Doba temna a Adam Bartoš před inkvizičním soudem

Jak už jsme tady před nějakou dobou psali, Adam Bartoš byl obviněn z antisemitismu a podněcování k nenávisti, takže se dalo očekávat, že se dříve, nebo později, znovu objeví před inkvizičním soudem.K tomu také před nedávnem došlo a znovu se potvrdilo, že soudy soudí zjevně na objednávku inkvizice a nikoliv na základě prokázaných skutků.

Samozřejmě aby ikviziční soudy nepůsobily příliš nápadně, byli v demokartuře vytvořeni takzvaní znalci na extremismus, kteří podle předem připraveného mustru, vyrábí takzvané posudky.Nejedná se pochopitelně o žádné znalce něčeho, ale o pouhé poskoky, kteří nejspíše připomínají komunistické prokurátory z 50. let minulého století, kteří poslali na popraviště i Miladu Horákovou a kteří pouze papouškují dogmata, podle předem připravených materiálů.Pokud jste tedy někdy viděli části procesu s M. Horákovou, velmi rychle se všimnete, že postup inkvizice v demokratuře, je s postupem komunistické inkvizice téměř totožný.

Pokud se vám snad zdá, že toto srovnání s komunistickými monstrprocesy, je přece jen poněkud přehnané, tak skutečně je, v dnešní demokratuře, vám prozatím trest smrti opravdu nehrozí, zde ovšem včechny rozdíly končí.Přestože tak Bartošův obhájce odmítal přijmout tvrzení o tom, že Bartoš někde psal proti někomu nenávistně, tedy ve snaze někoho prokazatelně poškodit, a žádal tedy citovat případnou pasáž, která by to dokazovala, soud to zamítl.Soudkyně toto zamítnutí odůvodnila doslova, “že je to zřejmé každému průměrně inteligentnímu člověku.”I když přjmeme nic neříkající definici “každý průměrně inteligentní člověk”, bude jistě velmi zajímavé domyslet, kam tento přístup může vést a nespíše i povede a současně jaké má historické konsekvence.

Především je zřejmé, že soudkyně byla Bartošovým nezvykle zarputilým obhájcem zahnána poněkud do rohu, takže ani velmi ohebné paragrafy, jí v situaci aktivní a logické rezistence nebyly moc platné a byla nutná se uchýlit k zoufalému úhybnému manévru, v podobě apelu na jakousi průměrnou inteligenci.To je samozřejmě profláknutý inkviziční pseudoargument, neboli logický klam a tedy “argument” pro hlupáky, na jehož základě, ovšem byly v době inkvizice odsouzeny a poraveny tisíce lidí.To že třeba i 90 % takzvaně průměrně inteligentní populace věří na nesmysly, pochopitelně nic nedokazuje, a spíše je zde na místě otázka, jestli soudkyně vůbec dosahuje oné deklarované průměrné inteligence, či spíše jedná na čísi objednávku.Paní soudkyně nám tak bezděky odhalila karty a současně i notičky, podle kterých má nařízeno odsuzovat.

Tato klamavá praktika pro méně chápavé, či spíše nevzdělané, má tedy prokazatelně původ už v dobách inkvizice, a tato “právní” fosilie z konce středověku, překvapivě znovu ožívá i v dnešním německém pseudoprávním systému, kdy se běžně v případech, kdy nejsou k dispozici žádné důkazy a ani nemohou být, apeluje na “všeobecně známé skutečnosti”, což je obdoba apelu na onu průměrnou inteligenci z Bartošova případu.V postupech invizičních soudů před několika staletími a soudy dnešních evropských demokratur, tak lze najít zjevnou paraelu, jelikož princip “dokazování” viny je naprosto totožný.

