Demokratura kritizuje gumové paragrafy v Rusku, sama má přitom máslo na hlavě


Nelze pochybovat o tom, že Rusko nesporně gumovými paragrafy, které lze použít proti komukoliv disponuje, nicméně rádoby demokratické systémy EU včetně České republiky za ním nijak v tomto směru nezaostávají, naopak spíše ho ještě překonávají.Přesto se hlásné trouby demokratury usilovně snaží vytvořit dojem, že těmito paragrafy disponuje pouze to zlé Putinovo Rusko.

Gumové paragrafy, neboli paragrafy dostatečně elastické, tak nejsou v demokraturách evropské unie žádnou novinkou a mají už poměrně dlouhou historii, a i zde už jsme také o nich několikrát psali (1), (2).Tyto paragrafy sou pak aktivně a pravidelně zneužívány především k potlačení svobody slova, o čemž by mohl dlouze vyprávět například Adam Bartoš, či mnozí další, kteří jimi byli postiženi.

Evergreenem a současně mezi inkvizičními soudci velmi oblíbeným gumovým paragrafem tak zůstává § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob, který je formulován tak šikovně a především elasticky, že ho lze zneužít proti každému, kdo bude zveřeňovat nepohodlné skutečnosti.Každá skutečnost, která je vůči někomu kritická, může pochopitelně u něj vyvolat nevoli, či na druhé straně antipatie, což ovšem v případě tabuizovaných témat, jako je především kritika imigrace zdegenerovaných mas do Evropy, demokratura trestá právě prostřednictvím k tomuto účelu vytvořených gumových paragrafů.

Evropské demokratury tak nemají právo se v tomto směru vůči Rusku nijak vymezovat, jelikož tradici v potírání takzvaného extremismu prostřednictvím gumových paragrafů mají velmi bohatou, sahající až do poloviny devadesátých let minulého století.Ministerstvo vnitra tak už v této době extremismus vyhodnocovalo jako bezpečnostní riziko a za extremistické jednání byl považován například historický revizionismus, sociální demagogie, aktivismus a konspirativní teorie.Demokratura tak prokazatelně gumovými paragrafy terorizovala své občany mnohem dříve než Putinovo Rusko, kterým se snaží občany nyní strašit.

Advertisements

Demokratura se chystá zakázat Bartošovu Národní demokracii


To že Adam B. Bartoš leží demokratuře dlouhodobě v žaludku je dobře známo (1), (2).Nově se ovšem inkviziční soudy demokratury snaží zakázat i Bartošovu politickou stranu Národní demokracie zřejmě v domění, že tím šíření pro demokraturu nebezpečných myšlenek zamezí.O tom se dá ovšem s úspěchem pochybovat, jelikož nežijeme už ve středověké inkvizici, kdy se v době ještě před vynálezem knihtisku informace šířily dosti obtížně, nýbrž v době internetu, kdy se šíření informací nedá prakticky zabránit.

Inkviziční soudy demokratury, tak Bartoše zjevně na objednávku s vydatnou pomocí gumových paragrafů viní z antisemitismu, popírání holokaustu, podněcování nenávisti a dokonce xenofobie.Atisemitismem se Bartoš provinil především proto, že převzal termím “konečné řešení židovské otázky“, které pochází od duchovního otce státu Izrael Theodora Herzla, čímž soudy především prokázaly svou nekonečnou stupiditu.Popírání holokaustu je pak osvědčený paragraf, podle kterého je zakázáno jeho zpochybňování, takže se už nutně nejedná o historickou událost, nýbrž o holokaustové náboženství, jelikož všechny běžné světské teorie bez vyjímky zpochybňování z principu podléhají a v rámci vědeckého přístupu podléhat musí.Otázkou ovšem je, jak lze holokaust, který je slovy soudkyně nezpochybnitelný a nacházející se tedy nutně mimo realitu, vlastně zpochybnit.Nově se na seznamu Bartošových hříchů objevuje i xenofobie, která zatím trestná není, ale nejspíše brzo bude, jelikož být vůči cizákům apriori nedůvěřivý, narušuje plynulou imigraci pologramotných primitivních ras do Evropy.

