Snaha o omezení držení zbraní zlomila Hillary Clinton vaz

Včerejší povolební hodnocení a komentáře  mainstreamových médií do detailu pitvaly možné příčiny nečekaného úspěchu Donalda Trumpa na jedné straně a volebního neúspěchu Hillary Clinton na straně druhé.Na přestřes tak přišly Trumpovy nevybíravé slovní útoky na jeho konkurentku, jeho vulgarity a urážky, či sexistické a údajně rasistické poznámky, současně pak jeho schopnost jasně pojmenovat problém, díky čemuž prý uspěl.U jeho protikandidátky, se zase do podrobna rozebírala její korektnost a oproti Trumpovi malá agresivita v kampani, což ji prý mělo stát prezidentský post.

trump-guns-stateJedním faktorem, který ovšem jak si ukážeme, hrál v těchto vobách významnou roli, byla otázka regualce držení zbraní, kterou ovšem mainstreamové zdroje prakticky ignorovaly.Není to samozřejmě nic moc překvapivého, jelikož evropské demokratury se dlouhodobě snaží občany odzbrojit, takže Trumpův kladný vztah k volnému držení zbraní, není pro ně dobré příliš zmiňovat, přestože právě zbraně byly tím, co Hillary Clinton, zlomilo ve volebním klání vaz a Trumpa naopak poslalo do Bílého domu.

Donald Trump je dlouhodobě známý jako zástánce držení zbraní a tedy i druhého dodatku ústavy, který právo vlastnit zbraň americkým občanům zajišťuje.Známá jsou tak jeho vyjádření, jako například, že pokud by pří útoku v Paříži byly zbraně i na druhé straně, nebylo by 130 mrtvých, nebo že Free Gun Zone jsou vítaným cílem pro šílence a že učitelé by měli nosit zbraně, jelikož jen tak se dá efektivně bránit ozbrojenému útočníkovi a zbraně občany podle něj činí bezpečnější, nikoliv více ohrožené.Známé jsou také jeho výborné vztahy s NRA, tedy americkou zbraňovou asociací, takže lze konstatovat, že prakticky každému americkému voliči, jsou jeho názory na zbraně známé a že tedy asi 265 milionů zbraní vlastněných Američany, bude mít ve volebním klání nezanedbatelný vliv.

Naproti tomu, demokratka Hillary Clinton, je naopak dlouhodobou zastánkyní omezení držení zbraní.Pokud si pak přečteme její “argumenty”, proč zbraně omezit, musíme dojít k závěru, že její názory jsou v této oblasti mírně řečeno najivní.Hillary Clinton tak má například starost o mladé černochy, mezi kterými je vysoké procento úmrtí způsobeno střelnou zbraní, nicméně především bílé oběti astronomické černošské kriminality, už ji jaksi nezajímají a zřejmě by je nechala na pospas černošským násilníkům beze zbraně, přičemž se dá s úspěchem pochybovat, že by samotní tito zločinci zákaz držení zbraní respektovali.Dále zmiňuje 33 000 zabitých zbraněmi v USA ročně, ovšem to že mnoho z těchto obětí bylo na antidepresivech, či že se stali obětí vraha v psychiarlické péči, takže by se tyto oběti měli příčíst spíše na konto doktorům, kteří v USA zabijí násobně více lidí, už nezmiňuje.Praxe rovněž jednoznačně dokazuje, že vrazi ze škol při získání zbraní porušili i 17 zákonů, takže představa Hillary Clinton, že například zákonů 20 je zastaví, je naprosto mimózní.Podle Hillary Clinton, je rovněž ozbrojování občanů jako prevence před teroristickými útoky zbytečné, nicméně v Izraeli, kde mají s arabským terorismem dlouholeté neblahé zkušenosti, došli k přesně opačnému závěru a ozbrojování občanům tak prosazují.

