Nedávný masakr v zábavním centru nedaleko od Moskvy, který nepřežilo 140 osob, se svým průběhem velmi podobal masakru na filozofické fakultě v Praze, při kterém zůstalo 15 mrtvých, a mají tak společných hned několik rysů, přestože se západní rádoby demokracie, snaží vůči Rusku ve všech směrech vymezovat.
Nedávný masakr v zábavním centru nedaleko od Moskvy, který nepřežilo 140 osob, se svým průběhem velmi podobal masakru na filozofické fakultě v Praze, při kterém zůstaly desítky zraněných a mrtvých, a mají tak společných hned několik rysů, přestože se západní rádoby demokracie, snaží Rusko označovat za diktaturu.
V Rusku nemělo jít údajně o akci civilisty, ale Islámského státu, což sice může být realitou, nicméně je častou praxí, že se údajnými akcemi těžko uchopitelného Islámského státu, s oblibou maskují operace pod falešnou vlajkou.Ať tak či tak, obě tyto akce měly společných hned několik znaků, což vzhledem k velmi podobným podmínkám panujících v obou státech, zase tak moc nepřekvapuje.
V Rusku podobně jako v mnoha státech eurosojuzu, platí především přísná omezení držení zbraní občany, a stejně jako v eurosojuzu, ruská oficiální místa zastávají názor, že k ochraně občanů jsou určeny výhradně ozbrojené složky, což je samozřejmě úplný nesmysl a pseudoargument pro hlupáky, protože policie vás nikdy neochrání, s důrazem na slůvko NIKDY a ani k tomu není určena.V ideálním případě, to když bude mít policie služebnu hned za rohem, se možná dočkáte nějaké pomoci v řádu minut, během kterých je snadné vyprázdnit hned několik zásobníků a i když útočník použije pouze chladné zbraně, i tak rozhodují o životě a smrti, řádově pouhé sekundy.
Jediná možnost je tak spolehnout se na obranu vlastní zbraní, což se pochopitelně diktaturám nehodí do krámu a jak už psal Orwell, diktatura se rozpozná nejlépe podle toho, jak přistupuje k volnému držní zbraní občany.I když v některých zemích eurosojuzu, lze zbraně sice občany držet, podmínky držení jsou velmi přísné a stále se zpřísňují, k čemuž demokratury zneužívají právě podobné situace, přičemž logickým krokem by měl být pravý opak, tedy opatření, díky kterým, by se občané mohli lépe útočníkovi ubránit.Jak v Rusku, tak v eurosojuzu je ale zjevná snaha, své občany co nejvíce odzbrojit, což je rysem každé diktatury.
Oba masakry mají společné také to, jak pohotově, tedy spíše nepohotově, policie zareagovala.V obou případech šlo o dlouhé minuty, v Rusku rovnou desítky minut, než se policie na místo střelby vůbec dostavila.Po celou tuto dobu, se útočníci volně a bez jakéhokoliv odporu pohybovali po objektu a masakrovali všechny okolo právě díky tomu, že se je podařilo státní politikou zcela odzbrojit a jak v Praze, tak v Moskvě, žádná z desítek osob, neměla u sebe ani jednu zbraň.Přitom by stačilo, aby pouze každý desátý byl ozbrojený a situace by se pro útočníky stala velmi rychle neudržitelná, což dokazují podobné případy z USA.
Když už konečně policie, která má podle doktríny platné jak v Rusku, tak v ČR, jako jediná právo chránit občany, dorazila s mnohaminutovým zpožděním na místo střelby, její zásah působil dosti zmateně a ještě dlouhé minuty trvalo, než se jí podařilo útočníka zneškodnit, v Rusku se pak dokonce podařilo útočníkům uniknout a podezřelí byli zadržení až po dlouhých hodinách na útěku.Namísto toho, aby se policejní složky za tyto spackané akce, v důsledku kterých zůstaly desítky mrtvých omluvily, jak v ČR, tak v Rusku, si tuto blamáž naopak pochvalovaly s pseudoargumentem, že kdyby nezasáhly, mrtvých mohlo být ještě víc, čímž se dá omluvit jakékoliv fiasko.
Vlastně tím ale otevřeně přiznávají, že jsou v tomto směru prakticky k ničemu a i ozbrojená žena v domácnosti, by se uměla útočníkům ubránit mnohem efektivněji.Jako bonus tyto masakry ukazují, což se mainstreamové zdroje ze všech sil snaží utajit, že výsledkem protizbraňové politiky není vyšší bezpečnost, ale naopak hromady mrtvol.To je ovšem ta daň, kterou platíte za luxus života v diktatuře.A jak kdysi prohlásil Thomas Jefferson, kdo je ochoten obětovat svobodu za příslib bezpečí, nebude mít ani svobodu, ani bezpečí.
Západní demokratury, se tak mohou třeba stavět na hlavu, ale právě tyto případy nekompromisně odhalují, že mají k Rusku, které tak s chutí kritizují blíže, než by se mohlo zdát a čím dál více, se svými restriktivními politikami vůči občanům, k Rusku přibližují.
makrofag - zde je povoleno beztrestně pochybovat 