Aby soudkyně podtrhla závažnost Bartošových nenávistných projevů, tak se prý dokonce pustila do rozsáhlého historického exkurzu o holokaustu, což zní sice docela nadějně, ale brzo zjistíte, že oním rozsáhlým exkurzem je opět pouze papouškování holokaustových dogmat, která od sebe všichni oficiální “historici” holokaustu vzorně opisují a to především bajek z pera Elieho Wiesela, kterého si Bartoš dovolil označit za lháře.Soudkyně se tak zase pouze zesměšnila, když označuje na základě Wieselových fantasií Buchenwald jako vyhlazovací tábor, přestože Buchenwald jím ve skutečnosti ani podle mainstreamové historiografie nikdy nebyl, a byl jím jen ve Wieselových “svědectvích” vycucaných z prstu.Soudkyně nám tak svým exkurzem názorně předvedla, jakou mají holkoaustová svědectví, na nichž celý holokaust vrávorá vlastně hodnotu.

Bartošovi musela demokratura rovněž spočítat jeho kritiku přivandrovalých muslimských mas, které se skládají z pologramotů a muslimských elit z velké části zasažených incestem a polygamií, což v důsledku vede k jejich degeneraci a čímž se kruh islám – incest – polygamie – degenerace uzavírá.Tyto skutečnosti pochopitelně nelze beztrestně zveřejňovat, jelikož to opět ohrožuje plánovanou imigraci těchto pologramotů do Evropy, která aby podle evropských vládnoucích politiků nezdegenerovala, potřebuje těmito imigranty obohatit.Ve skutečnosti je tak celá tato soudní tragikomedie krásnou ukázkou lží jdoucích ruku v ruce s nekonečnou tupostí, a je urážkou každé ještě myslící bytosti.

Doba temna a Adam Bartoš před inkvizičním soudem


Jak už jsme tady před nějakou dobou psali, Adam Bartoš byl obviněn z antisemitismu a podněcování k nenávisti, takže se dalo očekávat, že se dříve, nebo později, znovu objeví před inkvizičním soudem.K tomu také před nedávnem došlo a znovu se potvrdilo, že soudy soudí zjevně na objednávku inkvizice a nikoliv na základě prokázaných skutků.

Samozřejmě aby ikviziční soudy nepůsobily příliš nápadně, byli v demokartuře vytvořeni takzvaní znalci na extremismus, kteří podle předem připraveného mustru, vyrábí takzvané posudky.Nejedná se pochopitelně o žádné znalce něčeho, ale o pouhé poskoky, kteří nejspíše připomínají komunistické prokurátory z 50. let minulého století, kteří poslali na popraviště i Miladu Horákovou a kteří pouze papouškují dogmata, podle předem připravených materiálů.Pokud jste tedy někdy viděli části procesu s M. Horákovou, velmi rychle se všimnete, že postup inkvizice v demokratuře, je s postupem komunistické inkvizice téměř totožný.

Pokud se vám snad zdá, že toto srovnání s komunistickými monstrprocesy, je přece jen poněkud přehnané, tak skutečně je, v dnešní demokratuře, vám prozatím trest smrti opravdu nehrozí, zde ovšem včechny rozdíly končí.Přestože tak Bartošův obhájce odmítal přijmout tvrzení o tom, že Bartoš někde psal proti někomu nenávistně, tedy ve snaze někoho prokazatelně poškodit, a žádal tedy citovat případnou pasáž, která by to dokazovala, soud to zamítl.Soudkyně toto zamítnutí odůvodnila doslova, “že je to zřejmé každému průměrně inteligentnímu člověku.”I když přjmeme nic neříkající definici “každý průměrně inteligentní člověk”, bude jistě velmi zajímavé domyslet, kam tento přístup může vést a nespíše i povede a současně jaké má historické konsekvence.

Především je zřejmé, že soudkyně byla Bartošovým nezvykle zarputilým obhájcem zahnána poněkud do rohu, takže ani velmi ohebné paragrafy, jí v situaci aktivní a logické rezistence nebyly moc platné a byla nutná se uchýlit k zoufalému úhybnému manévru, v podobě apelu na jakousi průměrnou inteligenci.To je samozřejmě profláknutý inkviziční pseudoargument, neboli logický klam a tedy “argument” pro hlupáky, na jehož základě, ovšem byly v době inkvizice odsouzeny a poraveny tisíce lidí.To že třeba i 90 % takzvaně průměrně inteligentní populace věří na nesmysly, pochopitelně nic nedokazuje, a spíše je zde na místě otázka, jestli soudkyně vůbec dosahuje oné deklarované průměrné inteligence, či spíše jedná na čísi objednávku.Paní soudkyně nám tak bezděky odhalila karty a současně i notičky, podle kterých má nařízeno odsuzovat.

