Represálie v Lidicích, byly provedeny v rámci mezinárodního práva

Rok 2017, je smutným 75. výročím teroristického útoku, na Reinharda Heydricha.Tento čin, pak podle mezinárodních konvencí platných v té době, a vlastně i dnes, spadá do oblasti terorismu.Pokud má snad někdo pochybnosti o pojmu terorista, má v tomuto tématu  k dispozici bohatou literaturu, která popisuje jedince, kterého tak lze definovat.Především tedy útočí bez jakéhokoliv označení – tedy nejspíše v civilu, a do posledného okamžiku, skrývá zbraně, tedy jedná zákeřně.V tom se tedy zásadně odlišuje od ozbrojených složek, které vždy nosí pravidelnou uniformu s insigniemi a nosí zbraně viditelně.Pokud tomu tak není, nezvtahovaly se tak na tyto osoby, které by tyto základní podmínky nesplňovaly, Ženevské konvence.Co se pak týká osob, postižených následně po atentátu, nejednalo se z nacistické strany o  žádnou mstu, natož pak trest, či dokonce masakr, jak je většinou zdrojů prezentováno, nýbrž o represálie.Represálie, a stejně tak jejich rozsah, pak nebyly zavedeny nacistickou mocí, nýbrž už dávno před rokem 1939, byly běžnou součástí válečných konfliktů a byly v souladu s mezinárodními dohodami.

Ženevská úmluva z roku 1929 o zacházení s zajatci, pak represálie zakazovala pouze vůči válečným zajatcům, represálie proti civilistům během války, byl zakázány až v Ženevské úmluvě z roku 1949, tedy čtyři roky po konci druhé světové války.Pokud se pak podíváme do doby před lety 1939 – 45, nebyly represálie prováděné na zajatcích, či rukojmích žádnou vyjímkou a byly běžné u všech válčících stran.Tak například generál Sherman, nechal popravit 54 zajatců, jako odvetu za zabití svých 27 vojáků, tedy za každého dva.Ruský velitel Thessaly, nechal během rusko – turecké války v roce 1877, popravit obyvatele těch domů, z kterých se střílelo na ruské vojáky.Během druhé světové války, pak Montgomery po dobytí Benghází, nechal v důsledku mnoha nastražených pastí, zastřelit za každého zabitého britského vojáka, rovnou deset Italů.24. dubna 1945, Francouzi po zavraždění svého vojáka, nechali zastřelit v Reutlingen čtyři německé vězně.V Leutkirchenu bylo 28. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud Němec zastřelí Francouze, nebo dojde k jakémukoliv jinému incidentu, bude zapáleno 5 domů a zastřeleno 100 Němců.V Markdorfu, pak byli za jednoho zastřeleného francouzského vojáka, popraveni čtyři němečtí civilisté.V Salgau bylo 27. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud bude zabit nebo i jen zraněn francouzský voják, bude zastřeleno 20 rukojmí a vypálena příslušná městská čtvrť.

Ještě 1. července 1945, tedy dávno po ukončení bojů, spojenci vydali v Berlíně prohlášení, že každý, kdo podnikne útok na příslušníka okupačního vojska, nebo držitele veřejné funkce, strhne s sebou do propasti 50 bývalých členů nacistické strany.Budou zbaveni života zároveň se životem atentátníka či žháře.V 50. letech, tedy už po zákazu represálií vůči civilistům Ženevskou úmluvou z roku 1949, přesto francouzské jednotky dál v Indočíně represálie proti civilními obyvatelstvu prováděly.Podle výpovědí francouzských vojáků, k incidentům jako Oradour ve válečné Francii, kdy byly popraveni civilisti za zavraždění německého důstojníka bandity, tam docházelo téměř každý týden.V případě útoku teroristů na Reinharda Heydricha a následných represálií, se tak z německé strany nejednalo o nic mimořádného, co by se nějak odlišovalo od toho, co praktikovali spojenci.Německý přístup byl počtem poravených naopak spíše mírnější už vzhledem k tomu, že Heydrich byl vysoký důstojník a současně zastával nejvyšší policejní a politické funkce, navíc byl útok systematicky plánován a zákeřně proveden.Zvláště pak když přihlédneme k faktu, že Montgomery neváhal zastřelit za jednoho zabitého řadového britského vojáka, hned deset nepřátel.

