Jako každoročně i letos, probíhá znovu chřipková vakcinační masáž

Je to každoroční evergreen (1), (2), který se v podzimních měsících začne oběvovat v televizi, jako reklama na očkování proti chřipce a hlásné trouby farmaloby, rovněž začnou se svou agitkou, ve které nabádají k očkování proti chřipce.Podle Zdravotnického deníku (ZD), podlehne ročně v české republice 1 000 až 2 000 lidí chřipce, či komplikacím chřipkou způsobených (podezřelý je už ten rozptyl rovou 100%, takže se sotva bude jednat o exaktní statistické údaje, ale spíše jen o velmi hrubý odhad), za což údajně nese odpovědnost nízká proočkovanost, která je prý oproti ostatním vyspělým zemím, extrémě nízká a pohybuje se maximálně okolo 5%.Tento údaj je ale také ovšem pouze odhad, jelikož žádná statistika se v tomto směru nevede, což ZD paradoxně přiznává.

Jelikož tedy ZD ukázkově žongluje s čísly, která nemá nijak ověřena a jsou tedy zjevně jen vycucaná z prstu, nebrání to tamním autorům, na základě těchto cifer, dělat dalekosáhlé závěry a tvrdit, že údajně vysoký počet zemřelých (který je také jen velmi hrubý odhad) na komplikace s chřipkou spojených, je oproti ostatním státům s dostatečnou proočkovaností vysoký.Opustíme tedy na chvíli bláboly redaktorů ZD, a podíváme se do některé té vyspělé země, jaká je realita.

Asi jednou z mála zemí, která vede pečlivě statistiky snad ve všech oblastech života, a kde jsou tyto statistiky především komukoliv volně přístupné na vládních webech, jsou USA.Ani v případě proočkovanosti populace proti chřipce, tak neexistuje vyjímka.Statistiky na webu vládního CDC (Centre for Disease Control an Prevention), jsou pak rozděleny přehledně podle věku, pohlaví a dokonce i podle rasy a zjistíme tak, že proočkovanost se v roce 2010 pohybovala ve většině kategorijí mezi 40-50%, tedy že americká populace, byla v proočkovanosti vakcínou proti chřipce, na tom 8 x až 10 x lépe, než populace česká.V letech před rokem 2010, byla pak proočkovanost ještě vyšší.

Pokud by jsme tedy měli vycházet z tvrzení propagátorů očkování na webu ZD, i úmrtnost na chřipku a její komplikace, by měla být v USA mnohonásobně nižší.Statistiky ale jasně ukazují, že počet úmrtí na chřipku, jaksi na úroveň proočkovanosti nebere ohled.Přestože proočkovanost na chřipku je už minimálně dvě desetilití v USA oproti české republice velmi vysoká, úmrtnost na ni, jako by ovlivňovaly naprosto jiné faktory.A tak počet úmrtí na chřipku například v letech 2003/4, byl 48 000, navzdory velmi vysoké proočkovanosti v těch letech, což je počet, který vzhledem k poču obyvatel USA, zhruba odpovídá počtu úmrtí v české republice s mnohonásobně nižší proočkovaností.V některých letech zase dojde k prudkému poklesu, což jen ukazuje, že proočkovanost nemá na počet úmrtí žádný vliv, jelikož se očkuje stále téměř stejně a proočkovanost tak zůstává velmi vysoká.

Samozřejmě je třeba připomenout, že vakcinační loby, používá k výpočtu údajné účinnosti vakcín svou vakcinační “logiku”, která ovšem nemá s reálným světem nic společného a všechny očkované jedince, kteří neonemocněli, si započítává jako ty, kteří byli před chřipkou ochránění, právě onou vakcínou, jako by jiné faktory mající vliv na imunitu nikdy neexistovaly.Dovedeno ad absurdum, jedinec očkovaný proti chřipce, který by celou sezonu strávil v izolaci, by byl stejně započten do této vylhané statistiky, kterou farmaloby a její nohsledi, ohlupují masy.

Advertisements

Stát chce zpřísnit pravidla očkování, navzdory jeho prokazatelné neúčinnosti

Ministerstvo zdravotnictví plánuje změnit způsob očkování proti infekčním nemocem tak, že by děti vakcínu proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, musely dostat nejpozději do osmnástého měsíce věku.V současnosti tato hranice není určena a rodiče  tak mohou očkování odložit, aniž by jim za to hrozil jakýkoliv postih.To se má ovšem do budoucna změnit a kdo nenechá svoje dítě maximálně do roku a půl MMR vakcínou naočkovat, bude se vystavovat trestnímu stíhání.