Někdy ještě v šestnástém století, pak panovalo všeobecné povědomí, že země je středem vesmíru, minimálně pak sluneční soustavy (Geocentrismus), podobně jako dnes díky vylhané historii panuje všeobecné povědomí, že nacisté fyzicky zlikvidovali 6 000 0000 příslušníků židovského etnika.Toto všeobecné povědoní, nebo-li všobecně známe “skutečnosti”, pak mají stejnou hodnotu, asi jako všeobecně známé “skutečnosti” z přelomu 19. a 20. století, kdy panoval dokonce všeobecný “vědecký” názor, že letadlo težší než vzduch, nikdy nemůže vzlétnout.Za pár let bratři Wrightové, ovšem  toto dogma navzdory těmto všoebecně známým “skutečnostem”, poslali nekompromisně a nenávratně do propadliště dějin, stejně jako to brzo čeká i dogma o šestimilionovém holohoaxu.Odvolávat se tedy na všeobecně známé “skutečnosti”, které jsou ve skutečnosti pouze všeobecně známými dogmaty, je důkazem toho, že soudy v evropských demokraturách nesoudí na základě prokázaných faktů, ale na základě bludů, kterými se demokratuře podařilo indoktrinovat velkou část společnosti.

Advertisements

Demokratura narazila, Facebook odmítl vydat IP adresu kvůli “podněcování k nenávisti”

Případ osmadvacetiletého muže, který měl podle obžaloby šířit údajné rasistické výroky proti Židům a měl tak podle gumových paragrafů vytvořených na objednávku demokraturou, podněcovat nenávist vůči skupině osob, hanobit národ a projevovat sympatie k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, skončil pro demokraturu, alespoň prozatím fiaskem.

Obviněnému muži je pak dáváno za vinu, že poukázal na skutečnost, že nadnárodní korporace ničí svět a že patří Židům.Je ovšem jisté, že pokud by jmenoval například Němce, sotva by toto jeho tvrzení někoho vůbec zaujalo, natož aby se dostalo před soud.Dále pak je viněn, že napsal do internetové diskuze přihlouplou říkačku “Abrakadabra kurník nožka – ať je z Žida Always vložka”.

Přestože všechna tato obvinění za tyto banální a směšné prohřešky, by v případě, že by mu bylo prokázáno jejich autorství, skončily jistojistě odsouzením, nestalo se tak jen díky tomu, že americká sociální síť Facebook, odmítla s evropskou demokraturou, která běžně zneužívá inkviziční paragrafy spolupracovat.I když tedy inkvize o získání IP adresy autora příspěvků žádala, aby ho mohla za spolupráce evropských, už dostatečně zastrašených internetových providerů ztotožnit a následně poslat do kriminálu, na straně Facebooku narazila na odpor.

Nevíme sice, co samotný Facebook k tomuto odmínutí vedlo, ale nebudeme zřejmě daleko od pravdy, pokud budeme předpokládat, že Facebook a vůbec americké firmy, ctí skutečnou svobodu slova a odmítají tak jít na ruku zločinným systémům, které se snaží svobodu slova kriminalizovat.Přestože tedy Facebook, je kvůli zisku ochoten mnohdy mazat na požádání některé problematické příspěvky, v případě ztotožnění autora na žádost cizích restriktivních složek, už dále kolaborovat odmítá.I když rozhodně nelze tento případ paušalizovat, a na Facebook v tomto směru slepě spoléhat, je to přece jen jistý signál, jak funguje svoboda slova v právně civilizovaných USA a jak funguje  inkvizice v právně středověké EU.

Inkvizice rozhodla, Ursula Haverbeck si za popírání holokaustu odsedí 14 měsíců

Pokud snad ještě existovala pro dnes již devětaosmdesátiletou Ursulu Haverbeck nějaká nadějě, že vzhledem k jejímu věku, ji bude nakonec uložený trest vězení za takzvané popírání holokaustu prominut, tak v úterý po rozhodnutí odvolacího soudu v Detmoldu, který ji poslal na 14 měsíců do kriminálu, definitivně zhasla.Soudy soudící v duchu holohoaxového dogmatismu, tak nemají slitování ani s osobami v tomto pokročilém věku, jelikož dogmata ze svého principu, odpadlíky od víry nemohou tolerovat.