Přestože tedy represálie prokazatelně prováděly všechny strany konfliktu a  nejednalo se v jejich případě v období let 1939 – 45 o nic, co by porušovalo mezinárodní úmluvy, byl nezanedbatelný počet německých vojáků i politiků, za ně po skončení konfliktu souzen a odsouzen.Už během posledních let války a především pak v roce 45 a letech následujíchích, tak byly narychlo vytvořeny zákony, které represálie zpětně kriminalizovaly.Tyto zákony byly samozřejmě namířeny pouze proti německé straně, z řad spojenců, nikdo nikdy za provádění represálií obviněn, natož odsouzen nebyl.Tyto zákony byly tedy aplikovány retroaktivně, což je nepřípustné, jelikož  zákon nepůsobí zpětně a retroaktivita je pokládána za nepřípustnou legislativní techniku.Jedinou vyjímkou pro uplatnění právní retroaktivity  je situace, kdy byl uzákoněn takový právní řád, který legalizoval zločiny.To ovšem není případ represálií, které nijak neporušovaly mezinárodní dohody a tyto mezinárodní dohody navíc pocházely z doby, kdy nacistický režim nebyl ještě u moci, takže je nijak nemohl ve svůj prospěch ovlivnit.Je tedy evidentní, že poválečné procesy vedené proti německým politikům a vojákům za smyšlené válečné zločiny, byly cíleně a dlouhodobě plánovány, a že jejich cílem nebylo potrestat údajné válečné zločince, ale především poškodit v očích světa, celý německý národ.

Demokratury zavádí “novou” definici antisemitismu

Pokud se vám současná definice antisemitismu zdála už tak dosti vágní a především tendenční, tak nezoufejte.Demokartury zavádí “novou” definici letos vytvořenou organizací IHRA, což je uskupení, jehož cílem je připomínání údajného holokaustu, tedy přesně řečeno, jeho jediného správného výkladu, kteréžto zákonem chráněné dogma, prosazuje i oficiální rádoby historiografie.

622zionist_media_octopusJako jedna z prvních tuto novou mezinárodní definici přijme Velká Británie, a důvodem k této změně má být to, že počet útoků na Židy údajně stále roste.Pod tuto definici tak bude spadat jakékoliv vnímání Židů, které může být vyjádřeno jako nenávist vůči Židům, což je velmi rafinovaná a univerzální definice, která půjde snadno použít proti komukoliv, kdo poukáže v souvislosti se Židy na cokoliv, co se vládnoucím demokraturám nehodí, což je zjevným cílem.Přestože jakákoliv kritika, může být vnímána jako nenávistná a vnímání čehokoliv bývá velmi relativní, kritika čehokoliv vrhající špatné světlo na Židy, bez ohledu na to, zdali se jedná o skutečnost, či nikoliv, bude apriori za nenávistnou považována.Těm kteří ovládají současné politické systémy a veřejné mínění, ovšem nejde o nějaké objektivní hodnocení, ale o zcela něco jiného, takže kritice médií, kterou židovské kruhy ovládají, je třeba zamezit.

Tato definice samozřejmě není jen tak samoúčelná a nepůjde tak jen pouze o jakousi akademickou záležitost, jako doposud, jinak by tato změna neměla valného smyslu.Jelikož tak do nynějška sice bylo možno nepohodlné osoby onálepkovat jako antisemity a takto je v očích zmanipulované veřejnosti dehonestovat za to, že poukázaly ne něco negativně spojeného se Židy, jako například na případ odsouzeného vraha Hilsnera, či Protokoly sionských mudrců, nicméně nebylo možno, je za to ještě stíhat a následně hnát k odpovědnosti, což se nyní mění.Takto onálepkování jedinci, se tak budou za své jednání v budoucnu zodpovídat, jak ve svém projevu uvedla Theresa May, a přestože nová definice není (zatím) právně závazná, nenechala tak nikoho na pochybách, co tyto případné kritiky čeká.Vyjádření britské premiérky je tak v právním státě mírně řečeno bezprecedentní, když jím v podstatě vytváří tlak na úřady a soudy, aby ty kteří se dostanou s touto inkviziční doktrínou do křížku, volali k odpovědnosti, navzdrory její právní nezávaznosti.

