Rusko dnes vyzbrojuje vlastní opuštěnou technikou nepřítele stejně, jako v roce 1941

Přestože mainstreamové zdroje s oblibou poukazují na všemožné pochybné rádoby analogie dnešního konfliktu v Ukrajině, s konfliktem světovým ve 40. letech dvacátého století, pokud se jim to hodí do jejich přihlouplé propagandy, v případě odevzdávání ruské opuštěné nepoškozené techniky nepříteli, jsme se překvapivě žádné analogie nedočkali.

Analogie jsou v drtivé většině silně zavádějící a pokud nekulhají alespoň na jednu nohu, tak jsou rovnou na obě chromé a proto se tak stávají oblíbeným nástrojem každé manipulativní propagandy, mířící na ty méně bystřejší posluchače.Pokud se totiž dvě jinak nesouvisející události v jednom parametru, který je co nejvíce zdůrazněn, mohou naprosto shodovat, ve všech ostatních, se ovšem mohou naprosto rozcházet, což bývá téměř pravidlem.Proto je zneužívají pouze demagogové a zdroje, které mají za cíl svoje konzumenty manipulovat.V případě zanechávání ruské techniky na bojišti nepříteli, jsme se ovšem žádného srovnání s událostmi před osmdesáti lety z nějakého důvodu nedočkali a mainstream v tomto směru tajuplně mlčí.

Faktem je, že v tomto případě ani tak nejde o analogii, tedy jakousi podobnost v některých rysech, ale téměř identické chování ruské armády dnes, tak i před 80 lety, především tedy v roce 1941, v prvních měsících konfliktu, který ruská propaganda bombasticky označuje za velkou vlasteneckou válku.O to pikantnější je, že tyto prakticky identické události, jsou naprosto ignorovány a mainstream se tváří, jako by zde žádná ani vzdálená podobnost neexistovala.Je samozřejmě jasné, že mainstream musí dezinformovat podle daných notiček a na události, které jim odporují, nemůže poukazovat, takže se západní infrormační zdroje v případě tabuizovaných událostí v období kolem 22. června 41 chovají naprosto stejně, jako bolševická a dnešní ruská propaganda.

Jak tedy informují zpravodajské služby, Rusko je v současnosti největším dodavatelem těžkých zbraní pro Ukrajinu, kdy Ukrajina získává celé stovky kusů většinou nepoškozené a bojeschopné, Rusy opuštěné techniky, což je téměř identická situace, jako v roce 1941, tehdy ovšem počty těžké opuštěné techniky dosahovaly rovnou tisíců a u lehkých pěchotních zbraní se jednalo dokonce o miliony.Oficiální ruská historiografie, aby zamaskovala fakt, že se u západní hranice nacházela obrovská množství techniky, která pak byla během několika týdnů nepochopitelně ztracena, aniž by se často vůbec zapojila do bojů, nakonec vymyslela legendu, podle které, měly všechny tyto zbraně poruchu a proto prý byly opuštěny.Bohužel se sami bolševici usvědčují z toho, že tyto zbraně byly v drtivé většině plně funkčí a přesto byly opuštěny a tak předány nepříteli, který je pohotově zařazoval do svých divizí, protože prakticky bez vyjímky byly lepší kvality než to, čím sami Němci v té době disponovali.

Pokud se pak na tuto situaci podíváme podrobněji, jak informoval sovětský náčelník automibilní a tankové správy generál A. Mastěrkov, z 12 700 tanků nacházejících se v pěti západních vojenských okruzích, bylo 82% plně bojeschopných.Z tohoto počtu, bylo do první dekády července roku 1941, 11 700 tanků ztraceno, takže je jasné, že byly v drtivé většině opuštěny bez boje, aniž by měly údajnou poruchu.Z sovětských materiálů pak lze vyčíst zajímavou skutečnost, která potvrzuje, že tyto tanky do bojů prakticky nezasáhly, protože v nejlépe vybavené 8. tankové divizi, bylo ztraceno i 13 těžkých tanků KV a 54 středních T-34, zatímco lehkých T- 26 a T- 28 4x méně.Vzhledem k tomu, že jak T-34, tak především těžké KV byly s tehdejší německou výzbrojí prakticky nedotknutelné, neexistuje jiné vysvětlení, než že byly prostě posádkami opuštěny a přenechány nepříteli.Bolševická agitka o vlastenecké válce, má sice ještě jednu krycí legendu, která mluví o tom, že spousta tanků prý uvízla v neprostupném terénu, je pak ale otázkou, jak je možné, že německé lehké tanky s úzkými pásy, tímto terénem bez problémů prošly.

