iDnes (dez)informuje o izraelské DNA politice s několikaletým zpožděním

Mainstreamové iDnes nám tak názorně ukazuje, jaká je “objektivita” jeho zpravodajství, když informuje v tomto případě o testování židovského původu testy DNA, se zpožděním rovnou několika let, což současně dokazuje, jak jsou nehodící se informace mainstreamem filtrovány.Samozřejmě nebyl by to manipulační mainstream, pokud by skutečnost nepoupravil do pro evropskou demokraturu vhodné formy, takže se už jedná o ukázkovou dezinformaci, jelikož skutečné pozadí izraelské DNA politiky, se do atmosféry vítání zdegenerovaných imigrantů (1), (2), (3) příliš nehodí.

Nevíme sice, co způsobilo, že se článek o izraleské DNA politice – ovšem v notně překroucené podobě, nakonec po letech v mainstreamu objevil, nicméně se v něm tvrdí, že se má jednat o návrh některých rabínů, aby tato možnost testování, byla případným zájemcům umožněna.Skutečnost je ovšem taková, že se nejedná o nějaký pouhý návrh dvou rabínů, nýbrž Izrael již před mnoha lety oznámil, jak psal i americký vládní NCBI, už v roce 2015, že v případě zájmu o uzavření manželství, nebo pro uplatnění práva návratu alyia, může být v případě nedostatečných dokladů o židovkém původu, požadován test DNA, který prokáže, jestli je uchazečův původ dostatečně židovský.Podle Rabinátu, pak tento test už v roce 2012 podstoupilo více jak 4 000 osob, a to pouze v případě žádosti o manželství, takže tyto testy DNA, se narozdíl od tvrzení na iDnes, dávno v Izraeli provádí.

Mainstreamoví pisálci píšící zjevně na objednávku někoho, tak celou podstatu DNA testování v Izraeli naprosto překroutili, aby skutečný cíl státu Izrael, jímž je příliv pouze jedinců prokazatelně židovské krve, byl skryt.Vzhledem k tomu, že stát Izrael definuje sám sebe jako vlast židovského národa v etnicko-národní rovině, je tento přístup k DNA testování židovského původu naprosto logický.Tato izraelská politika, by se tak snadno mohla stát vzorem i pro mnohé evropské země, což by  pro proimigrační politiku prosazovanou EU, byla už jen rána z milosti, jelikož lze u drtivé většiny těchto přivandrovlaců pocházejících z Blízkého východu a Afriky, sotva předpokládat  jakýkoliv evropský prapůvod.

Současně tento případ bohužel ukazuje na naprostou mediální negramotnost čtenářů mainstreamu, kteří se spokojí s tímto paskvilem bez odkazů a podle diskuze pod tímto článkem, sotva mají snahu, si tvrzení předkládaná v článku, nějak ověřit.

Advertisements

Mainstream dezinformuje o kriminalitě imigrantů ve Švédsku

Jelikož mainstream systematicky lakuje imigraci cizích ras do Evropy na růžovo, bylo by překvapením, pokud by v souvislosti s posledním prohlášením amerického prezidenta Donalda Trumpa udělal vyjímku.Trump se v něm vyjádřil, že imigranti ve Švédsku jsou příčinou vysoké kriminality, na což mainstream okamžitě zareagoval tvrzením, že kriminalita ve Švédsku navzdory zvýšené imigraci, má za poslední roky klesající tendenci, což ovšem podle statistik není tak jednoznačné, protože například počet hlášených znásilnění v roce 2016, oproti roku 2015 stoupl o 13%.

swedencrimeI kdyby tedy celkově kriminalita ve Švédsku klesala, což je sporné, statistiky celkové kriminality, ovšem jaksi nic neříkají o tom, jakou měrou se na celostátní švédské kriminalitě, podílí přistěhovalci z neevropských zemí, respektive přistěhovalci neevropských ras.Rovněž taková statistika nevypovídá nic o tom, jaké kriminality se to které etnikum dopouští, jelikož jak dokládají statistiky z USA, jsou v tomto směru mezi etniky obrovské rozdíly (1), (2), (3).Ze strany mainstreamu, se tak jedná o zjevnou manipulaci.Pokud by pak mainstream chtěl informovat objektivně, musel by přiznat, že vládní strany ve Švédsku, už minimálně deset roků odmítají zveřejnit statistiky o původu kriminality, což znamená, že podíl imigrantů na celkové švédské kriminalitě se cíleně tají.Nicméně nezávislá studie ukázala, že švédské ženy v posledních letech méně vycházejí z domu, z obavy z sexuálního obtěžování, což zřetelně koresponduje s masivním přílivem imigrantů v této dekádě.Přestože tak tlaky na zveřejňování statistik kriminality imigrantů sílí, podle švédských oficiálních míst, by toto zveřejnění nepřispělo k zlepšení situace ve společnosti, což naznačuje, že tyto statistiky nebudou pro přistěhovalce dvakrát lichotivé.

