Blíží se doba, kdy bude homosexualita znovu znamenat svinstvo a smrt


Letos to je právě devadesát let, co skotský lékař Alexander Fleming objevil Penicilin a z mnoha chorob, které do té doby znamenaly jistou smrt, se díky jeho objevu během několika málo let stala banální onemocnění.Přestože výroba Penicilinu byla zpočátku ve větším množství problematická a rovněž velmi drahá, navíc ji komplikoval právě probíhající válečný konflikt, během druhé poloviny čtyřicátých a především pak začátkem let padesátých, se už antibiotika začala vítězně šířit do celého světa.

Tento zřejmě největší a nejpřínosnější objev medicíny v její historii, ovlivnil současně radikálně i vnímání mnoha chorob ve společnsoti a to včetně chorob pohlavních.Z kapavky, která byla do té doby závažným onemocněním a dokonce i ze smrtelné syfilis, která byla v době před objevem antibiotik oprávněně přirovnávána k morové ráně, se během krátké doby staly antibiotiky snadno a rychle léčitelné nemoci.Široká veřejnost tak velmi rychle zapoměla na hrůzy, které tyto choroby ještě před nedávnem provázely, což vedlo v tomto směru k nezodpovědnému a lehkovážnému jednání a naivní společenské toleranci.

Jelikož nezodpovědností v sexuálním chování, se vždy vyznačovala především homosexuální komunita a zvláště pak homosexuální muži, antibiotika pro homosexuální komunitu znamenala dar z nebes.Z minulých století pak máme zprávy o tom, že homosexuální komunity byly v té době stejným nebezpečím, stejně jako ve století dvacátém.Pokud tedy ještě ve 30. letech dvacátého století, mluvil už jako president Masaryk o tom, že homosexualita znamená svinstvo a smrt, pouhou dekádu po jeho smrti, bylo smrtelné nebezpečí zhýralého sexuálního života provozovaného obzvláště homosexuály náhle minulostí.Rušení antihomosexuálních zákonů koncem 50. a počátkem 60. let v celé Evropě, tak není zásluhou ani tak nějaké zničehonic se objevivší tolerance pro homosexuální patologickou promiskuitu, ale prostě toho, že smrtelné choroby donedávna masově šířené homosexuály, už pro společnost neznamenaly žádné větší ohrožení a bylo tak možné je velkoryse ignorovat.

Tato homosexuální idýlka trvající více jak půl století, ovšem podle všeho pomalu končí.Poděkovat za to můžeme jak nenažrané farmaloby, která má z prodeje antibiotik předepisovaných zbytečně i na virová onemocnění, či banální choroby významné zisky a samozřejmě především homosexuální komunitě, která díky masivní spotřebě antibiotik, kterou zdravotnické autority cíleně přehlíží a úspěšně tak šíří vůči ATB rezistentní kmeny bakterií i ve zdravotnických zařízeních, kde jsou smrtelnou hrozbou pro všechny pacienty.Počet obětí syfilidy před masovou výrobou Penicilinu se odhaduje na sto milionů lidí, což vzhledem k podílu na šíření této choroby homosexuály bude v případě selhávání ATB při jeho léčbě, znamenat vážné společenské ohrožení a to ještě velkoryse opomíjíme lví podíl homosexuálů na šíření HIV.

Advertisements

Navzdory epidemii HIV mezi homosexuály, mainstream i politici podporují pořádání homosexuálních pochodů hrdosti


Vzhledem k tomu, že počet HIV nakžených v poslední době nebývale roste, jsou i mainstreamové zdroje nucené přiznat, kdo je hlavním původcem šíření této choroby.A tak se z těchto zdrojů nyní můžeme dovědět, že se jedná především o muže, mající sex s jinými muži, což je vzhledem k tomu, že mainstream dělá homosexuálním jedincům pravidelně reklamu, docela bizarní situace a je zřejmé, že na tento stav může být někdo se zdravým rozumem jen sotva hrdý.

stopPro ty kteří si dokáží obstarat informace i z nezávilých zdrojů, to není samozřejmě nic nového, nicméně pro širokou veřejnost to bude jisté překvapení, jelikož mainstream do nedávna tuto skutečnost příliš nezmiňoval, ba přímo ji tajil.Nevíme sice, co je hlavní příčinou této změny, nejpíše to ale bude nebývalá míra nárustu tohoto onemocnění v této rizikové skupině, takže to již nelze ignorovat.A tak jak se v článku na iDnes píše, v České republice se virem HIV za první tři čtvrtletí letošního roku nakazilo 244 lidí, což je zhruba o třetinu víc než loni za stejné období.Z celkového počtu zaznamenaných HIV pozitivních od roku 1985, tvoří 85 procent právě muži, kteří mají sex s muži.

