Nacistické mýdlo z lidského tuku jako největší hoax historie

Přestože megahoax, který ještě do nedávna patřil v rámci holohoaxové propagandy ke klíčovým “důkazům” holokaustu byl definitivně odhalen jako sprostý podvod a mnozí historici, dokonce představitelé muzea holokaustu Yad Vashem uznali, že šlo o výmysl holohoaxových “svědků”, stále jěště mnohé mainstreamové weby tuto protiněmeckou vylhanou propagandu nepřímo šíří.A i když jsme se zde už tomuto hoaxu holohoaxové loby okrajově věnovali, nebude na škodu připomenout i další podstatné “detaily”.

Historie tohoto sprostého monsterpodvodu má původ už v období světové války z let 1914-18, kdy se spojenci snažili legendou o výrobě mýdla z tuku mrtvých, poškodit tehdy císařské Německo.Přestože se brzy prokázalo, že jde o naprostý nesmysl, život tohoto hoaxu tímto neskončil a znovu byl reinkarnován v období druhé světové války, kdy byli Němci opět obviněni, že vyrábí mýdlo a další prostředky z tuku mrtvých, tentokrát údajně z tuku mrtvých Židů.Pro holohoaxovou loby je mimochodem vůbec příznačné, že si vybírá pravidelně hoaxy s prošlou záruční lhůtou, což se týká i samotné legendy holokaustu, která rovněž pochází už z počátku 20. století.

Aby ovšem nedošlo k mýlce, že šlo o nějaký běžný hoax, který šířili neinformovaní jedinci, je třeba připomenout, že se o jeho šíření zasloužily především významné osobnosti, které musely vědět, že se jedná v lepším případě o nespolehlivou informaci, pro níž neexistují žádné důkazy.A tak Stephen S. Wise, hlava Světového židovského kongresu a Amerického židovského kongresu za války, v roce 1942 obvinil Němce, že jsou těla Židů zpracovávána k výrobě důležitých válečných komodit.Roněž Simon Wiesenthal tento hoax systematicky šířil a vyšperkoval jej navíc bizarními historkami, podle nichž byly krabice s mýdlem označeným písmeny RIF (údajně „čistý židovský tuk“), určeny SS a že vůbec Němci a jejich ženy s velkou radostí používali toto mýdlo, když v každém kousku mýdla viděli Žida, který do něj byl kouzelně umístěn, a bylo tak zabráněno, aby vyrostl druhý Freud, Ehrlich nebo Einstein.

Případ Wiesenthala je pak ukázkovým příkladem toho, jak je holohoaxová legenda prolezlá podvody a manipulacemi.Přestože je dnes legenda o mýdle i holokaustovými historiky zamítnuta, Wieseanthal, který prokazatelně vědomě lhal, když šířil tento hoax a ještě jej morbidně “vylepšoval”, aby co nejvíce poškodil Němce, je stále mainstreamem propagován jako někdo kdo odhaloval zločiny nacismu.Wiesenthal ovšem než nějaký onen údajný zločin odhalil, musel si ho napřed vymyslet.Wiesenthal je tak dále oslavovám, přestože to byl prokazatelně obyčejný podvodník, který žil s dehonestace Německa a založil si na ní celoživotní výnosný byznys.Přestože tedy Wiesenthalovy “zločiny nacismu” jsou dnes odhaleny jako vycucané z prstu, potopit Wiesenthala se příliš nehodí, jelikož je stále významnou částí holohoaxové propagandy.

Rovněž velké množství takzvaných historiků dlouhá desetiletí tento hoax pomáhalo šířit.Například válečný propagandista Ilja Ehrenburg napsal ve svých poválečných pamětech: Držel jsem ve své ruce kostku mýdla opředenou legendou o „čistém židovském mýdle“, vyrobeném z těl lidí, kteří byli popraveni.Historik William L. Shirer ji pak rovněž šířil ve svém nejlépe prodávaném díle Vzestup a pád třetí říše.Tomuto hoaxu se neubránily ani školní učebnice a tak učebnice pro kanadské střední školy poučuje studenty, že Němci „vařili“ těla svých židovských obětí pro výrobu mýdla a mnozí si ještě dnes jistě vzpomenou, jak jim paní učiteka přednášela o tom, jak Němci vyráběli z tuku Židů mýdlo.

