Za popírání holohoaxu, holohoaxová turistika

Jelikož bývalý belgický poslanec Laurent Louis, se prohřešil proti takzvanému holokaustu tím, že ho zpochybňoval, byl “potrestán” belgickým soudem tak, že musí v následujících letech, navštívit pět bývalých nacistických koncentrační táborů a sepsat o tom svoje dojmy.A protože zpochybňování svatého holohoaxu, je v mnoha státech Evropy trestné, jelikož dogma, které by jinak kritickému hodnocení nebylo schopno samo odolat, musí být chráněno inkvizičním zákonem, soudy jsou nuceny ho trestat.V tomto případě, ale soudce zřejmě není úplný hlupák, ani zkorumpované hovado, a má i smysl pro humor, takže uložil “trest”, který nutně povede ještě k větším pochybnostem.Soudce belgického soudu, tak pro holohoaxovou loby vykonal současně ukázkovou medvědí službu, protože čím víc se s lejnem maže, tím víc smrdí.

Laurent Louis se kokrétně prohřešil proti svatému holohoaxu tím, že na svém blogu napsal, že „holokaust vymysleli a financovali průkopníci sionismu”, což je snadno prokazatelný fakt, jelikož sionisti o holokaustu 6 000 000 Židů ve svých článcích psali, už počátkem 20. století, kdy si ještě sotva patnáctiletý Adlolf Hitler hrál s ostatními kluky na indiány a údajný organizátor holokaustu Reinhard Heydrich, se v té době právě narodil.Podle profesora politologie Davida Sinardeta, je pak Laurent Louis obecně považován za šaška (do očí bijící ad hominem), nicméně je na rozdíl od pana profesora gramotný a odmítá tak věřit, holohoaxovým blábolům.

Pochopitelně mainstreamová média, pohotově na tento případ naroubovala antisemitismus, protože kdo v demokratuře zpochybňuje holohoaxové pohádky Elieho Wiesela a dalších rádoby očitých svědků, musí jím nutně být, takže tu opět máme staré dobré nálepkování a průhledné logické klamy, bez kterých se holohoaxová agitka samozřejmě neobejde už proto, že díky mnoho desítek let trvající masáži především v televizi, je většina populace na ně vycvičena, jako oni Pavlovovi psi, a spolehlivě tak začne slintat.

Bude tedy zajímavé sledovat, jaké hlášení Laurent Louis z osvětimského památníku a od jinud soudu podá, jelikož se zjevně nejedná o hlupáka a jistě tak ví, že to co se v Osvětimi najivním návštěvníkům předvádí, jako původní materiály a stavby, je ve skutečnosti nakašírováno až po válce a s válečnou realitou nemá nic společného, což na kameru potvrdili jak někteří  průvodci, tak samotný ředitel památníku.Celý areál tábora, ovšem není veřejnosti přístupný, protože některé opravdové dobové reálie, jako třeba plavecký bazén, by mohly idýlku údajně vyhlazovacího tábora, poněkud narušit.

Advertisements

Stát chce zpřísnit pravidla očkování, navzdory jeho prokazatelné neúčinnosti

Ministerstvo zdravotnictví plánuje změnit způsob očkování proti infekčním nemocem tak, že by děti vakcínu proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, musely dostat nejpozději do osmnástého měsíce věku.V současnosti tato hranice není určena a rodiče  tak mohou očkování odložit, aniž by jim za to hrozil jakýkoliv postih.To se má ovšem do budoucna změnit a kdo nenechá svoje dítě maximálně do roku a půl MMR vakcínou naočkovat, bude se vystavovat trestnímu stíhání.

