Měli tetování s rasovým podtextem


Po demonstraci v Dubí policie obvinila několik účastníků mimojiné z trestného činu projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka proto, že prý měli nápisy, či tetování s rasovým podtextem.To je ovšem silně účelový přístup, jelikož podtext je cosi skrytého v textu a není tak přímo explicitně vyjádřeno.

Policie a nejspíš i inkviziční soudy demokratury, které jsou svým elastickým výkladem už tak dost gumových paragrafů známy, zahajují zjevně novou éru inkvizičního teroru, kdy už nebude třeba ani mít někde zakázaný symbol, ale bude stačit, pokud policie usoudí, že v daném textu, či symbolu, je skrytý jakýsi podtext, který naplňuje skutkovou podstatu některého z patřičně elastických paragrafů.

Není to ovšem zase tak překvapivý vývoj, jelikož demokratura uz dlouhodobě neví jak vyrábět extremisty, kteří vlastně ani nikdy reálně neexistovali, a kterými by mohla strašit ovčany, byl tedy nejvyšší čas přijít s nějakým zlepšovákem, který by skomírající statistiky extremismu znovu oživil.Argumentovat skrytým podtextem je tak v podstatě nenapadnutelný přístup, jelikož nelze vyvrátit že v daném případě žádný podtext neexistuje, jelikož pokud něco neexistuje, neexistují ani důkazy, které by to potvrzovaly, či vyvracely.Inviziční soudy tak mají opět konečně princip jak terorizovat svoje politické odpůrce a hlavně jak zaplnit trapné vakum v oblasti extremismu.

Advertisements

Lékařská komora je prý šokována praktikami šarlatánů, demokratura však pro jejich rejdy vytvořila podmínky blízké ideálu


 

Po odvysílání dokumentu Obchod se zdravím, který se zabývá šarlatánskými praktikami při léčení chorob, se objevilo mnoho pohoršených reakcí.Mnozí včetně Milana Kubeka, předsedy České lékařské komory, jsou dokonce touto realitou prý dokonce šokováni.Otázka ovšem je, jestli to není jen divadélko pro hlupáky, jelikož situace která vytváří všem možným šarlatánům ideílní podmínky, trvá už dlouhá desetiletí.

doctors

Pan předseda tak navrhuje nastavit přesná pravidla pro takzvané léčitelství, ovšem dosáhnout něčeho takového je prakticky nemožné a pan předseda to musí dobře vědět.Mnozí šarlatáni totiž podnikají nejen v oblasti takzvaného léčitelství, nýbrž i v mnoha daších oblastech, jako je například věštění budoucnosti, takže se všechy tyto “obory” pavědy navzájem prolínají a lze je tak sotva nějak zaškatulkovat.Není tak možné zabránit najivním jedincům, aby si nechali věštit správnou životosprávu, která povede k uzdravení třeba z kávové sedliny, jelikož nelze nijak prokázat, že zrovna tato rada, či doporučený přípravek, nebude mít pozitivní vliv na jejich chorobu.Pan předseda Kubek pak případně zmiňuje chemoterapii, jejíž přínos pro přežití onkologických pacientů je kolem 3%, takže by se mohlo jednat o velmi podobný případ jako u oněch šarlatanů, které chce pan předseda regulovat a případně trestat.

Jelikož tedy zabránit někomu, aby tyto pochybné jedince navštěvoval je vzhledem k rovněž silně šarlatánské a neúčinné oficiální medicíně prakticky nemožné, bude třeba najít jiné řešení, jak šarlatány a i další podvodníky silně omezit.Řešení se pak nabízí poměrně jednoduché a již před nějakým rokem  jsme zde na ně upozornili, nicméně situace se pochopitelně nijak nezměnila a všemožní podvodníci tak mají neustále volné pole působnosti.Tímto řešením je prostě snížit hranici škody nepatrné ze současných 5 000 Korun, na podstatně nižší  a běžnému člověku současně dosažitelnější částku, než je současných  oněch 5 tisíc.

Problém škody nepatrné je v dnešním absurdistánu právě v tom, že její dosažení je podmínkou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvod.Pokud dosažena není, nejedná se o trestný čin, ale pouze o přestupek.Ponechme nyní stranou, jestli je škoda 5 000 Korun vzhledem k minimální mzdě, opravdu tak nepatrná, že nestojí soudům ani za to, aby se jí vůbec zabývaly.Je tedy zřejmé, že částky které různí šarlatáni za své služby inkasují, nikdy škodu nepatrnou nedosahují, jelikož to by znamenalo jejich odsouzení a rychlý konec.Podvádět se škodou pod 5 000 Korun je ovšem prakticky legální, jelikož kromě směšné pokuty, nehrozí za toto jednání žádný jiný postih.