Oproti dnešní situaci v Ukrajině, kdy obě strany pokud pomineme ruskou početní převahu, disponují podobnými tanky, v roce 1941 byla naprosto jiná situace a sovětské tanky neměly konkurenci, takže tyto sovětské ztráty jsou o to více pozoruhodné.Německá armáda byla na počátku tažení po 22. červnu vyzbrojena vlastně pouze asi 2 000 tanky, zbývající 1 000 byly sice také podle vojenské terminologie tanky, ale vyzbrojené pouze 20 mm kanonem, který kdyby neměly, tak se taky nic nestalo, protože nemohly žádný ruský tank ani náhodou ohrozit a mohly být použity maximálně proti pěchotě.To i sovětská obrněná auta, kterých měli sověti hodně přes 3 000 na tom byla mnohem lépe a disponovala rovnou 45 mm kanonem.Ani nejrozšířenější protitankový německý kanon, nemohl sovětské tanky vážně ohrozit, protože i ty nejslabší, které sice měly slabší pancíř, disponovaly minimálně 45 mm kanonem, takže se německé zbraně nedostaly na účinný dostřel.Sovětské tanky taky měly velkou výhodu ve vznětovém naftovém motoru, a jejich nádrže byly mnohem méně náchylnější k explozi.Díky slabšímu pancéřování byly taky mnohem rychlejší a v terénu nesrovnatelně obratnější.

Rozdíl mezi německým 37 mm a sovětským 45 mm kanonem se nemusí zdát významný, reálně byl ale sovětský 45 mm granát 3x těžší, obsahoval tedy mnohem větší nálož, přičemž rychlost byla podobná a způsoboval tak významně větší škody.To se ale bavíme jen o těch nejslabších sovětských kanonech, sověti disponovali i 50 mm a už tehdy 76 mm kanony, kterými byly vyzbrojeny tanky KV a také T – 34.I nejslabší 45 mm sovětský kanon, byl ale schopen prorazit na 1 000 m 35 mm pancíř a na 500 m dokonce 43 mm pancíř – většina německých tanků měla max 30 mm, což znamenalo, že pro tyto tanky nebylo bezpečné se k němu na tyto vzdálenosti přibližovat, což rovněž znamenalo, že je nebyly schopny s jejich 37 mm kanonem prakticky ohrozit.Němci dokázali dostat tanky s vysokorychlostními 75 mm a následně likvidačními 88 mm kanony předělanými z flaku na frontu až o dva roky později v roce 1943, tedy když už válka vstupovala do své poslední třetiny.Vyjímkou byly v roce 41 krátké 75 mm kanony, které ale nebyly zdalela tak účinné a bylo jimi vybaveno jen několik stovek tanků.

Pokud pomineme bolševické bláboly o tom, že se všechny sovětské tanky náhle porouchaly, seriozní historici dodnes nedokázali jednoznačně prokázat, proč byly tisíce nejen tanků, ale i protitankových zbraní opuštěny, aniž by zasáhly do boje.Protože pokud by se tak stalo, německá vojska, by měla sotva šanci k většímu postupu.Roli jistě hrál fakt, že se bolševici připravovali na útok a jejich armády byly německým průlomem zaskočeny, ale ani to nebyl důvod tisíce zbraní, které poskytovaly jasnou výhodu nad protivníkem opustit.Otázkou tak je, jestli dnes v ruské armádě nepanují stejné nálady, které v ní panovaly i před 80 lety.V každém případě je nutné tyto události roku 41 tajit, protože boří legendu o tom, že špičkově vyzbrojené Německo, zákeřně přepadlo s masivní přesilou zaostalý Sovětský svaz.