Tento výsledek ovšem není ani tak tragédijí pro samotnou odsouzenou, jako spíše pro celou německou justici, která tak jasně odhalila, že v ní nevládne žádné moderní právo, ale naopak ji ovládají dogmatické a inkviziční vlivy, které byly běžné před několika staletími a nemají tak se spravedlností a lidskými právy nic společného.Pokud se pak podíváme na zdůvodnění samotného rozsudku, jedná se pouze o zoufalou tragikomedii. Ponechme nyní stranou, že k odsouzení došlo na základě odlišného názoru na údajnou historickou událost a že v Evropě, která si tak ráda zakládá na lidských právech, lze ještě v 21. století, za “špatný” názor na něco, odsuzovat do kriminálu.

Ursula Haverbeck pak především nebyla odsouzena na základě jakýchkoliv důkazů, které by když už nic jiného prokazovaly, že se mýlí a že její názor je proto chybný.Jelikož však žádné takové důkazy, které by údajný holokaust dokazovaly neexistují a nikdy ani neexistovaly (existují jen fantasmagorická “svědectví”), holohoaxová loby, se už dávno někomu něco dokazovat ani nesnaží a díky demokratuře, kterou ovládá, si vytvořila právní nástroje v podobě velmi ohebných paragrafů, na jejichž základě, lze odsoudit prakticky kohokoliv, kdo se jí něčím znelíbí.

V Německu, tak jako v mnoha jiných evropských demokraturách, pseudoprávní systém disponuje rovněž kouzelným paragrafem “podněcování k nenávisti”, případně německou specialitou “pohrdání mrtvými”.Díky těmto paragrafům, je tak v případě, že jsou proti někomu použity, ze spárů inkviziční justice velmi obtížné vyváznout.Podněcování k nenávisti lze tak snadno použít kdykoliv, kdy se někdo vyjádří kriticky, případně zveřejní pro danou skupinu nepříjemné skutečnosti.Paragraf pohrdání mrtvými je pak ukázkou právní absurdity, jelikož ze své podstaty nutně předpokládá (předpoklad je použit jako argument), že nějací mrtví v daném případě vůbec byli a tvrzením, že nebyli, dochází automaticky k naplnění jeho skutkové podstaty a nutně tedy i k odsouzení.

Těžko tak lze dnes najít v údajně civilizovaných zemích, ještě lepší příklad právní absurdity, či spíše právní inkvizice, než je tento.Přestože se dnes za nepřípustné názory narušující dogmata už nepopravuje, úspěšně se na základě těchto zločinných rozsudků ničí celé lidské existence, jelikož v postupech soudů dnešních, komunistických, či inkvizičních, lze sotva najít nějaký větší rozdíl.

Pozor, nepřítel naslouchá!

To že restriktivní složky demokratury, sledují provoz na internetu a obzvlášť pak na takzvaných sociálních sítích, tedy především na Facebooku (FB) velmi důkladně, není žádná novinka.Demokratura pak má na postihování nepohodlných názorů bohatý arzenál paragrafů (1), (2), které se dají díky své elasticitě vhodně ohýbat a nikdo si tak před nimi nemůže být dostatečně jistý.

A že to není jen nějaké neopodstatněné strašení a že demokratura si nenechá svoje dogmata ani multikulti politiku rozvracet, se potvrdilo právě u nedávného případu některých vyjádření zrovna na FB.Téměř okamžitá reakce mainstreamu tak ukazuje, že na internetu a zvláště na FB, není radno zveřejňovat jakékoliv komentáře pod svým pravým jménem a rovněž se na tento web připojovat pod svou IP adresou, přidělovanou vaším providerem.Nevíme sice jistě, jestli by FB byl ochoten v případě žádosti, s restriktivními složkami někde v Evropě spolupracovat, nicméně se rozhodně toto riziko, nedoporučuje podstupovat.

Platí proto více než kdy dříve v minulosti a nejspíše i do budoucna bude platit zásada, že na weby včetně těch zahraničních, které jsou prolezlé špicly a policejními zvědy, tak jako je právě FB, není radno přistupovat jinak, než prostřednictvím nějaké anonymizační služby.Platí tak zde podobné zásady, jako v případě demokraturou nedávno zavedené cenzury a rozhodně se nelze spoléhat pouze na to, že některá vaše “nevhodná” vyjádření, zůstanou inkvizičními orgány nepovšimnuta, jelikož  špiclování internetové komunikace, je pro demokraturu jedním z primárních cílů a neváhá pro jejich dosažení, vynakládat nemalé prostředky.Pro mainstreamové pisálky, píšící zjevně na objednávku, pak není následně problém, podobně najivního autora takovýchto vyjádření dohledat, a terorizovat ho přímo až v jeho bydlišti.