Tato iniciativa je ovšem notně pochybná, jelikož paradoxně i ombudsmanka, jejíž náplní práce je občany chránit, má v tomto případě úpravy očkovacího zákona pochybnosti, jelikož podle ní, neexistují žádná statistická data, která by tuto úpravu odůvodnila.Pochybnosti k této změně vyslovil dokonce i ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové Jiří Beran, podle kterého, by se mělo postupovat opačně, tedy stanovit věk do kterého by očkování mělo být dokončeno, nikoliv věk v kterém by mělo být započato.Dále také poukazuje na to, že posunutí očkování kamkoliv za třetí rok věku je velmi žádoucí, protože po tomto věku je imunitní systém dítěte dostatečně vyvinut.V tomto se shoduje s mnoha kritiky očkování v tak nízkém věku, právě z důvodu nedostatečně vyvinutého imunitního systému u takto malých dětí.Imunolog Vojtěch Thon z Ústavu klinické imunologie, pak doporučuje očkovat každé dítě v pro něho nejvhodnější době vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, což je opět jaksi v zásadním rozporu s zákonem, který má určovat, kdy očkovat všechny děti plošně, bez ohledu na jejich stav.Celé to tak jaksi působí, že ministerstvo zdravotnictví chce prosadit do zákona tuto úpravu, aniž by její vhodnost s kýmkoliv nezávislým konzultovalo, takže jsou zde patrné vlivy kohosi v pozadí a nebude těžké uhodnout, kdo z této úpravy bude mít především prospěch.Jelikož jak ombudsmanka, která poukazuje na absenci relevantních dat, která by k této změně zákona opravňovala, tak vakcinolog i imunolog mají o jejím prospěchu pochybnosti, o přínosu pro pacienty, tedy malé děti, lze vážně pochybovat.

Pokud se pak zaměříme na skutečnost a provakcinační agitku necháme stranou, brzy zjistíme, že spalničky i další choroby, před kterými nás má vakcinace chránit, se šíří v mnoha případech i jí navzdory a to současně při dosažené vysoké proočkovanosti, která by měla údajně zajistit imunitu.V USA tak dochází k  propuknutím těchto chorob, navzdory tomu, že proočkovanost je na amerických školách velmi vysoká a pohybuje se kolem 95%, což je očkovací svatý Grál.Ukázkovým příkladem neúčinnosti vakcinace je pak Čína, která má jeden z nejpřísnějších a současně povinných očkovacích programů na světě.Přestože tam tedy proočkovanost dosahuje 99%, o čemž se může jak evropským, tak americkým zastáncům očkování jen zdát, nijak to nebrání tomu, aby tam onemocnění neštovicemi znovu a znovu propukala.Z těchto a mnoha dalších případů například v Koreii, kde je situace podobná a vysoká proočkovanost imunitu nezaručuje je patrné, že princip na kterém je očkování založeno je chybný a vytvoření takzvaných protilátek v důsledku vakcinace, imunitu proti dané chorobě nezaručí.Přítomnost protilátek v těle a imunita, tak nejsou to samé a neexistuje mezi nimi žádná prokazatelná korelace, jedná se pouze o předpoklad, vydávaný vakcinační loby za fakt.Není proto vyjímečné, že onemocní často i jedinci, kteří by měli být proti chorobě v důsledku očkování a vysoké úrovni protilátek  imunní.

Proklamovaná účinnost protilátek, které se vytváří proti očkovací látce, se tak neshoduje s účinností, která je nutná pro imunitu proti skutečným chorobám v reálném světě a která vzniká pouze pokud danou chorobu jedinec prodělá.Celá očkovací propaganda, je tak založena na logickém klamu “současně a tedy proto“, kdy se očkovacím kampaním občas podaří zasáhnout místo a čas, kde jsou zrovna podmínky pro ústup dané choroby příhodné a tyto kampaně se tak jeví jako mimořádně efektivní v eradikaci chorob.Tyto případy jsou pak zkorumpovanými masmédii medializovány, jako důkaz účinnosti očkování.O případech, kdy očkování naprosto selhává navzdory dosaženému očkovacímu svatému Grálu, kterým má být kolektivní imunita, se pak pochopitelně z mainstreamu nic nedozvíte.Navíc  přístup vakcinačních autorit je ukázkově šarlatánský, jelikož ignoruje pravidlo seriozní vědy, že pokud jakákoliv teorie selže, i kdyby by to bylo třeba jen jedinkrát, je nutné ji považovat za neplatnou.Přestože vakcinace má těchto selhání za sebou už přespříliš, nic to nebrání státním autoritám, tuto pavědu dále prosazovat a dokonce očkovací programy zpřísňovat.