Tato klamavá praktika pro méně chápavé, či spíše nevzdělané, má tedy prokazatelně původ už v dobách inkvizice, a tato “právní” fosilie z konce středověku, překvapivě znovu ožívá i v dnešním německém pseudoprávním systému, kdy se běžně v případech, kdy nejsou k dispozici žádné důkazy a ani nemohou být, apeluje na “všeobecně známé skutečnosti”, což je obdoba apelu na onu průměrnou inteligenci z Bartošova případu.V postupech invizičních soudů před několika staletími a soudy dnešních evropských demokratur, tak lze najít zjevnou paraelu, jelikož princip “dokazování” viny je naprosto totožný.

Někdy ještě v šestnástém století, pak panovalo všeobecné povědomí, že země je středem vesmíru, minimálně pak sluneční soustavy (Geocentrismus), podobně jako dnes díky vylhané historii panuje všeobecné povědomí, že nacisté fyzicky zlikvidovali 6 000 0000 příslušníků židovského etnika.Toto všeobecné povědoní, nebo-li všobecně známe “skutečnosti”, pak mají stejnou hodnotu, asi jako všeobecně známé “skutečnosti” z přelomu 19. a 20. století, kdy panoval dokonce všeobecný “vědecký” názor, že letadlo težší než vzduch, nikdy nemůže vzlétnout.Za pár let bratři Wrightové, ovšem  toto dogma navzdory těmto všoebecně známým “skutečnostem”, poslali nekompromisně a nenávratně do propadliště dějin, stejně jako to brzo čeká i dogma o šestimilionovém holohoaxu.Odvolávat se tedy na všeobecně známé “skutečnosti”, které jsou ve skutečnosti pouze všeobecně známými dogmaty, je důkazem toho, že soudy v evropských demokraturách nesoudí na základě prokázaných faktů, ale na základě bludů, kterými se demokratuře podařilo indoktrinovat velkou část společnosti.

Demokratura narazila, Facebook odmítl vydat IP adresu kvůli “podněcování k nenávisti”


Případ osmadvacetiletého muže, který měl podle obžaloby šířit údajné rasistické výroky proti Židům a měl tak podle gumových paragrafů vytvořených na objednávku demokraturou, podněcovat nenávist vůči skupině osob, hanobit národ a projevovat sympatie k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, skončil pro demokraturu, alespoň prozatím fiaskem.

Obviněnému muži je pak dáváno za vinu, že poukázal na skutečnost, že nadnárodní korporace ničí svět a že patří Židům.Je ovšem jisté, že pokud by jmenoval například Němce, sotva by toto jeho tvrzení někoho vůbec zaujalo, natož aby se dostalo před soud.Dále pak je viněn, že napsal do internetové diskuze přihlouplou říkačku “Abrakadabra kurník nožka – ať je z Žida Always vložka”.

Přestože všechna tato obvinění za tyto banální a směšné prohřešky, by v případě, že by mu bylo prokázáno jejich autorství, skončily jistojistě odsouzením, nestalo se tak jen díky tomu, že americká sociální síť Facebook, odmítla s evropskou demokraturou, která běžně zneužívá inkviziční paragrafy spolupracovat.I když tedy inkvize o získání IP adresy autora příspěvků žádala, aby ho mohla za spolupráce evropských, už dostatečně zastrašených internetových providerů ztotožnit a následně poslat do kriminálu, na straně Facebooku narazila na odpor.

Nevíme sice, co samotný Facebook k tomuto odmínutí vedlo, ale nebudeme zřejmě daleko od pravdy, pokud budeme předpokládat, že Facebook a vůbec americké firmy, ctí skutečnou svobodu slova a odmítají tak jít na ruku zločinným systémům, které se snaží svobodu slova kriminalizovat.Přestože tedy Facebook, je kvůli zisku ochoten mnohdy mazat na požádání některé problematické příspěvky, v případě ztotožnění autora na žádost cizích restriktivních složek, už dále kolaborovat odmítá.I když rozhodně nelze tento případ paušalizovat, a na Facebook v tomto směru slepě spoléhat, je to přece jen jistý signál, jak funguje svoboda slova v právně civilizovaných USA a jak funguje  inkvizice v právně středověké EU.