Právníci demokratury pak velmi pohotově přispěchali s právní kvalifikací tohoto činu a nabídli hned několiv “vhodných”, za tímto účelem vytvořených paragrafů, podle kterých by bylo možno ho postihnout.A těchto gumových paragrafů, kterými demokratura v případě stíhaní nepohodlných názorů disponuje, není zrovna málo.Autor nehodících se příspěvků, tak může být v případě potřeby stíhán za hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a za trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob, nebo omezování jejich práv a svobod.Je tedy zjevné, že tyto paragrafy lze použít všude tam, kde se to zrovna bude hodit, jelikož jejich záběr je téměř neomezený a jsou aplikovatelné prakticky na kohokoliv, jak se mohli nedávno přesvědčit i představitelé Národní demokracie, Bartoš a Zemánek.

Za popírání holohoaxu, holohoaxová turistika

Jelikož bývalý belgický poslanec Laurent Louis, se prohřešil proti takzvanému holokaustu tím, že ho zpochybňoval, byl “potrestán” belgickým soudem tak, že musí v následujících letech, navštívit pět bývalých nacistických koncentrační táborů a sepsat o tom svoje dojmy.A protože zpochybňování svatého holohoaxu, je v mnoha státech Evropy trestné, jelikož dogma, které by jinak kritickému hodnocení nebylo schopno samo odolat, musí být chráněno inkvizičním zákonem, soudy jsou nuceny ho trestat.V tomto případě, ale soudce zřejmě není úplný hlupák, ani zkorumpované hovado, a má i smysl pro humor, takže uložil “trest”, který nutně povede ještě k větším pochybnostem.Soudce belgického soudu, tak pro holohoaxovou loby vykonal současně ukázkovou medvědí službu, protože čím víc se s lejnem maže, tím víc smrdí.

Laurent Louis se kokrétně prohřešil proti svatému holohoaxu tím, že na svém blogu napsal, že „holokaust vymysleli a financovali průkopníci sionismu”, což je snadno prokazatelný fakt, jelikož sionisti o holokaustu 6 000 000 Židů ve svých článcích psali, už počátkem 20. století, kdy si ještě sotva patnáctiletý Adlolf Hitler hrál s ostatními kluky na indiány a údajný organizátor holokaustu Reinhard Heydrich, se v té době právě narodil.Podle profesora politologie Davida Sinardeta, je pak Laurent Louis obecně považován za šaška (do očí bijící ad hominem), nicméně je na rozdíl od pana profesora gramotný a odmítá tak věřit, holohoaxovým blábolům.

Pochopitelně mainstreamová média, pohotově na tento případ naroubovala antisemitismus, protože kdo v demokratuře zpochybňuje holohoaxové pohádky Elieho Wiesela a dalších rádoby očitých svědků, musí jím nutně být, takže tu opět máme staré dobré nálepkování a průhledné logické klamy, bez kterých se holohoaxová agitka samozřejmě neobejde už proto, že díky mnoho desítek let trvající masáži především v televizi, je většina populace na ně vycvičena, jako oni Pavlovovi psi, a spolehlivě tak začne slintat.

Bude tedy zajímavé sledovat, jaké hlášení Laurent Louis z osvětimského památníku a od jinud soudu podá, jelikož se zjevně nejedná o hlupáka a jistě tak ví, že to co se v Osvětimi najivním návštěvníkům předvádí, jako původní materiály a stavby, je ve skutečnosti nakašírováno až po válce a s válečnou realitou nemá nic společného, což na kameru potvrdili jak někteří  průvodci, tak samotný ředitel památníku.Celý areál tábora, ovšem není veřejnosti přístupný, protože některé opravdové dobové reálie, jako třeba plavecký bazén, by mohly idýlku údajně vyhlazovacího tábora, poněkud narušit.