V prezidentských volbách, kde Hillary Clinton podle konečného sčítání, dělilo od vítězství nějakých 133 000 hlasů, je pak zjevné, že pokud by se zbavila hloupé snahy o omezení zbraní, vítězství by jí jen sotva uniklo.Když se pak podíváme, kdo zvítězil ve státech s nejvyšším počtem držených  zbraní zjistíme, že v těchto státech až na jednu vyjímku, kterou je District of Columbia, dominoval právě Donald Trump a ačkoliv nelze na základě pouze těchto údajů tvrdit, že všechny hlasy pro Trumpa v těchto státech byly získány díky jeho prosazování držení zbraní, to že Hillary Clinton nezískala ze střeleckých států kromě málo významného District of Columbia ani jeden, hovoří za vše.

Američtí voliči tak vyslali jasný signál, že držení zbraní je pro ně klíčovou otázkou, že zbraně si vzít nedají a že jistota držení zbraní je pro ně přednější, než případné jiné nejistoty, které zvolení málo čitelného nepolitika Trumpa může přinést.Je to tak i signál pro budoucí voliče v Evropě, že držení zbraní je klíčovým prvkem k zajištění svobody občanů, z které mají evropské vládnoucí demokratury zjevně strach.

Demokratura opět zneužívá vraždící cizáky, k omezení držení zbraní

Je to už delší dobu používaný a bohužel osvědčený princip.Pokud nějaký přivandrovalec, nebo příslušník neevropského etnika, navíc psychicky labilní a na antidepresivech, spáchá masakr s palnou zbraní v ruce, navíc nelegálně drženou, je to pro evropskou demokraturu jasný signál, že je opět nutné zpřísnit, už tak dost přísná pravidla, pro legální držení zbraní občany.

nocarry.jpg

A tak po masakru v Mnichově, který spáchal útočník iránského původu, demokratura v Německu už připravuje novou legislativu, která získání zbraní ještě více ztíží, čehož důsledkem bude, že němečtí občané, budou ještě více vydáni útočníkům na pospas, jelikož ti se nějakými zákony, pří získávání zbraní, zjevně nenechají omezovat a zbraň si vždy nějak nelegálně opatří.Ono totiž absolvovat požadovaný složitý a dlouhý schvalovací proces a testy, pokud chcete následně zmasakrovat co nejvíc civilistů, nedává příliš smysl.

Jelikož pak nikdo z útočníkových obětí, se mu nepostavil s vlastní zbraní v ruce, je to jasným důkazem, že nikdo z nich nebyl ozbrojený, a že tedy zbraní je mezi lidmi katastrofálně málo.Demokratura přesto tvrdí, že je jich v Německu mezi lidmi příliš, přitom ale současně závislá média uvádí, že se jedná především o myslivecké a sportovní zbraně, a osoba která neprokáže že má důvod zbraň vlastnit, ji nezíská.Výsledkem současné situace tedy je, že zbraně, kterých je prý údajně v Německu mnoho, visí někde ve skřini, nebo jsou zamčené v šuplíku, Němci je ovšem zjevně u sebe pro svou obranu nenosí.Demokratura tak s využitím antilogiky a oblbování, bude omezovat i vlastnictví zbraní, které jsou po většinu času někde  dobře uloženy, takže zjevně není cílem omezit potenciální útoky s nimi někde v terénu, ale prostě občany odzbrojit.

Demokratura tak tedy opět obratně využívá situace a výsledkem bude, že bránit se teroru barevných přivandrovalců s často narušenou psychikou v důsledku incestu, který je v jejich kulturách velmi oblíben, nebude prakticky možné, jelikož se už ke zbrani běžný občan legálně prakticky nedostane.Navíc budou občané EU, vydáni na pospas demokratuře, která si takto systematicky připravuje podmínky, pro případ občanské neposlušnosti.Politici v čele dnešních vlád totiž moc dobře ví, že zločiny které na občanech páchají, nepůjde provádět beztrestně do nekonečna a proto se  svých občanů obávají, a je tedy nutné je odzbrojit.Přestože se tak dnešní situace v Evropě začíná podobat situaci v Izraeli jako vejce vejci, evropští politici tak narozdíl od izraelských, nemají zájem na tom, aby se mohli občané účině útokům bránit, ale aby bylo snadné je zmasakrovat, což se může hodit.