Je tedy zřejmé, že homosexuální a bisexuální  kontakty, jsou v drtivé většině případů příčinou šíření HIV.Jediným způsobem, jak ho omezit pak je, omezit tyto sexuální styky mezi muži a to ideálně tak, že budou postaveny mimo zákon, jelikož jakákoliv osvěta a apel na zodpovědné chování, ani za více jak 30 let situaci nezlepšil, naopak situace se znatelně zhoršuje a je evidentní, že tito jedinci se chovají naprosto bezohledně, čímž ohrožují na zdraví, i heterosexuální majoritní populaci.

To že pak nejde jen o nějakou místní anomálii dokazuje i situace z Ruska, kde počet nakažených HIV zaznamenal v posledních letech také významný nárust a jen loni bylo ohlášeno 100 000 nových případů, přičemž skutečný počet nakažených, bude mnohem vyšší.Blízká budoucnost nám pak ukáže, jestli bude mainstream dále pokračovat v reklamě na homosexuální pochod hrdosti i v této tristní situaci, kdy tato deviantní homosexuální hrdost, kterou podporují z nějakého důvodu i někteří čelní politici, bez nadsázky ohrožuje celou společnost.

Zdravotnický deník: k 75,9 % případů přenosu HIV dochází při sexu mezi muži


Přestože na webu Zdravotnického deníku (ZD), lze mnohdy najít neobjektivní články, které si nezadají s reklamní masáží, kterou šíří především závislý a zkorumpovaný mainstream, v tomto případě nelze jinak, než ZD ocenit za jeho otevřenost v zveřejňování statistik, které mainstream systematicky tají a otřesnou homosexuální realitu líčí pro veřejnost na růžovo.

hivKdyž jsme tak narazili na webu ZD na článek pojednávající o šíření sexuálně přenosných infekcí v Česku, byli jsme vzhledem k zavedené praxi v masmédiích, notně skeptičtí a očekávali jsme, že o podílu na šíření těchto chorob homosexuálními a bisexuálními muži, nepadne opět ani slovo, a že se zase vše hodí na údajně promiskuitní heterosexuály.Autorka článku Ludmila Hamplová, nás ovšem tentokrát mile překvapila, když narozdíl od mainstreamové žumpy, která dělá homosexuální loby pouze reklamu a předvádí s vydatnou podporou státního aparátu homosexualitu jako něco naprosto přirozeného, uvedla statistická data, která odráží nepěknou realitu.A jak psal Orwell, v době všeobecné lži, je říkat pravdu hrdinským činem.

V článku se tak čtenář jako málokde může dovědět, že muži mající sex s muži, se v Evropě podílí na šíření HIV v 42,3 % případů, v Česku je to pak astronomických více než 70 %.Podle údajů Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS za rok 2015, k 75,9 % případů přenosu HIV tak došlo při pohlavním styku mezi muži.Autorka sice uvádí, že oba partneři nutně nemuseli být homosexuální, což je fakt, nicmémě bisexuálové patří do stejné, čí spíše ještě nebezpečnější kategorie, protože potom chorobu, kterou se nakazí při styku s homosexuálem, přenáší často na heterosexuální partnerky, u nichž je oproti homosexuálům, promiskuita naprosto zanedbatelná.Dále se zde jedná o skupinu často orientací heterosexuálních homosexuálních prostitutů, kteří ovšem existují jen z důvodu morbidní homosexuální promiskuity.Skutečnost, že homosexuální muži, mají často i nehomosexuální partnery, tak odhaluje hrůzné pozadí homosexuální reality, jelikož jejich deviací je ohrožena významně i heterosexuální majorita.