Jedinou vyjímkou z pravidla, je v případě oficiálních zdravotnických autorit britský GMC (britská obdoba lékařské komory), který už před lety, na základě doložených statistik lékařkou Jayne Donegan uznal, že očkování není k udržení zdraví nutné, takže je otázkou, proč se stále ve většině světa, očkování celé populaci kojenci počínaje a důchodci konče, vlastně nutí.Už jen zásadní rozpor v názoru na očkování v případě GMC na jedné straně, který ho považuje pro udržení zdraví za zbytečné, a lékařských komor v jiných státech, které očkování tvrdě prosazují jako zdraví prospěšné dokazuje, že se jedná v lepším případě o ryzí šarlatánství, v horším pak o monstrozní podvod.

Represálie v Lidicích, byly provedeny v rámci mezinárodního práva

Rok 2017, je smutným 75. výročím teroristického útoku, na Reinharda Heydricha.Tento čin, pak podle mezinárodních konvencí platných v té době, a vlastně i dnes, spadá do oblasti terorismu.Pokud má snad někdo pochybnosti o pojmu terorista, má v tomuto tématu  k dispozici bohatou literaturu, která popisuje jedince, kterého tak lze definovat.Především tedy útočí bez jakéhokoliv označení – tedy nejspíše v civilu, a do posledného okamžiku, skrývá zbraně, tedy jedná zákeřně.V tom se tedy zásadně odlišuje od ozbrojených složek, které vždy nosí pravidelnou uniformu s insigniemi a nosí zbraně viditelně.Pokud tomu tak není, nezvtahovaly se tak na tyto osoby, které by tyto základní podmínky nesplňovaly, Ženevské konvence.Co se pak týká osob, postižených následně po atentátu, nejednalo se z nacistické strany o  žádnou mstu, natož pak trest, či dokonce masakr, jak je většinou zdrojů prezentováno, nýbrž o represálie.Represálie, a stejně tak jejich rozsah, pak nebyly zavedeny nacistickou mocí, nýbrž už dávno před rokem 1939, byly běžnou součástí válečných konfliktů a byly v souladu s mezinárodními dohodami.

Ženevská úmluva z roku 1929 o zacházení s zajatci, pak represálie zakazovala pouze vůči válečným zajatcům, represálie proti civilistům během války, byly zakázány až v Ženevské úmluvě z roku 1949, tedy čtyři roky po konci druhé světové války.Pokud se pak podíváme do doby před lety 1939 – 45, nebyly represálie prováděné na zajatcích, či rukojmích žádnou vyjímkou a byly běžné u všech válčících stran.Tak například generál Sherman, nechal popravit 54 zajatců, jako odvetu za zabití svých 27 vojáků, tedy za každého dva.Ruský velitel Thessaly, nechal během rusko – turecké války v roce 1877, popravit obyvatele těch domů, z kterých se střílelo na ruské vojáky.Během druhé světové války, pak Montgomery po dobytí Benghází, nechal v důsledku mnoha nastražených pastí, zastřelit za každého zabitého britského vojáka, rovnou deset Italů.24. dubna 1945, Francouzi po zavraždění svého vojáka, nechali zastřelit v Reutlingen čtyři německé vězně.V Leutkirchenu bylo 28. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud Němec zastřelí Francouze, nebo dojde k jakémukoliv jinému incidentu, bude zapáleno 5 domů a zastřeleno 100 Němců.V Markdorfu, pak byli za jednoho zastřeleného francouzského vojáka, popraveni čtyři němečtí civilisté.V Salgau bylo 27. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud bude zabit nebo i jen zraněn francouzský voják, bude zastřeleno 20 rukojmí a vypálena příslušná městská čtvrť.

