rovněž pojídáním tradičních bavorských koláčů, které mají vzhledem k vysokému obsahu živočišných tuků, k vegetariánské stravě také na míle daleko.Významné pak je rovněž svědectví slavné kuchařky Dione Lucas, která pracovala během třicátých let v Hotelu v Hamburku, který navštěvoval jak píše i pan Hitler a pravidelně si zde k obědu objednával jeho oblíbené nadívané holuby.

Legendy o Hitlerově vegetariánství tak nejspíše pochází od osob, které sice měly příležitost s ním stolovat v době jeho vegetariánských diet, které v průběhu válečných let bývaly poměrně časté, nicméně ho tyto osoby blíže neznaly, což jim ovšem nebránilo v poválečných letech tyto vzpomínky na něj knižně vydat a zamořit tak trh bláboly o Hitlerovi, zhusta vycucanými z prstu.Hitler k těmto legendám sám přispěl svými poznámkami, kdy o masovém vývaru u stolu hovoříval jako o čaji z mrtvol, zřejmě aby spolustolovníkům znechutil to, co si on právě dopřát nemůže a vytvářel tak obraz sama sebe, jako zapřísáhlého odmítače masné stravy.

Pokud tedy odborníci z oboru stomatologie došli nyní k závěru, že na nalezených fragmentech chrupu nebyly objeveny žádné stopy po konzumaci masa, paradoxně to dokazuje pouze to, že Hitlerovi patřit nemohly, protože Hitler maso velkou většinu jeho známého života běžně konzumoval, i když ne v množstvích běžných pro dnešní obžerství a konzumoval ho v menších množstvích, jako například ve formě masových knedlíčků (Leberknödel) v polévce až do roku 1945, jelikož se přes mnohé proklamace vegetariánem nikdy nestal.

Advertisements

Mainstream opět lže a tají Hitlerův Haavara pakt, který byl základem pro vznik Izraele


To že závislý mainstrem systematicky fabrikuje historii období první poloviny dvacátého století je známá věc a jak právě v dalších článcích předvedlo iDnes (1), (2), rozhodně se nejedná o náhodu, či neznalost, jelikož materiály které pojednávají o Hitlerově masivní podpoře budování budoucího židovského státu v Palestině jsou běžně dostupné a článek pojednávající o nacisticko – sionistické spolupráci lze dokonce nalézt i na Wikipedii.

To ovšem presstitutům z iDnes píšícím zjevně v zájmu kruhů, jejichž zájmem je historii manipulovat, nikoliv objasňovat nebrání, aby toto významné období spolupráce nacistického režimu a židovských sionistů usilujících o vznik židovského státu v Palestině dále ignorovali.Historie masivní podpory sionistů a židovské imigrace z Německa do Palestiny datující se už do počátku nacistického režimu, tak jako by neexistovala a oficiální historiografie musí tuto část historie v oficiálním výkladu tohoto období vynechat, jinak by se legenda o systematickém a plánovaném  nacistickém pronásledování Židů, zhroutila jako domek z karet.A jelikož jak už psal Voltaire, historie je lež, na níž jsme se shodli, demokratura se této zásady drží zuby nehty.

Aby pak presstituti na iDnes mohli tuto vylhanou historii před svými čtenáři obhájit, musí opravdu krkolomně žonglovat s fakty.Z článků na iDnes, se tak čtenář dozví, že nacisté vyhlásili už 1. dubna 1933 bojkot židovských obchodů, bank, lékařů a právníků.Nedozví se ovšem už, že již v březnu 33 vyhlásilo světové židovstvo v čele s mnohými židovskými osobnostmi, spolu s mohutnými mezinárodními židovskými finančními vlivy bojkot Německa a německého zboží, s jasným záměrem zmrzačit ještě nejistou německou ekonomiku v naději, že zničí nový Hitlerův režim.Důvodem k tomuto bojkotu byla finanční opatření, která Hitler zavedl s cílem zajistit Německu stabilní krytou měnu a vymanit Německo z úvěrového sevření.Tato opatření pochopitelně zasáhla především lichváře a bankovní domy žíjící z lichvy a dluhových pastí, takže netrvalo dlouho a potrefená husa se ozvala, jelikož nejen v Německu, se na těchto finančních machinacích podílely především mezinárodní židovské rodinné klany.