Zatímco nám tedy švédská kriminalita přistěhovalců, zůstává ze strany oficiálních míst utajena, sousední země jako Finsko a Norsko, které jsou Švédsku velmi blízké, problémy se zveřejněním kriminality migrantů nemají.V Norsku, které oproti svým sousedům přijalo významně méně imigrantů, je tak podle statistik 9 z 10 pachatelů násilí na dětech imigrantského původu.82 rozsudků z 89 za domácí násilí, které za poslední tři roky vynesl okresní soud v Oslu, pak připadá rovněž na migranty.Podle policejního důstojníka Thomase Utne Pettersena, vzhledem k tomu, jak významný mají imigranti podíl na trestné činnosti v Norsku, je naprosto legitimní být xenofobní.Zpráva vydaná norskou policií z roku 2001 uvádí, že všechny znásilnění v průběhu minulého roku byla spáchána muži nezápadního původu.Všechny nahlášené znásilnění v průběhu posledních 5 let, rovněž spáchali muži  cizího původu. Policejní inspektor Hanne Kristin Rodhe říká, že pachatelé jsou často nezaměstnaní a byli žadateli o azyl v průběhu posledních pěti let.Co se týká nezaměstnanosti imigrantů, situace ve Švédsku, se velmi podobá situaci v UK a USA, a je podhoubím pro růst další zločinnosti, což prokazatelně dokládají dlouhodobé statistiky vládních institucí v USA.

Stav kriminality neevropských imigrantů ve Švédsku, tak bude sotva lichotivější, naopak se dá předpokládat, že tamní situace bude ještě o poznání horší.Švédská vládnoucí klika, která má zájem v imigrační politice dále pokračovat, je tak nucená tento stav tajit a mainstreamová média celé EU, se rovněž usilovně snaží, manipulacemi kriminalitu imigrantů maskovat.

Skutečná historie novodobé cenzury

Dnes se stále častěji objevují tendence cenzurovat informace, které jsou pro vládnoucí nomenklatury nepohodlné.Převládá ovšem mylná představa, že to je jakýsi nový trend, který se objevuje především v důsledku nekontrolovatelného šíření informací prostřednictvím internetu.Skutečnost je ovšem taková, že rádoby demokratické síly, které měly – jak tvrdí oficiální legenda, Evropu osvobodit před nacismem, zavedly po jeho pádu v Německu nejtužší cenzuru ve známých dějinách lidstva.

banned-booksHistorie cenzury je dlouhá a každý režim v dějinách bez vyjímky, ve větší, či menší míře, nehodící se informace cenzuroval, nebo stále ještě dodnes cenzuruje.Podle současných mainstreamových zdrojů a podle oficiální legendy, byly největšími cenzory v historii komunistické režimy a především pak samozřejmě nacistické Německo.To v jakém rozsahu pak zavedly v poválečném Německu cenzuru vítězné mocnosti, se opět důsledně tají, jelikož její záběr násobně překonává vše ostatní, snad jen s vyjímkou cenzury stalinistického Ruska, kterému může ovšem tato spojenecká cenzura směle konkurovat už jen proto, že ochotně bolševická pravidla cenzury přebírala a uváděla v praxi.

Jak už bylo zmíněno, podle dnešní překroucené historie, zavedlo nejtvrdší cenzuru v dějinách nacisitcké Německo.Skutečnost je ovšem taková, že Hitlerovo Německo, bylo proti tomu, co nastalo po obsazení Německa vítěžnými mocnostmi, úplným břídilem.Německo bylo ve 30. letech za  zavedení kryté měny, což bankstery na Wall Street rozpálilo do běla, a svůj hospodářský zázrak, který byl trnem v oku tehdejším méně úspěšným mocnostem  pod neustálým tlakem a čelilo opakovaným výhružkám.Už krátce po jmenování Hitlera kancléřem, tak Německo muselo čelit hrozbě bojkotu svého zboží na světových trzích, ze strany židovského kongresu a není tedy překvapující, že bylo nutností, šíření protiněmeckých štvavých autorů omezit.