Tato iniciativa je ovšem notně pochybná, jelikož paradoxně i ombudsmanka, jejíž náplní práce je občany chránit, má v tomto případě úpravy očkovacího zákona pochybnosti, jelikož podle ní, neexistují žádná statistická data, která by tuto úpravu odůvodnila.Pochybnosti k této změně vyslovil dokonce i ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové Jiří Beran, podle kterého, by se mělo postupovat opačně, tedy stanovit věk do kterého by očkování mělo být dokončeno, nikoliv věk v kterém by mělo být započato.Dále také poukazuje na to, že posunutí očkování kamkoliv za třetí rok věku je velmi žádoucí, protože po tomto věku je imunitní systém dítěte dostatečně vyvinut.V tomto se shoduje s mnoha kritiky očkování v tak nízkém věku, právě z důvodu nedostatečně vyvinutého imunitního systému u takto malých dětí.Imunolog Vojtěch Thon z Ústavu klinické imunologie, pak doporučuje očkovat každé dítě v pro něho nejvhodnější době vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, což je opět jaksi v zásadním rozporu s zákonem, který má určovat, kdy očkovat všechny děti plošně, bez ohledu na jejich stav.Celé to tak jaksi působí, že ministerstvo zdravotnictví chce prosadit do zákona tuto úpravu, aniž by její vhodnost s kýmkoliv nezávislým konzultovalo, takže jsou zde patrné vlivy kohosi v pozadí a nebude těžké uhodnout, kdo z této úpravy bude mít především prospěch.Jelikož jak ombudsmanka, která poukazuje na absenci relevantních dat, která by k této změně zákona opravňovala, tak vakcinolog i imunolog mají o jejím prospěchu pochybnosti, o přínosu pro pacienty, tedy malé děti, lze vážně pochybovat.

Pokud se pak zaměříme na skutečnost a provakcinační agitku necháme stranou, brzy zjistíme, že spalničky i další choroby, před kterými nás má vakcinace chránit, se šíří v mnoha případech i jí navzdory a to současně při dosažené vysoké proočkovanosti, která by měla údajně zajistit imunitu.V USA tak dochází k  propuknutím těchto chorob, navzdory tomu, že proočkovanost je na amerických školách velmi vysoká a pohybuje se kolem 95%, což je očkovací svatý Grál.Ukázkovým příkladem neúčinnosti vakcinace je pak Čína, která má jeden z nejpřísnějších a současně povinných očkovacích programů na světě.Přestože tam tedy proočkovanost dosahuje 99%, o čemž se může jak evropským, tak americkým zastáncům očkování jen zdát, nijak to nebrání tomu, aby tam onemocnění neštovicemi znovu a znovu propukala.Z těchto a mnoha dalších případů například v Koreii, kde je situace podobná a vysoká proočkovanost imunitu nezaručuje je patrné, že princip na kterém je očkování založeno je chybný a vytvoření takzvaných protilátek v důsledku vakcinace, imunitu proti dané chorobě nezaručí.Přítomnost protilátek v těle a imunita, tak nejsou to samé a neexistuje mezi nimi žádná prokazatelná korelace, jedná se pouze o předpoklad, vydávaný vakcinační loby za fakt.Není proto vyjímečné, že onemocní často i jedinci, kteří by měli být proti chorobě v důsledku očkování a vysoké úrovni protilátek  imunní.

Proklamovaná účinnost protilátek, které se vytváří proti očkovací látce, se tak neshoduje s účinností, která je nutná pro imunitu proti skutečným chorobám v reálném světě a která vzniká pouze pokud danou chorobu jedinec prodělá.Celá očkovací propaganda, je tak založena na logickém klamu “současně a tedy proto“, kdy se očkovacím kampaním občas podaří zasáhnout místo a čas, kde jsou zrovna podmínky pro ústup dané choroby příhodné a tyto kampaně se tak jeví jako mimořádně efektivní v eradikaci chorob.Tyto případy jsou pak zkorumpovanými masmédii medializovány, jako důkaz účinnosti očkování.O případech, kdy očkování naprosto selhává navzdory dosaženému očkovacímu svatému Grálu, kterým má být kolektivní imunita, se pak pochopitelně z mainstreamu nic nedozvíte.Navíc  přístup vakcinačních autorit je ukázkově šarlatánský, jelikož ignoruje pravidlo seriozní vědy, že pokud jakákoliv teorie selže, i kdyby by to bylo třeba jen jedinkrát, je nutné ji považovat za neplatnou.Přestože vakcinace má těchto selhání za sebou už přespříliš, nic to nebrání státním autoritám, tuto pavědu dále prosazovat a dokonce očkovací programy zpřísňovat.