Bohužel široká veřejnost je už tak zblblá desítky let prováděnou propagandistickou masáží, která nebezpečnost zbraní významně zveličuje, a současně jejich pozitivní vliv na kriminalitu zamlčuje, že si tento stav ani neuvědomuje a je ochotná věřit tomu, že omezení možností pro získání legální zbraně, bude mít nějaký vliv, na snížení počtu zločinů, spáchaných zbraněmi nelegálními.Přitom je ze statistik jasné, že mnohem nebezpečnější než palné zbraně jsou antidepresiva, jelikož velká část masových vrahů držících střelnou zbraň, stejně jako zabiják z Mnichova, je užívala.Přesto oběti těchto psychicky narušených jedinců užívajících léky na předspis, jdou na účet zbraní, což je ukázková demagogie.Zbraně jsou prostě nebezpečné především pro vládnoucí demokratury, nikoliv pro jejich občany, pro ty je naopak mnohem nebezpečnější, zkorumpovaná medicína, která ovšem může zabíjet v klidu dál, aniž by na to zkorumpovaná lžimédia poukázala.

Demokratura vzkazuje občanům: nelegálně se vyzbrojte!

To že demokratura má snahu v důsledku teroristických útoků a několika málo útoků se střelnou zbraní psychicky labilních jedinců, omezovat držení zbraní  všemi občany a bez soudního rozhodnutí jim tyto zbraně zabavovat, je už dlouho zjevné.Paradoxně tak ale tvorbou  zločinných a současně stupidních zákonů, které měly zajistit, že bude mezi občany méně palných zbraní, nejspíše docílí, přesného opaku.

GUNS

Je tedy dnes už nade vše jasné, že v evropském parlamentu, stejně jako v národních parlamentech zemí EU, sedí jedinci, jejichž snahou je občany odzbrojit, což je typické pro všechny diktatury.Současně je jasné, že jedinci sedíci v těchto institucích, jsou naprosto omezení, nebo zákony schvalují pouze strojově zvedáním ruky na něčí objednávku, takže se ani moc nesnaží, nad obsahem toho, pro co vlastně hlasují přemýšlet.Jinak by bylo těžko možné, aby dosáhli tvorbou zákonů stavu, který zajistí prakticky přesný opak toho, co mělo být jejich cílem.

V celé Evropské unii totiž po  teroristických útocích začalo platit nařízení, které vyžaduje nový a důkladnější způsob znehodnocování zbraní pro sběratelské účely.Pokud tedy někdo chce koupit, nebo prodat, podle českého zákona  znehodnocené zbraně, podle nové evropské direktivy, se jedná stále o zbraně neznehodnocené a může mu tak hrozit obvinění z nedovoleného ozbrojování.Nejlepší na tomto absurdním nařízení pak je, že podle dosud platného českého zákona, mnoho znehodnocených samopalů či kulometů, již podle nového evropského nařízení, znehodnotit nelze, protože k zalitým součástkám již není možný přístup.

Sběratelé tak mají podle zákona na výběr ze dvou možností – buď takové zbraně nekupovat ani neprodávat, nebo se sběratelství až do konce platnosti těchto absurdních zákonů vzdát, případně je odevzdat na polici.Mají ovšem ještě jednu nezákonou volbu, která se však jeví v dnešním absurdistáně jako nejrozumnější.Jelikož by jim nákupem, či prodejem podle do nedávna platných zákonů znehodnocených zbraní hrozil kriminál, bude lepší nakoupit rovnou zbraně plně funkční, jelikož z právního hlediska to vyjde na stejno a bude možné je ještě v případě potřeby použít, což se počítá.

Podobná a vlastně ještě bizarnější situace, bude platit, pokud zákon projde senátem, i v případě legálně držených zbraní plně funkčních.Minulý týden v pátek, totiž poslanci schválili vládní novelu zákona o střelných zbraních, který umožní policii vniknout v případě podezření do obydlí i legálních držitelů zbraní a to bez soudního rozhodnutí.Policie bude mít tedy pravomoc posoudit, jestli je případný držitel zbraně nebezpečný, či psychicky labilní, takže je nutné mu zbraně v legálním držení zabavit.A to pokud je nevydá dobrovolně, tak násilím.