Na seznam nežádoucích knih v Německu, se tak dostalo velké množství titulů, které často útočily nikoliv na režim, nýbrž přímo na německý národ.Vyjímkou z pravidla, se stala paradoxně kniha amerického Žida Theodora N. Kaufmana Německo musí zhynout, která otevřeně doporučovala genocidu celého německého národa a kterou Goebbelsova propaganda s oblibou předváděla, jako ukázku toho, jaké mají s Německem spojenci do budoucna plány.Ačkoliv všechny Kaufmanovy plány s Německem a Němci se nerealizovaly, přesto Goebbelsova propaganda příliš nepřeháněla a devastaci německých měst, průmyslu, i velké části německého národa spojenci provedli plánovitě a dokonale.Sterilizace Němců podle Kaufmana už tak nebyla nutná, jelikož mnoho milionů německých civilistů, především žen a dětí, bylo v důsledku skutečného spojeneckého holokaustu, sterilizováno upálením za živa.

Další autoři, jako například básník židovského původu Heinrich Heine, jejichž díla byla cenzurována, nebyli cenzurováni ani tak pro svůj židovský původ, nýbrž pro své útoky proti křesťanství, které Heine přirovnává k rozšlápnuté smradlavé štěnici, jenž prý Židům už tisíc let zamořuje vzduch, což silně připomíná filipiky, obsažené v Protokolech sionských mudrců.Rovněž skutečnost, že židovské noviny Judische Rundschau, které vycházely v Německu až do roku 1938, a paradoxně ve více jak dvojnásobně vyšších nákladech, než v období Výmarské republiky před nástupem Hitlera k moci, něco vypovídá o cenzuře v Německu té doby.Celkově tak v nacistickém Německu bylo během 12 let jeho trvání, z toho  šesti let válečných, cenzurováno kolem 10 000 titulů – udává se i o něco vyšší počet.Tyto “zakázané” tiuly ovšem nebyly ničeny, což se často lživě uvádí, jako důkaz údajného nacistického barbarství, jen nebyly dostupné v knihkupectvích, z knihoven a archivů ovšem nezmizely, takže se jednalo o cenzuru jaksi jen na půl.Masovými paliči knih, se stali až vítězní spojenci.Zatímco tak nacisté ve 30. letech demonstrativně spálili asi 25 000 knih, spojenci zkonfiskovali a zničili knih miliony.

Po pádu nacistického režimu, vítězné mocnosti zdaleka tak benevolentní jako nacistická cenzura k nehodícím se dílům nebyly.Spojenecká cenzura tak dosáhla monstrózních rozměrů, když bylo cenzurováno bez mála 35 tisíc knih, což nacistickou pseudocenzuru překonalo v počtech zakázaných titulů rovnou trojnásobně.Byly rovněž zakázány všechny německé učebnice vydané v letech 33 – 45.Spojenci se ovšem narozdíl od nacistů nespokojili pouze s omezením dostupnosti, a tak v letech 46 – 52, sovětská okupační moc vydala čtyři seznamy knih určených k likvidaci, z nichž  3/4 titulů, bylo podle těchto bolševických seznamů cenzurováno a nakonec fyzicky likvidováno, i v britské, francouzské a americké okupačních zóně.Pokud by vás pak zajímalo, jaké tituly byly spojencům v poválečném období  tak nebezpečné, kompletní seznam lze najít na webu org.censor.Lze tam tak objevit i zcela nepolitické a neutrální tituly, dokonce a nebo právě proto i tituly technické, včetně knih autorů jako byl von Clausewitz, který žil na přelomu 16. a 17. století a mohl tak mít s nacismem sotva co společného.Je tak zřejmé, že nešlo o jakousi proklamovanou denacifikaci Německa, ale o cílenou degradaci vědomostí a schopností německého národa, v duchu protiněmeckých plánů Kaufmana a Hootona.