Jedinou vyjímkou z pravidla, je v případě oficiálních zdravotnických autorit britský GMC (britská obdoba lékařské komory), který už před lety, na základě doložených statistik lékařkou Jayne Donegan uznal, že očkování není k udržení zdraví nutné, takže je otázkou, proč se stále ve většině světa, očkování celé populaci kojenci počínaje a důchodci konče, vlastně nutí.Už jen zásadní rozpor v názoru na očkování v případě GMC na jedné straně, který ho považuje pro udržení zdraví za zbytečné, a lékařských komor v jiných státech, které očkování tvrdě prosazují jako zdraví prospěšné dokazuje, že se jedná v lepším případě o ryzí šarlatánství, v horším pak o monstrozní podvod.

Mainstream ve službách farmaloby straší spalničkami, ve snaze prosadit další očkování

V poslední době se v mainstreamových médiích objevují zprávy o šíření spalniček.Samozřejmě mainstream má jasno, co je příčinou tohoto šíření této choroby, a jelikož k objektivnímu informování má daleko a naopak má velmi blízko k dezinformování, snaží se svým konzumentům podsunout, že za nárustem výskutu spalniček, je údajná nízká proočkovanost.Skutečnost je ovšem taková, že vysoká proočkovanost má na výskyt spalniček, stejně jako dalších chorob, pramalý, či spíše nulový vliv.

A tak ani Zdravotnický deník, což je hlásná trouba vakcinační loby, nezapoměl vydat článek horlivé zastánkyně očkování Ludmily Hamplové.Objektivní informace zde samozřejmě nenajdete, jelikož tyto informace by oficiální legendu o vysoké proočkovanosti rychle odhalily jako reklamu na očkování, která slouží jedině farmaloby.A tak přestože se v USA v některých státech blíží proočkovanost vakcínou proti spalničkán stoprocentní hranici – podle ZD stačí dosáhnout 95%, spalničky se zde stále objevují, i takto vysoké proočkovanosti na vzdory.Ve státě North Carolina například to bylo v letech 2013-14 podle vládního webu cdc.gov 97,8%, v Pensylvanii dokonce 100% a podobně je na tom mnoho dalších států americké unie.Přesto tyto státy nejsou proti spalničkám imunní a toto onemocnění tam stále propuká 1,2.Zdravotnické autority v případě propuknutí této choroby i  ve státech s takto vysokou proočkovaností, doporučují opětovné očkování, což je onen bizarní přístup, kdy se z nějakého důvodu předpokládá, že opakováním stejných postupů, lze dosáhnout odlišných výsledků a že tedy pokud doposud opakovaná vakcinace nebyla účinná, její další opakování už účinné bude.Tento přístup očkovací loby, se opakuje už minimálně sto let, přestože na výskyt chorob nemá žádný poztivní vliv, ba právě naopak, a prospěch z něho tak mají pouze ony farma firmy.

Podle některých studií, pak může mít vakcinace proti těmto chorobám vliv na snížení imunity, což by vzhledem k opakovaně propukajícím onemocněním navzdory dosaženému očkovacímu svatému grálu, kterým má být proočkovanost alespoň 95%, mnohé vysvětlovalo.Rovněž případ z roku 2011 z New Yorku, kde spalničkami onemocněly očkované osoby s předchozí prokázanou imunitou na základě testu na přítomnost protilátek dokládá, že to s údajnou imunitou získanou očkováním, která se určuje právě podle množství vytvořených protilátek, bude ve skutečnosti poněkud jinak, než nám očkovací autority tvrdí.Na to že takzvané protilátky vytvořené po aplikaci vakcíny nemusí se skutečnou imunitou vůči dané chorobě nijak souviset, už nakonec poukazovalo mnoho kritiků a to i z lékařských kruhů.