Pro legální držitele zbraní, tak v případě schválení zákona, nastane vzhledem k nelegálním držitelům zbraní, poměrně bizarní situace.Zatímco legálním držitelům, bude moci policie odebrat zbraně prakticky okamžitě, jelikož má tyto držitele v evidenci, zná jejich bydliště a navíc nebude vázána rozhodnutím soudu, v případě nelegálních držitelů to bude pro policii podstatně složitější a jejich držitele výhodnější.Nelegální držitele policie totiž pochopitelně nezná, jelikož jejich evidence neexistuje a navíc i kdyby nastala situace, že by se nějak o nelegálním držiteli dozvěděla, bude potřebovat soudní příkaz.

Je tedy zjevné, že pokud se někdo nechce nechat terorizovat policejní mocí, ideální pro něj bude, opatřit si zbraně nelegálně, jelikož díky absurdním zákonům, to bude mnohem výhodnější, než držení zbraně legální.Vzhledem k tomu, že se počet nelegálně držených zbraní odhaduje na mnoho desítek tisíc a při každé zbraňové amnestii je odevzdáno dalších mnoho tisíc zbraní, je zjevné, že policie při odhalování nelegálních držitelů dvakrát úspěšná nebude.Pokud tak tedy nebylo ani v minulosti držení zbraně nelegálně prakticky žádným rizikem, v dnešní situaci, už opravdu neexistuje mnoho důvodů, proč zbraně vlastnit legálně.Pokud vás totiž demokratura vyhodnotí jako pro ni nepohodlnou osobu, první co udělá, zabaví vám legální zbraně, zatímco ty nelegální vám zůstanou.

Navzdory bajkám mainstreamu, obětí policejní střelby jsou v USA především Američané evropského původu

Mainstreamová media pravidelně tendenčně referují o případech, kdy policie v USA zastřelí, či postřelí Američana tmavé barvy pleti, čímž vzhledem k reálně situaci, cíleně vytváří u svých konzumentů přesvědčení, že policie je vůči barevným rasistická a na černochy se zaměřuje.Ve skutečnosti  černoši mají nepřiměřeně výrazně vyšší míru násilné trestné činnosti a u afroameričanů je 6 krát více pravděpodobné, že  spáchají násilný trestný čin, než je tomu u  Američanů bílých.

nypd1

Přestože tak ke střelbě černochů na policii dochází v téměř 70% podezření z  kriminálního jednání a zabití jsou policií pouze ve 22% případů, v případě bělochů ke střelbě na policii prakticky nedochází – asi jen ve 3% případů, běloši jsou  ale přesto zabití ve více než 40% policejní střelby.Situaci v páchání trestné činnosti se zbraní u příslušníků jednotlivých ras v New Yorku, potom přehledně zobrazují následující grafy.

nypd,2011

1. Černochů je 22% obyvatel NY, bílých je více než 32%  populace.
2. I když černochů je v NY méně než 25% populace, podílí se téměř 70% na zatčeních za nedovolené užití střelných zbraní.
3. Ukazuje na výrazně vyšší násilnou kriminalitu černochů, ale současně ukazuje, že černoši byli ve více než 70 procentech z celkem 771 případů trestné činnosti v podezření ze střelby.
4. Pouze 41 z těchto podezřelých, bylo zastřeleno policií.U černochů navzdory tomu že byli v 70% v podezření ze střelby, bylo jich zastřeleno méně než 50%.U bílých Američanů, kteří byli podezření ze střelby pouze ve 3% případů, bylo ovšem policií zastřeleno celkově 15%.
5. Pouze 28 podezřelých bylo zasaženo policejní střelbou.Přestože běloši byli jen ve 3% podezřelí ze střelby, bylo jich policejní střelbou zasaženo 20%.U černochů se 70% podílem podezření ze střelby, to bylo pouze 45%.
6. Ti kdo stříleli na policii byli pouze černoši, nebo hispánci, nebyl mezi nimi ani jeden bílý Američan.

nypd.2014

Pokud se pak podíváme na situaci v New Yorku v roce 2014, neliší se nijak významně od situace v roce 2011, pouze černochů střílejících na policisty znatelně přibylo na “úkor” Hispánců.Data NYPD tedy jasně ukazují, že i když běloši tvoří pouze 3 procenta násilníků, kteří používají zbraně, (pouze asi 5 procent násilné trestné činnosti v NY je spáchané bílými) je  to 44 procent   zabitých policejní střelbou. Vzhledem k tomu, že černoši, kteří se dopouštějí více než 70 procent násilné trestné činnosti v NY, je to u nich pouze 22 procent zabitých.Tyto statistiky NYPD ukazují, že to tedy je přesný opak toho, co nám média jak v Evropě, tak v samotných USA tvrdí.