Stát chce zpřísnit pravidla očkování, navzdory jeho prokazatelné neúčinnosti

Ministerstvo zdravotnictví plánuje změnit způsob očkování proti infekčním nemocem tak, že by děti vakcínu proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, musely dostat nejpozději do osmnástého měsíce věku.V současnosti tato hranice není určena a rodiče  tak mohou očkování odložit, aniž by jim za to hrozil jakýkoliv postih.To se má ovšem do budoucna změnit a kdo nenechá svoje dítě maximálně do roku a půl MMR vakcínou naočkovat, bude se vystavovat trestnímu stíhání.

Tato iniciativa je ovšem notně pochybná, jelikož paradoxně i ombudsmanka, jejíž náplní práce je občany chránit, má v tomto případě úpravy očkovacího zákona pochybnosti, jelikož podle ní, neexistují žádná statistická data, která by tuto úpravu odůvodnila.Pochybnosti k této změně vyslovil dokonce i ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové Jiří Beran, podle kterého, by se mělo postupovat opačně, tedy stanovit věk do kterého by očkování mělo být dokončeno, nikoliv věk v kterém by mělo být započato.Dále také poukazuje na to, že posunutí očkování kamkoliv za třetí rok věku je velmi žádoucí, protože po tomto věku je imunitní systém dítěte dostatečně vyvinut.V tomto se shoduje s mnoha kritiky očkování v tak nízkém věku, právě z důvodu nedostatečně vyvinutého imunitního systému u takto malých dětí.Imunolog Vojtěch Thon z Ústavu klinické imunologie, pak doporučuje očkovat každé dítě v pro něho nejvhodnější době vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, což je opět jaksi v zásadním rozporu s zákonem, který má určovat, kdy očkovat všechny děti plošně, bez ohledu na jejich stav.Celé to tak jaksi působí, že ministerstvo zdravotnictví chce prosadit do zákona tuto úpravu, aniž by její vhodnost s kýmkoliv nezávislým konzultovalo, takže jsou zde patrné vlivy kohosi v pozadí a nebude těžké uhodnout, kdo z této úpravy bude mít především prospěch.Jelikož jak ombudsmanka, která poukazuje na absenci relevantních dat, která by k této změně zákona opravňovala, tak vakcinolog i imunolog mají o jejím prospěchu pochybnosti, o přínosu pro pacienty, tedy malé děti, lze vážně pochybovat.

Pokud se pak zaměříme na skutečnost a provakcinační agitku necháme stranou, brzy zjistíme, že spalničky i další choroby, před kterými nás má vakcinace chránit, se šíří v mnoha případech i jí navzdory a to současně při dosažené vysoké proočkovanosti, která by měla údajně zajistit imunitu.V USA tak dochází k  propuknutím těchto chorob, navzdory tomu, že proočkovanost je na amerických školách velmi vysoká a pohybuje se kolem 95%, což je očkovací svatý Grál.Ukázkovým příkladem neúčinnosti vakcinace je pak Čína, která má jeden z nejpřísnějších a současně povinných očkovacích programů na světě.Přestože tam tedy proočkovanost dosahuje 99%, o čemž se může jak evropským, tak americkým zastáncům očkování jen zdát, nijak to nebrání tomu, aby tam onemocnění neštovicemi znovu a znovu propukala.Z těchto a mnoha dalších případů například v Koreii, kde je situace podobná a vysoká proočkovanost imunitu nezaručuje je patrné, že princip na kterém je očkování založeno je chybný a vytvoření takzvaných protilátek v důsledku vakcinace, imunitu proti dané chorobě nezaručí.Přítomnost protilátek v těle a imunita, tak nejsou to samé a neexistuje mezi nimi žádná prokazatelná korelace, jedná se pouze o předpoklad, vydávaný vakcinační loby za fakt.Není proto vyjímečné, že onemocní často i jedinci, kteří by měli být proti chorobě v důsledku očkování a vysoké úrovni protilátek  imunní.