Pravou příčinou toho, že se spalničky objevují i v oblastech s masivní proočkovaností, je podle lékařů se zkušenostmi z dob, kdy se ještě neočkovalo to, že dnešní matky v důsledku očkovacích kampaní spalničky neprodělaly a nemohou tak svým dětem předat přirozeně vytvořené protilátky, které by je ochránily.Tento stav je v příkrém rozporu se stavem v Německu v roce 1938, kdy do 4 let, prodělalo spalničky 80% dětí, jak uvádí Dr. Buchwald.Jak také poukazuje Dr. Mendelsohn, jestli se někdo nakazí infekční chorobou, není zdaleka pouze otázkou vakcinace, ale svou roli hraje mnoho dalších důležitých faktorů, jako výživa, sanitární podmínky a bytová situace.Očkovací loby všechny tyto skutečnosti jednoduše ignoruje a dál pokračuje prostřednictvím zkorumpovaných médií v očkovací agitce s cílem přesvědčit veřejnost, že jedinou zásluhu na údajné eradikaci chorob, má očkování.Ve světle všech zmíněných faktů je ovšem zřejmé, že očkování nemá na vymizení chorob žádnou zásluhu, jelikož se tyto choroby přes extrémně vysokou proočkovanost, za pro ně příznivých podmínek znovu vrací.

Lživá reklama na očkování proti chřipce opět na scéně

Pokud se občas stanete obětí reklamního masážního bloku v televizi, jistě vám neuniklo, že se opět rozjela reklamní masáž na očkování proti chřipce.Reklama je to poměrně sugestivní a má ve veřejnosti vyvolat přesvědčení, že pokud se necháte vakcínou proti chřipce očkovat, budete proti chřipkové epidemi minimálně jeden rok chráněni.

vac-truth-baby-posterNic není ovšem vzdálenější realitě, než že vás nějaká vakcína, před danou chorobou stoprocentně  ochrání a u chřipky to platí dvojnásob, jelikož v jejím případě je účinnost často velmi nízká.Tak třeba loňská vakcína dosáhla účinnosti v Evropě kolem tří procent, což očkovací autority uznávají, přesto ale dál doporučují proti chřipce očkovat.Letošní vakcína, údajně má dosahovat účinnosti kolem 60%, nicméně autority si chrání zadek a upozorňují, že se může v závislosti na oblasti a u různých skupin populace velmi lišit a tak se její údajnou účinností farmaloby raději nechlubí a dává před nejistými čísly, která by potenciální zájemce o očkování spíše odradily, než nalákaly, přednost sugestivní  masáži v televizi, která má diváky vylekat a nahnat do očkovacích ordinací.

Pokud se pak jedná o data,  která vedou k závěru, že vakcína má takovou, či onakou účinnost, ta jsou získávána vyloženě šarlatánským postupem.Ročně jen v USA navštíví ordinace praktických lékařů miliony pacientů, kteří se nechají naočkovat proti chřipce.Na konci skončené chřipkové sezóny, se zjistí, kolik z očkovaných pacientů z daného vzorku neomecnělo a na základě toho se vypočte účinnost vakcíny.Farmaloby jaksi automaticky počítá, že zásluhu na tom, že u všech kteří neonemocněli, ať už jsou to malé děti, dospělí v produktivním, či  v důchodovém věku, má vakcína, a ostatní faktory, jako zdravý životní styl, stravování, fyzická aktivita, otužování, které prokazatelně na rozdíl od očkování vedou k lepší  imunitě, prostě farmaloby ignoruje.Každému trochu myslícímu jedinci je tedy jasné, že se jedná o podvod, v lepším případě o pavědu.

Jelikož pak účinnosti, či spíše neúčinnosti loňské vakcíny proti chřipce, si nemohly nevšimnout oficiální autority, došlo i ke slyšení v americkém kongresu.Když kongresmani projevili frustraci, že nejsme ve vývoji dál, dozvěděli se, že v současnosti je stav takový, že se vakcíny vyvíjí technologií pocházející ze čtyřicátých let minulého století.Je tedy na každém, aby zvážil, jestli veme osud do vlastních rukou a bude se řídit fakty, nebo se nechá vystrašit masáží v závislých médiích a bude spoléhat na produkty farmaloby, vyráběné technologiemi starými téměř třičtvrtě století.

Hlavní vakcinolog byl odvolán ze špatného postu, je to náhoda?

Roman Prymula, který v hradecké fakultní nemocnici, prosazoval tradiční čínskou medicínu, aniž by ovšem byl schopen vysvětlit proč, byl ve čtvrtek ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem, z vedení této nemocnice odvolán.Důvodem odvolání ovšem není prosazování bizarních a nevědeckých postupů na půdě fakultní nemocnice, ale jeho další podivné aktivity, kterými se nejen podle názoru ministerstva zdravotnictví, dostal do střetu zájmů.

images

Podle názoru pana Prymuly, je za jeho odvoláním údajně osobní spor s ministrem Něměčkem, a ke střetu zájmu tak podle něj nedošlo.Nicméně vzhledem k aktivitám pana Prymuly ve společnosti Biovomed je s podivem, že k jeho odvolání, nedošlo už mnohem dříve.Společnost Biovomed, kterou oficiálně řídí dcera pana vrchního vakcinologa a která má pouze dva zaměstnance, totiž provádí testy vakcín, pro mnoho velkých farmaceutických firem, působících v oblasti vývoje očkovacích látek.Sám pan Prymula působil v době, kdy tato rodinná firma inkasovala překvapivě vysoké částky, jako její prokurista.