Jelikož prakticky všechny významnější zdělovací prostřeky jsou v rukách právě osob židovského původu, není těžké odhadnout, odkud tato iniciativa přichází.Jelikož se zvolením Donalda Trumpa, se v celé nahotě ukázalo, kdo a proč proti němu štval, je nutné takové situaci v budoucnu zabránit.Pokud si tedy příště někdo dovolí poukázat na to, že veškeré zpravodajství včetně televizního je v rukou právě těchto osob, a že všechna tato jimi ovládaná média sledují stejné cíle, bude velmi rychle pomocí tohoto nového nástroje umlčen.

Desetitisíce policajtů v ulicích nestačí, je nutno mít pod kontrolou i internet

Jak už jsme zde psali, demokratura připravuje nový špiclovací zákon (1),(2), díky kterému bude moci i bez povolení soudu, sledovat veškerou komunikaci na síti.A jak se zdá, tomuto zákonu už nestojí prakticky nic v cestě, jelikož  v parlamentu, který ovládá politická garnitura usilující o vytoření vzorového policejního státu, zatím nenarazil na větší odpor.

spyJelikož je chystaný zákon opět velmi vágní, což jak víme, je samozřejmě pro demokraturu výhoda, nikoliv nedostatek, bude moci být současně s tím, že restriktivní složky nebudou potřebovat k špiclování povolení soudu, použit velmi elasticky a jak se zrovna bude komu hodit.Fízlové tak od zákonodárců dostanou v podstatě bianco šek na špiclování kohokoliv a v jakémkoliv rozsahu, bez jakékoliv kontroly a pochopitelně bez toho, že by za tuto činnost, někdo nesl odpovědnost.

V praxi to pak bude znamenat, že policejní stát bude mít pravomoc kontrolovat veškerou komunikaci, včetně mailů, přístupů na sociální sítě i kterýkoliv web.Nejde ovšem jen o pouhé sledování, které se provádí již dnes, zákon rozvědce umožní do sítě internetových providerů instalovat vlastní aktivní prvky (má jít o technologii používanou i NSA, od firmy Oracle), přes které veškerý provoz poteče, prostřednictvím kterých, bude docházet rovnou k analýze, tedy čtení obsahu dané komunikace a demokratura tak tímto bude nehorázně porušovat listovní tajemství.Jedná se tedy nade vší pochybnost o brutální zásah do soukromí prakticky každého uživatele internetu, jelikož obsah jeho komunikace, bude znám institucím, které nebudou prakticky pod žádnou kontrolou, která by jim zamezila tyto informace zneužít.A na sliby o tom, že ke zneužití nedojde, může věřit jen opravdu někdo hodně najivní.

Jelikož tak na zásah někoho, kdo by tento špiclovací zákon poslal k ledu můžeme jen sotva spoléhat, nezbývá, než se špiclování policejním státem pokusit bránit vlastními silami.Ačkoliv žádná ochrana není a nebude stoprocentní, existují přesto možnosti, jak svoje data ochránit před tím, aby do nich policejní stát strkal svůj zvědavý rypák a minimálně tak policejnímu státu jeho snahu o čtení cizí komunikace zkomplikovat.Především základní podmínkou je, používat nějakou VPN, či proxy, která znemožní odhalit z jaké destinace se ke konkrétnímu webu, nebo službě připojujete.Současně je nutné pro komunikaci, u které nechcete, aby si ji někdo četl bez vašeho vědomí, používat šifrované spojení, tedy https, které ovšem při použití této technologie nemusí být dostatečné.Na škodu proto není, citlivé soubory přikládané k mailu rovnou ještě  zašifrovat nějakým šifrovacím SW, nebo použít steganografii, která se bude do budoucna jistě hodit.Současně je nutné přestat používat emailové služby jako seznam a podobně a přejít na službu, která obsah rovnou šifruje, jako je například protonmail a která je především fyzicky mimo dosah této zločinné jurisdikce.

Bez těchto opatření, vůbec nedoporučujeme v budoucnu internet používat, jelikož jak už nám  policejní stát předvedl, je snadné se dostat jen díky krátkému příspěvku na sociální síti, který inkviziční složky vyhodnotí na základě gumových paragrafů jako extremistický do problémů, nebo rovnou do kriminálu, a lze sotva pochybovat o tom, že tímto sběrem získaná data, budou takto zneužita.