Proklamovaná účinnost protilátek, které se vytváří proti očkovací látce, se tak neshoduje s účinností, která je nutná pro imunitu proti skutečným chorobám v reálném světě a která vzniká pouze pokud danou chorobu jedinec prodělá.Celá očkovací propaganda, je tak založena na logickém klamu “současně a tedy proto“, kdy se očkovacím kampaním občas podaří zasáhnout místo a čas, kde jsou zrovna podmínky pro ústup dané choroby příhodné a tyto kampaně se tak jeví jako mimořádně efektivní v eradikaci chorob.Tyto případy jsou pak zkorumpovanými masmédii medializovány, jako důkaz účinnosti očkování.O případech, kdy očkování naprosto selhává navzdory dosaženému očkovacímu svatému Grálu, kterým má být kolektivní imunita, se pak pochopitelně z mainstreamu nic nedozvíte.Navíc  přístup vakcinačních autorit je ukázkově šarlatánský, jelikož ignoruje pravidlo seriozní vědy, že pokud jakákoliv teorie selže, i kdyby by to bylo třeba jen jedinkrát, je nutné ji považovat za neplatnou.Přestože vakcinace má těchto selhání za sebou už přespříliš, nic to nebrání státním autoritám, tuto pavědu dále prosazovat a dokonce očkovací programy zpřísňovat.

Jedinou vyjímkou z pravidla, je v případě oficiálních zdravotnických autorit britský GMC (britská obdoba lékařské komory), který už před lety, na základě doložených statistik lékařkou Jayne Donegan uznal, že očkování není k udržení zdraví nutné, takže je otázkou, proč se stále ve většině světa, očkování celé populaci kojenci počínaje a důchodci konče, vlastně nutí.Už jen zásadní rozpor v názoru na očkování v případě GMC na jedné straně, který ho považuje pro udržení zdraví za zbytečné, a lékařských komor v jiných státech, které očkování tvrdě prosazují jako zdraví prospěšné dokazuje, že se jedná v lepším případě o ryzí šarlatánství, v horším pak o monstrozní podvod.

Represálie v Lidicích, byly provedeny v rámci mezinárodního práva

Rok 2017, je smutným 75. výročím teroristického útoku, na Reinharda Heydricha.Tento čin, pak podle mezinárodních konvencí platných v té době, a vlastně i dnes, spadá do oblasti terorismu.Pokud má snad někdo pochybnosti o pojmu terorista, má v tomuto tématu  k dispozici bohatou literaturu, která popisuje jedince, kterého tak lze definovat.Především tedy útočí bez jakéhokoliv označení – tedy nejspíše v civilu, a do posledného okamžiku, skrývá zbraně, tedy jedná zákeřně.V tom se tedy zásadně odlišuje od ozbrojených složek, které vždy nosí pravidelnou uniformu s insigniemi a nosí zbraně viditelně.Pokud tomu tak není, nezvtahovaly se tak na tyto osoby, které by tyto základní podmínky nesplňovaly, Ženevské konvence.Co se pak týká osob, postižených následně po atentátu, nejednalo se z nacistické strany o  žádnou mstu, natož pak trest, či dokonce masakr, jak je většinou zdrojů prezentováno, nýbrž o represálie.Represálie, a stejně tak jejich rozsah, pak nebyly zavedeny nacistickou mocí, nýbrž už dávno před rokem 1939, byly běžnou součástí válečných konfliktů a byly v souladu s mezinárodními dohodami.

Ženevská úmluva z roku 1929 o zacházení s zajatci, pak represálie zakazovala pouze vůči válečným zajatcům, represálie proti civilistům během války, byly zakázány až v Ženevské úmluvě z roku 1949, tedy čtyři roky po konci druhé světové války.Pokud se pak podíváme do doby před lety 1939 – 45, nebyly represálie prováděné na zajatcích, či rukojmích žádnou vyjímkou a byly běžné u všech válčících stran.Tak například generál Sherman, nechal popravit 54 zajatců, jako odvetu za zabití svých 27 vojáků, tedy za každého dva.Ruský velitel Thessaly, nechal během rusko – turecké války v roce 1877, popravit obyvatele těch domů, z kterých se střílelo na ruské vojáky.Během druhé světové války, pak Montgomery po dobytí Benghází, nechal v důsledku mnoha nastražených pastí, zastřelit za každého zabitého britského vojáka, rovnou deset Italů.24. dubna 1945, Francouzi po zavraždění svého vojáka, nechali zastřelit v Reutlingen čtyři německé vězně.V Leutkirchenu bylo 28. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud Němec zastřelí Francouze, nebo dojde k jakémukoliv jinému incidentu, bude zapáleno 5 domů a zastřeleno 100 Němců.V Markdorfu, pak byli za jednoho zastřeleného francouzského vojáka, popraveni čtyři němečtí civilisté.V Salgau bylo 27. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud bude zabit nebo i jen zraněn francouzský voják, bude zastřeleno 20 rukojmí a vypálena příslušná městská čtvrť.