Přestože se v článcích na iDnes dále uvádí, že ve třicátých letech přicestovalo do Palestiny 145 tisíc lidí, Haavara dohoda, která vedla k mnohaleté a velmi úspěšné spolupráci mezi nacistickým režimem a sionisty, a díky které do Palestiny z Německa přicestovalo minimálně 60 tisíc Židů i s jejich majetky, není vůbec zmíněna.To že pak tito židovští imigranti v Palestině pozvedávali zemědělství, obchod a průmysl na vyšší úroveň, jak se v článku rovněž píše, je taktéž zásluha pouze nacistického režimu v čele s Hitlerem, jelikož tato imigrace Židů do Palestiny byla neoddělitelně spojena s budováním zázemí pro jejich novou existenci, kterou zajišťovaly finance uvolněné právě nacisty.To bylo v té době něco naprosto mimořádného, jelikož ostatní Židé migrující do Palestiny z Ruska i odjinud mimo Haavara pakt, přicházeli pouze s holými zadky a nebyli tak pro sionisty žádným velkým přínosem, ba spíše komplikací a už proto byla nacistická spolupráce s sionisty pro budoucí židovský stát naprosto klíčová.

Tímto ovšem mystifikace nekončí, znovu se zde nápad přesunout Židy na Madagaskar podsouvá nacistům a Hitlerovi, přičemž to byl samozřejmě původní nápad samotného duchovního otce Izraele Theodora Herzla už z počátku dvacátého století, kdy ještě nacistická strana neexistovala a většina nacistických politiků ani ještě nebyla na světě. Rovněž mnozí Herzlovi sionističtí nástupci, tuto eventualitu prosazovali, takže aktivita nacistů umožnit židovskou emigraci na Madagaskar, byla pouze snahou vyhovět sinostickým cílům, když imigrace do Palestiny díky britskému odporu dočasně zkrachovala.

Tím se vracíme k další mystifikaci, podle které v důsledku britského omezení židovské imigrace do Palestiny, prý Británie vyřkla rozsudek smrti nad statisíci Židů, kteří nemohli uprchnout z Evropy před nacismem.Toto tvrzení je pak přímo komické už vzhledem k faktu, že nacistické Německo právě umožnilo emigrovat během třícátých let desítkám tisíc Židů a že jich nebylo více bylo pouze zásluhou britských obstrukcí.Pokud by pak měla Židům přece jen hrozit smrt, mohla Británie umožnit židovskou imigraci na už zmíněný Madagaskar, kterou nacistický režim navrhoval, nicméně k ničemu takovému v důsledku britského nezájmu nikdy nedošlo.

Další bláboly jako že měl Hitler antisemitismus ve svém programu, nebo že Hitler už v létě 1941 rozhodl Židy nakonec nikam nestěhovat, ale rovnou je likvidovat, nemá prakticky smysl komentovat, jelikož se jedná o typické holohoaxové fantasmagorie, které nemají žádnou oporu v realitě.Bude tak pouze stačit konstatovat, že nacistická strana nic o Židech ani antisemitismu v programu nikdy neměla a vůbec antisemitismus byl už v dobách vrcholícího boje o moc před rokem 1933 pouze marginálním tématem a Hitler se o Židech ve svým projevech téměř nezmiňoval.Rovněž pro tvrzení, že Hitler už v létě 1941 rozhodl o likvidaci Židů neexistuje jediný důkaz a paradoxně je toto tvrzení i v zásadním rozporu s dalším tvrzením holokaustové loby, podle kterého se o likvidaci židovského etnika mělo rozhodnout až v roce 1942 na konferenci ve Wannsee.

Presstituti z iDnes tak pouze jako tradičně vyfabrikovali další paskvil, plný mystifikací, manipulací a demagogie, jehož cílem je manipulovat historii a především pak udržet co nejdéle při životě pomalu skomírající holohoaxovou legendu.

Demokratura se chystá zakázat Bartošovu Národní demokracii


To že Adam B. Bartoš leží demokratuře dlouhodobě v žaludku je dobře známo (1), (2).Nově se ovšem inkviziční soudy demokratury snaží zakázat i Bartošovu politickou stranu Národní demokracie zřejmě v domění, že tím šíření pro demokraturu nebezpečných myšlenek zamezí.O tom se dá ovšem s úspěchem pochybovat, jelikož nežijeme už ve středověké inkvizici, kdy se v době ještě před vynálezem knihtisku informace šířily dosti obtížně, nýbrž v době internetu, kdy se šíření informací nedá prakticky zabránit.