Bartoš a Zemánek znovu odsouzeni

Jak se dalo očekávat, soud ve službách demokratury nakonec s pomocí gumových paragrafů, odsoudil Adama B. Bartoše k podmínečnému trestu.Bartoš si totiž společně s Ladislavem Zemánkem dovolil nad hrobem Anežky Hrůzové v Polné zmínit, že židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena, což je prý podle soudu, podněcování k nenávisti.

Národní-demokratéJelikož skutková podstata “trestného činu” podněcování k nenávisti je notně vágní, což je samozřejmě účel, není pro soudce velký problém, podle tohoto paragrafu odsuzovat.To samozřejmě není nic nového, jelikož na základě tohoto gumového paragrafu, už byli oba jednou odsouzeni.Co je ovšem nového, je princip, jakým soudkyně rozsudek odůvodnila.

Nenechte se ovšem mýlit, zdůvodnění neobsahuje žádné důkazy, které by mohly vést k usvědčení, tedy k usvědčení v nepolitickém procesu.Soudkyně si sice zřejmě něco málo nastudovala o období Hilsneriády, takže správně uvedla, že ona  uvedená událost, tedy vražda Anežky Hrůzové, vedla k nenávisti vůči Židům.To ovšem není nic neobvyklého a podobné skutky často vedou k nenávisti vůči nějaké skupině.Například zastřelení černocha policií v USA, vede často k nenávisti právě vůči policii, nevíme ale o případu, kdy by pořádání protipolicejních demonstrací, bylo stíháno jako podněcování k nenávisti.Faktem ovšem je, že v USA podobně gumový paragraf zatím nemají.

Přestože je tedy soudkyni zjevně jasné, že nenávist proti židovskému etniku v době Hilsneriády, vyvolala právě ona vražda, nikoliv jakési navádění, neváhá Bartoše a Zemánka odsoudit za to, že se vyslovili o nutnosti řešení židovské otázky, z čehož prý čiší jasně ono nabádání k nenávisti vůči Židům.Paní soudkyně tak evidentně ve svém rychlokurzu “historie” nestihla prostudovat zdaleka všechny prameny týkající se oblasti řešení židovské otázky, jinak by věděla, že rovnou  s konečným řešením židovské otázky přišli sionisté, v čele se samotným Theodorem Herzlem už koncem 19. století.I kdyby nakonec Bartošovy projevy byly antisemitské (ponechme nyní velkoryse stranou vágní definici antisemitismu), sám Herzl antisemitismus vítal, jelikož vedl k realizaci jeho vysněné představy, kdy se všichni Židé jednou sejdou v hranicích společné židovské domoviny v Palestině.Pokud tedy i sám duchovní otec státu Izrael a Židy dnes téměř uctívaná postava vyslovovala prakticky to stejné co nyní Bartoš, kde je potom problém?

Demokratura a její loutkové soudy soudící na objednávku nemohou pochopitelně připustit, aby byla skutečná historie odhalena a proto inscenují takovéto soudní frašky, určené k likvidaci současné opozice a k zastrašení potencionální opozice budoucí.Lze tedy očekávat, že podobných politických procesů, bude s tím jak evropské demokratury budou ztrácet půdu pod nohama, ještě přibývat.

Základy holohoaxové legendy dostávají trhliny

Jako každé dogma, tak i legenda o vyvraždění šesti milionů Židů během druhé světové války, musí být držena při životě inkvizičními zákony, aby si nikdo nedovolil toto dogma zpochybňovat a kdo si ho zpochybnit dovolí, aby skončil na mnoho let v kriminále.Život dogmat tak bývá často dlouhý, jak se to stalo například i v případě geocentrismu, kteroužto dávno vědecky vyvrácenou teorii, se katolické církvi dařilo díky inkvizici, držet při životě dalších několik století a teprve až ve století dvacátém, ji církev oficiálně uznala jako neplatnou.Přestože je tedy život dogmat často díky inkvizičním zákonům, které je chrání dlouhý, není ovšem věčný a začíná to vypadat, že i v případě holokaustu, se život této více jak sto let staré bajky, chýlí ke konci.