Přestože se jednalo o sprostou lživou a sytematickou propagandu, jejímž cílem bylo ještě i dlouho po válce poškodit Německo, jednoznačně nejhorším příkladem, kdy byl tento vyčpělý hoax zneužit, bylo jeho oficiální potvrzení Norimberským tribunálem.Soudci tohoto tribinálu, který jak je dnes už prokázáno, byl vytvořen jako nástroj, jak poškodit Německo a především zatajit fakta, tak naprosto bez problému akceptovali všemožné bláboly “svědků” včetně hoaxu o mýdle z lidského tuku.V tomto případě se pak jasně potvrzuje, že tribunál cíleně přijímal nesmysly o kterých musel vědět, že se jedná o podvod.Mýdla totiž byla zřetelně označena písmeny RIF, což se tendenčně překládalo jako čistý židovský tuk (Rein jüdisches Fett), přestože se písmeno “I” neshodovalo.Ve skutečnosti zkratka znamenala Reichsstelle für Industrielle Fettversorgung, tedy organizaci pro distribuci mýdla a mycích prostředků.Norimberský tribunál se tak sám usvědčuje z podvodu, jelikož měl k dispozici překladatele se znalostí němčiny, takže jeho soudcům muselo být jasné, že zkratka neznamená čistý židovský tuk, ale něco naprosto jiného.

Mýtus o mýdle z židovského tuku se holohoaxové loby paradoxně začal rozpadat už pár let po válce, kdy německé soudy odmítaly soudit jedince obviněné z jeho výroby, i když ani ne tak z touhy po spravedlnosti, ale hlavně proto, aby se neztrapnily (každému Němci bylo jasné že RIF není označení pro Rein jüdisches Fett) a obviněné tak potichu osvobozovaly.Tento trapný hoax postupně začali odmítat i holokaustoví historici, jako britká historička židovského původu Deborah Lipstad a nebo židovská historička Gitta Sereny.Lipstad pak jednoduše přepsala historii, když potvrdila, že je skutečností, že nacisté nikdy nepoužívali těla Židů, nebo kohokoli jiného, k výrobě mýdla.Definitivně pak této hloupé legendě zlomily vaz expertízy DNA, podle kterých mýdlo žádný lidský tuk neobsahovalo a neobsahovalo dokonce vůbec žádný tuk, jelikož se jednalo o levnou válečnou náhražku.

Nakonec byla legenda o mýdle z Židů odmítnuta dokonce i židovským muzeem holokaustu Yad Vashem, které tak rovněž bezděky přiznalo, že se jedná o výmysl svědků.Yad Vashem ovšem už nevysvětlil, jak je možné, že jinak údajně věrohodní svědci holokaustu, jejichž jiné výpovědi jsou přijímány naprosto vážně a nekriticky, jen zrovna v případě onoho mýdla lhali, jako když Rudé právo tiskne.Je tak zřejmé, že přiznáním lží o mýdle, nelze “svědky” holokaustu označit jinak, než jako patologické lháře a pokud pak někdo jiný jejich “svědectví” dále šíří, stává se také bezskrupulozním lhářem.

U soudů zabývajících se čímkoliv jiným než holohoaxem, by takoví svědci byli okamžitě prohlášení za nevěrohodné a odmítnuti a ještě by je čekal postih za křivé svědectí.V případě holohoaxových procesů, jsou ovšem tito svědci bez problému akceptováni, jelikož se holohoaxová legenda bez těchto lhářů sotva může obejít, bez nich by z ní totiž, už vůbec nic nezbylo.