Pokud si pak tedy dáte vyhledat v Google “policie zastřelila černocha” budete zavaleni hromadou článků o tom, že police zase zastřelila černocha.Pokud budete chtít najít případ, kdy policie zastřelila, nebo minimálně postřelila bělocha, nenajdete nic.Stejně tak pochodíte na anglické verzi při zadání “police shot black”.Pokud “black” nahradíte “white”, nejen že nenajdete opět nic co by jste očekávali, ale dokonce vám Google nabídne články kde bílý policista zastřelil opět černocha.

V důsledku této mediální masáže a šíření lživých informací o policejním rasismu vůči černým není překvapivé, že v USA tak často dochází k černošským nepokojům.Mainstreamová media si tak musí být vědomá, že svým jednáním významně přispívají k tvorbě napětí mezi jednotlivými etniky a nelze to tedy vysvětlit jinak, než jako jasný úmysl.Obětí diskriminace ze strany policie, tedy vůbec nejsou černoši, ale naopak běloši a realita je ve zpravodajstvích mainstreamových lžimedií naprosto převrácená v neprospěch bílých Američanů evropského původu.

Zbraně – mýty a fakta

Jelikož se demokratura kromě tvorby zákonů, které mají omezovat držení zbraní, také usilovně snaží šířit mýty, či přímo lži týkající se zbraní, aby potenciální zájemce o držení zbraní odradila, nebude na škodu tyto bláboly uvést na pravou míru a podívat se, jaká jsou fakta.

DefenseFreeZone

Realita je taková, že pokud dojde někde ke zločinu, který byl spáchán střelnou zbraní, závislá masmédia okamžitě spustí agitku, jejímž cílem je, široké masy přesvědčit, jak jsou zbraně nebezpečné a proto je dobré jejíich držení civilisty co možná nejvíce omezit.Hlavním argumentem přitom většinou je, že zbraně patří do rukou pouze policii a armádě a běžný občan je k ničemu nepotřebuje, jelikož máme onu policii a že volné držení zbraní, by vedlo k nárustu zločinů spáchaných se zbraní a k vyššímu počtu sebevražd.O případech, kdy se někdo pouze pohrůžkou zbraní zachránil,  se už pochopitelně v masmediích nic nedovíme, takže veřejnost je obětí ukázkového selektivního vnímání.

Oproti mainstreamové propagandě šířící mýty, však statistiky mluví zcela jinou řečí:

– Od roku 1998 do roku 2005 vzrostl počet džitelů zbraní v civilním džení z 265 030 na 310 884. Během této doby klesl počet vražd z 313 na 186 za rok.

– V hlavním městě USA Washingtonu je držení zbraní zákázáno a počet vražd zde je  56.9  na  100  000  obyvatel.V Arlingtonu, ležícím nedaleko, není držení zbraní omezeno a počet vražd tam je 1.6 na 100 000 obyvatel.

– Podle WHO je nejvyšší počet sebevražd v  Japonsku, Číně a Rusku.Tyto země přitom mají zákony, které významně omezují držení zbraní.

– Nejvyšší počet sebevražd v Evropě je podle WHO  ve Finsku.Přestože Finové patří mezi nejvyzbrojenější národy, sebevraždu střelnou zbraní zde páchá asi jen 4,7 procent lidí.

– Při použití zbraně policistiou v USA,  je  zhruba  v  11%  případů  zabita  nezúčastněná osoba.Při použití zbraně civilistou, jsou to pouze 2%.