holohoax

Před pár dny, se proti inkvizičním zákonům, kterými byl postižen už poměrně velký počet lidí, kteří se s touto holokaustovou absurditou odmítali smířit, vyslovil poslanec německého parlamentu za AfD a šéf parlamentní frakce AfD ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko Jörg Meuthen.Jörg Meuthen je profesor ekonomie a  finančních věd na Univerzitě v Kehlu a je poměrně známá a uznávaná osobnost, takže ho nelze tak snadno onálepkovat jako antisemitu, nebo neonacistu, jak se to snadno stane každému, kdo si dovolí nějak zpochybnit holokaustové absurdity a není dostatečně uznávanou osobností.Pokud ovšem známou a uznávanou osobností jste, nebo ideálně pak osobností židovského původu, můžete si dovolit v případě holokoustavé polemiky mnohem více a dokonce beztrestně na toto téma vydávat knihy, jak ukazuje případ Normana Finkelsteina.

Během desítek let, co je legenda o Holokaustu praktický všemi závislými médii šířena, se objevilo samozřejmě mnoho takzvaných zpochybňovačů holokaustové bajky, kteří byli soudními systémy onálepkovaní jako antisemitští fanatici, protože si dovolili zpochybnit svatý Holokaust, který je podle slov nedávno zemřelého Elieho Wiesela nevysvětlitelný a jedinečný, což v podstatě tito zpochybňovači říkají paradoxně také, jelikož holokaustová hypotéza, nejde nijak racionálně vysvětlit.Aby jsme ji přijali, musíme přeladit z reálného světa racionálního myšlění, do vybájeného světa Holokaustu Elieho Wiesela a mu podobných, kde se na nějaké ty fyzikální zákonitosti zas tak nehledí.Tito jedinci, kteří se tak dostali s holokaustovou loby do křížku, jako například Germar Rudolf, který je bývalým pracovníkem Planckova institutu a specialistou v oboru chemie, byli většinou inkvizičními orgány dostižení a strávili tak několik let v kriminále.

Zatímco tedy Germar Rudolf sepsal vědeckou zprávu, ve které “argumenty” holokaustové loby rozcupoval na kusy, čímž si vysloužil samozřejmě inkviziční stíhání, holokaustová loby staví autenticitu holokaustu na výpovědích několika málo “očitých svědků”, které navíc není problém usvědčit ze lží, a na několika průhledných logických klamech, určených pro ty méně chápavé, kterých je bohužel stále dostatečné množství na to, aby holohoaxová legenda přežila.

Jedním z hlavních argumentů holokaustové loby, je tak soudní verdikt v případě  Mela Mermelsteina, kdy soud rozhodl, že skutečnost, že Židé byli vražděni v plynových komorách, je  skutečnost, která nevyžaduje dokazování, což je opravdu úsměvný argument.V historii by jsme mohli  najít velké množství podobných případů, kdy soudy rozhodly naprosto nesmyslně, nicméně vědeckými důkazy byla tato rozhodnutí zvrácena.V případě Holokaustu, jsou ovšem forensní důkazy irelevantní a klíčové je rozhodnutí soudu a “očití svědci”, jako Elie Wiesel.Holokaustová loby má rovněž v oblibě, přenášení důkazního břemene na popírače, přitom pokud k nějaké  historické události mělo dojít, musí ten, kdo s danou teorií přišel, jako první důkazy předložit.Jelikož mimořádná tvrzení, vyžadují mimořádné důkazy a tvrzení předkládaná bez důkazů, lze rovněž bez důkazů odmítnout (Carl Sagan).Pokud je pak požadováno, předložení důkazů o tom, že se událost, která se měla udát, ve skutečnosti nestala, dostáváme se tak do naprosto absurdní roviny, kdy skutečné důkazy, musí nahradit logické klamy, které slouží primárně, k ohlupování široké veřejnosti.Často se tak můžeme setkat s vyjádřením typu, “tyto zločiny byly možné, protože se staly”, což je krásná ukázka argumentace kruhem, kdy je předpoklad, použit jako argument.Takovýchto logických klamů, je holokaustová literatura plná a trefně to vyjádřil Norman Finkelstein, když napsal, že literatura holocaustu je plná nesmyslů a je z vědeckého hlediska bezcenná.