V roce 2014, tak příjem firmy Biovomed včetně platů dvou zaměstnanců a příjmů za  “vědeckou činnost” pana Prymuly, činil 14 milionů korun.Tyto peníze z velké většiny pochází od už zmíněných farmaceutických firem, které kromě vakcín, dodávají i léky do nemocnic.Jen hradecká nemocnice, které byl ještě před pár dny pan Prymula ředitelem, odebírala léky v řádech stovek milionů korun.I v této souvislosti, vypadají tyto příjmy velmi zajímavě.

Především ovšem, jelikož si vrchní vakcinolog podle mnohých vytvořil monopol na testování vakcín, jsou vazby společnosti Biovomed na farmaceutické molochy, kteří vydělávají jen na vakcínách užívaných v státem placených programech miliardy, do očí bijící.V této souvislosti je pak docela zvláštní, že pan Prymula byl sice odvolán z vedení hradecké nemocnice, nicméně zůstává stále v čele české vakcinologické společnosti, která má zásadní vliv na tvorbu národních očkovacích programů a tedy určuje, jakými vakcínami kterých výrobců, kdy a v jakém množsžví se bude očkovat.

Tyto závažné skutečnosti, tak zřejmě nejsou pro ministerstvo zdravotnictví problém a celé to tak působí, že když už se tento střet zájmů smrdící korupcí na sto honů provalil, ministerstvo se snaží kritiky uchlácholit tím, že Prymulu odvolá z vedení nemocnice, ale v klíčovém postavení vrchního vakcinologa, díky kterému má rodinná firma Prymulů výborné vztahy s výrobci vakcín, ho ponechá.Tyto skutečnosti pak pro ministerstvo nejsou žádnou novinkou, protože firma Biovomed podniká v této oblasti už několik let a vrchní vakcinolog se s vazbami na ni ani netajil, jelikož zjevně neměl proč, jelikož MZ tyto jeho aktivity stejně jako dnes ignorovalo.To že pak Prymula opustí firmu své dcery, jak požaduje ministerstvo, je rovněž pouze kosmetické řešení, které nebude mít za stavu, kdy bude vrchní vakcinolog stále ve své klíčové fuknci, na nic vliv, zatímco vliv na to, čím se bude v budoucnu očkovat, si pan Prymula ponechá.

Máme zde tedy další názorný příkad, jak to ve zkorumpované farmacii funguje.Vrchní vakcinolog si založí přes rodinného příslušníka firmu na testování vakcín významných farmafirem, od kterých pak v klidu s ministerstvem v zádech dělajícím mrtvého brouka, inkasuje desetimilionové částky a státní instituce ani v případě, že se tyto skutečnosti dostanou na veřejnost, nemají zájem cokoliv řešit, pouze kalí vodu.Jak už jsme tedy dříve upozornili, je třeba být při aplikakaci jakéhokoliv očkování opravdu na pozoru, jelikož je zřejmé, jakými cestami se vakcíny dostávají na trh a jaké zájmy za snahami o jejich uvedení na trh stojí.Snahy o veřejné zdraví to ale rozhodně nejsou, naopak snahy se obohatit na úkor pacientů nelze zpochybnit.

Počátky očkování – skutečná historie

Podle oficiálně šířené legendy, je za první skutečnou vakcinaci, jejíž principy platí pro očkování i dnes, považována vakcinace anglického venkovského lékaře Edwarda Jennera.Jenner tak  prý geniálně  využil zkřížené protekce založené na podobnosti dvou mikroorganismů, viru pravých a kravských neštovic.Jenner takto naočkoval několik osob a metoda se prý ukázala jako účinná a tyto osoby pravými neštovicemi neonemocněly.Na  základě těchto několika málo sporných případů, se očkování začalo šířit jako údajně vědecká a spolehlivá metoda eradikace chorob, zpočátku pak především neštovic.