Inkviziční soudy demokratury, tak Bartoše zjevně na objednávku s vydatnou pomocí gumových paragrafů viní z antisemitismu, popírání holokaustu, podněcování nenávisti a dokonce xenofobie.Atisemitismem se Bartoš provinil především proto, že převzal termím “konečné řešení židovské otázky“, které pochází od duchovního otce státu Izrael Theodora Herzla, čímž soudy především prokázaly svou nekonečnou stupiditu.Popírání holokaustu je pak osvědčený paragraf, podle kterého je zakázáno jeho zpochybňování, takže se už nutně nejedná o historickou událost, nýbrž o holokaustové náboženství, jelikož všechny běžné světské teorie bez vyjímky zpochybňování z principu podléhají a v rámci vědeckého přístupu podléhat musí.Otázkou ovšem je, jak lze holokaust, který je slovy soudkyně nezpochybnitelný a nacházející se tedy nutně mimo realitu, vlastně zpochybnit.Nově se na seznamu Bartošových hříchů objevuje i xenofobie, která zatím trestná není, ale nejspíše brzo bude, jelikož být vůči cizákům apriori nedůvěřivý, narušuje plynulou imigraci pologramotných primitivních ras do Evropy.

Aby soudkyně podtrhla závažnost Bartošových nenávistných projevů, tak se prý dokonce pustila do rozsáhlého historického exkurzu o holokaustu, což zní sice docela nadějně, ale brzo zjistíte, že oním rozsáhlým exkurzem je opět pouze papouškování holokaustových dogmat, která od sebe všichni oficiální “historici” holokaustu vzorně opisují a to především bajek z pera Elieho Wiesela, kterého si Bartoš dovolil označit za lháře.Soudkyně se tak zase pouze zesměšnila, když označuje na základě Wieselových fantasií Buchenwald jako vyhlazovací tábor, přestože Buchenwald jím ve skutečnosti ani podle mainstreamové historiografie nikdy nebyl, a byl jím jen ve Wieselových “svědectvích” vycucaných z prstu.Soudkyně nám tak svým exkurzem názorně předvedla, jakou mají holkoaustová svědectví, na nichž celý holokaust vrávorá vlastně hodnotu.

Bartošovi musela demokratura rovněž spočítat jeho kritiku přivandrovalých muslimských mas, které se skládají z pologramotů a muslimských elit z velké části zasažených incestem a polygamií, což v důsledku vede k jejich degeneraci a čímž se kruh islám – incest – polygamie – degenerace uzavírá.Tyto skutečnosti pochopitelně nelze beztrestně zveřejňovat, jelikož to opět ohrožuje plánovanou imigraci těchto pologramotů do Evropy, která aby podle evropských vládnoucích politiků nezdegenerovala, potřebuje těmito imigranty obohatit.Ve skutečnosti je tak celá tato soudní tragikomedie krásnou ukázkou lží jdoucích ruku v ruce s nekonečnou tupostí, a je urážkou každé ještě myslící bytosti.

Ursula Haverbeck – Hootonův plán a evropská migrační krize


Jak už jsme zde před časem psali, Ursula Haverbeck byla ve svých 88 letech, za popírání holohoaxu nejprve obviněna a následně i inkvizičními soudy německé demokratury odsouzena opětovně na čtrnáct měsíců do kriminálu.Tato informace se objevila téměř bez vyjímky ve většině zmanipulovaných mainstreamových medií, která věrně slouží holohoaxové loby.Nicméně tato media jednu podstatnou věc zamlčela, jelikož Ursula Haverbeck toho řekla a napsala mnohem více, ale to už se ovšem do inkviziční mainstreamové propagandy příliš nehodí.

Kromě toho, že tedy Ursula Haverbeck odmítá holohoaxové nesmysly, rovněž veřejně odhalila plány na genocidu německého národa, pocházející už z 30. a 40. let minulého století.To je ovšem pro evropské demokratury mnohem nebezpečnější, než nějaké popírání holohoaxu, jelikož Kaufmanovy a Hootonovy plány na zničení německého národa, je nutné v dnešní Evropě tajit, protože jsou téměř identické se současnými plány eurohujerů na likvidaci celé dnešní evropské populace, prostřednictvím imigrace primitivů neevropských ras, stejně jak to navrhoval i Hooton.