Dále skutečnost, že homosexuálních mužů je ve společnosti pouze zanedbatelné procento, vzhledem k jejich naprosto dominantnímu podílu na šíření sexuálně přenosných chorob, především pak HIV jasně naznačuje, že počet jejich partnerů dosahuje běžně několik desítek až stovek.Tato otřesná realita, ovšem nebrání mainstreamovým sluníčkovým lžimédím, aby homosexuály žijící tímto odporným a především pro zdravou společnost nebezpečným životní stylem propagovala a dělala z nich oběti heterosexuální většiny, přičemž obětí nejsou homosexuálové, ale naopak heterosexuální většina, která je tímto jejich chováním, bez nadsázky terorizována.Jelikož pak lze úspěšně pochybovat, že mainstreamovým presstitutům nejsou tyto skutečnsoti známy, je na místě otázka, komu prospívá skrývání této reality a kdo za těmito snahami stojí, když se vytváří dokonce i zákony, které chrání devianty, namísto zdravé společnosti, která je těmito individui přímo na zdraví ohrožována.

Demokratura si nenechá prohomosexuální propagandu rozvracet


Kauza poslankyně sociální demokracie Pavlíny Nytrové, je ukázkovým příkladem toho, jak se demokratura vypořádá s každým, kdo si dovolí veřejně vyslovit tabuizované skutečnosti, které narušují demokraturou šířená dogmata.

LGBT-Stop

Poslankyně Nytrová si tak dovolila ve svém projevu prohlásit, že homosexuálové budou mít snahu praktikovat sex s dětmi, což už se dávno děje, jsou rizikovým faktorem z hlediska šíření chorob a že se u nich mnohem častěji vyskytuje drogová závislost a mentální poruchy.

Studie provedené mezi muži majícími sex s jimými muži (MSM), a zveřejměné i na US vládních webech, jako je Národní institut zdraví, však jasně prokazují, že tito homosexuální muží, mají oproti mužům heterosexuálním, výrazně vyšší výskyt mentálních poruch jako depresí, sklonů k sebevražednému jednání, sklon k zneužívání drog a alkoholu.Výskyt se v této skupině pohyboval mezi 44 a 56 procenty.Podobné výsledky, jako ve studi provedené na homosexuálních mužích v Jihoafrické republice, byly dosaženy i ve studii na stejné skupině v Kambodži, která došla dále k závěru, že riziko HIV je u nich o polovinu vyšší, než v případě heterosexuálů a pravděppdobnost nízké kvality života je vyšší rovnou téměř 10x.

Další studie z USA, které jsou každému s přístupem na internet volně dostupné například na vládním US webu cdc.gov, došly k závěru, že z kontrolní skupiny více než 8000 MSM, mělo 54% nechráněný sex s mužským partnerem a 25% s náhodným partnerem.V těchto souvislostech nepřekvapí, že více jak polovina všech HIV pozitivních v USA, je ze skupiny homosexuálních mužů, přičemž jejich zastoupení v populaci je pouze několik málo procent.Podobná situace ve skupině MSM je i v Číně.Zatímco v roce 2007 tam připadlo HIV pozitivních na skupinu MSM 12%, v roce 2009 to už bylo více jak 33% a podle amerického vládního centra pro biotechnologie, se jedná o HIV epidemii.

Pokud se jedná o zneužívání dětí,  studie zabývající se dětskou pornogtafií zjistila, že počet obětí pedofilních  homosexuálů, tedy chlapců, je mnohonásobně vyšší, podle psychologa Eugena Abela minimálně 5x, než počet obětí pedofilních heterosexuálů, tedy dívek, vzhledem k tomu, že homosexuálové mají v populaci pouze asi dvou, až tříprocentní zastoupení.

Poslankyně Nytrová, však byla mainstreamovými závislými  médii ve službách homoloby za to, že pouze konstatovala fakta, která jsou dostupná v mnoha studijích a výzkumech, nařčena z předsudků a tato média tak ukázala, komu slouží a v  čím zájmu tyto lži šíří, a že zájmen jejich a vládnoucích politiků, je především prosazovat zájmy deviantů, na úkor zdravé společnosti.