– V roce  1997  byly  ve  Velké  Británii  zakázány  střelné  zbraně  a  počet  sebevražd stoupl. Nejvíce ve Skotsku a Londýně a to o 22,4% v letech 1998-2004 a o 18,7% v roce 2006.Mezi držením zbraní a sebevraždami, neexistuje tedy žádná korelace.

– V 31státech  USA,  kde  umožnili skryté  nošení  zbraně pro sebeobranu, v průměru klesl počet vražd o 8,5%, znásilnění o 5% a těžkých ublížení  na těle o 7% oproti stavu před zavedením těchto zákonů.

–  Policie v USA podporuje skryté nošení zbraní.66% policejních velitelů se domnívá, že  skryté nošení zbraní snižuje procento násilné trestné činnosti.V průzkumu mezi 15 000 policisty 91% uvedlo, že skryté nošení zbraně by mělo být povoleno bez jakýchkoliv omezení.

– Na Floridě, která povolila skryté nošení zbraně v roce 1987, je dvakrát vyšší pravděpodobnost napadení aligátorem, než osobou se zbraní.

– V USA zbraně  zabrání asi 2,5 milionů trestných činů za rok neboli 6,849 každý den.Ve většině případů nedojde ani ke střelbě, natož k prolití krve.

– Každý rok je v USA prostředníctvím zbraně zabráněno 40 tisícům trestných činů ohrožujících život.

– To že zákony omezí přístup zločinců a psychicky narušených osob ke zbraním je iluze.Erik  Harris  a  Dylan  Klebold porušili v případě masakru v Columbine sedmnáct zákonů.Pušku a brokovnici koupili přes třetí osoby a pistole  TEC-9 byla úplně zakázána.Přesto zastánci restrikce z nějakých nejasných důvodů věří tomu, že zákon osmnáctý by je zastavil.

– Ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století, se zbraně daly koupit v USA běžně v železářství, u benzínových pump i v dalších obchodech bez jakékoliv kontroly a nebyly žádné školní masakry.

– To že vás ochrání policie je další  iluze a mýtus.Policie není  povinna poskytovat individuální ochranu a v případě potřeby, je policie schopná dorazit na místo v ideálním případě v řádu několika minut.Na to aby vás útočník přepadl, okradl a třeba i zabil, mu stačí násobně kratší doba.

– Další mýtus a iluze je, že psychotesty omezí držení zbraní labilními osobami.Texaský odstřelovač Charles Whitman v roce 1966 vzal loveckou pušku, vylezl na věž Texaské univerzity a zastřelil 14 lidí.Přitom pár měsíců před tím, svému psychiatrovi řekl, že uvažuje, že půjde na věž a bude střílet lidi.Psychiatr to označil jako pouhé fantazijní představy.

– Erik Harris a Dylan Klebold, pachatelé masakru na střední škole v Columbine, byli rok před masakrem, který následně provedli, odsouzení za vykrádání aut a součásti rozsudku byla i psychologická terapie a celou tuto dobu tak byli pod psychologickým dohledem.Přesto celou dobu připravovali útok a terapie byla dokonce ukončena o měsíc dříve, než měla.

–  Pachatelé školních masakrů, byli v mnoha případech pod vlivem antidepresiv, která jim předepsal jejich psychiatr, takže by bylo na místě především přehodnotit, co za tyto masakry nese ve skutečnosti odpovědnost.Jelikož drtivá většina držitelů zbraní masakry nepáchá, zbraně budou těžko na vině.

Vládnoucí politici, usilující o omezení držení zbraní, mají tedy naprosto odlišné motivy, než ty které uvádí.Zbraní se bojí jen režimy, které se současně bojí svého lidu.Naopak režimy, které se lidu nebojí, zákony omezující držení zbraní uvolňují, tak jak to učinil Adolf Hitler, nebo jak to činí dnes v Izraeli.