Ještě 1. července 1945, tedy dávno po ukončení bojů, spojenci vydali v Berlíně prohlášení, že každý, kdo podnikne útok na příslušníka okupačního vojska, nebo držitele veřejné funkce, strhne s sebou do propasti 50 bývalých členů nacistické strany.Budou zbaveni života zároveň se životem atentátníka či žháře.V 50. letech, tedy už po zákazu represálií vůči civilistům Ženevskou úmluvou z roku 1949, přesto francouzské jednotky dál v Indočíně represálie proti civilními obyvatelstvu prováděly.Podle výpovědí francouzských vojáků, k incidentům jako Oradour ve válečné Francii, kdy byly popraveni civilisti za zavraždění německého důstojníka bandity, tam docházelo téměř každý týden.V případě útoku teroristů na Reinharda Heydricha a následných represálií, se tak z německé strany nejednalo o nic mimořádného, co by se nějak odlišovalo od toho, co praktikovali spojenci.Německý přístup byl počtem popravených naopak spíše mírnější už vzhledem k tomu, že Heydrich byl vysoký důstojník a současně zastával nejvyšší policejní a politické funkce, navíc byl útok systematicky plánován a zákeřně proveden.Zvláště pak když přihlédneme k faktu, že Montgomery neváhal zastřelit za jednoho zabitého řadového britského vojáka, hned deset nepřátel.Přestože jsou spojenecké represálie prováděné na Němcích a jejich spojencích v letech 39 – 45 důsledně tajeny, a současně německé represálie stále přípomínány a zveličovány, přesto se občas stane, že cenzuře něco unikne a noviny přinesou objektivní informace.A tak například německé noviny Paderborner Zeitung ze  4. dubna 1992 psaly o tom, jak se Američané pomstili za smrt generála Maurice Roseho, zabitého přitom v regulérním boji, tedy nikoliv bandity, a popravili v následných represálijích, 110 nezůčastněných německých mužů.

Přestože tedy represálie prokazatelně prováděly všechny strany konfliktu a  nejednalo se v jejich případě v období let 1939 – 45 o nic, co by porušovalo mezinárodní úmluvy, byl nezanedbatelný počet německých vojáků i politiků, za ně po skončení konfliktu souzen a odsouzen.Už během posledních let války a především pak v roce 45 a letech následujíchích, tak byly narychlo vytvořeny zákony, které represálie zpětně kriminalizovaly.Tyto zákony byly samozřejmě namířeny pouze proti německé straně, z řad spojenců, nikdo nikdy za provádění represálií obviněn, natož odsouzen nebyl.Tyto zákony byly tedy aplikovány retroaktivně, což je nepřípustné, jelikož  zákon nepůsobí zpětně a retroaktivita je pokládána za nepřípustnou legislativní techniku.Jedinou vyjímkou pro uplatnění právní retroaktivity  je situace, kdy byl uzákoněn takový právní řád, který legalizoval zločiny.To ovšem není případ represálijí, které nijak neporušovaly mezinárodní dohody a tyto mezinárodní dohody navíc pocházely z doby, kdy nacistický režim nebyl ještě u moci, takže je nijak nemohl ve svůj prospěch ovlivnit.Je tedy evidentní, že poválečné procesy vedené proti německým politikům a vojákům za smyšlené válečné zločiny, byly cíleně a dlouhodobě plánovány, a že jejich cílem nebylo potrestat údajné válečné zločince, ale především poškodit v očích světa, celý německý národ.

Demokratury zavádí “novou” definici antisemitismu

Pokud se vám současná definice antisemitismu zdála už tak dosti vágní a především tendenční, tak nezoufejte.Demokartury zavádí “novou” definici letos vytvořenou organizací IHRA, což je uskupení, jehož cílem je připomínání údajného holokaustu, tedy přesně řečeno, jeho jediného správného výkladu, kteréžto zákonem chráněné dogma, prosazuje i oficiální rádoby historiografie.