Ursula Haverbeck tak veřejně odhalila plány Hootona, který plánoval stejnou politiku, jakou dnes provádí EU v čele s hrobařkou Evropy Angelou Merkel, a jejíchž cílem bylo zaplavit Německo, dnes ve “vylepšené” verzi už celou Evropu, primitivními rasami, díky kterým dojde k postupné cílené degeneraci celé evropské populace, což už se v některých zemích Evropy začíná dařit.Ve skandinávských zemích, kde došlo za poslední desetiletí k masivní imigraci primitivů s hodnotami IQ hluboko pod celoevropským průměrem, stejně jak doporučoval Hooton, už dochází k významnému poklesu průměrného IQ, o dalších negativních vlivech, jako je radikální nárust zločinnosti v důsledku imigrace těchto etnik ani nemluvě.

Hooton v tom ovšem nebyl zcela sám, podobné cíle měl i židovský právník Louis Nizer, který ve své knize ze 40. let “Co dělat s Německem” (“What To Do With Germany”) navrhoval, buďto nahradit obyvatelstvo jiným, nebo vyhladit lid, případně ho sterilizovat, či provést selektivní šlechtitelský program, eventuelně v závislosti na politických názorech, provést nucené vyhoštění.Tyto návrhy tak byly víceméně identické s těmi, které navrhoval Hooton, jen mnohem důkladněji rozpracované.Nizer tak například odhadoval, že sterilizace celé mužské populace v Německu, by se dala zvládnout do tří měsíců a ženské do tří let.A že se opět nejednalo o nějakou obskurní myšlenku dokazuje skutečnost, že už v roce 1941, tedy dlouho před údajnou konferencí ve Wannsee, tyto Nizerovy návrhy ochotně zveřejnila většina velkých amerických novin, včetně magazinu Time.

Samozřejmě v tomto směru nelze vynechat plány Theodora N. Kaufmana, které byly rovněž podobného charakteru a které zformuroval ve své knize Německo musí zhynout (Germany must perish).Kaufman rovněž pro plán německé genocidy nejpozději už v roce 1941 jako první použil v této souvislosti termín “konečné řešení” a to rovněž ještě před konferencí ve Wannsee v roce 1942, kde měli podle holokaustové teorie, nacisté konečné řešení židovské otázky teprve plánovat.Je tedy zjevné, že celá oficiální historiografie je jedna velká lež, když tvrdí, že jako první plánovali konečné řešení nacisté, ve skutečnosti plánovali konečné řešení ve formě německé genocidy Kaufman a Nizer minimálně už v roce 1941.Zatímco pak jako “důkaz” pro nacistické konečné řešení existuje pouze trapný padělek, jako důkaz pro plánovanou genocidu německého národa, existují rozsáhlá díla výše zmíněných autorů, v nichž plány genocidy podrobně popisují.

To že pak k realizaci těchto plánů nakonec nedošlo, přestože na ně byla americká společnost už od začátku 40. let prostřednictvím tisku a následně reedicemi knih těchto autorů připravována, bylo nejspíše změnou na nejvyšších politických místech  a také následky britsko – amerického bombardování německých měst, které i jinak nekompromisní Churchill označil jako “pouhý akt teroru a svévolného ničení” a které si vyžádalo miliony mrtvých, většinou žen a dětí.

Ursula Haverbeck, která svým odhalením ukázala, že plány Hootona a jeho kumpánů na genocidu německého národa, se začínají v současnosti už v celoevropském měřítku nepokrytě realizovat, tak musela být umlčena a poslána do kriminálu.Jelikož závislý mainstream o plánech na zničení Německa z pera Hootona, Nizera a Kaufmana, na které Ursula Haverbeck upozornila, nenapsal ani čárku, je nade vše jasné, že tyto materiály jsou pro evropské demokratury mimořádně nebezpečné, protože mimo jiné dokazují, že celá rádoby demokratická EU politika je ve skutečnosti jen zakamuflovanou diktaturou, která usiluje o zničení vlastních národů, což nemá v historii genocid obdoby.

IBM a špatně vypočtený holokaust


Kniha IBM a holokaust z roku 2001, je poměrně dobře zpracovaná publikace o historii spolupráce americké společnosti IBM s nacistickým režimem.Společnost IBM v té době kontrolovala celých 90% světového trhu s děrnými štítky, takže nebylo zase tak moc překvapivé, že se jejím zákazníkem stalo i Hitlerovo Německo.Překvapivé by naopak bylo, pokud by se jím nestalo už právě proto, že sám Hitler byl nadšeným prosazovatelem mnoha moderních technologií.