Americkou armádu ohrožují homosexuální útoky


V roce 2012 se mainstreamová média rozplývala nad skutečností, že v americké armádě bylo zrušeno pravidlo, podle kterého  homosexuálové  dvacet let nemohli v armádě sloužit.Přestože armáda zakazovala dotazovat se na sexuální orientaci, ten kdo se k homosexualitě přihlásil, musel z ní být propuštěn.Z těchto důvodů služba v americké armádě mnoho těchto jedinců nepřitahovala.Přestože se někteří velitelé už tehdy oprávněně obávali problémů, které může tato změna přinést, žádné se prý podle oficiálních míst neobjevily.Statistiky obětí  sexuálních útoků  v americké armádě z roku 2014, tedy tři roky po zrušení zákazu služby pro homosexuály, ale vypovídají o něčem naprosto opačném.

lgbt.army

Přestože nárust zaznamenaly i počty útoků na ženy v americké armádě, k mnohem vyššímu nárustu došlo v případě útoků na muže.Zatímco tedy v letech 2008-11, se počty mužů, kteří se stali obětí sexuálních útoků v americké armádě držely zhruba na stejné úrovni, a v roce 2010 zaznamenaly dokonce mírný pokles, v roce 2011, tedy v roce zrušení restrikcí pro homosexuály, a i v roce následujícím, se tento sestupný trend zastavil a jejich počty začaly opět znatelně stoupat.V roce 2013 pak počet těchto útoků na muže raketově vzrostl oproti roku 2012 o 100% a v roce 2014 se oproti roku 2013 opět téměř zdvojnásobil.

Nicméně tyto počty ze statistik, budou sotva odpovídat zcela realitě, a velmi pravděpodobně budou ještě vyšší, jelikož studie prokázaly, že pouze jedna z pěti žen a dokonce pouze jen jeden z patnácti mužů, tyto sexuální útoky nahlásí.To pak platí především v případě homosexuálních útoků na heterosexuální muže, kdy napadení muži z pochopitelných důvodů mají obavy tyto případy napadení nahlásit, aby neztratili autoritu, či nebyli sami považováni za homosexuály.

A že se nejedná o žádný banální problém, potvrdil v roce 2014 i dnes už bývalý americký ministr obrany Chuck Hagel, když prohlásil:

“Sexuální útoky ohrožují životy a blaho jak žen, tak i mužů, kteří slouží naší zemi v uniformě.Ničí pouto důvěry a jistoty, která leží v srdci  našich ozbrojených sil.”

Armádní  justiční systém pak odsoudí jen asi 7% všech nahlášených případů sexuálních útoků, což je jedna z příčin, proč více jak 80% případů není vůbec nahlášeno.Případy mužů kteří utrpěli psychické trauma z sexuálního útoku, jsou pak dvakrát častější, než případy traumat způsobených bojem.Podle Pentagonu, je 38 vojáků, sexuálně napadeno každý den.Znásilnění mezi muži v Obamově armádě, tak má charakter epidemie.Podle Elaine Donnelly z centra pro vojenskou připravenost, počty sexuálních útoků mezi muži v armádě začaly růst už v roce 1993, kdy kongres zrušil zákaz pro homosexuály a nahradilo ho pravidlo “don’t ask, don’t tell,”, které nakonec bylo také odstraněno prezidentem Obamou, čímž byl homosexuálům umožněn volný vstup mezi členy armády.

Jak už bylo zmíněno, tento tristní stav si uvědomují i mnohé státní autority, nicměné opatření, která by tento stav změnila, tedy opětovné omezení vstupu homosexuálů do americké armády, která platila dvacet let, nejsou zatím na obzoru.Tato omezení pro vstup homosexuálů do US armády měla tedy zjevně svůj důvod a jejich zrušení ze dne na den, vedlo prokazatelně k dnešnímu katastrofálnímu stavu, který paradoxně ohrožuje morálku americké armády mnohem více, než vnější nepřítel.Sluníčková masmédia pak namísto toho, aby na tento homosexuální mor poukazovala, naopak šíří homosexuální propagandu a ministr obrany Leon Panetta nařídil, aby se červen oslavoval jako “měsíc hrdosti gayů”.Nejsme si ovšem jisti, jestli je co oslavovat a že homosexuální excesy mezi vojáky v americké armádě, jsou právě to, na co by měla být tato armáda hrdá.