Demokratura tak zjevně cíleně vytvořila podmínky pro to, aby podvody všeho druhu přinášející milionové zisky byly nepostižitelné a současně také tímto vysílá jasný signál, že osudy obětí podvodníků ji vůbec nezajímají.V tomto světle je pak jasné, že pohoršení pana předsedy Kubeka a dalších je jen hloupé divadýlko, které má za cíl pouze toto svinstvo skrýt a udržet ho nadále při životě, jelikož ony zázračné prostředky, které tito podvodníci doporučují, stejně jako chemoterapie a další “zázraky” oficiální medicíny, jsou produktem jedné a též farmaloby a jedná se tak o spojité nádoby.

Demokratura kritizuje gumové paragrafy v Rusku, sama má přitom máslo na hlavě


Nelze pochybovat o tom, že Rusko nesporně gumovými paragrafy, které lze použít proti komukoliv disponuje, nicméně rádoby demokratické systémy EU včetně České republiky za ním nijak v tomto směru nezaostávají, naopak spíše ho ještě překonávají.Přesto se hlásné trouby demokratury usilovně snaží vytvořit dojem, že těmito paragrafy disponuje pouze to zlé Putinovo Rusko.

Gumové paragrafy, neboli paragrafy dostatečně elastické, tak nejsou v demokraturách evropské unie žádnou novinkou a mají už poměrně dlouhou historii, a i zde už jsme také o nich několikrát psali (1), (2).Tyto paragrafy sou pak aktivně a pravidelně zneužívány především k potlačení svobody slova, o čemž by mohl dlouze vyprávět například Adam Bartoš, či mnozí další, kteří jimi byli postiženi.

Evergreenem a současně mezi inkvizičními soudci velmi oblíbeným gumovým paragrafem tak zůstává § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob, který je formulován tak šikovně a především elasticky, že ho lze zneužít proti každému, kdo bude zveřeňovat nepohodlné skutečnosti.Každá skutečnost, která je vůči někomu kritická, může pochopitelně u něj vyvolat nevoli, či na druhé straně antipatie, což ovšem v případě tabuizovaných témat, jako je především kritika imigrace zdegenerovaných mas do Evropy, demokratura trestá právě prostřednictvím k tomuto účelu vytvořených gumových paragrafů.

Evropské demokratury tak nemají právo se v tomto směru vůči Rusku nijak vymezovat, jelikož tradici v potírání takzvaného extremismu prostřednictvím gumových paragrafů mají velmi bohatou, sahající až do poloviny devadesátých let minulého století.Ministerstvo vnitra tak už v této době extremismus vyhodnocovalo jako bezpečnostní riziko a za extremistické jednání byl považován například historický revizionismus, sociální demagogie, aktivismus a konspirativní teorie.Demokratura tak prokazatelně gumovými paragrafy terorizovala své občany mnohem dříve než Putinovo Rusko, kterým se snaží občany nyní strašit.

Demokratura se chystá zakázat Bartošovu Národní demokracii


To že Adam B. Bartoš leží demokratuře dlouhodobě v žaludku je dobře známo (1), (2).Nově se ovšem inkviziční soudy demokratury snaží zakázat i Bartošovu politickou stranu Národní demokracie zřejmě v domění, že tím šíření pro demokraturu nebezpečných myšlenek zamezí.O tom se dá ovšem s úspěchem pochybovat, jelikož nežijeme už ve středověké inkvizici, kdy se v době ještě před vynálezem knihtisku informace šířily dosti obtížně, nýbrž v době internetu, kdy se šíření informací nedá prakticky zabránit.