Bohužel pro historickou objektivitu, autor knihy se nedržel pouze prokazatelných faktů a zamíchal do jinak kvalitního textu, i holohoaxové báchorky, čemuž se na druhou stranu nelze zase moc divit, jelikož to je u literatury zaobírající se obdobím Třetí říše pro každého autora nepsaná povinnost, pokud se tedy autor nechce stát snadným cílem mocné holohoaxové loby, což pravidelně vede minimálně k jeho dehonestaci, jak ukazuje například případ Normana Finkelsteina.Kniha je nicméně přesto velmi hodnotná, protože přestože se jí holohoaxová loby snaží cíleně zneužít pro podporu holokaustové propagandy, fakta která v ní lze dohledat, paradoxně svědčí o tom, že nacistické Německo nikdy nic takového jako je likvidaci nějakého etnika neplánovalo, jelikož skutečnosti uvedené v knize a holokaustová tvrzení si silně odporují.

Kniha tak má, jak se nás snaží přesvědčit i některé tendenční recenze dokazovat, že si Hitlerovo Německo IBM najalo, aby údajně mohlo pomocí technologie děrných štítků dobře spočítat Židy a cikány, které se prý chystalo zlikvidovat.Důkazem toho pak má být, že se při sčítání už v roce 1933 například zjistilo, kolik v které čtvrti Berlína žije Židů a jakou živnost provozují, i jaké z ní mají zisky.Tato fakta ovšem spíše než na plánování likvidace už v roce 1933 (podle holokaustové literatury přitom měl plán na likvidaci pocházet až z roku 42), ukazují na přípravu k židovské imigraci do Palestiny, kterou nacistické Německo už krátce po zvolení Hitlera kancléřem, s sionisty vyjednávalo a v následujících letech také realizovalo.Nehledě k tomu, že se podobné údaje zjišťují při sčítání i dnes.Tato skutečnost se ovšem do holohoaxové literatury pochopitelně příliš nehodí.

Sčítání lidu v roce 1933, které Hitler pohotově ve spolupráci s IBM provedl, má tak údajně dokazovat jakési jeho nekalé úmysly, a dokonce prý snahu to maskovat skutečností, že se v roce 1930 kvůli krizi sčítání nekonalo.Nicméně současně je v knize uvedeno, že už císařské i výmarské Německo provádělo sčítání každých pět let, takže po posledním sčítání v roce 1925, to bylo už 8 let, oproti dřívějším letům pěti, po kterých se sčítání vždy opakovalo.V době světové války bylo dokonce provedeno jak v roce 1916, tak roce 1917.Tyto skutečnsoti tak dokazují pouze to, že Hitler postupoval naprosto standardně, stejně jako předchozí vlády a všechno ostatní jsou pouhé fantasmagorie, jak je v případě holokaustu zvykem, a jsou postavené pouze na tom, že si Hitler jako jeden z prvních politiků, dovolil využít ke sčítání lidu moderní technologie, za čímž pochopitelně ve spojení s Hitlerem, musí být něco ďábeslského, jelikož se každý učil ve škole, že Hitler holokaust naplánoval a proto musí “logicky” existovat i příprava, která k němu vedla.

Nesporným faktem ovšem zůstáva, že německé hospodářství tak i díky technologiím IBM začalo být velmi efektivní, nicméně tato efektivita se jaksi neprojevovala tak, jak by si autoři legendy o zlém a po zuby vyzbrojeném Hitlerově Německu přáli.A tak ještě v roce 1935, navzdory těmto moderním IT technologiím záváděným už v roce 1933, nemělo Německo žádný tank, ani bojové letadlo, ani zavedenou branou povinnost, zatímco jeho budoucí protivníci už tanky a letadla vyráběli v bezmála tisícových počtech, a disponovali milionovými armádami, přestože systémy od IBM nedisponovali.Hitler tak prokazatelně výhodnou spolupráci s IBM, která si vyžádala nemalé investice, proti svým potenciálním nepřátelům nijak vojensky nevyužil a ani proti židovské populaci, se ještě dlouho po mnohých mezinárodních židovských provokacích, vráždách německých politiků a židovských bojkotech německého zboží, nijak systematicky nepostupovalo.Hitler tak volil především velmi chytrou politiku spolupráce se sionisty, která slavila nebývalý úspěch a dokázal tak eliminovat i následky bojkotu zboží, jejichž cílem bylo německý hospodářský zázrak v zárodku zadusit.