Inkvizice rozhodla, Ursula Haverbeck si za popírání holokaustu odsedí 14 měsíců


Pokud snad ještě existovala pro dnes již devětaosmdesátiletou Ursulu Haverbeck nějaká nadějě, že vzhledem k jejímu věku, ji bude nakonec uložený trest vězení za takzvané popírání holokaustu prominut, tak v úterý po rozhodnutí odvolacího soudu v Detmoldu, který ji poslal na 14 měsíců do kriminálu, definitivně zhasla.Soudy soudící v duchu holohoaxového dogmatismu, tak nemají slitování ani s osobami v tomto pokročilém věku, jelikož dogmata ze svého principu, odpadlíky od víry nemohou tolerovat.

Tento výsledek ovšem není ani tak tragédijí pro samotnou odsouzenou, jako spíše pro celou německou justici, která tak jasně odhalila, že v ní nevládne žádné moderní právo, ale naopak ji ovládají dogmatické a inkviziční vlivy, které byly běžné před několika staletími a nemají tak se spravedlností a lidskými právy nic společného.Pokud se pak podíváme na zdůvodnění samotného rozsudku, jedná se pouze o zoufalou tragikomedii. Ponechme nyní stranou, že k odsouzení došlo na základě odlišného názoru na údajnou historickou událost a že v Evropě, která si tak ráda zakládá na lidských právech, lze ještě v 21. století, za “špatný” názor na něco, odsuzovat do kriminálu.

Ursula Haverbeck pak především nebyla odsouzena na základě jakýchkoliv důkazů, které by když už nic jiného prokazovaly, že se mýlí a že její názor je proto chybný.Jelikož však žádné takové důkazy, které by údajný holokaust dokazovaly neexistují a nikdy ani neexistovaly (existují jen fantasmagorická “svědectví”), holohoaxová loby, se už dávno někomu něco dokazovat ani nesnaží a díky demokratuře, kterou ovládá, si vytvořila právní nástroje v podobě velmi ohebných paragrafů, na jejichž základě, lze odsoudit prakticky kohokoliv, kdo se jí něčím znelíbí.

V Německu, tak jako v mnoha jiných evropských demokraturách, pseudoprávní systém disponuje rovněž kouzelným paragrafem “podněcování k nenávisti”, případně německou specialitou “pohrdání mrtvými”.Díky těmto paragrafům, je tak v případě, že jsou proti někomu použity, ze spárů inkviziční justice velmi obtížné vyváznout.Podněcování k nenávisti lze tak snadno použít kdykoliv, kdy se někdo vyjádří kriticky, případně zveřejní pro danou skupinu nepříjemné skutečnosti.Paragraf pohrdání mrtvými je pak ukázkou právní absurdity, jelikož ze své podstaty nutně předpokládá (předpoklad je použit jako argument), že nějací mrtví v daném případě vůbec byli a tvrzením, že nebyli, dochází automaticky k naplnění jeho skutkové podstaty a nutně tedy i k odsouzení.

Těžko tak lze dnes najít v údajně civilizovaných zemích, ještě lepší příklad právní absurdity, či spíše právní inkvizice, než je tento.Přestože se dnes za nepřípustné názory narušující dogmata už nepopravuje, úspěšně se na základě těchto zločinných rozsudků ničí celé lidské existence, jelikož v postupech soudů dnešních, komunistických, či inkvizičních, lze sotva najít nějaký větší rozdíl.

Pozor, nepřítel naslouchá!


To že restriktivní složky demokratury, sledují provoz na internetu a obzvlášť pak na takzvaných sociálních sítích, tedy především na Facebooku (FB) velmi důkladně, není žádná novinka.Demokratura pak má na postihování nepohodlných názorů bohatý arzenál paragrafů (1), (2), které se dají díky své elasticitě vhodně ohýbat a nikdo si tak před nimi nemůže být dostatečně jistý.

A že to není jen nějaké neopodstatněné strašení a že demokratura si nenechá svoje dogmata ani multikulti politiku rozvracet, se potvrdilo právě u nedávného případu některých vyjádření zrovna na FB.Téměř okamžitá reakce mainstreamu tak ukazuje, že na internetu a zvláště na FB, není radno zveřejňovat jakékoliv komentáře pod svým pravým jménem a rovněž se na tento web připojovat pod svou IP adresou, přidělovanou vaším providerem.Nevíme sice jistě, jestli by FB byl ochoten v případě žádosti, s restriktivními složkami někde v Evropě spolupracovat, nicméně se rozhodně toto riziko, nedoporučuje podstupovat.