Inkviziční soudy demokratury, tak Bartoše zjevně na objednávku s vydatnou pomocí gumových paragrafů viní z antisemitismu, popírání holokaustu, podněcování nenávisti a dokonce xenofobie.Atisemitismem se Bartoš provinil především proto, že převzal termím “konečné řešení židovské otázky“, které pochází od duchovního otce státu Izrael Theodora Herzla, čímž soudy především prokázaly svou nekonečnou stupiditu.Popírání holokaustu je pak osvědčený paragraf, podle kterého je zakázáno jeho zpochybňování, takže se už nutně nejedná o historickou událost, nýbrž o holokaustové náboženství, jelikož všechny běžné světské teorie bez vyjímky zpochybňování z principu podléhají a v rámci vědeckého přístupu podléhat musí.Otázkou ovšem je, jak lze holokaust, který je slovy soudkyně nezpochybnitelný a nacházející se tedy nutně mimo realitu, vlastně zpochybnit.Nově se na seznamu Bartošových hříchů objevuje i xenofobie, která zatím trestná není, ale nejspíše brzo bude, jelikož být vůči cizákům apriori nedůvěřivý, narušuje plynulou imigraci pologramotných primitivních ras do Evropy.

Aby soudkyně podtrhla závažnost Bartošových nenávistných projevů, tak se prý dokonce pustila do rozsáhlého historického exkurzu o holokaustu, což zní sice docela nadějně, ale brzo zjistíte, že oním rozsáhlým exkurzem je opět pouze papouškování holokaustových dogmat, která od sebe všichni oficiální “historici” holokaustu vzorně opisují a to především bajek z pera Elieho Wiesela, kterého si Bartoš dovolil označit za lháře.Soudkyně se tak zase pouze zesměšnila, když označuje na základě Wieselových fantasií Buchenwald jako vyhlazovací tábor, přestože Buchenwald jím ve skutečnosti ani podle mainstreamové historiografie nikdy nebyl, a byl jím jen ve Wieselových “svědectvích” vycucaných z prstu.Soudkyně nám tak svým exkurzem názorně předvedla, jakou mají holkoaustová svědectví, na nichž celý holokaust vrávorá vlastně hodnotu.

Bartošovi musela demokratura rovněž spočítat jeho kritiku přivandrovalých muslimských mas, které se skládají z pologramotů a muslimských elit z velké části zasažených incestem a polygamií, což v důsledku vede k jejich degeneraci a čímž se kruh islám – incest – polygamie – degenerace uzavírá.Tyto skutečnosti pochopitelně nelze beztrestně zveřejňovat, jelikož to opět ohrožuje plánovanou imigraci těchto pologramotů do Evropy, která aby podle evropských vládnoucích politiků nezdegenerovala, potřebuje těmito imigranty obohatit.Ve skutečnosti je tak celá tato soudní tragikomedie krásnou ukázkou lží jdoucích ruku v ruce s nekonečnou tupostí, a je urážkou každé ještě myslící bytosti.

Doba temna a Adam Bartoš před inkvizičním soudem


Jak už jsme tady před nějakou dobou psali, Adam Bartoš byl obviněn z antisemitismu a podněcování k nenávisti, takže se dalo očekávat, že se dříve, nebo později, znovu objeví před inkvizičním soudem.K tomu také před nedávnem došlo a znovu se potvrdilo, že soudy soudí zjevně na objednávku inkvizice a nikoliv na základě prokázaných skutků.

Samozřejmě aby ikviziční soudy nepůsobily příliš nápadně, byli v demokartuře vytvořeni takzvaní znalci na extremismus, kteří podle předem připraveného mustru, vyrábí takzvané posudky.Nejedná se pochopitelně o žádné znalce něčeho, ale o pouhé poskoky, kteří nejspíše připomínají komunistické prokurátory z 50. let minulého století, kteří poslali na popraviště i Miladu Horákovou a kteří pouze papouškují dogmata, podle předem připravených materiálů.Pokud jste tedy někdy viděli části procesu s M. Horákovou, velmi rychle se všimnete, že postup inkvizice v demokratuře, je s postupem komunistické inkvizice téměř totožný.

Pokud se vám snad zdá, že toto srovnání s komunistickými monstrprocesy, je přece jen poněkud přehnané, tak skutečně je, v dnešní demokratuře, vám prozatím trest smrti opravdu nehrozí, zde ovšem včechny rozdíly končí.Přestože tak Bartošův obhájce odmítal přijmout tvrzení o tom, že Bartoš někde psal proti někomu nenávistně, tedy ve snaze někoho prokazatelně poškodit, a žádal tedy citovat případnou pasáž, která by to dokazovala, soud to zamítl.Soudkyně toto zamítnutí odůvodnila doslova, “že je to zřejmé každému průměrně inteligentnímu člověku.”I když přjmeme nic neříkající definici “každý průměrně inteligentní člověk”, bude jistě velmi zajímavé domyslet, kam tento přístup může vést a nespíše i povede a současně jaké má historické konsekvence.