Koncem třicátých let, kdy technologie děrných štítků od IBM už zasáhla téměř všechny oblasti německé společnosti a spousta amerických firem i z jiných oblastí s Německem úzce spolupracovala, prý už “o zlých úmyslech německého velkého bratra nikdo nepochyboval”.Otázkou ovšem je, proč by se někdo z jeho sousedů, měl vzhledem k jeho v té době relativně slabé armádě vůbec Německa obávat, jelikož tím, že bylo Německo IT evropskou mocností, nijak svoje sousedy vojensky neohrožovalo.Za zlé úmysly lze z německé strany pohledem západních mocností ovšem pokládat německý plán na ekonomickou dominanci, které si pochopitelně v zahraničí všimli a Churchill jasně deklaroval, že Německo se svou ekonomikou a finančním systémem stává příliš silným a pro Británii hrozbou.Tomu taky odpovídá britský postup v případě polské krize, kdy Británie navzdory prokazatelným a opakovaným polským provokacím a vyhlášení dvou polských mobilizací, přičemž Německo nevyhlásilo ani jednu, poskytla Polsku záruky, které nemohla dodržet.Tento bianco šek poskytnutý Polsku, tak splnil svůj účel a Poláci v najivní víře v britskou podporu, odmítali všechny Hitlerovy návrhy a pokračovali v agresivní politice, která nakonec Německo zatáhla do války a Británie tak v čele s Churchillem, konečně měla to co chtěla.

Ale zpět k IBM a holokaustu, kterému se mělo Německo neodvratně přibližovat.Německo je počátkem 40. let IT světovou velmocí hned po USA a dostmožná je díky své důkladnosti už i předhání, nicméně po vojenské stránce to s Německem pořád nevypadá moc dobře.Hitler to ví a i po relativně snadném vítězství v Polsku, zůstává nohama na zemi a do vojenské konfrontace, se ani po vyhlášení války ze strany Británie a Francie, navzdory šířené legendě o jeho válkychtivosti, zrovna nehrne.Německo nemá dostatek tanků, a ty co má jsou velmi slabé, nemá adekvátní bombardovací letectvo, které by dokázalo průmysl protivníka paralyzovat.Nicméně asi po třiceti odkladech, Hitler konečně zahajuje 10. května 1940 s “vypůjčenými” českými tanky operaci Gelb a díky revoluční taktice Blitzkriegu, sráží za necelý měsíc a půl zaskočenou Francii na kolena.Británie za kanálem, je ovšem pro německou Luftwaffe příliš silná a především příliš daleko.

Tou dobou má v hlavách vysokých důstojníků SS dozrávat plán na konečné řešení židovské otázky, což má podle tvrzení oficiální historiografie znamenat, fyzickou likvidaci židovského etnika na územích ovládaných nacistickým Německem.Tyto plány pak mají být definitivně zformulovány a především schváleny na konferenci ve Wannsee za Heydrichova předsednictví.Jelikož je Německo IT velmocí, dalo by se jak tvrdí oficiální historiografie předpokládat, že má o počtech židovské populace na svých územích dokonalý přehled, tedy alespoň by tomu tak mělo teoreticky být, pokud by ovšem všichni Židé na okupovaných uzemích poslušně počkali, až si je nacističtí úředníci řádně spočítají, což se ovšem nedělo a velká část obyvatelstva včetně toho židovského, byla včas evakuována na východ, kde ho pochopitelně bolševická moc nutně potřebovala k nasazení v rovněž daleko na východ přesunutých továrnách.Bylo totiž nutno co nejdříve nahradit katastrofální ztráty techniky, v důsledku kterých sovětská armáda prakticky přestala existovat.

Současně se o nějaké okupaci na území Ruska, kde se mělo nacházet právě nejvíce Židů, vzhledem k tamním obrovským rozlohám nedá vůbec mluvit, jelikož přestože existovala jakási frontová linie, obrovská území za ní zůstávala trvale mimo jakoukoliv německou kontrolu, což vzhledem k velmi omezenému počtu vojáků osy, ani moc nepřekvapí.Ve skutečnosti tak tyto oblasti neovládala ani tak německá Wehrmacht, ani SS, ale právě partyzánské skupiny.Výsledkem konference ve Wannsee má být přesto absurdní závěr, že Německo má ve své moci více jak 11 milionů Židů, což o 50% přesahuje i ty nejvyšší současné odhady, které hovoří o pouhých sedmi milionech.I tento počet je ovšem silně přestřelený, jelikož je prokazatelné, že při sčítání docházelo k duplicitám i hrubým odhadům směrem nahoru a rovněž se ignorovaly masové evakuace obyvatelstva z oblastí odrožených německým postupem, aby vůbec mohlo být dosaženo oněch klíčových šesti milionů obětí během údajného holokaustu.