jenner-vaccination-1796

Tolik legenda.Skutečnost byla ovšem poněkud odlišná, než jak nám legenda, šířená provakcinační loby líčí.Ještě před pokusy Jennera, se v Anglii o očkování pokoušela  Lady  Mary  Wortlay  Montague, která napodobovala praktiky arabských lékařů.Během její kampaně, bylo naočkováno asi 1000 lidí, nicméně s neblahými následky, jelikož každý očkovaný, se stal zdrojem nákazy pro své okolí.V Londýně tak v následujícím období zemřelo na neštovice 25 000 lidí ročně, tedy více, než v období kdy se ještě neočkovalo.V Německu započal variolaci, jak se očkování začalo nazývat, lékař Hefeland ve Wiemaru v roce 1781, a způsobil tak epidemii neštovic provázenou mnoha úmrtími.Také v Berlíně a Hamburku, došlo v letech 1794-95, po zavedení této metody k epidemiím.V důsledku toho, mnohá města na svém území, zakázala jakoukoliv formu očkování a následovaly i zákazy na úrovni států, například v Hesensku, mohl být lékař, který očkování provedl, pokutován.

Toto první očkovací fiasko, ale neodradilo od dalších pokusů s vakcinací, už zmíněného Edwarda Jennera.Podle legendy, byly jeho pokusy úspěšné a očkované osoby se staly proti neštovicím imunní.Legenda nám ovšem pochopitelně tají další podstatné skutečnosti, které se do rádoby skvělé historie očkování příliš nehodí.Jennerovy pokusy s vakcinací, totiž nebyly zdaleka tak úspěšné a nebyly už vůbec vědecké, byly naopak přímo pavědecké a Jenner, stejně jako vakcinační loby, podstatná fakta zatajil.

Jenner, po zřejmě několika zdánlivě úspěšných pokusech, kdy jím očkované osoby neonemocněly, dospěl k přesvědčení, že jeho metoda je opravdu efektivní a začal očkovat i své rodinné příslušníky.V roce 1790, tak naočkoval svého syna, když mu bylo 10 měsíců a v následujících letech očkování opakoval.V roce 1798 naočkoval chlapce  Johna Bakera a ženu v osmém měsíci těhotenství.Pětiletý Baker zemřel krátce po očkování, žena po 23 dnech přestala cítit pohyby a po dalších dvanácti dnech, porodila mrtvé dítě.U Jennerova syna, poprvé očkovaného v roce 1790, došlo v průběhu let k zastavení duševního vývoje a zemřel v 21 letech jako slabomyslný na tuberkulozu.Navzdory tomu, Jenner pokračoval v testování svých vakcín na dalších osobách.Přestože dnes už nelze jednoznačně prokázat, že všechny tyto tragedie byly následkem Jennerova šarlatánství, rozhodně tak vysoký počet závažných komplikací a úmrtí mezi očkovanými osobami, měl vyvolat podezření a vést k důkladnému přehodnocení, jím použitých očkovacích metod.

Nic takového se samozřejmě nestalo a Jenner, snad ještě přesvědčen o správnosti své metody, začal rozesílat očkovací látku na evropské královské dvory.Během pouhých osmnácti měsíců, tak rozeslal 20 000 dávek svého séra do zahraničí.Podařilo se mu přesvědčit  Royal College of Physicians a Britský Parlament, že jeho vakcíny jsou bezpečné, efektivní a mohou zajistit značné příjmy.Vlády byly vyzývány formou provolání a články v novinách (něco jako dnešní všudepřítomná reklama farmaloby), aby zavedly očkování.Tato reklamní masáž slavila nakonec úspěch a v roce 1807 zavedlo povinné očkování Hesensko a za ním následovalo i Bavorsko.

Podle dnešních standardů, lze tak Jennera popsat jako šarlatána a k tomu podvodníka, kterému se podařilo omámit tehdejší britské i zahraniční elity rádoby vědeckostí a údajnou schopností svých vakcín, vymýtit neštovice.Celkově se tak Jennerovi podařilo imunizovat jednu, nebo dvě osoby, přičemž mnoho dalších očkovaných osob, během jeho pokusů zemřelo, nebo si odneslo vážné následky.Otázkou ovšem je, jestli zásluhu na tom, že některé osoby neonemocněly, měla vůbec Jennerova vakcína, jelikož žádná studie pochopitelně neexistuje a spíše to celé připomíná logický klam “současně a tedy proto”, kterým dodnes farmaloby oblbuje veřejnost, když imunitu všech očkovaných osob, dává do souvislosti s vakcinací, jako kdyby jiné faktory, které mají významný vliv na zdraví a imunitu neexistovaly.Na základě těchto šarlatánských a podvodných postupů následně Jenner oznámil, že jeho očkovací látky jsou univerzálně použitelné preventivní opatření proti neštovicím.To ovšem nebrání současné medicíně, prezentovat tuto frašku, jako obrovský medicínský triumf, který se měl zasloužit o eradikaci mnoha chorob.