Nikoliv Hitler, ale demokratury odzbrojují občany

Navzdory rozšířené legendě, podle které Hitler po tom, co se stal kancléřem, prosadil omezení držení zbraní, či dokonce nechal všechny zbraně německým občanům odebrat, skutečnost byla přesně opačná.Hitler naopak zákony regulující držení zbraní začal liberalizovat, a nacistický režim pod jeho vedením, dělal tedy přesný opak toho, o co se dnes snaží vládnoucí demokratura.

waffen

Nově tak podle návrhu vlády, který odsouhlasili ve čtvrtek 24.3. poslanci z výboru pro bezpečnost, policie bude moci i bez soudu v obydlí zabavit legálně drženou zbraň.A tak v době, kdy bezpečnostní situace v Evropě není zrovna nejlepší, a mezi imigranty se nachází mnoho jedinců s nepřátelskými úmysly, demokratura usiluje o to, aby se občané, nemohli případným hrozbám efektivně bránit.Pokud tedy policie pojme “důvodné podezření”, může komukoliv legálně drženou zbraň odebrat bez souhlasu soudu.To znamená, že bude nucen ji vydat, pokud to odmítne, policie bude mít právo vniknout do obydlí a zbraň zajistit.Policie by tak tímto zákonem získala prostředek, který by jí umožnil rozhodovat o tom, jestli dotyčné osobě budou zbraně zabaveny, čímž se vytváří neomezený prostor k zneužití jak samotnou policií, tak jí nadřízenými orgány.

V Hitlerově Německu, jak dokládá Prof. Dagmar Ellerbrock, expert na německou  zbraňovou politiku na Dresden Technical University, v roce 1933, Hitlerova vláda zdědila zákon o zbraních z roku 1928, který nebyl nijak zpřísněn a zbraně byly odebírány jen potenciálním nepřátelům Německa a mezi lidmi kolovalo velké množství zbraní, ještě z období před první světovou válkou.Ani  politika odebírání zbraní těm, které režim považoval za nebezpečí pro Německo nebyla ovšem nijak striktní a jak Prof. Dagmar Ellerbrock dodává, podle dostupných záznamů, ještě koncem třicátých let, například mnoho příslušníků židovského etnika vlastnilo zbraně.Zákon z roku 1938, pak podmínky pro držení zbraní ještě více liberalizoval, takže se dá celkově období Hitlerovy vlády označit jako období, kdy docházelo k uvolnění regulace držení zbraní.

Mezi Němci tak bylo relativně velké množství zbraní už z období před příchodem Hitlera, jejichž držení nebylo po lednu 1933 nijak omezeno, a přístup k novým zbraním, nebyl taky nijak omezen, naopak usnadněn a tento stav trval až do posledních dnů Třetí říše.Tato situace se změnila k horšímu až po pádu nacistického režimu, kdy vítězné mocnosti, začaly německým občanů zbraně opět odebírat, stejně jako po válce první.Velkým překvapením pro ně bylo, kolik je mezi německým civilním obyvatelstvem palných zbraní.

A tak zatímco za Hitlera, kterým se demokratura snaží neustále propagandou zmasírované masy strašit, měl v nacistickém Německu doma zbraně kde kdo, a kdo neměl, mohl si je snadno opatřit, díky vstřícné nacistické zbraňové politice, dnešní demokratura vyrábí zákony, které policii usnadní, občanům legálně držené zbraně odebrat.

Nikoliv zbraně, ale léky na předpis

V osmdesátých letech minulého století, byly masové vraždy spáchané střelnými zbraněmi, prakticky neznámý pojem.V té době ještě nebyly na trhu SSRI antidepresiva jako například Prozac, jejichž účinou látkou je Fluoxetin.Tento všelék na deprese, uvedla farmaceutická firma Eli Lilly, které téměř okamžitě zajistil obrovské zisky.Ostatním firmám nezbylo, něž vyrobit svoje alternativy  trháku kterým byl Prozac, v důsledku čehož, začala tato psychofarmaka zažívat boom, což platí až dodnes a těžko se to v dohledné době změní.

ProzacRevolver

Prodejní trhák, kterým Prozac byl a kterým jeho přejmenované, nebo konkurenční alternativy stále jsou, patří do kategorie léků, které jsou schopny svému výrobci zajistit zisky v mnoha miliardách dolarů za rok.Současně se tak ale nutně jedná o lék, u kterého je onemocnění, které se má vyléčit, nebo zmírnit, naprosto vedlejší.Ty největší zisky totiž netvoří léky, které léčí skutečně nemocné – skutečně nemocných je v populaci z marketingového hlediska zanedbatelné procento, ale právě léky, které se dají podstrčit těm, kteří nemocní vůbec nejsou.