Kde tedy soudruzi z SS a IBM udělali chybu?Je to nakonec poměrně jednoduché, zápis z konference ve Wannsee je prachsprostý a mizerný padělek poplatný době, kdy se všechny počty údajných obětí nacismu řádově navyšovaly, takže nakonec i samotní holokaustoví historici museli tato krátce poválečná hausnumera silně zredukovat.V případě protokolu z Waansse to ovšem možné nebylo, jinak by se pochopitelně znevěrohodnil údajný “hlavní důkaz” o holokaustu.Současně sama nacistická moc ani s technologií děrných štítků od IBM, neměla nikdy o skutečném počtu Židů “ve své moci” moc velký přehled, ba spíše v něm naprosto tápala.To dokazují i záznamy jednotek SS a Wehrmachtu, které měly problém především s jednotkami banditů tvořenými převážně právě Židy, které se přes maximální snahu o jejich eliminaci stále objevovaly a způsobovaly německým jednotkám vážné ztráty jak na technice tak životech, a ani samotní frontoví velitelé nedokázali počty těchto patyzánských skupin v Rusku reálně odhadnout.

Lze tak sotva mluvit o tom, že by Německo mělo takový počet Židů ve své moci, jak se chvástá hloupě zfalšovaný dokument z Wannsee.Pokud by tedy něco takového jako tento “slavný dokument” prošlo ve skutečnosti Heydrichovým schválením, musel by být nutně považován za úplného idiota, který není schopen vnímat realitu a těžko by tak tedy mohl řídit největší likvidační akci v dějinách, protože velká část Židů “v německé moci”, se v ruských nekonečných planinách, pohybovala ve skutečnosti bez jakékoliv německé kontroly a skutečný počet Židů “v německé moci”, byl reálně mnohonásobně nižšší a nemohl by tak ani vzdáleně stačit na šestimilionový holokaust.Tato absurdní situace, by pak měla nastat v době, kdy díky technologiím IBM, měli mít nacisté vše přesně spočteno, ale zjevně neměli a díky absolutní improvizaci, kterou si válečná realita vynutila, ani mít nemohli.

Nejvyšší soud zamítl Bartošovo dovolání, Herzlův termín “řešení židovské otázky” je prý podněcováním k nenávisti


To že se v Evropě už delší dobu cíleně překrucuje historie je zřejmé, nyní ovšem se tomuto přepisování historie dostalo potvrzení i v podobě štemplu nejvyššího soudu a původní rozsudek nad Adamem Bartošem je tak platný.

Přestože jsme o skutečném pozadí takzvaného “konečného řešení židovské otázky” už před časem podrobně psali, nebude na škodu, si některé základní skutečnosti vzhledem k úporné snaze demokratur je tajit, znovu připomenout.

Především tedy, s návrhem na ono konečné řešení nepřišel Heydrich, ani žádný jiný nacista, jak nám neustále nalhává zkorumpovaná mainstreamová “historiografie”, nýbrž duchovní otec židovského státu Theodor Herzl.On a mnozí další sionisté, konečné řešení židovské otázky navrhovali už v době, kdy většina budoucích nacistických politiků nebyla ještě ani na světě, a jiní byli sotva odrostlí školní docházce, takže s tímto návrhem mohli mít sotva co společného.

Toto řešení pak neznamenalo nic jiného, než vytvoření samostatného židovského státu v Palestině, případně jeho alternativy na Madagaskaru, na což pouze Hitlerovo nacistické Německo už počátkem třicátých let navázalo, a Hitlerův režim se ho snažil systematicky realizovat.Když židovská imigrace do britské mandátní Palestiny řízená nacisty nemohla z důvodu britských aktivit pokračovat a musela být zastavena, nacisté stále vážně uvažovali o imigraci na Madagaskar a zřízení židovské enklávy na tomto ostrově u břehů Afriky, což byl náhradní plán zrodivší se rovněž v Herzlově hlavě už koncem 19. století.