K cenzurování knih a nejen jich, ale i video a audio nosičů a jejich následné konfiskaci, docházi v nemalé míře i v dnešní německé demokratuře.Jelikož cenzorské zákony se v Německu stále zpřísňují, dochází tak k situacím, že mnohá vydání knih, se tak stávají ze dne na den nezákoná a jsou masově knihkupcům a dalším distributorů, či přímo tiskárnám zabavována, pochopitelně retroaktivně a aniž by tito měli nárok na jakoukoliv náhradu, naopak můžou být ještě rádi, pokud vyváznou bez trestu.Následně jsou tyto zabavené materiály likvidovány napůl tajně ve spalovnách.Jelikož se inkviziční systém touto aktivitou příliš nechlubí, není zcela jisté o jaké množství spálených knih a dalšího materiálu se jedná, zcela jistě ovšem německá demokratura, už dávno mnohonásobně překonala oněch 25 000 knih spálených nacisty a nezdá se, že by v těchto praktikách likvidace informací, chtěla německá demokratura skončit.Zatímco pak v nacistickém Německu, nebyl problém tyto “spálené” tituly běžně získat v archivech, či knihovnách, dnešní demokratura, se pídí po každé jedné kopii pro ni nebezpečného díla s cílem ji zlikvidovat, takže jsou tato díla volně dostupná pouze na internetu.

Demokratury tedy mají v masivním cenzurování a ničení knih bohaté zkušenosti, dnes jim ovšem jejich taktiku v likvidaci knih, narušil neuchopitelný internet a novodobým paličům knih, tak vznikl poměrně velký problém, jak informace v nich obsažené a volně se šířící internetem zlikvidovat.

Veřejnoprávní média už připravují půdu ministerstvu pravdy

Ve čtvrtek ve Dvaceti minutách Radiožurnálu, byl dán prostor koordinátorce Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (ministerstvo pravdy) Evě Romancovové, aby mohla veřejnosti vysvětlit, jak bude toto centrum pracovat a jak se chce s takzvanými dezinformacemi, které se šíří prostřednictvím internetu vyrovnat.Na tom samozřejmě nevidíme nic špatného, pokud by ovšem moderátorka Radiožurnálu, nekladla paní koordinátorce silně sugestivní otázky, které už samy o sobě manipulují posluchačovým myšlením žádáným směrem, ať už je odpověď na ně jakákoliv.

trust-govNení to samozřejmě nic zas příliš nového, jelikož televizní, a jak vidno už i rozhlasové moderátorky, nejsou ve skutečnosti žádné moderátorky, ale velmi dobře vyškolené manipulátorky, obratně využívající všemožné logické klamy, tak aby posluchače, či diváky, kteří nejsou ve své většině schopni tyto manipulace postřehnout, ovlinily bez ohledu na to, co tázaná osoba odpoví.Pokud pak tato osoba stojí na stejné názorové straně, jako v tomto případě paní koordinátorka, odpovídá se jí velmi snadno, pokud je pak osobou nějaký názorový oponent, je těmito otázkami zahnán do rohu, pokud se ovšem nejedná o velmi dobře připraveného diskutéra, který se současně vyzná v těchto manipulačních technikách a dokáže je odhalit.

Manipulátorka Radiožurnálu, se tak během celého pořadu, snaží sytematicky svými otázkami posluchačům sugerovat, že česká veřejnost je náchylná dezinformacím věřit a pochopitelně současně jasně naznačuje, že jsou to ty “dezinformace”, přicházející z alternativních zdrojů, respektive z těch zdrojů, které nemá vládnoucí demokratura pod palcem.Jedná se tak o velmi rafinovanou techniku, jak v méně kriticky myslících jedincích, kterých je většina, vyvolat přesvědčení, že všechny tyto zdroje jsou apriori nedůvěryhodné, zatímco mainstreamová média jsou ztělesněním objektivity. Paní Romancovová se tomuto tvrzení pochopitelně příliš nebrání a ochotně přitakává, že tomu tak opravdu je.Samozřejmě to, že tvrzení, že česká veřejnost je k jakýmkoliv dezinformacím náchylnější, než veřejnost v jiných zemích, nelze podpořit žádnými důkazy, což paní koordinátorka paradoxně připouští, jí nebrání, ho prezentovat jako fakt.

Celá tato zjevně dobře nacvičená šaráda, vydávající předpoklady vycucané z prstu za fakta, má pak především za cíl, u posluchačů odůvodnit existenci tohoto nově založeného ministerstva pravdy, které více než co jiného, připomíná Dona Quijota a jeho boj s větrnými mlýny, jen s tím rozdílem, že Don Quijot neměl v zádech restriktivní složky se silovým ministerstvem, jakým MV je a pro které bude tento orgán sbírat jen tak mimochodem informace, o nekalých aktivitách, ohrožujících sluníčková dogmata.Ministerstvo pravdy, pokud by mu pak vůbec šlo o dezinformace, by se mělo zaměřit především na závislý mainstream, který je  manipulacemi a deziformacemi přímo zamořen, což ukázkově dokladuje i tento  manipulační pořad Radiožurnálu.