622zionist_media_octopusJako jedna z prvních tuto novou mezinárodní definici přijme Velká Británie, a důvodem k této změně má být to, že počet útoků na Židy údajně stále roste.Pod tuto definici tak bude spadat jakékoliv vnímání Židů, které může být vyjádřeno jako nenávist vůči Židům, což je velmi rafinovaná a univerzální definice, která půjde snadno použít proti komukoliv, kdo poukáže v souvislosti se Židy na cokoliv, co se vládnoucím demokraturám nehodí, což je zjevným cílem.Přestože jakákoliv kritika, může být vnímána jako nenávistná a vnímání čehokoliv bývá velmi relativní, kritika čehokoliv vrhající špatné světlo na Židy, bez ohledu na to, zdali se jedná o skutečnost, či nikoliv, bude apriori za nenávistnou považována.Těm kteří ovládají současné politické systémy a veřejné mínění, ovšem nejde o nějaké objektivní hodnocení, ale o zcela něco jiného, takže kritice médií, kterou židovské kruhy ovládají, je třeba zamezit.

Tato definice samozřejmě není jen tak samoúčelná a nepůjde tak jen pouze o jakousi akademickou záležitost, jako doposud, jinak by tato změna neměla valného smyslu.Jelikož tak do nynějška sice bylo možno nepohodlné osoby onálepkovat jako antisemity a takto je v očích zmanipulované veřejnosti dehonestovat za to, že poukázaly ne něco negativně spojeného se Židy, jako například na případ odsouzeného vraha Hilsnera, či Protokoly sionských mudrců, nicméně nebylo možno, je za to ještě stíhat a následně hnát k odpovědnosti, což se nyní mění.Takto onálepkování jedinci, se tak budou za své jednání v budoucnu zodpovídat, jak ve svém projevu uvedla Theresa May, a přestože nová definice není (zatím) právně závazná, nenechala tak nikoho na pochybách, co tyto případné kritiky čeká.Vyjádření britské premiérky je tak v právním státě mírně řečeno bezprecedentní, když jím v podstatě vytváří tlak na úřady a soudy, aby ty kteří se dostanou s touto inkviziční doktrínou do křížku, volali k odpovědnosti, navzdrory její právní nezávaznosti.

Jelikož prakticky všechny významnější zdělovací prostřeky jsou v rukách právě osob židovského původu, není těžké odhadnout, odkud tato iniciativa přichází.Jelikož se zvolením Donalda Trumpa, se v celé nahotě ukázalo, kdo a proč proti němu štval, je nutné takové situaci v budoucnu zabránit.Pokud si tedy příště někdo dovolí poukázat na to, že veškeré zpravodajství včetně televizního je v rukou právě těchto osob, a že všechna tato jimi ovládaná média sledují stejné cíle, bude velmi rychle pomocí tohoto nového nástroje umlčen.

Desetitisíce policajtů v ulicích nestačí, je nutno mít pod kontrolou i internet

Jak už jsme zde psali, demokratura připravuje nový špiclovací zákon (1),(2), díky kterému bude moci i bez povolení soudu, sledovat veškerou komunikaci na síti.A jak se zdá, tomuto zákonu už nestojí prakticky nic v cestě, jelikož  v parlamentu, který ovládá politická garnitura usilující o vytoření vzorového policejního státu, zatím nenarazil na větší odpor.

spyJelikož je chystaný zákon opět velmi vágní, což jak víme, je samozřejmě pro demokraturu výhoda, nikoliv nedostatek, bude moci být současně s tím, že restriktivní složky nebudou potřebovat k špiclování povolení soudu, použit velmi elasticky a jak se zrovna bude komu hodit.Fízlové tak od zákonodárců dostanou v podstatě bianco šek na špiclování kohokoliv a v jakémkoliv rozsahu, bez jakékoliv kontroly a pochopitelně bez toho, že by za tuto činnost, někdo nesl odpovědnost.