Jelikož se  v laboratořích firmy Eli Lilly zjistilo, že Fluoxetin má pozitivní vliv na redukci váhy, bylo původně zamýšleno, léky na jeho bázi nabízet, jako prostředky na hubnutí, jelikož obézní Američané, jsou cílová skupina, garantující velké zisky. Protože však schvalování jako léku na depresi je pardoxně mnohem jednodušší, firma se rozhodla jít osvědčenou cestou off-label.Zatímco tak ke schválení prostředku na hubnutí je třeba spoustu testů, v případě psychiatrických onemocnění je schvalovací proces mnohem kratší, protože žádný medicínský test na prokázání duševní poruchy neexistuje a určení diagnozy, tak záleží na subjektivním názoru každého jednoho psychiatra.Eli Lilly tak s registrací léku Prozac jako antidepresiva SSRI uspěla a objevila tak tímto pro celý farmaceutický průmysl zlatý důl, jelikož antidepresiva založená na principu zpětného vychytávání serotoninu, se staly zdaleka nejziskovějšími produkty, v celé dosavadní historii farmaprůmyslu.I když se tak farmaka obsahující Fluoxetin, nakonec prosadila především jako léky na depresivní stavy, nebrání to tomu, aby byla současně lékaři off-label předepisována, i jako léky na bulimii a podobné stavy.

Když už farmaloby objevila tento zlatý důl v podobě SSRI antidepresiv, nemohla nechat miliardové zisky z něho plynoucí náhodě, a potřebovala si zajistit, že cílová skupina, které bude možné tato farmaka i v budousnosti předepisovat, bude co možná největší.A protože pro určení  duševních poruch, neexistují žádné exaktní metody, byl vytvořen nástroj pro jejich určování, kterým je DSM – Diagnostic and  Statistical  Manul of Mental Disorders.Tento manuál ovšem nevznikl na základě žádného výzkumu a potažmo tedy na základě vědeckých důkazů, ale na základě konsensu, tedy shodě skupiny psychiatrů.Ve vědě jak známo, se ale na žádnou shodu nehraje, a jak víme z historie, vědecké kapacity se tak často dokázaly shodnout na úplných nesmyslech.Nicméně DSM postavený  na domněnkách několika psychiatrů, navíc s vazbami na farmaloby, byl pro výrobce antidepresiv darem z nebes.Zatímco tak v padesátých letech, obsahoval DSM asi 100 různých definic deprese, pohotově “aktualizovaný” DSM z roku 1994, jich zahrnuje rovnou trojnásobek.Duševní poruchou tak dnes může být, i údajná “posedlost” čistou a zdravou výživou.

Diky reklamě a korupci v lékařství, tak je dnes v USA na antidepresivech kolem 10% populace.Lékaři pak předepisují tyto léky i na stavy, pro které nebyly nikdy indikovány off- label.Odhaduje se, že takto předepsaných antidepresiv, je 25-60%.Celkově je tak v současnosti spotřebováno 4x více antidepresiv, než na počátku devadesátých let, a tato situace, neplatí jen pro USA.S nárustem spotřeby těchto léků, přibývá i případů masových vražd, spáchaných střelnými zbraněmi a nejen jimi.Střelci ze škol, měli tato farmaka předepsána a užívali je.Případů, které mají souvislost s užíváním těchto léků a následným násilným jednáním je takové množství, že byl založen i speciální web ssristories.org a v současnosti jich tam lze nalézt přes 6 000.

V těchto souvislostech je dobré zdůraznit, že proti zbraním, které zabíjí v USA 20x méně lidí než lékařská “péče”, jsou neustále vedeny nenávistné kampaně, ovšem proti farmakům, předepisovaným masově ilegálně off-label a navíc uvedených na trh jen díky pochybným procesům schválení, se žádné kampaně nevedou.Na životech nás přitom neohrožují zbraně, ale léky na předspis.