Co říkají statistiky z počátku očkovací éry

Pokud se podíváte na weby zastánců očkování, najdete tam hromadu grafů z období, kdy už se dlouho masově očkovalo a tyto grafy tak mají dokazovat, že očkování má na úbytek onemocnění zásadní vliv.Kdo je ovšem schopen logicky uvažovat, musí dojít k závěru, že to, že nějaká choroba zaznamenala ústup v době, kdy se zrovna očkovalo, ještě nic nedokazuje a jedná se tak o profláknutý logický klam, “současně a tedy proto”, případně “před tím a tedy proto”.Cílem těchto klamů je sugerovat, že když nějaké dva děje probíhají současně, nebo jeden děj druhému předcházel, existuje mezi nimi nutně kauzalita a jedině očkování tedy má zásluhu na ústupu chorob.To, že by zde mohly hrát roli i nějaké další vlivy, agenti očkovací loby nepřipouští, což je ukázkový pavědecký přístup.

graf

Jak se tedy ve stavu, kdy se v posledních zhruba sedmdesáti letech v některých obdobích očkuje, v dalších zase ne, nemoci se také v důsledku hromadného pohybu osob z oblastí s nízkou životní úrovní objevují a zase mizí a to vše se ještě komplikuje rozdílností národních očkovacích plánů, vlastně  orientovat?Protože tak příliš mnoho proměnných situaci značně komplikuje a dosáhnout tak nějakého objektivního závěru je obtížné, je zřejmé, že bude nutné počet těchto proměnných co možná nejvíce zredukovat.Ačkoliv se to může zdát na první  pohled prakticky nemožné, řešení je poměrně jednoduché.Stačí totiž dohledat v archivech statistiky o výskytu infekčních chorob z období, kdy se očkovací programy teprve zaváděly, populace byla tedy do té doby neočkovaná a současně pohyb osob i mezi evropskými státy byl velmi omezený, takže by se dalo předpokládat, že po jejich zahájení, dojde k masivnímu ústupu chorob, proti nimž se očkování provádělo.To se ovšem nestalo.

Ideálním obdobím tak je počátek 19. století, ze kterého máme už dosti podrobné záznamy o výskytu infekčních chorob a současně “čistou” neočkovanou populaci.První očkování a to proti neštovicím, bylo na německém území zavedeno v roce 1816, na výskyt epidemií to ovšem nemělo žádný pozitivní vliv, epidemie se  stále objevovaly, zvláště velká pak nastala po požáru v Hamburku v roce 1842.Během války s Francií v letech 1870-71, vypukla v Německu znovu epidemie neštovic.Přestože skoro celá populace byla očkovaná (96%, což je současným snem všech propagátorů očkování a tak vysoká proočkovanost prý zajistí kolektivní imunitu), neštovice se šířily z táborů zajatých Francouzů, kteří sice byli taky očkovaní, ale vzhledem k mizerným hygienickým podmínkám to nemělo žádný vliv a neštovice se dál šířily i na očkované německé obyvatelstvo.Jeden milion lidí tak onemocněl a 120 tisíc zemřelo.Po odchodu Francouzů a likvidaci táborů došlo k výraznému poklesu výskytu neštovic.Přestože tak očkování nedokázalo žádné epidemii neštovic od jeho započetí zabránit, byla tato epidemie z let 1870-71, využita jako záminka k zavedení druhého povinného očkování, které bylo zahájeno v roce 1875.Tedy podle “logiky”, když jedno očkování nefunguje, dvojnásobné bude fungovat, a zjevně se tak očekávalo, že opakování stále stejných postupů, může přinést odlišné výsledky.

I přes zavedené druhé očkování ve 12. roce, docházelo  koncem 19. století stále k epidemiím neštovic, jako například ve východním Prusku a Sasku.Dr. Jurgens popsal v Berlínském lékařském týdeníku epidemie neštovic u přistěhovalců z Volyně následovně: „Opakuji také, že tak zvané ochranné očkování nemělo při rozšíření onemocnění význam, protože očkované i neočkované děti byly napadeny téměř stejně.”Další epidemie neštovic se pak znovu objevily  během první a následně druhé světové války, přestože obyvatelstvo bylo opakovaně proočkováno.Například jak informoval Dr. Schmitz, vojáci Wehrmachtu na řecko-tureckém pohraničí v roce 1943, podlehli epidemii neštovic, přestože byli opakovaně očkováni.Není tedy divu, že v poválečném Německu, kdy se miliony lidí ocitly bez přístřeší a základních životních potřeb, došlo k dalším jedenácti epidemiím neštovic.