Ministerstvo pravdy zahájilo prvním dnem nového roku činnost

Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, kterému se zaslouženě s notnou dávkou ironie začalo všeobecně říkat “ministerstvo pravdy”, zahájilo prvním dnem tohoto roku svou pochybnou aktivitu.Jeho náplní má být mimo jiné analyzování takzvaných dezinformačních kampaní, fake news a hoaxů, které bude uvádět na “pravou” míru, prostřednictvím sociálních sítí, konkrétně prostřednictvím účtu na Twitteru.

truthPoněkud komicky ovšem působobí, že už vzniklo na sociálních sítích několik falešných účtů tohoto úřadu, jejichž autoři už začali s rozborem takzvaných fake news sami, takže momentálně si sotva je někdo jistý, který je vlastně ten “pravý”  účet ministerstva pravdy (ne že by na tom nějak záleželo), a to navzdory tomu, že MV na svém údajně “pravém” účtu na Twitteru uvádí, že právě tento je pravý, jelikož údajně falešné účty označují tento údajně pravý účet rovněž za falešný.Je tedy evidentní, že soudruzi z ministerstva vnitra, prostředí internetu silně podcenili, respektive vůbec nepochopili.

Pokud pomineme tuto humornou epizodu, která spuštění ministerstva pravdy provází, pozadí této bizarní aktivity už tak vesele nepůsobí.Cílem této instituce není totiž ve skutečnosti nic jiného, než prosazování jen té jediné správné “pravdy” a potlačování všeho ostatního, co se vládnoucí garnituře, zrovna nehodí do krámu.Jedná se tak o ryzí inkvizici, kdy nepohodlné infomace jsou potlačovány a jejich šiřitelé v případě dopadení perzekuováni prostřednictvím gumových paragrafů (1), (2), které si pro tento účel inkviziční demokratura vytvořila.

Na webu ministerstva pravdy se nás sice snaží přesvědčit, že tento orgán, nebude orgánem činným v trestním řízení, což se jeví jako realná praxe, ovšem sotva se dá pochybovat o tom, že v případě ztotožnění autora tzv. fake news, nebude váhat jeho totožnost těmto orgánům předat (potvrzeno zde).Centrum prý ani nebude vnucovat lidem pravdu, což zní docela podivně, protože pokud nebude lidem vnucovat pravdu, dá se poměrně snadno domyslet, že bude lidem vnucovat předepsaná dogmata, což nás ovšem nepřekvapuje, jelikož s šířením vyčpělých dogmat, má demokratura bohaté zkušenosti.Naprosto komicky pak působí tvrzení, že centrum nebude mít „tlačítko na vypínání internetu“, ani nebude z internetu odstraňovat žádný obsah (docela by nás zajímalo, jak by si odstranění obsahu z hostingu někde v USA na MV představovali, nebo na jakém principu funguje ono tlačítko pro vypnutí internetu), což nám definitivně potvrzuje, že ti co stojí v pozadí této aktivity, jsou co se týká povědomí o fungování internetu naprosto mimo a je opravdu s podivem, že se takoví omezení jedinci, mohou vůbec na MV dostat do takto vysokých pozic.

Celkově tak lze pouze konstatovat, že se jedná o další zoufalou aktivitu, ne nepodobnou aktivitě pana Smatany, kterou chtěl veřejnost taky ochránit před údajně škodlivým vlivem určitých informací, jen tentokrát posvěcenou a provozovanou státem, kterou z daní budou muset platit ti, kteří o toto vymývání mozků sotva stojí.

iDnes terorizuje blogery, kteří nepíšou tak, jak demokratura píská

Před pár dny zmizel z portálu iDnes blog Lucie Provazníkové krátce po tom, co na něm zveřejnila článek “Ortel českého národa”, pojednávající o úspěchu kapely Ortel v českém slavíkovi a který nebyl vůči této skupině dostatečně ktitický, tak jak to požaduje vládnoucí  demokratura.Přestože si může jako majitel iDnes na svém webu mazat a editovat co chce, jasně to ukazuje, že se zde smí psát jen tak, jak určuje sluníčková politika.