V praxi to pak bude znamenat, že policejní stát bude mít pravomoc kontrolovat veškerou komunikaci, včetně mailů, přístupů na sociální sítě i kterýkoliv web.Nejde ovšem jen o pouhé sledování, které se provádí již dnes, zákon rozvědce umožní do sítě internetových providerů instalovat vlastní aktivní prvky (má jít o technologii používanou i NSA, od firmy Oracle), přes které veškerý provoz poteče, prostřednictvím kterých, bude docházet rovnou k analýze, tedy čtení obsahu dané komunikace a demokratura tak tímto bude nehorázně porušovat listovní tajemství.Jedná se tedy nade vší pochybnost o brutální zásah do soukromí prakticky každého uživatele internetu, jelikož obsah jeho komunikace, bude znám institucím, které nebudou prakticky pod žádnou kontrolou, která by jim zamezila tyto informace zneužít.A na sliby o tom, že ke zneužití nedojde, může věřit jen opravdu někdo hodně najivní.

Jelikož tak na zásah někoho, kdo by tento špiclovací zákon poslal k ledu můžeme jen sotva spoléhat, nezbývá, než se špiclování policejním státem pokusit bránit vlastními silami.Ačkoliv žádná ochrana není a nebude stoprocentní, existují přesto možnosti, jak svoje data ochránit před tím, aby do nich policejní stát strkal svůj zvědavý rypák a minimálně tak policejnímu státu jeho snahu o čtení cizí komunikace zkomplikovat.Především základní podmínkou je, používat nějakou VPN, či proxy, která znemožní odhalit z jaké destinace se ke konkrétnímu webu, nebo službě připojujete.Současně je nutné pro komunikaci, u které nechcete, aby si ji někdo četl bez vašeho vědomí, používat šifrované spojení, tedy https, které ovšem při použití této technologie nemusí být dostatečné.Na škodu proto není, citlivé soubory přikládané k mailu rovnou ještě  zašifrovat nějakým šifrovacím SW, nebo použít steganografii, která se bude do budoucna jistě hodit.Současně je nutné přestat používat emailové služby jako seznam a podobně a přejít na službu, která obsah rovnou šifruje, jako je například protonmail a která je především fyzicky mimo dosah této zločinné jurisdikce.

Bez těchto opatření, vůbec nedoporučujeme v budoucnu internet používat, jelikož jak už nám  policejní stát předvedl, je snadné se dostat jen díky krátkému příspěvku na sociální síti, který inkviziční složky vyhodnotí na základě gumových paragrafů jako extremistický do problémů, nebo rovnou do kriminálu, a lze sotva pochybovat o tom, že tímto sběrem získaná data, budou takto zneužita.

Bartoš a Zemánek znovu odsouzeni

Jak se dalo očekávat, soud ve službách demokratury nakonec s pomocí gumových paragrafů, odsoudil Adama B. Bartoše k podmínečnému trestu.Bartoš si totiž společně s Ladislavem Zemánkem dovolil nad hrobem Anežky Hrůzové v Polné zmínit, že židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena, což je prý podle soudu, podněcování k nenávisti.

Národní-demokratéJelikož skutková podstata “trestného činu” podněcování k nenávisti je notně vágní, což je samozřejmě účel, není pro soudce velký problém, podle tohoto paragrafu odsuzovat.To samozřejmě není nic nového, jelikož na základě tohoto gumového paragrafu, už byli oba jednou odsouzeni.Co je ovšem nového, je princip, jakým soudkyně rozsudek odůvodnila.