Je tedy jasné, že u německé populace nově zavedený očkovací experiment neměl na ústup neštovic žádný vliv, naopak se epidemie objevovaly stále znovu v situacích, kdy došlo k poklesu životní úrovně a choroba tak měla ideální podmínky pro své šíření.Je tedy nade vší pochybnost zřejmé, že na výskyt neštovic nemělo očkování doposud neočkované populace žádný pozitivní dopad, což je závažný fakt.Naopak po zavedení písečné filtrace vody  v roce 1893, se neobjevila až do první světové války žádná epidemie tyfu, cholery, ani neštovic.

Podobné zkušenosti jako Němci, mají s očkováním proti neštovicím v tomto období  i ve Velké Británii.Zde přesto že se očkování stalo povinným v roce 1853, epidemie z let 1857-59 zabila 14 244 lidí, a druhá epidemie z let 1863-65 stála život 20 059 lidí.Podle Sira Johna Simona, lékařského úředníka státní rady: 97,5 procent lidí od 2 do 50 let mělo neštovice nebo bylo očkováno.Přesto v těchto dvou letech  epidemie neštovic 42 tisíc lidí v Anglii a Walesu zabila.Od roku 1898 počet očkovaných klesal i díky zákonu, který umožnil vyjímku, klesal tak ale i počet onemocnění.Opět se tedy prokázalo, že očkování nemělo žádný pozitvní přínos, ba spíše naopak.Dr. Louis Parkes, předseda rady Královského zdravotnického institutu, v roce 1922 prohlásil:“Naše osvobození od neštovic nelze přičítat vakcinaci, ale z velké části za něj vděčíme preventivním opatřením v přístavech, izolování případů v nemocnicích a v krocích, které přinášejí kontrolu nad osobami, které byly vystaveny infekci.”

A co třeba Itálie, která měla v 19. století nejlepší proočkovanost, která dosahovala 98,5%, tedy kolektivní imunita, během které podle dnešních očkovacích odborníků žádné epidemie nehrozí.Profesor Charles Rauta  v časopise New York Medical Journal z července 1899 napsal:“Itálie je jedna z nejlépe proočkovaných zemí na světě, ne-li vůbec nejlepší. 20 let do roku 1885 byl náš národ očkován na úroveň 98,5 %. Přesto epidemie neštovic, kterou jsme viděli, byla natolik úděsná, že se jí nic nevyrovná z doby, kdy očkování nebylo uvedeno. V roce 1887 jsme měli přes 16 tisíc mrtvých v důsledku epidemie neštovic, v roce 1888 jsme měli 18 110, a v roce 1889 131 413.”

Ne jinak tomu bylo na Filipínách.Před převzetím americkou správou do roku 1905, případů úmrtí v důsledku neštovic bylo asi 10%.V roce 1905, v návaznosti na zahájení systematického očkování vynuceného americkou vládou, došlo k epidemii, kdy se počty úmrtní pohybovaly v rozmezí od 25% do 50% v různých částech ostrovů.V letech 1918-1919 s více než 95% naočkované populace (opět byl dosažen očkovací svatý Grál v podobě kolektivní imunity), zažily Filipíny nejhorší epidemii v historii, když  úmrtnost dosáhla 65%. Nejvyšší procento úmrtí  bylo v hlavním městě Manile, nejdůkladněji  proočkovaném místě. Nejnižší procento úmrtí bylo v Mindanao, nejmémě proočkované oblasti z důvodu náboženských předsudků.

Tyto skutečnosti z tohoto období se ovšem očkovací loby nehodí, protože naprosto přesvědčivě vypovídají o tom, že očkovaní totálně selhalo, a přestože populace v případě německých zemí podstupovala více něž 100 let opakovanou vakcinaci, epidemie neštovic se za pro ně příznivých podmínek stále vracely.Přestože by tato dlouhodobá, více než sto let trvající negativní zkušenost s očkováním měla logicky vést k jeho zastavení, paradoxně nastal opak, a po obou válkách, během kterých epidemie neštovic navzdory očkování řádily dál, očkovací programy zaznamenávaly další nárust.Je tedy evidentní, že o pokračování v očkovacích programech nerozhodovala jejich (ne)úspěšnost v eradikaci chorob, ale vlivy zcela odlišné.