Především je zřejmé, že soudkyně byla Bartošovým nezvykle zarputilým obhájcem zahnána poněkud do rohu, takže ani velmi ohebné paragrafy, jí v situaci aktivní a logické rezistence nebyly moc platné a byla nutná se uchýlit k zoufalému úhybnému manévru, v podobě apelu na jakousi průměrnou inteligenci.To je samozřejmě profláknutý inkviziční pseudoargument, neboli logický klam a tedy “argument” pro hlupáky, na jehož základě, ovšem byly v době inkvizice odsouzeny a poraveny tisíce lidí.To že třeba i 90 % takzvaně průměrně inteligentní populace věří na nesmysly, pochopitelně nic nedokazuje, a spíše je zde na místě otázka, jestli soudkyně vůbec dosahuje oné deklarované průměrné inteligence, či spíše jedná na čísi objednávku.Paní soudkyně nám tak bezděky odhalila karty a současně i notičky, podle kterých má nařízeno odsuzovat.

Tato klamavá praktika pro méně chápavé, či spíše nevzdělané, má tedy prokazatelně původ už v dobách inkvizice, a tato “právní” fosilie z konce středověku, překvapivě znovu ožívá i v dnešním německém pseudoprávním systému, kdy se běžně v případech, kdy nejsou k dispozici žádné důkazy a ani nemohou být, apeluje na “všeobecně známé skutečnosti”, což je obdoba apelu na onu průměrnou inteligenci z Bartošova případu.V postupech invizičních soudů před několika staletími a soudy dnešních evropských demokratur, tak lze najít zjevnou paraelu, jelikož princip “dokazování” viny je naprosto totožný.

Někdy ještě v šestnástém století, pak panovalo všeobecné povědomí, že země je středem vesmíru, minimálně pak sluneční soustavy (Geocentrismus), podobně jako dnes díky vylhané historii panuje všeobecné povědomí, že nacisté fyzicky zlikvidovali 6 000 0000 příslušníků židovského etnika.Toto všeobecné povědoní, nebo-li všobecně známe “skutečnosti”, pak mají stejnou hodnotu, asi jako všeobecně známé “skutečnosti” z přelomu 19. a 20. století, kdy panoval dokonce všeobecný “vědecký” názor, že letadlo težší než vzduch, nikdy nemůže vzlétnout.Za pár let bratři Wrightové, ovšem  toto dogma navzdory těmto všoebecně známým “skutečnostem”, poslali nekompromisně a nenávratně do propadliště dějin, stejně jako to brzo čeká i dogma o šestimilionovém holohoaxu.Odvolávat se tedy na všeobecně známé “skutečnosti”, které jsou ve skutečnosti pouze všeobecně známými dogmaty, je důkazem toho, že soudy v evropských demokraturách nesoudí na základě prokázaných faktů, ale na základě bludů, kterými se demokratuře podařilo indoktrinovat velkou část společnosti.

Demokratura narazila, Facebook odmítl vydat IP adresu kvůli “podněcování k nenávisti”


Případ osmadvacetiletého muže, který měl podle obžaloby šířit údajné rasistické výroky proti Židům a měl tak podle gumových paragrafů vytvořených na objednávku demokraturou, podněcovat nenávist vůči skupině osob, hanobit národ a projevovat sympatie k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, skončil pro demokraturu, alespoň prozatím fiaskem.

Obviněnému muži je pak dáváno za vinu, že poukázal na skutečnost, že nadnárodní korporace ničí svět a že patří Židům.Je ovšem jisté, že pokud by jmenoval například Němce, sotva by toto jeho tvrzení někoho vůbec zaujalo, natož aby se dostalo před soud.Dále pak je viněn, že napsal do internetové diskuze přihlouplou říkačku “Abrakadabra kurník nožka – ať je z Žida Always vložka”.

Přestože všechna tato obvinění za tyto banální a směšné prohřešky, by v případě, že by mu bylo prokázáno jejich autorství, skončily jistojistě odsouzením, nestalo se tak jen díky tomu, že americká sociální síť Facebook, odmítla s evropskou demokraturou, která běžně zneužívá inkviziční paragrafy spolupracovat.I když tedy inkvize o získání IP adresy autora příspěvků žádala, aby ho mohla za spolupráce evropských, už dostatečně zastrašených internetových providerů ztotožnit a následně poslat do kriminálu, na straně Facebooku narazila na odpor.