Všechny tyto skutečnosti jsou ovšem v inkviziční demokratuře tajeny a šířena je pouze vylhaná verze, podle které mělo konečné řešení židovské otázky vzniknout až na Heydrichově stole ve 40. letech 20. století.Zatímco tedy to, že autorem tohoto řešení je Herzl, dokládají bohatě jeho spisy a deníky, případně i práce dalších sionistů, to že jsou jeho autorem nějací nacisti, “dokazují” pouze bláboly pseudohistoriků, směšné padělky a nyní samozřejmě i štempl nejvyššího soudu.Tento postup tak naprosto přesně kopíruje inkviziční praktiky, kde absentující důkazy, musí být nahrazeny vymýváním mozků a když ani to v některých případech nestačí, jsou tyto bláboly “stvrzeny” rozhodnutím inkvizičního soudu a zpochybňovat je, se trestá na základě rovněž invizičních paragrafů.

Nejvyšší soud tedy jasně deklaroval, že svoboda slova neexistuje, existuje jen jakási její zkriplená alternativa, kdy co se smí ještě říkat a co už ne, určují soudy.Jistá dogmata, tak nelze beztrestně zpochybňovat, což jasně ukazuje, že v evropských demokraturách zavládla doba temna.

Romea opět lže o táboru v Letech


Jako by nestačilo, že vykoupení prasečáku, na pozemku kterého se tábor v Letech ani nenacházel bude stát víc jak půl miliardy korun, cikánské organizaci Romea to je zřejmě pořád málo a snaží se tak prostřednictvím lží dále manipulovat veřejnost.

Romea tak reagovala na slova Tomia Okamury, podle kterých tábor v Letech nebyl ani oplocen, takže se sotva mohlo jednat o koncentrační tábor, jak tvrdí Romea a další cikánské spolky.Podle historické studie akademie věd, byla realita taková, že tábor byl oplocen jen z poloviny a sice zatímco část tábora o rozloze 66 arů byla oplocena prkenným a tyčkovým plotem, tedy žádný drátěný plot s ostnatým drátem, nýbrž plot naprosto běžný, druhá část tábora o stejné rozloze oplocena už vůbec nebyla.

Přestože se tedy Tomio Okamura dopustil jisté nepřesnosti, skutečnost, že polovina tábora vůbec oplocena nebyla, jasně dokazuje, že se o žádný koncentrační tábor nejednalo a ani nemohlo, protože na území protektorátu se ani žádné koncentrační tábory nacházet nemohly, jelikož to říšské předpisy zakazovaly.Tábor rovněž nebyl cikánský už jen z toho prostého důvodu, že se v něm v průběhu jeho existence nacházelo pouze 5-25% cikánů, jak rovněž uvádí publikace akademie věd, takže vzhledem k tomu, že zde pobývala naprostá většina necikánů (minimálně 75%) , jednalo se právě naopak o tábor necikánský.Romea tak zjevně podle jakési její pochybné “logiky”, každý tábor kde se nacházel nějaký cikán, označuje za tábor cikánský.

Romea navzdory těmto historickým poznatkům obsažených v publikaci akademie věd stále tvrdí, že se jednalo o cikánský koncentrační tábor a dokonce podalo na Tomia Okamuru žalobu.Jelikož Okamura čerpal právě z publikace akademie věd, což by mohl být v případě soudní dohry docela problém, Okamurovi odpůrci se tedy rozhodli tuto nepříjemnou situaci vyřešit po cikánsku a tvrdí, že žádná taková publikace akademie věd podle Muzea romské kultury vůbec neexistuje, což je docela pikantní, jelikož tato publikace je běžně dostupná jak v mnoha knihovnách, a rovněž se nachází i v nabídce mnoha internetových obchodů.

Protože se tato kauza dostane možná až před soud, bude zajímavé sledovat, jak dopadne konfrontace lživého tvrzení Muzea romské kultury s realitou a zda bude toto muzeum za cílené  šíření těchto dezinformací také po zásluze potrestáno.Soud ovšem bude v docela v prekérní situaci, jelikož bude muset podle § 405 – Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia šalamounsky rozsoudit, jestli se i publikace akademie věd, nedostala do křížku s tímto elastickým paragrafem, jelikož se zde jaksi objevily dvě navzájem si odporující  “pravdy”, z nichž jedna logicky musí být lež.Tato situace tak opět v celé nahotě odhaluje tristní stav dnešní historické vědy, v jejímž případě se o vědu velmi často vůbec nejedná, což ovšem nebrání tomu, aby bylo tou jedinou “korektní pravdou” veřejné mínění systematicky manipulováno.Už teď je ovšem jasné, že hlavním smyslem existence Romea a dalších cikánských spolků, je především vytvářet vylhanou historii, a to prostřednictvím přihlouplých lží, což o těchto spolcích taky leccos vypovídá.