Nejsme tak najivní, aby jsme čekali, že názory Jörgena Meuthena něco radikálně v dohledné době změní, na to je holkaustová loby příliš silná a jde i o velké peníze, které holokaust jistým institucím stále vydělává.Ještě důležitější je pak holokaust pro v Evropě vládnoucí demokratury, které ho s oblibou používají jako strašáka a obhajobu toho, proč je potřeba stíhat, demokratuře nepohodlné jedince, které tak lze snadno označit za extremisty a na základě gumových paragrafů odsuzovat.Je přesto zjevné, že i mnoha lidem na význačných postech, se už holokaustové bláboly zajídají a že si uvědomují, že odsuzovat za popíraní čehokoliv, je typickým rysem inkvizice.

Demokratura se cenzurním zákonem namlsala a chce víc

Včera podle očekávání podepsal prezident Zeman cenzurní zákon, který umožní blokovat vládnoucí klice nepohodlné weby a padla tak poslední naděje, že se cenzura internetu nakonec nestane od roku 2017 realitou.To jak návrh tohoto zákona prošel prakticky bez odporu oběma sněmovnami, zjevně namlsalo ještě další státní instituce a dostaly chutě ještě na větší mls.A tak jim už napříště nebude stačit, pouze pouhé blokování webů, ale volají rovnou po šmírování veškeré internetové komunikace.

cyber.privacy

Naplňuje se tak mnohými očekávaný scénář, podle kterého jakmile dojde k prosazení prvního cenzorského zákona, další vládní subjekty začnou požadovat ještě další podobné zákony pro sebe, které ovšem budou už mnohem propracovanější a tedy i pro volné šíření informací nebezpečnější, přesně podle principu salámové metody.Tedy to co bylo ještě včera neprosaditelné, projde postupem času díky otupení ostražitosti veřejnosti bez větší pozornosti a případných protestů.A tak nyní ministerstvo obrany požaduje pravomoci, které by mu umožnily „odposlech“ internetového provozu, a samozřejmě po vzoru ministerstva Babišova, bez nutnosti mít toto šmírování schváleno soudem.Blíží se tak reálně situace, kdy budou mít jednotlivá ministerstva zákonem povoleno provádět cenzuru a šmírování internetové komunikace, aniž by je v tom mohl kdokoliv omezit, jelikož to bude naprosto legální a v jejich kompetenci.

Nedá se samozřejmě říct, že by šlo o něco nového ve světě internetu, bezpečnostní složky mnoha států a to včetně USA skenování internetového provozu provádí naprosto běžně, což už prozradil Edward Snowden a potvrdily to i některé víceméně humorné případy.Něco jiného je ovšem špiclování tajných služeb v USA, kde máte ústavou zajištěnu a především respektovanou svobodu slova a něco jiného je to v demokraturské EU, kde máte sice svobodu slova oficiálně zajištěnou taky, ale díky vyjímkám prakticky neexistuje a na základě gumovývh paragrafů, se tak můžete dostat do křížku se zákonem prakticky za cokoliv, co zrovna nechválí maskounskou demokraturu.Nastala by tedy situace velmi podobná té v Rusku, které internetový provoz už roky šmíruje přímo na úrovni providerů, a kde se můžete dostat na základě tamního zákona do kriminálu třeba za to, že si dovolíte kritizovat bolševickou bajku o druhé světové válce.

Zatímco tedy právě schválený cenzurní zákon z dílen Babišova ministerstva, sotva definoval nějak konkrétně, jak blokování webů provádět, na ministerstvu obrany už mají poměrně jasno.Vojenské zpravodajství by podle požadované novely mělo získat možnost instalovat zařízení dodaná vybranými firmami, které se na tuto oblast specializují, přímo u poskytovatelů internetového připojení, tedy prakticky identický systém, jaké používají i ruské tajně služby ke sledování kritiků Putinova režimu.Tedy už  žádná amtérština jako v případe ministerstva financí, která dost možná byla až takto do očí bijící právě proto, aby  podezřívavé jedince, alespoň dočasně uchlácholila a mohla tak být jen zastíracím manévrem, pro něco mnohem horšího.To že se pak o chystaném plánu špiclování internetu ze strany MO prakticky nikde nepíše, zatímco Babišova přihlouplá cenzura se propírala i v mainstremu do omrzení, by tomuto záměru nasvědčovalo.

