Za popírání holohoaxu, holohoaxová turistika

Jelikož bývalý belgický poslanec Laurent Louis, se prohřešil proti takzvanému holokaustu tím, že ho zpochybňoval, byl “potrestán” belgickým soudem tak, že musí v následujících letech, navštívit pět bývalých nacistických koncentrační táborů a sepsat o tom svoje dojmy.A protože zpochybňování svatého holohoaxu, je v mnoha státech Evropy trestné, jelikož dogma, které by jinak kritickému hodnocení nebylo schopno samo odolat, musí být chráněno inkvizičním zákonem, soudy jsou nuceny ho trestat.V tomto případě, ale soudce zřejmě není úplný hlupák, ani zkorumpované hovado, a má i smysl pro humor, takže uložil “trest”, který nutně povede ještě k větším pochybnostem.Soudce belgického soudu, tak pro holohoaxovou loby vykonal současně ukázkovou medvědí službu, protože čím víc se s lejnem maže, tím víc smrdí.

Laurent Louis se kokrétně prohřešil proti svatému holohoaxu tím, že na svém blogu napsal, že „holokaust vymysleli a financovali průkopníci sionismu”, což je snadno prokazatelný fakt, jelikož sionisti o holokaustu 6 000 000 Židů ve svých článcích psali, už počátkem 20. století, kdy si ještě sotva patnáctiletý Adlolf Hitler hrál s ostatními kluky na indiány a údajný organizátor holokaustu Reinhard Heydrich, se v té době právě narodil.Podle profesora politologie Davida Sinardeta, je pak Laurent Louis obecně považován za šaška (do očí bijící ad hominem), nicméně je na rozdíl od pana profesora gramotný a odmítá tak věřit, holohoaxovým blábolům.

Pochopitelně mainstreamová média, pohotově na tento případ naroubovala antisemitismus, protože kdo v demokratuře zpochybňuje holohoaxové pohádky Elieho Wiesela a dalších rádoby očitých svědků, musí jím nutně být, takže tu opět máme staré dobré nálepkování a průhledné logické klamy, bez kterých se holohoaxová agitka samozřejmě neobejde už proto, že díky mnoho desítek let trvající masáži především v televizi, je většina populace na ně vycvičena, jako oni Pavlovovi psi, a spolehlivě tak začne slintat.

Bude tedy zajímavé sledovat, jaké hlášení Laurent Louis z osvětimského památníku a od jinud soudu podá, jelikož se zjevně nejedná o hlupáka a jistě tak ví, že to co se v Osvětimi najivním návštěvníkům předvádí, jako původní materiály a stavby, je ve skutečnosti nakašírováno až po válce a s válečnou realitou nemá nic společného, což na kameru potvrdili jak někteří  průvodci, tak samotný ředitel památníku.Celý areál tábora, ovšem není veřejnosti přístupný, protože některé opravdové dobové reálie, jako třeba plavecký bazén, by mohly idýlku údajně vyhlazovacího tábora, poněkud narušit.

Advertisements

Po úspěchu AfD ve volbách, mainstream opět vymývá mozky

Mainstream ve službách demokratury opět předvádí, že žádný prostředek mu není cizí, pokud vládnoucí nomenklatuře v čele s Angelou Merkel, začíná téct do bot.A tak po úspěchu Alternativy pro Německo (AfD), která po významném zisku hlasů oproti posledním volbám, skončila nyní jako třetí, zatímco favoriti oslabili, přichází čas pro mainstreamové plátky, aby se pomocí manipulací a lží, pokusily vzestup AfD zastavit, nebo alespoň zpomalit a snaží se tak AfD v očích potenciálních voličů poškodit.

A tak podle Frankfurter Rundschau, je  prý německý Spolkový sněm v nebezpečí, jelikož v něm nyní bude mít prostor národovecká agenda a spiklenecké teorie.Nevíme tedy, co má Frankfurter Rundschau proti národovectví, tedy proti vlastenectví, když národovcem byl například i František Palacký, nebo na Slovensku Ludovít Štůr.Frankfurter Rundschau a Angela Merkel, kterou německý mainstreamový tisk zhusta protežuje, by ale asi raději ve spolkovém sněmu, namísto vlastenecké německé agendy, uvítali agendu islamistů a dalších pologramotných a incestem silně zasažených skupin, se středověkými manýry (1), (2). (3), které jsou pro evropskou kulturu mimořádně nebezpečné, a které by Evropu spolehlivě rozložily, tak jak to dokázaly, už ve svých zemích původu.