Ještě 1. července 1945, tedy dávno po ukončení bojů, spojenci vydali v Berlíně prohlášení, že každý, kdo podnikne útok na příslušníka okupačního vojska, nebo držitele veřejné funkce, strhne s sebou do propasti 50 bývalých členů nacistické strany.Budou zbaveni života zároveň se životem atentátníka či žháře.V 50. letech, tedy už po zákazu represálií vůči civilistům Ženevskou úmluvou z roku 1949, přesto francouzské jednotky dál v Indočíně represálie proti civilními obyvatelstvu prováděly.Podle výpovědí francouzských vojáků, k incidentům jako Oradour ve válečné Francii, kdy byly popraveni civilisti za zavraždění německého důstojníka bandity, tam docházelo téměř každý týden.V případě útoku teroristů na Reinharda Heydricha a následných represálií, se tak z německé strany nejednalo o nic mimořádného, co by se nějak odlišovalo od toho, co praktikovali spojenci.Německý přístup byl počtem popravených naopak spíše mírnější už vzhledem k tomu, že Heydrich byl vysoký důstojník a současně zastával nejvyšší policejní a politické funkce, navíc byl útok systematicky plánován a zákeřně proveden.Zvláště pak když přihlédneme k faktu, že Montgomery neváhal zastřelit za jednoho zabitého řadového britského vojáka, hned deset nepřátel.Přestože jsou spojenecké represálie prováděné na Němcích a jejich spojencích v letech 39 – 45 důsledně tajeny, a současně německé represálie stále přípomínány a zveličovány, přesto se občas stane, že cenzuře něco unikne a noviny přinesou objektivní informace.A tak například německé noviny Paderborner Zeitung ze  4. dubna 1992 psaly o tom, jak se Američané pomstili za smrt generála Maurice Roseho, zabitého přitom v regulérním boji, tedy nikoliv bandity, a popravili v následných represálijích, 110 nezůčastněných německých mužů.

Přestože tedy represálie prokazatelně prováděly všechny strany konfliktu a  nejednalo se v jejich případě v období let 1939 – 45 o nic, co by porušovalo mezinárodní úmluvy, byl nezanedbatelný počet německých vojáků i politiků, za ně po skončení konfliktu souzen a odsouzen.Už během posledních let války a především pak v roce 45 a letech následujíchích, tak byly narychlo vytvořeny zákony, které represálie zpětně kriminalizovaly.Tyto zákony byly samozřejmě namířeny pouze proti německé straně, z řad spojenců, nikdo nikdy za provádění represálií obviněn, natož odsouzen nebyl.Tyto zákony byly tedy aplikovány retroaktivně, což je nepřípustné, jelikož  zákon nepůsobí zpětně a retroaktivita je pokládána za nepřípustnou legislativní techniku.Jedinou vyjímkou pro uplatnění právní retroaktivity  je situace, kdy byl uzákoněn takový právní řád, který legalizoval zločiny.To ovšem není případ represálijí, které nijak neporušovaly mezinárodní dohody a tyto mezinárodní dohody navíc pocházely z doby, kdy nacistický režim nebyl ještě u moci, takže je nijak nemohl ve svůj prospěch ovlivnit.Je tedy evidentní, že poválečné procesy vedené proti německým politikům a vojákům za smyšlené válečné zločiny, byly cíleně a dlouhodobě plánovány, a že jejich cílem nebylo potrestat údajné válečné zločince, ale především poškodit v očích světa, celý německý národ.