Nevíme sice, co samotný Facebook k tomuto odmínutí vedlo, ale nebudeme zřejmě daleko od pravdy, pokud budeme předpokládat, že Facebook a vůbec americké firmy, ctí skutečnou svobodu slova a odmítají tak jít na ruku zločinným systémům, které se snaží svobodu slova kriminalizovat.Přestože tedy Facebook, je kvůli zisku ochoten mnohdy mazat na požádání některé problematické příspěvky, v případě ztotožnění autora na žádost cizích restriktivních složek, už dále kolaborovat odmítá.I když rozhodně nelze tento případ paušalizovat, a na Facebook v tomto směru slepě spoléhat, je to přece jen jistý signál, jak funguje svoboda slova v právně civilizovaných USA a jak funguje  inkvizice v právně středověké EU.

Inkvizice rozhodla, Ursula Haverbeck si za popírání holokaustu odsedí 14 měsíců


Pokud snad ještě existovala pro dnes již devětaosmdesátiletou Ursulu Haverbeck nějaká nadějě, že vzhledem k jejímu věku, ji bude nakonec uložený trest vězení za takzvané popírání holokaustu prominut, tak v úterý po rozhodnutí odvolacího soudu v Detmoldu, který ji poslal na 14 měsíců do kriminálu, definitivně zhasla.Soudy soudící v duchu holohoaxového dogmatismu, tak nemají slitování ani s osobami v tomto pokročilém věku, jelikož dogmata ze svého principu, odpadlíky od víry nemohou tolerovat.

Tento výsledek ovšem není ani tak tragédijí pro samotnou odsouzenou, jako spíše pro celou německou justici, která tak jasně odhalila, že v ní nevládne žádné moderní právo, ale naopak ji ovládají dogmatické a inkviziční vlivy, které byly běžné před několika staletími a nemají tak se spravedlností a lidskými právy nic společného.Pokud se pak podíváme na zdůvodnění samotného rozsudku, jedná se pouze o zoufalou tragikomedii. Ponechme nyní stranou, že k odsouzení došlo na základě odlišného názoru na údajnou historickou událost a že v Evropě, která si tak ráda zakládá na lidských právech, lze ještě v 21. století, za “špatný” názor na něco, odsuzovat do kriminálu.

Ursula Haverbeck pak především nebyla odsouzena na základě jakýchkoliv důkazů, které by když už nic jiného prokazovaly, že se mýlí a že její názor je proto chybný.Jelikož však žádné takové důkazy, které by údajný holokaust dokazovaly neexistují a nikdy ani neexistovaly (existují jen fantasmagorická “svědectví”), holohoaxová loby, se už dávno někomu něco dokazovat ani nesnaží a díky demokratuře, kterou ovládá, si vytvořila právní nástroje v podobě velmi ohebných paragrafů, na jejichž základě, lze odsoudit prakticky kohokoliv, kdo se jí něčím znelíbí.

V Německu, tak jako v mnoha jiných evropských demokraturách, pseudoprávní systém disponuje rovněž kouzelným paragrafem “podněcování k nenávisti”, případně německou specialitou “pohrdání mrtvými”.Díky těmto paragrafům, je tak v případě, že jsou proti někomu použity, ze spárů inkviziční justice velmi obtížné vyváznout.Podněcování k nenávisti lze tak snadno použít kdykoliv, kdy se někdo vyjádří kriticky, případně zveřejní pro danou skupinu nepříjemné skutečnosti.Paragraf pohrdání mrtvými je pak ukázkou právní absurdity, jelikož ze své podstaty nutně předpokládá (předpoklad je použit jako argument), že nějací mrtví v daném případě vůbec byli a tvrzením, že nebyli, dochází automaticky k naplnění jeho skutkové podstaty a nutně tedy i k odsouzení.

Těžko tak lze dnes najít v údajně civilizovaných zemích, ještě lepší příklad právní absurdity, či spíše právní inkvizice, než je tento.Přestože se dnes za nepřípustné názory narušující dogmata už nepopravuje, úspěšně se na základě těchto zločinných rozsudků ničí celé lidské existence, jelikož v postupech soudů dnešních, komunistických, či inkvizičních, lze sotva najít nějaký větší rozdíl.