Nenechte se ovšem mýlit, zdůvodnění neobsahuje žádné důkazy, které by mohly vést k usvědčení, tedy k usvědčení v nepolitickém procesu.Soudkyně si sice zřejmě něco málo nastudovala o období Hilsneriády, takže správně uvedla, že ona  uvedená událost, tedy vražda Anežky Hrůzové, vedla k nenávisti vůči Židům.To ovšem není nic neobvyklého a podobné skutky často vedou k nenávisti vůči nějaké skupině.Například zastřelení černocha policií v USA, vede často k nenávisti právě vůči policii, nevíme ale o případu, kdy by pořádání protipolicejních demonstrací, bylo stíháno jako podněcování k nenávisti.Faktem ovšem je, že v USA podobně gumový paragraf zatím nemají.

Přestože je tedy soudkyni zjevně jasné, že nenávist proti židovskému etniku v době Hilsneriády, vyvolala právě ona vražda, nikoliv jakési navádění, neváhá Bartoše a Zemánka odsoudit za to, že se vyslovili o nutnosti řešení židovské otázky, z čehož prý čiší jasně ono nabádání k nenávisti vůči Židům.Paní soudkyně tak evidentně ve svém rychlokurzu “historie” nestihla prostudovat zdaleka všechny prameny týkající se oblasti řešení židovské otázky, jinak by věděla, že rovnou  s konečným řešením židovské otázky přišli sionisté, v čele se samotným Theodorem Herzlem už koncem 19. století.I kdyby nakonec Bartošovy projevy byly antisemitské (ponechme nyní velkoryse stranou vágní definici antisemitismu), sám Herzl antisemitismus vítal, jelikož vedl k realizaci jeho vysněné představy, kdy se všichni Židé jednou sejdou v hranicích společné židovské domoviny v Palestině.Pokud tedy i sám duchovní otec státu Izrael a Židy dnes téměř uctívaná postava vyslovovala prakticky to stejné co nyní Bartoš, kde je potom problém?

Demokratura a její loutkové soudy soudící na objednávku nemohou pochopitelně připustit, aby byla skutečná historie odhalena a proto inscenují takovéto soudní frašky, určené k likvidaci současné opozice a k zastrašení potencionální opozice budoucí.Lze tedy očekávat, že podobných politických procesů, bude s tím jak evropské demokratury budou ztrácet půdu pod nohama, ještě přibývat.

Základy holohoaxové legendy dostávají trhliny

Jako každé dogma, tak i legenda o vyvraždění šesti milionů Židů během druhé světové války, musí být držena při životě inkvizičními zákony, aby si nikdo nedovolil toto dogma zpochybňovat a kdo si ho zpochybnit dovolí, aby skončil na mnoho let v kriminále.Život dogmat tak bývá často dlouhý, jak se to stalo například i v případě geocentrismu, kteroužto dávno vědecky vyvrácenou teorii, se katolické církvi dařilo díky inkvizici, držet při životě dalších několik století a teprve až ve století dvacátém, ji církev oficiálně uznala jako neplatnou.Přestože je tedy život dogmat často díky inkvizičním zákonům, které je chrání dlouhý, není ovšem věčný a začíná to vypadat, že i v případě holokaustu, se život této více jak sto let staré bajky, chýlí ke konci.

holohoax

Před pár dny, se proti inkvizičním zákonům, kterými byl postižen už poměrně velký počet lidí, kteří se s touto holokaustovou absurditou odmítali smířit, vyslovil poslanec německého parlamentu za AfD a šéf parlamentní frakce AfD ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko Jörg Meuthen.Jörg Meuthen je profesor ekonomie a  finančních věd na Univerzitě v Kehlu a je poměrně známá a uznávaná osobnost, takže ho nelze tak snadno onálepkovat jako antisemitu, nebo neonacistu, jak se to snadno stane každému, kdo si dovolí nějak zpochybnit holokaustové absurdity a není dostatečně uznávanou osobností.Pokud ovšem známou a uznávanou osobností jste, nebo ideálně pak osobností židovského původu, můžete si dovolit v případě holokoustavé polemiky mnohem více a dokonce beztrestně na toto téma vydávat knihy, jak ukazuje případ Normana Finkelsteina.

