Tetanus je choroba, podobně jako obrna, neštovice, nebo záškrt, kterou farmaloby miluje, protože ji zajišťuje horentní příjmy díky tomu, že z ní má velká část populace strach, který je neustále očkovací agitkou posilován.Je pravdou, že pokud se u člověka tetanus rozvine, tak může být i smrtelný a má dosti nepříjemný průběh.Na druhou stranu je dnes pravděpodobnost, že se do takového stavu dostanete prakticky nulová a především není důkaz o tom, že by vás očkování, které je ze zákona povinné, vůbec ochránilo.
Tetanus vyvolává infekce způsobená bakterií Clostridium tetani.Jde o bakterii přirozeně přítomnou všude kolem nás – v půdě, ve střevech zvířat i lidí, ve výkalech apod.Infekce samotná je nebezpečná až tím, že tato bakterie produkuje velmi silný jed – neurotoxin tetanospasmin.Tetanus je rizikem ovšem pouze u hlubokých a dlouho neléčených ran, při přístupu vzduchu není bakterie schopna produkovat neurotoxin.U povrchových ran a vůbec ran krvácejících, je riziko tetanu prakticky nulové, přesto se při každém otevřeném zranění aplikuje tetanovka.
Výskyt tetanu začal prudce klesat už s ústupem zemědělství, jelikož hlavním rizikem je právě hnůj a nebo exktrementy koní a podobných zvířat.Představa, že se dnes nakazíte tetanem ve městě bez koní je naprosto absurdní.Tento vývoj potvrzuje graf ústupu úmrtí na tetanus v Německu – vyznačená část značí zahájení plošného očkování, které opět jako u jiných chorob, nemělo na již dlouho před tím započatý ústup žádný pozitivní vliv, ba spíše naopak.Svého času známý německý chirurg profesor Hackethal o očkování proti tetanu řekl: „Porušoval jsem minimálně po dobu 30 let obecná doporučení očkovat každé otevřené zranění proti tetanu, a to i v době, kdy jsem byl ještě řadovým lékařem.Pacienti očkování téměř nikdy nechtěli, když jsem je seznámil se svými pochybnostmi.Není mi znám ani jediný případ tetanu!”
Pokud se pak podíváme ještě hlouběji do historie, rovnou před éru antibiotik, která pravděpodobnost přežití i u vážných případů tetanu významně zvyšují, tak například za první světové války se u 500 000 zranění vyskytl tetanus zhruba v 70 případech, to v situaci, kdy se všude používali koně, takže vojenské prostory musely být zdroji tetanu přímo zamořené. Zdroje uvádí jeho incidenci v této době neovlivněné očkováním, ani antibiotiky na 13,4 : 100 000.Za druhé světové války poklesla na 0,44 : 100 000, a i když se tehdy už částečně očkovalo, tento ústup má na svědomí spíše radikální omezení zdrojů tetanu, díky masivní motorizaci všech armád.Běžná civilní zranění se ovšem nedají srovnat se zraněními válečnými, která byla co do rozsahu, znečištění a omezené válečné zdravotní péči mnohem závažnější.Dostupné zdroje tak uvádí z přelomu 18. a 19. století 12–14 případů na 1 000 000 osob za rok s 50% úmrtností, to v době s omezenou lékařskou péčí a bez antibiotik.
Z dnešního pohledu, je tak možné riziko tetanu u ran hlubokých, které si necháte bez ošetření pěkně zhnisat, ovšem jen v případě, že ke zranění došlo někde, kde se dá výskyt tetanu předpokládat, tedy při práci v zemědělství, kde se někdy hnojí hnojem, nebo přímo na farmě zvířat.I kdyby tedy někdo nechal takovou hlubokou ránu mnoho dní až týdnů s tetanem hnisat, vzhledem k dostupnosti antibiotik a další pokročilé léčbě, je pochybné, že by to pro něj mělo fatální následky, zvláště když už před dvěma sty lety, byla úmrtnost v takových případech pouze padesátiprocentní.
Riziko u vakcinace proti tetanu pak není ani vzhledem k jeho výskytu před stovkami let zrovna zanedbatelné.Oficiální zdroje pak závažné zdravotní komplikace včetně úmrtí související s podáním vakcín (zejména u malých dětí) uvádí s incidencí 1 : 200 000 – 1 : 300 000, přičemž tyto zdroje je nutné brát s velkou rezervou.Nicméně je jasné, že riziko tetanu je oproti riziku vakcinace, i kdyby byla vakcína účinná, naprosto zanedbatelné.Plošné očkování proti tetanu je tak naprostý nesmysl a přínos má stejně jako i jiná očkování, pouze pro zisky farmafirem.
makrofag - zde je povoleno beztrestně pochybovat 