Proč je potřeba paragraf chránící homosexuály


Jak informoval web ceska-justice.cz, dochází k novelizaci již stávajících gumových paragrafů, podle kterých  bude možné nyní trestat podněcování k nenávisti mimo jiné i k homosexuálům, včetně hanobení takovýchto jedinců.Co si představit pod pojmem hanobení, se pochopitelně z jejich definice nedovíte, jinak by tyto zákony ztratily onu vzácnou vlastnost univerzality, díky které se dají použít proti všem.Tato novelizace je pak zjevně čistě účelová, protože na ochranu homosexuálů, jako konečně kohokoliv jiného, dávno existuje § 184 – pomluva, podle kterého lze postihnout každého “kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu”.

LGBT-Stop

Zde je ovšem právě problém pro demokraturu v tom, že údaj musí být nepravdivý, takže je pro potřebu likvidace nepohodlných osob na základě šíření pravdivých, ale pro demokraturu nepřípustných informací nepoužitelný.Pomluva pak rovněž nelze použít v případě, kdy jsou tato fakta uváděna v souvislosti s větším počtem osob, ale pouze v případě osoby jediné.V normální společnosti je samozřejmě ochrana každého jednotlivce naprosto dostatečná, ovšem v demokratuře je potřeba dostatečně gumový paragraf i pro ochranu skupin.Že pak tyto paragrafy nebudou  sloužit k ochraně žádného jednotlivce, ale naopak k jeho pronásledování je nabíledni.

Na úvod nebude na škodu se seznámit s tím, jak homosexualitu prezentuje stávající establishment a jím řízená sluníčková media.Homosexualita byla vnímána během dějin různě.V některých obdobích byla tolerována, v jiných zase pronásledována.V obdobích rozmachu sexuálně nakažlivých chorob – zvláště syfilis, byli pochopitelně  homosexuálové a především skupiny jako MSM (muži mající sex s muži) vnímáni pro jejich časté střídání partnerů negativně, což se projevilo v náladách celé společnosti.Sluníčková media pochopitelně neopomenou nikdy v této souvislosti zmínit Hitlera a Mussolliniho, jako odstrašující příklady těch, kteří podporovali protihomosexuální zákony.Zákony stavící homosexuální praktiky mimo zákon, platily ovšem v prakticky celé Evropě a konkrétně v Československu až do 60. let dvacátého století.Dokonce i vzor dnešní demokracie T. G. Masaryk, se k homosexualitě vyjadřoval velmi nekompromisně a současně nelichotivě, ještě v době, kdy už zastával prezidentský úřad.Pro Masaryka tak byla homosexualita synonymem “svinstva a smrti” a milosti v případech deliktů homosexuelních zásadně neuděloval, ač v jiných případech, nebyl na udělování milostí skoupý.Pochopitelně tyto Masarykovy názory, které se nijak nelišily od názorů Hitlera a Mussolliniho, dnes demokratura důkladně tají, zatímco v případě Hilsneriády, ji dovolávat se Masarykovy autority už nesmrdí.

V druhé polovině 20. století, začaly zákony postihující homosexuální jednání ve většině rozvinutých zemí mizet.Nebylo to ani tak tím, že by se chování homosexuální menšiny nějak změnilo, ale v důsledku vymizení epidemií sexuálních chorob, díky rozšíření antibiotik.Přestože se počet nakažených syfilidou ve skupině MSM i v tomto století zvyšuje, není to celospolečenský problém, jako na počátku století dvacátého, kdy lidé v této době žijící, oprávněně vnímali homosexualitu, jako svinstvo a smrt, jak psal konečně i Masaryk.A tak ještě v 50. letech 20. století, byla homosexualita v prvním vydání Diagnostické a statistického manuálu duševních poruch (DSM), zařazena mezi sociopatické poruchy a v druhém vydání z roku 1968 mezi sexuální deviace.V roce 1992, už však nezařadila Světová zdravotnická organizace homosexualitu do nové, 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí.Podle současného názoru Americké asociace psychologů, je homosexualita normální a pozitivní varianta sexuální orientace.Jak vidno, názory “odborných” kruhů na homosexualitu se během pár desetiletí významně změnily, nicméně DSM je notoricky známo tím, že obsahuje množství tendenčních diagnoz, takže brát ho jako nějaký seriozní vědecký zdroj, lze jen s těží a dále tedy budeme zkoumat, co je podle asociace psychologů, na homosexualitě tak normální a především pozitivní.

