Obrna je hned po neštovicích a záškrtu, zřejmě nejoblíbenější choroba, kterou farmaloby zneužívá pro prezentaci údajné efektivity očkování.Bohužel ani v jejím případě, nemělo masivní očkování proti obrně prokazatelný pozitivní vliv na to, že obrna v rozvinutých zemích prakticky vymizela.
Na rozdíl jak od neštovic, tak záškrtu i dalších chorob, o kterých existují zvláště v Německu údaje o výskytu i úmrtnosti leckdy až do 19. století, v případě obrny, existují tyto údaje až v období po druhé světové válce.Je to jistě způsobeno tím, že dříve neexistovala diagnostická metoda, která by rozpoznání obrny umožnila a obrnou tak ještě v poválečných letech byly často označovány i stavy, které jí nebyly.Obrna rovněž není zdaleka takový zabiják, jak se všeobecně díky masáži farmaloby míní a vážnější symptomy jsou u ní vzácností, přičemž 95% nákaz obrnou bývá zcela bezpříznakových.Vzhledem k špatné poválečné životní situaci, se ovšem začaly objevovat relativně časté případy obrny, i když vzhledem k tehdejší pochybné metodice diagnostiky, je jisté, že velká část těchto případů, obrnou nikdy nebyla a že dočasnou paralýzu, či jiné obrně podobné symptomy, způsobily zcela jiné příčiny.Bylo nicméně rozhodnuto zahájit masové očkování nově vyvinutými vakcínami a byla rovněž zavedena pokročilá metodika diagnostiky obrny.
Zatímco tedy před zahájením očkování, se za obrnu označovaly prakticky všechny případy, i jen částečné a dočasné paralýzy, po jeho zahájení byla diagnostika mnohem zpřísněna a za obrnu byly považovány jen případy trvalého, nebo dlouhodobého ochrnutí.Před rokem 1955 se tak v USA za paralytické polio považovalo v souladě s kritérii WHO, když pacient zaznamenal paralýzu trvající alespoň 24 hodin a nemusela se objevit rezidualní paralýza.Po změně kritérií, diagnózu paralytické polio dostalo jen takové onemocnění, kde paralýza trvala 30 – 60 dní a prokázala se reziduální paralýza při dvou vyšetřeních, a to 10 – 20 a 50 – 70 dní od začátku onemocnění.Dále se před rokem 1955, diagnóza stanovovala pouze na základě klinických příznaků, po roce 1955, už diagnóza vyžadovala laboratorní potvrzení.Jen v důsledku této změny diagnostických kritérií, se tak musel výskyt diagnostikované obrny logicky snížit řádově – i stonásobné snížení by neudivilo, bez ohledu na další faktory.Velká část případů, která byla před rokem 1955 považována za obrnu, jí tak ve skutečnosti nebyla.
Zavedení masových očkovacích kampaní v Německu, mělo ovšem neblahý efekt a úmrtnost na obrnu se navzdory masové vakcinaci zvyšovala.Jak tedy dokládají údaje Spolkového statistického úřadu ve Wiesbadenu (graf), v roce 1954 zavedení očkovací látky Virelon, způsobilo následný vzestup úmrtnosti.Ukončení aplikace Virelonu roku 1955 (kvůli častým komplikacím v USA), poté vedlo k poklesu úmrtnosti.V roce 1958 opětovné masové očkování Virelonem, následně opět vzestup úmrtnosti asi do roku 1960, potom následuje výrazný pokles úmrtnosti.V roce 1961 zavedené perorální očkování už úmrtnost nezvýšilo, nicméně sestupnou křivku částečně zploštilo a rozkolísalo, po jeho ukončení následoval opět pokles.
Podobné fiasko zažila vakcinace proti obrně i ve třetím světě, kde se i bez očkovacích kampaní, projevila sestupná tendence výskytu, tak jako tomu bylo i v SRN u všech infekčních onemocnění.V chudých, nevyvinutých zemích, které zaostávají v hygienicko – technických oblastech a s nízkou sociální a ekonomickou úrovní obyvatelstva, se sice stále více očkuje, ale stále znovu se objevují zprávy o dalších epidemiích.Tak například v sešitě 36 Německého lékařského časopisu (das Deutsche Arzteblatt) ze 7. 9. 1989 píše Dr. Giert v článku „Děti pod vládou aparteidu” o infekčních onemocněních v Jižní Africe.Můžeme se zde dočíst, že v Gasankulu vypukla v roce 1982 epidemie poliomyelitidy, nehledě na to, že 61% dvouletých dětí mělo za sebou „kompletní očkování”.Nehledě na očkování 200 000 dětí vypukla v Natalu a Kwa Zulu v r. 1988 rovněž epidemie poliomyelitidy.30 % dětí zemřelých v nemocnicích mělo „kompletní očkování” a 30 % „nekompletní”.
Co se týká Evropy, výskytů obrny ve Spolkové republice nadále ubývalo a ubývalo jich i v dalších zemích Evropy a to jak v zemích s povinným očkováním (tehdejší NDR), tak v zemích s nepřímým nátlakem co se týče očkování (SRN), stejně jako v zemích, kde je očkování zcela dobrovolné (Skandinávie), i jako v zemích, kde se očkování proti poliomyelitidě provádí pouze málo (Anglie).Pokud tedy dlouhodobě ubývalo případů obrny prakticky stejně ve všech těchto zemích, navzdory naprosto rozdílné úrovni vakcinace (kolektivní imunity), je to jen dalším důkazem, že výskyt obrny neovlivňovala vakcinace, ale naprosto jiné faktory, tedy především stav životní úrovně.
makrofag - zde je povoleno beztrestně pochybovat 