Ve světle těchto faktů a z nich vyplývajících souvislostí, tak můžeme jen sotva zůstat v klidu a musíme naopak být dvojnásob ostražití.Zjevně tak ve vládních úřadech sedí jedinci, kteří alespoň rámcovými představami jak sledovat internetovou komunikaci disponují a především pak ví, kam se v případě realizace skenovacího mechanismu obrátit.Pokud pak tedy už v případě pokusů o blokování přístupu na internet dnes platí, že bez prostředků skrývajících komunikaci není vhodné internet vůbec používat, v případě realizace plánů MO, se to stane naprostotu nutností.Do budoucna tak internetová komunikace bude znamenat surfovat anonymně, to znamená skrývat skutečnou IP adresu před slídily zvenčí a používat výhradně pouze služby  se šifrovaným přenosem (HTTPS), jelikož u služeb použivajících nešifrované přenosy, jsou vaše data viditelná stejně, jako by jste je vystavili na  sociálních sítích, což jsou už samy o sobě nástroje, sloužící především ke špiclování.

Censorship bypass aneb jak obejít cenzuru

Jak už jsme psali nedávno, cenzura internetu je prakticky realitou a zabránit ji může už pouze zázrak, respektive veto prezidenta.To by ovšem situaci i tak řešilo jen dočasně, jelikož by tento cenzorský zákon byl téměř jistě vzhledem k zabedněnosti většiny poslanců opět sněmovnou i senátem protlačen.Jediným symsluplným řešením, je tak přejít aktivně do protiútoku a “služby”, které budou podle tohoto zákona muset internet cenzurovat prostě obejít, a používat čistě jejich ifrastrukturu, tedy jednoduše řečeno využívat jenom ty dráty a nějaký ten hardware, což není díky struktuře internetu zase tak velký problém.Internet/Arpanet byl vytvořen právě tak, aby komunikaci nebylo možno snadno nepřítelem vyřadit, což cenzorům jaksi uniklo.

tor

Podle cenzorského zákona § 82, budou tak poskytovatelé internetu povinní zamezit přístupu k internetovým stránkám uvedených na blacklistu ministerstva financí, tedy listině webů, které jsou demokratuře nějak nepohodlné.Pokud poskytovatelé neučiní opatření k zamezení přístupu na tyto weby, dopustí se podle § 122 správního deliktu a bude jim hrozit pokuta.Už na první pohled je tedy i pro lajka zřejmé, že si zákon jaksi odporuje a že pokuta bude hrozit jen v případě, pokud operátor neučiní opatření.Jestli budou účinná, či nikoliv, se zde už neřeší.Operátoři tak budou téměř jistě volit to nejjednodušší a tedy i nejlevnější řešení, pro které jsou už současně vybavení, aby se tak koza nažrala a vlk zůstal celý.

Tímto řešením je blokování na základě DNS, tedy Domain name server.Prakticky každý uživatel dafaultně používá DNS servery svého poskytovatele, takže poskytovateli bude stačit, u webů, které bude mít nařízeno blokovat, prostě namísto správné uživatelem požadované IP adresy webu, zobrazit nějakou stránku s varováním, že dotyčný web je blokován.Jak je ovšem toto opatření jednoduché a nic nestojí, dá se stejně snadno obejít.Jednoduše tedy stačí změnit DNS v nastavení sítě operačního sytému, případně routeru, pokud máte více zařízení v síti a použít tak třeba DNS Googlu, kterým je 8.8.8.8 a který pochopitelně DNS dotazy nijak neomezuje.Můžete samozřejmě použít i jiné servery DNS, třeba firmy Comodo.

