Adolf Hitler – zakladatel židovského státu


Pokud by jme měli jmenovat jednoho jediného člověka, který se nejvíc zasloužil o vznik moderního židovského státu, musel by to být jedině vůdce Třetí říše.Bez jeho a německé pomoci, by Izrael sotva vznikl, a pokud ano, jistě by k tomu nedošlo tak brzy a současně relativně snadno.Tuto významnou část historie, mainstreamová média pochopitelně ignorují, protože se jim nehodí do jejich vybájeného výkladu dějin, první poloviny 20. století.Zatímco o jiných událostech té doby, které se svým rozsahem a významem nemohou s nacisticko – sionistickou spoluprací vůbec rovnat, byly popsány tuny papíru a odvysílány desítky hodin v televizi, o Haavara dohodě, najdete v mainstreamových zdrojích sotva zmínku.

haavaraKdyž v březnu 1933, vyhlásil židovský kongres válku německému lidu, což znamenalo bojkot veškerého německého zboží, musel Hitler tuto vážnou situaci řešit.Německá vláda v čele s Hitlerem se tak rozhodla, že bude nápomocná  světovému sionistickému hnutí, v založení sionistické entity v britské mandátní Palestině.V srpnu 1933  Hitler souhlasil s Chaimem Arlosoforrovem ze Světové sionistické organizace, aby desetitisícům německých Židů, byla umožněna migrace i s jejich bohatstvím, do Brity spravované arabské Palestiny.Reinhard Heydrich v oficiálním časopise SS Das Schwarze Korps tehdy napsal:

“Nemusí být tak daleko doba, kdy bude Palestina opět moci přijmout své syny, kteří byli ztraceni  po více než tisíc let.Naše vřelá přání, spolu s oficiálním přáním dobré vůle, jdou s nimi”

A jak dnes víme, Heydrichův odhad se ukázal být překvapivě reálný, a především díky národně socialistické pomoci, se židovský sen o vlastním státu v Palestině, stal během pouhých patnácti let realitou.Nebýt pak války, za kterou nesou odpovědnost západní mocnosti, Izrael mohl být založen ještě mnohem dříve.

Ekonomická spolupráce mezi národně socialistickým režimem a sionisty, začala už v roce 1933.Byly založeny dvě společnosti, “Haavara Company” v Tel Avivu a “Paltreu”, v Berlíně.Mechanismus operace byl následující: Židé, kteří chtěli emigrovat uložili minimálně 1000 liber šterlinků ve Wasserman bance v Berlíně nebo v bance Warburg v Hamburku.Díky této částce  židovští exportéři mohli  koupit německé zboží pro Palestinu, a zaplatit příslušnou částku v palestinských librách na Haavara účet u Anglo-palestinské Banky v Tel Avivu. Když přistěhovalec přijel do Palestiny, obdržel ekvivalent částky, která byla uložena v Německu.Několik budoucích izraelských premiérů se zúčastnilo “Haavara” podniku, včetně Ben Guriona, Moshe Sharreta, Goldy Meir (která poskytovala podporu z New Yorku), a Levi Eshkola, který byl zástupcem v Berlíně.

Operace byla výhodná pro obě strany: Nacisté se tak zbavili blokády (sionisti byli schopni prodat německé zboží dokonce i v Británii); vzhledem k tomu, že sionisté byli schopni ovládat “selektivní”, přistěhovalectví, které bylo žádoucí, mohli emigrovat jen zámožní, jejichž kapitál poskytoval finanční prostředky potřebné pro rozvoj sionistické kolonizace v Palestině.V souladu s cíli Sionismu,  bylo důležité získat židovský kapitál z Německa, který by umožnil rozvoj jejich podniku.Tato politika spolupráce trvala až do roku 1941, jinými slovy, osm let po Hitlerově vzestupu k moci, kdy v důsledku britských válečných operací musela být židovská emigrace do Palestiny zastavena.Přestože návrhy na spolupráci s nacistickým režimem přicházely z sionistické strany ještě i během 40. let, žádná konstruktivní spolupráce již nebyla navázána.

haavDne 5. září 1939, dva dny po anglo-francouzském vyhlášení války Německu, Chaim Weizmann, předseda Židovské světové organizace, napsal britskému premiérovi Neville Chamberlainovi a ve svém dopise, prohlásil: “My Židé jsme na straně Velké Británie, a budeme bojovat za demokracii.” Dodal, že  židovští představitelé jsou připraveni podepsat okamžitou dohodu, která umožní používání všech  zdrojů, mužů, techniky, materiální pomoci. Tento dopis byl vytištěný v “The Jewish Chronicle” z 8. září 1939; a byl skutečným vyhlášením války Německu, ze strany židovského národa.

Ve světle těchto faktů pak působí některá tvrzení oficiální historiografie absurdně, nebo přímo komicky.Například příběh o Nicholasu Wintonovi, který měl zachránit před koncentračním táborem asi 600 židovských dětí, zatímco Hitler posílal německé Židy do Palestiny už od roku 1933 rovnou po desetitisících i s jejich majetky a tato emigrace pak musela být přerušena jenom proto, že Wintonova Británie začala židovské emigraci do Palestiny bránit a následně vyhlásila válku Německu.Od roku 1933, po celá třicátá léta, bylo židovským emigrantům umožněno na základě dohody se sionisty, svůj majetek přemístit do Palestiny.Nebýt válkychtivých západních mocností, transfer jak židovských emigrantů, tak jejich majetku do Palestiny, mohl pokračovat nerušeně dál.Britům ovšem nešlo o to, ochránit Židy před nějakým nebezpečím které jim snad mělo hrozit, Britům šlo o zničení Německa, jak Churchill několikrát prohlásil.Kdyby jim o ně šlo, nevyhlásili by Německu válku a nechali by tak židovskou emigraci do Palestiny dále pokračovat.Británie tak byla největším nepřítelem sionismu až do roku 1948, kdy svoje snahy zamezit budování židovského státu v Palestině definitivně vzdala.

Celkově tak díky Hitlerovi bylo umožněno do Palestiny vycestovat více než 60 000 německým Židům a vyvézt více než 100 milionů dolarů jejich majetku.Tito emigranti a jejich kapitál, který byl německými nacisty uvolněn, se tak stali základem v budování budoucího státu Izrael.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s