ortelA sluníčková diktatura požaduje, aby se o těch kdo kritizují imigraci zdegenerovaných mas do Evropy psalo a mluvilo výhradně negativně, a skupina Ortel, si právě dovoluje tuto imigraci kritizovat, což je s sluníčkářskou politikou  v přímém rozporu.Proto byl blog Lucie Provazníkové smazán a článek už tam nenajdete, přestože ho Google stále zobrazuje ve výsledcích vyhledávání.O to pikantnější na celé situaci je, že editaci, tedy spíše jakousi cenzuru toho, co kdo na blogu iDnes napíše, má v kompetenci Patrik Banga, jenž není nikdo jiný, než příbuzný toho stejného Bangy, který demonstrativně opustil sál při předávání cen skupině Ortel, což mainstreamová žumpa pochopitelně neopoměla důkladně medializovat, a následným pseudohistorickým výkladem nám ještě ukázal, jaký je omezenec.

V podstatě jsme ovšem za smazání blogu Lucie Provazníkové vlastně rádi, protože nám tímto  banda stojící za mainstreamovými médii krásně odkryla karty a otevřeně předvedla, o jakou se jedná sluníčkářskou mafii a k jakým praktikám neváhá sáhnout, pokud někdo nepíše tak, jak si sluníčkáři a pražská kavárna přejí.Současně je to varování pro všechny ostatní blogery, že psát v těchto teroristických podmínkách, které panují na portálu iDnes nemá smysl a je nejvyšší čas, aby přemístili svoje blogy někam, kam už  pařáty demokratury nedosáhnou.

Trump prostřednictvím Internetu, zatlačil mainstream do rohu, až kvičí strachy

Jak už jsme zde před pár dny psali, jelikož americká závislá mainstreamová média, ovládána jedinou minoritní etnickou skupinou hájící pouze svoje zájmy, během celé prezidentské kampaně Donalda Trumpa nevybíravě napadala, Donald Trump tak s těmito médii odmítá nadále komunikovat a označil je za prolhaná, když na schůzce s médii za zavřenými dveřmi prohlásil: “Jsme v místnosti plné lhářů, podvodných a nečestných médií”.

media-liesTrump pak dále pokračoval, že nenávidí CNN, a nit nenechal suchou ani na NBC, ABC, CBS, které jak víme, pochází společně se CNN ze stejného hnízda, takže lze sotva čekat, že by se orientace jejich zpravodajství, nějak znatelně lišila.To že všechna tato média, kterou ovládá jedna minoritní skupina, předkládají tendenční zpravodajství, do nedávna zjevně mnoha Američanům unikalo, ovšem jen do letošních prezidentských voleb.Svou jednotnou kritikou jednoho kandidáta a současně nekritickým protežováním druhého , už tato média překročila pověstný Rubikon a veřejnost se tak od nich začala odvracet.Alternativní volbou se tak stal internet, což je poprvé v dějinách, kdy byl tradiční, vládnoucí klikou ovládaný mainstream, odsunut na druhou kolej.

Histerické reakce ze strany odstaveného mainstreamu, tak nedaly na sebe dlouho čekat, jelikož prý tím, že Trump ignoruje tradiční mainstremové zdroje hrozí, že se v USA vytvoří státem ovládaná média.Tyto reakce ovšem jen dokazují, že jejich autoři vůbec nechápou moc internetu a zkostnatělé struktury ke kterým patří, tak zaspaly dobu minimálně o dvacet let.Jediné co bylo doposud kontrolované prakticky bez vyjímky téměř výhradně  jednou mocnou klikou, byl totiž právě ten údajně nezávislý mainstream, jehož zpravodajství bylo naprosto uniformní a strikně držící tu jedinou správnou linii, jestli už jste přepli na CNN, ABC, či jinou zpravodajskou stanici, nebo si zakoupili kterýkoliv významnější deník či časopis, jak nám právě názorně ukázala poslední volební kampaň.

Jelikož v případě televize a novin, vytvořit alternativní zpravodajství, je bez hromady milionů dolarů  nemožné, v případě internetu je to naopak možné prakticky bez prostředků a také se to děje.Navíc kontrolovat internet, je narozdíl od televize a novin prakticky nereálné, takže svoboda slova je zde zaručena.Starým strukturám tak nevadí jakási imaginární hrozba, že by zpravodajství na internetu kdosi ovládl, jelikož je to technicky obtížně proveditelné, ale právě tato skutečnost, jelikož kontrola zpravodajství, která platila prakticky ještě do včerejška zmizela, tím že se konzumenti přesunuli na nové médium a staré ignorovali.Tímto husarským kouskem, který se Trumpovi povedl, tak zatlačil staré struktury do rohu, až kvičí strachy.