Co se pak týká jakýchsi spikleneckých teorií, je to zase jen stará ohraná písnička, kdy se prostřednictvím “nálepek”, mainstream snaží nehodící se politické subjekty, v očích veřejnosti dehonestovat.Tyto údajné spiklenecké teorie, jak je prezentuje německý mainstream, pak ve skutečnosti nejsou žádné teorie a už vůbec ne spiklenecké, nýbrž fakta, která si snadno každý může dohledat ve statistikách samotných státních institucí, jak mnoha států EU, tak USA, kde mají s barevnými etniky dlouhodobé a neblahé zkušenosti.A tak je pak jasné, že například nezaměstnanost barevných, je oproti bílé evropské, stejně tak americké majoritě více než dvojnásobná, což je pozoruhodná shoda.Řeči o tom, že tito přivandrovalci prý zachrání evropský pracovní trh, lze tak bez přehánění označit, pouze za fantaskní a především lživou propagandu vládnoucích proimigračních stran.

Rovněž násilná kriminalita barevných, včetně hispánců v USA (1), (2), (3), tak i přivandrovalých barevných etnik ve státech EU je násobně vyšší, než kriminalita bílé populace, což dokládají nejen policejní statistiky.Neevropští migranti, mají dominantní zastoupení i v případech domácího násilí a násilí na dětech, což dokládají statistiky z Norska, kde se na těchto činech migranti podílí, téměř z 90%.V norském vězení Ullersmo, tak bylo v roce 2014, 30% vězňů imigrantského původu a v roce 2016, to už bylo dokonce 50%.Opět se tedy nejedná o žádné údajné spiklenecké teorie, jak se nám snaží namluvit oficiální zdroje.Tato fakta, ovšem mainstreamová žumpa, označuje jako nenávistnou, otevřeně rasistickou a islamofobní rétoriku.Je zde tedy jasně patrná snaha, prostřednictvím lží ohlupovat německé voliče, aby mohl dál nerušeně pokračovat import primitivů do Evropy, což je v současnosti, a má být zjevně i v budoucnosti, primárním cílem vládnoucích evropských struktur.

Jak vládní instituce nafukují kriminalitu bílé majority

Jelikož v oblasti informování o diametrálně rozdílném podílu na násilné kriminalitě vzhledem k rasám, se v mainstreamových sdělovacích prostředcích nic nezměnilo a je zde stále primární zájem fakta o  kriminalitě neevropských ras tajit, musíme se proto obrátit zase přímo na policejní zdroje.Ty však hovoří jasně a z policejních statistik je evidentní, že černošská i hispánská kriminalita dosahuje stále oproti bílé populaci násobně vyšších hodnot, přestože to z celkových statistik, které jsou cíleně některými vládními  institucemi manipulovány, nemusí být patrné.

Statistiky kriminality neevropských ras, jsou tak nadále vzhledem k bílé populaci stále katastrofální, ve všech násilných oblastech kriminality.Zatímco tak v případě incidentů se střelnou zbraní, je v případě bělošské populace podíl prakticky bezvýznamný, v případě černošské  je dominantní a v případě hispánské (mexické) významný, navzdory jejich minoritnímu zastoupení v tamní populaci.

Rovněž v případě kriminality spáchané pod vlivem drog, mají černoši a hispánci násobně vyšší podíl než bílá populace s 32% zastoupením, tedy více jak trojnásobný, a to opět pomíjíme jejich minoritní podíl v celkové populaci.Stejná situace je v oblasti krádeží, kde opět dominuje černošká a hispánská popupace a podíl bělochů na této kriminalitě je několikanásobně nižší.Černošská populace, pak překonává v kriminalitě významně i populaci hispánců, kterých žije v NY 29%, proti pouhým 22% populace černošské.Navzdory tomu, že podíl černošké populace oproti hispánské v NY v porovnání s rokem 2010 mírně klesl, zatímco podíl hispánské stoupl, na snížení  černošské trestné činnosti, se to paradoxně nijak neprojevilo.

Přestože pak podíl na kriminalitě mají i hispánci většinou mexického původu několikanásobně vyšší, než bílá populace, některé vládní americké instituce, se snaží jejich podíl na ní maskovat a zahrnují je do kategorie “white”.Zatímco tedy NYPD jasně uvádí, že podíl hispánců na kriminalitě je oproti bílým  extrémně vysoký, a například podíl na zatčených za znásilnění měli hispánci v roce 2014 45.8 %,  vládní úřad pro vězěňství tuto skutečnost ignoruje a podle jeho statistik, se žádní hispánci v červenci 2017 v amerických věznicích nenacházeli a jedná se tak o zjevnou manipulaci, s cílem idealizovat hispánskou menšinu a současně kriminalizovat bílou majoritu.Ve skutečnosti v roce 2016, bylo z federálních vězňů, téměř 30% právě hispánců.Stejně tak FBI ve svých statistikách hispánce jako rasu ignoruje, přestože policejní zdroje dokládají jejich významný podíl, především na násilné kriminalitě, takže i katastrofální podíl vězněných černochů, pak po této “mírné” úpravě, vypadá vzhledem k bílé většině v celkových statistikách, které často přebírají mainstreamové zdroje, o dost příznívěji.Ve skutečnosti se ovšem jedná o významné zkreslení a existuje tak už i v samotných USA zjevná snaha, malovat kriminalitu barevných na růžovo.