Během desítek let, co je legenda o Holokaustu praktický všemi závislými médii šířena, se objevilo samozřejmě mnoho takzvaných zpochybňovačů holokaustové bajky, kteří byli soudními systémy onálepkovaní jako antisemitští fanatici, protože si dovolili zpochybnit svatý Holokaust, který je podle slov nedávno zemřelého Elieho Wiesela nevysvětlitelný a jedinečný, což v podstatě tito zpochybňovači říkají paradoxně také, jelikož holokaustová hypotéza, nejde nijak racionálně vysvětlit.Aby jsme ji přijali, musíme přeladit z reálného světa racionálního myšlění, do vybájeného světa Holokaustu Elieho Wiesela a mu podobných, kde se na nějaké ty fyzikální zákonitosti zas tak nehledí.Tito jedinci, kteří se tak dostali s holokaustovou loby do křížku, jako například Germar Rudolf, který je bývalým pracovníkem Planckova institutu a specialistou v oboru chemie, byli většinou inkvizičními orgány dostižení a strávili tak několik let v kriminále.

Zatímco tedy Germar Rudolf sepsal vědeckou zprávu, ve které “argumenty” holokaustové loby rozcupoval na kusy, čímž si vysloužil samozřejmě inkviziční stíhání, holokaustová loby staví autenticitu holokaustu na výpovědích několika málo “očitých svědků”, které navíc není problém usvědčit ze lží, a na několika průhledných logických klamech, určených pro ty méně chápavé, kterých je bohužel stále dostatečné množství na to, aby holohoaxová legenda přežila.

Jedním z hlavních argumentů holokaustové loby, je tak soudní verdikt v případě  Mela Mermelsteina, kdy soud rozhodl, že skutečnost, že Židé byli vražděni v plynových komorách, je  skutečnost, která nevyžaduje dokazování, což je opravdu úsměvný argument.V historii by jsme mohli  najít velké množství podobných případů, kdy soudy rozhodly naprosto nesmyslně, nicméně vědeckými důkazy byla tato rozhodnutí zvrácena.V případě Holokaustu, jsou ovšem forensní důkazy irelevantní a klíčové je rozhodnutí soudu a “očití svědci”, jako Elie Wiesel.Holokaustová loby má rovněž v oblibě, přenášení důkazního břemene na popírače, přitom pokud k nějaké  historické události mělo dojít, musí ten, kdo s danou teorií přišel, jako první důkazy předložit.Jelikož mimořádná tvrzení, vyžadují mimořádné důkazy a tvrzení předkládaná bez důkazů, lze rovněž bez důkazů odmítnout (Carl Sagan).Pokud je pak požadováno, předložení důkazů o tom, že se událost, která se měla udát, ve skutečnosti nestala, dostáváme se tak do naprosto absurdní roviny, kdy skutečné důkazy, musí nahradit logické klamy, které slouží primárně, k ohlupování široké veřejnosti.Často se tak můžeme setkat s vyjádřením typu, “tyto zločiny byly možné, protože se staly”, což je krásná ukázka argumentace kruhem, kdy je předpoklad, použit jako argument.Takovýchto logických klamů, je holokaustová literatura plná a trefně to vyjádřil Norman Finkelstein, když napsal, že literatura holocaustu je plná nesmyslů a je z vědeckého hlediska bezcenná.

Nejsme tak najivní, aby jsme čekali, že názory Jörgena Meuthena něco radikálně v dohledné době změní, na to je holkaustová loby příliš silná a jde i o velké peníze, které holokaust jistým institucím stále vydělává.Ještě důležitější je pak holokaust pro v Evropě vládnoucí demokratury, které ho s oblibou používají jako strašáka a obhajobu toho, proč je potřeba stíhat, demokratuře nepohodlné jedince, které tak lze snadno označit za extremisty a na základě gumových paragrafů odsuzovat.Je přesto zjevné, že i mnoha lidem na význačných postech, se už holokaustové bláboly zajídají a že si uvědomují, že odsuzovat za popíraní čehokoliv, je typickým rysem inkvizice.