Blokování DNS pokud ho provideři zavedou, nějakou dobu cenzorské orgány uspokojí, protože Babiš nejspíše sedne k PC a bude u jednotlivých poskytovatelů zkoušet, jestli se na blokované weby lze připojit, což díky blokování DNS možné bez jeho změny nepůjde a Babiš a jeho úředníci tak uvidí vytoužené varování o nedostupnosti.Postupem času ovšem nejspíše i těmto omezencům dojde, že DNS blokace je k ničemu a začnou hledat nějaké pokročilejší řešení, kterým je blokace IP adresy nežádoucího webu, případně filtrování HTTP dotazů, a paketů, které budou obsahovat zakázaný textový řetězec, tedy jmého zakázané stránky.Toto je sice už poněkud sofistikovanější řešení, dá se ovšem také poměrně snadno obejít použitím proxy, nebo VPN.Oproti DNS jedinou nevýhodou bude jisté snížení propustnosti sítě, jelikož free proxy jsou pochopitelně pomalejší, což nám ovšem v případě obcházení cenzury příliš nevadí.

IP adresa webu tedy v případě jejího blokování bude nedostupná.Problém pro cenzora ovšem je, že za jednou IP adresou se může nacházet mnoho subjektů, což je taky běžná realita, takže provider tímto zablokováním jedné IP, často současně zablokuje nejen jeden web, ale i třeba stovky dalších, které spolu nemají kromě oné IP vůbec nic společného.To je pak problém především u šifrovaného https, do kterého nikdo nevidí a které se pomalu stává standardem a kde cenzoři taky zaspali dobu o několik let.Bude tedy docela legrační, pokud Babišova cenzura nějakému webu způsobí škodu tím, že ho zablokuje a odstaví třeba webshop od zákazníků, příčemž na cíl blokování to nebude mít pochopitelně žádný vliv, jelikož blokování bude obejito přes nějakou proxy, nebo VPN.Proxy server prostě váš požadavek na konkrétní web přesměruje přes proxy třeba někde v USA a tím pádem jakékoliv IP blokování na straně providera bude k ničemu.

Nastavit proxy pak lze přímo v prohlížeči, je lepší ovšem používat nástroje, které umožní změnu IP, nebo aktivaci a deaktivaci proxy/VPN jedním kliknutí a jsou tedy uživatelsky mnohem přívětivější.Existují tak například addony pro prohlížeče, které toto umožní, jako třeba doplněk pro Firefox anonymoux a mnoho dalších.Dalším řešením, které je komplexnější, je použít nějakou VPN, tedy virtual private network.Tyto nástroje pak pokud jsou aktivní, přesměrují veškerý internetový provoz přes tyto sítě, takže všechna připojení realizovaná jakýmkoliv programem půjdou skrzě ně a ani provider, ani špiclovací instituce demokratury, neuvidí z vašeho provozu vůbec nic.Asi nejznámější je Tor, který současně pro jednoduchou aplikaci nabízí i Tor browser.Z dalších pak můžeme jmenovat například Hotspot Shield.VPN disponuje nově i prohlížeč Opera, i když za zcela spolehlivé řešení ji zatím považovat nelze.

Nástrojů pro vytvoření VPN, nebo jen proxy je obrovské množství a to především pro systém Android, kde bude Babišem cenzurovaná aktivita probíhat nejčastěji, jelikož dnes už málokdo sedí doma u desktopu, ale velká část aktivit se přesouvá na mobilní zařízení.Zde ovšem paradoxně ani žádné VPN nebudete potřebovat, protože spousta hazardních webů, jako konečně i mnoho jiných, má vlastní aplikace, které  protokol http, který chce Babišova cenzura omezovat, vůbec nepoužívají a o existenci nějakých dalších nemá zjevně Babiš ani jeho cenzoři ponětí.Pokud by jste pak přece jen potřebovali webové rozhraní, na Google Play VPN nástrojů najdete dostatek.Tyto násroje jsou k dispozici zdarma, ve své free verzi mají ovšem jistá omezní.Většina z nich se však dá pro běžné surfování používat i bez zakoupení neomezené verze.

Z výše popsaného je tedy zřejmé, že cenzurování internetu je prakticky nemožné a tyto snahy budou končit v drtivé většině případů neúspěchem.Ti, na které je zákon mířen, pak tento směšný zákon nezastaví a jen povede k dalšímu rozšiřování povědomí o možnostech, které umožní internetovou komunikaci skrývat.Základem úspěchu boje proti cenzorské demokratuře pak je, aby uživatelé byli vždy mnimálně krok před svými omezenými politiky, což se zatím daří, a vzhledem k jejich přihlouplým prohlášením, nejsou v současnosti uživatelé před nimi pouze o krok, ale rovnou o deset.