V rámci objektivity, je ovšem ještě nutno, věnovat menší pozornost tomu, jak jsou establishmentem a sluníčkovými masmedii vnímáni odpůrci homosexuality, a co je vlastně podle oficiálně zastávané legendy, k odpírání těchto tendencí vede.Odpůrci homosexuality, jsou v drtivé většině případů, označováni jako homofobní, což je pro každého, kdo má minimálně elementární vzdělání, zjevný nesmysl, jelikož homofobie, by měl být strach ze stejného a nemá tedy s nějakou sexuální orientací nic společného.To paradoxně tyto antihomofobní zdroje uznávají, je pak ovšem otázkou, proč tento termín stále používají a jediným vysvětlením, proč používat termín, o kterém vím, že nedává žádný smysl a ani vlastně oficiálně neexistuje je, zblbnout nemyslící masy a vytvořit tak nálepku, pro onálepkování těch, kteří si dovolí homosexuální jedince kritizovat.

Homofobie je tedy podle oficiálních zdrojů termín, kterým se označuje strach z osob s homosexuální orientací, odpor nebo apriorní nedůvěra k nim, nebo jejich diskriminace.Berme to samozřejmě jako tendeční sluníčkovou definici, jelikož mnohým, přesto že jsou homosexuální jedinci odporní pro svůj stejně často odporný životní styl, těžko k nim budou cítit nenávist, nebo budou mít snahu je nějak diskriminovat – pokud se ovšem nenakazí HIV z krve nějakého MSM, který krev daroval.Tyto postoje jsou pak často označovány jako iracionální, což je zjevná snaha, aby veřejnost odpůrce homosexuality vnímala jako psychicky choré jedince.Provozovat homosexuální praktiky je přece v demokratuře přirozené a pozitivní a kdo tento názor nesdílí, bude sám označen za nemocného.Ale dost suchopárné teorie a pokročíme rovnou k faktům, která se z hlásných trub demokratury nikdy nedozvíte a která bude možné brzo zveřejnit, pouze s hrozbou inkvizice v zádech.

Aby jsme tedy fantasmagorická, nebo spíše lživá tvrzení zdrojů, které má demokratura v současnosti v EU pod palcem, uvedli na pravou míru, bude třeba pouze odcitovat statistická zjištění a to pochopitelně z relevantních zdrojů.Těmito zdroji tedy budou US vládní weby a také přímo web thedccenter.org, což je stránka LGBT Community (zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby).

Pokud si nyní nechcete zkazit iluze o někerých svých známých, či dokonce příbuzných, tak dál raději nečtěte, je to opravdu jen pro silnější žaludky.

Thedccenter.org, což je web LGBT Community, uvádí následující skutečnosti:

MSM (muži mající sex s muži) tvoří velkou část jedinců, kteří byli HIV pozitivní ve Washingtonu v roce 2008.16,513 lidí v DC žilo s virem HIV, a 40% (6722) bylo MSM.

Více než 40% MSM nepoužilo kondom v poslední době když měli sex.

Dvě třetiny jedinců MSM  skupiny mělo partnera, kterého označilo jako náhodného.

Pokud to ještě někomu nestačí, tak zde jsou fakta dokonce přímo od cdc.gov, což je US vládní instituce.Jedná se o vládní studii z roku 2006 a jelikož je dosti obsáhlá, zmíníme zde skromně jen několik údajů, zbytek si případný laskavý zájemce jistě rád dohledá u samotného zdroje v odkaze.Tato zpráva shrnuje data získaná u 8,175 MSM.