Platí proto více než kdy dříve v minulosti a nejspíše i do budoucna bude platit zásada, že na weby včetně těch zahraničních, které jsou prolezlé špicly a policejními zvědy, tak jako je právě FB, není radno přistupovat jinak, než prostřednictvím nějaké anonymizační služby.Platí tak zde podobné zásady, jako v případě demokraturou nedávno zavedené cenzury a rozhodně se nelze spoléhat pouze na to, že některá vaše “nevhodná” vyjádření, zůstanou inkvizičními orgány nepovšimnuta, jelikož  špiclování internetové komunikace, je pro demokraturu jedním z primárních cílů a neváhá pro jejich dosažení, vynakládat nemalé prostředky.Pro mainstreamové pisálky, píšící zjevně na objednávku, pak není následně problém, podobně najivního autora takovýchto vyjádření dohledat, a terorizovat ho přímo až v jeho bydlišti.

Právníci demokratury pak velmi pohotově přispěchali s právní kvalifikací tohoto činu a nabídli hned několiv “vhodných”, za tímto účelem vytvořených paragrafů, podle kterých by bylo možno ho postihnout.A těchto gumových paragrafů, kterými demokratura v případě stíhaní nepohodlných názorů disponuje, není zrovna málo.Autor nehodících se příspěvků, tak může být v případě potřeby stíhán za hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a za trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob, nebo omezování jejich práv a svobod.Je tedy zjevné, že tyto paragrafy lze použít všude tam, kde se to zrovna bude hodit, jelikož jejich záběr je téměř neomezený a jsou aplikovatelné prakticky na kohokoliv, jak se mohli nedávno přesvědčit i představitelé Národní demokracie, Bartoš a Zemánek.

Za popírání holohoaxu, holohoaxová turistika


Jelikož bývalý belgický poslanec Laurent Louis, se prohřešil proti takzvanému holokaustu tím, že ho zpochybňoval, byl “potrestán” belgickým soudem tak, že musí v následujících letech, navštívit pět bývalých nacistických koncentrační táborů a sepsat o tom svoje dojmy.A protože zpochybňování svatého holohoaxu, je v mnoha státech Evropy trestné, jelikož dogma, které by jinak kritickému hodnocení nebylo schopno samo odolat, musí být chráněno inkvizičním zákonem, soudy jsou nuceny ho trestat.V tomto případě, ale soudce zřejmě není úplný hlupák, ani zkorumpované hovado, a má i smysl pro humor, takže uložil “trest”, který nutně povede ještě k větším pochybnostem.Soudce belgického soudu, tak pro holohoaxovou loby vykonal současně ukázkovou medvědí službu, protože čím víc se s lejnem maže, tím víc smrdí.

Laurent Louis se kokrétně prohřešil proti svatému holohoaxu tím, že na svém blogu napsal, že „holokaust vymysleli a financovali průkopníci sionismu”, což je snadno prokazatelný fakt, jelikož sionisti o holokaustu 6 000 000 Židů ve svých článcích psali, už počátkem 20. století, kdy si ještě sotva patnáctiletý Adlolf Hitler hrál s ostatními kluky na indiány a údajný organizátor holokaustu Reinhard Heydrich, se v té době právě narodil.Podle profesora politologie Davida Sinardeta, je pak Laurent Louis obecně považován za šaška (do očí bijící ad hominem), nicméně je na rozdíl od pana profesora gramotný a odmítá tak věřit, holohoaxovým blábolům.

Pochopitelně mainstreamová média, pohotově na tento případ naroubovala antisemitismus, protože kdo v demokratuře zpochybňuje holohoaxové pohádky Elieho Wiesela a dalších rádoby očitých svědků, musí jím nutně být, takže tu opět máme staré dobré nálepkování a průhledné logické klamy, bez kterých se holohoaxová agitka samozřejmě neobejde už proto, že díky mnoho desítek let trvající masáži především v televizi, je většina populace na ně vycvičena, jako oni Pavlovovi psi, a spolehlivě tak začne slintat.

Bude tedy zajímavé sledovat, jaké hlášení Laurent Louis z osvětimského památníku a od jinud soudu podá, jelikož se zjevně nejedná o hlupáka a jistě tak ví, že to co se v Osvětimi najivním návštěvníkům předvádí, jako původní materiály a stavby, je ve skutečnosti nakašírováno až po válce a s válečnou realitou nemá nic společného, což na kameru potvrdili jak někteří  průvodci, tak samotný ředitel památníku.Celý areál tábora, ovšem není veřejnosti přístupný, protože některé opravdové dobové reálie, jako třeba plavecký bazén, by mohly idýlku údajně vyhlazovacího tábora, poněkud narušit.