Přibližně 1,1 milionu osob ve Spojených státech žije infikováno virem lidské imunodeficience (HIV). Více než polovina nakažených jsou muži, kteří mají sex s muži (MSM).

Nechráněný anální styk s mužským partnerem uvedlo 54% účastníků.

37% uvedlo, že mělo nechráněný anální sex s hlavním mužským partnerem.

25% uvedlo, že mělo nechráněný anální sex s příležitostným mužským partnerem.

Neinjekční užívání drog v průběhu posledních 12 měsíců uvedlo 46% účastníků.

Konkrétně 38% užilo marihuanu, kokain 18%, 13% patentky (dusitan amyl) a 11% extázi.

Dvě procenta účastníků přiznalo injekční užívání drog  posledních 12 měsících.90% bylo testováno na HIV během svého života, 62% bylo testováno během posledních 12 měsíců, 35% byl testován na syfilis v posledních 12 měsících a 18 % se podílelo na behaviorální intervenci HIV.

MSM se ve Spojených státech i nadále podílí na sexuálitě a užívání drog, které zvyšují riziko infekce HIV.Ačkoli mnoho MSM bylo testováno na HIV infekci, mnozí neprodělali očkování na hepatitidu, nebo testování na syfilis.

Z nových případů nákazy virem HIV v roce 2006, přibližně 53% byli muži, kteří mají sex s muži (MSM)

Jelikož pak životní styl homosexuálů je velmi rizikový a je velká pravděpodobnost, že jsou tito jedinci nakaženi nějakou chorobou, či jsou přímo HIV pozitivní, zdravotnické instituce i FDA, významně omezují možnost těchto jedinců darovat krev.To je vzhledem k údajně vědeckému závěru, americké psychologické společnosti, že je homosexuální orientace normální a především pozitivní, poměrně zvláštní rozhodnutí.Je tedy jasné, že tady lžou “odborníci” z psychiatrické společnosti a nebo lže ta krev.

Ještě v roce 2015 tak FDA doporučovala, aby MSM skupina byla doživotně vyloučena z možnosti darovat krev a toto omezení bylo následně sníženo na jeden rok bez styku mezi muži.Vzhledem k tomu, že FDA ještě před rokem pro jistotu doporučovala u MSM skupiny doživotní zákaz dárcovství krve, který platil více jak třicet let, jde o poměrně výrazný obrat a lze s úspěchem pochybovat, že je tato radikální změna, podložena opravdu pouze vědeckými argumenty a že zde nehrály roli i jiné vlivy.

Canadian Blood Services pak umožní darovat krev jedincům ze skupiny MSM jen v případě, pokud neměli sexuální styk s mužem minimálně pět let.Dříve platilo, že muži kteří měli styk s mužem od roku 1977, nebyli vůbec způsobilí darovat krev.Je tedy z této rozdílnosti zjevné, že to s těmi vědeckými důkazy nebude tak žhavé, když kanadské a americké zdravotnické instituce, se v této “bezpečné” lhůtě liší rovnou pětinásobně.

Pokud to tedy shrnem, muži, kteří mají sexuální styk s jinými muži, mají významný podíl na šíření HIV.Je tedy zjevné, že přesto, že se nejedená díky významným zásahům zdravotních orgánů o epidemii, homosexuální praktiky mezi muži, jsou stejně jako před více než sto lety v případě syfilidy, nemalým nebezpečím pro společnost.Z nějakých důvodů, se ovšem státní instituce pokouší tyto skutečnosti tutlat a veškeré náklady na léčbu těchto individuí a preventivní opatření, jdou na úkor poplatníků z jejich daní.Evropské demokratury, v kterých je situace sotva lepší (oficiální veřejně dostupné statistiky neexistují), pak dokonce zavádí zákony, které budou trestat ty, kteří si dovolí na chování těchto z velké části nakažených homosexuálů, úmyslně šířících smrtelné choroby (1), (2), (3), poukázat.Nenechte se ovšem zmást nějakými fakty, podle asociace psychologů, je homosexuální chování, především veskrze pozitivní.Je zde pochopitelně otázkou, pozitivní pro koho a jaké cíle.Pro zdraví společnosti ale sotva.