Těžko pak může překvapovat ve světle těchto faktů, přístup prezidenta Trumpa, který se snaží neblahý vliv těchto etnik na americkou společnost, co možná nejvíce omezením imigrace eliminovat.Masmédia včetně těch amerických, se ovšem usilovně snaží, tyto jeho snahy sabotovat a jejich “argumenty” pochopitelně nejsou policejní statisttiky, ale jen  lži a zmanipulované statistiky některých federálních úřadů.Pro evropské země je pak kriminalita těchto barevných etnik v USA posledním varováním, jelikož realita amerických velkoměst, je více než výmluvná.

Stát chce zpřísnit pravidla očkování, navzdory jeho prokazatelné neúčinnosti

Ministerstvo zdravotnictví plánuje změnit způsob očkování proti infekčním nemocem tak, že by děti vakcínu proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, musely dostat nejpozději do osmnástého měsíce věku.V současnosti tato hranice není určena a rodiče  tak mohou očkování odložit, aniž by jim za to hrozil jakýkoliv postih.To se má ovšem do budoucna změnit a kdo nenechá svoje dítě maximálně do roku a půl MMR vakcínou naočkovat, bude se vystavovat trestnímu stíhání.

Tato iniciativa je ovšem notně pochybná, jelikož paradoxně i ombudsmanka, jejíž náplní práce je občany chránit, má v tomto případě úpravy očkovacího zákona pochybnosti, jelikož podle ní, neexistují žádná statistická data, která by tuto úpravu odůvodnila.Pochybnosti k této změně vyslovil dokonce i ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové Jiří Beran, podle kterého, by se mělo postupovat opačně, tedy stanovit věk do kterého by očkování mělo být dokončeno, nikoliv věk v kterém by mělo být započato.Dále také poukazuje na to, že posunutí očkování kamkoliv za třetí rok věku je velmi žádoucí, protože po tomto věku je imunitní systém dítěte dostatečně vyvinut.V tomto se shoduje s mnoha kritiky očkování v tak nízkém věku, právě z důvodu nedostatečně vyvinutého imunitního systému u takto malých dětí.Imunolog Vojtěch Thon z Ústavu klinické imunologie, pak doporučuje očkovat každé dítě v pro něho nejvhodnější době vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, což je opět jaksi v zásadním rozporu s zákonem, který má určovat, kdy očkovat všechny děti plošně, bez ohledu na jejich stav.Celé to tak jaksi působí, že ministerstvo zdravotnictví chce prosadit do zákona tuto úpravu, aniž by její vhodnost s kýmkoliv nezávislým konzultovalo, takže jsou zde patrné vlivy kohosi v pozadí a nebude těžké uhodnout, kdo z této úpravy bude mít především prospěch.Jelikož jak ombudsmanka, která poukazuje na absenci relevantních dat, která by k této změně zákona opravňovala, tak vakcinolog i imunolog mají o jejím prospěchu pochybnosti, o přínosu pro pacienty, tedy malé děti, lze vážně pochybovat.

Pokud se pak zaměříme na skutečnost a provakcinační agitku necháme stranou, brzy zjistíme, že spalničky i další choroby, před kterými nás má vakcinace chránit, se šíří v mnoha případech i jí navzdory a to současně při dosažené vysoké proočkovanosti, která by měla údajně zajistit imunitu.V USA tak dochází k  propuknutím těchto chorob, navzdory tomu, že proočkovanost je na amerických školách velmi vysoká a pohybuje se kolem 95%, což je očkovací svatý Grál.Ukázkovým příkladem neúčinnosti vakcinace je pak Čína, která má jeden z nejpřísnějších a současně povinných očkovacích programů na světě.Přestože tam tedy proočkovanost dosahuje 99%, o čemž se může jak evropským, tak americkým zastáncům očkování jen zdát, nijak to nebrání tomu, aby tam onemocnění neštovicemi znovu a znovu propukala.Z těchto a mnoha dalších případů například v Koreii, kde je situace podobná a vysoká proočkovanost imunitu nezaručuje je patrné, že princip na kterém je očkování založeno je chybný a vytvoření takzvaných protilátek v důsledku vakcinace, imunitu proti dané chorobě nezaručí.Přítomnost protilátek v těle a imunita, tak nejsou to samé a neexistuje mezi nimi žádná prokazatelná korelace, jedná se pouze o předpoklad, vydávaný vakcinační loby za fakt.Není proto vyjímečné, že onemocní často i jedinci, kteří by měli být proti chorobě v důsledku očkování a vysoké úrovni protilátek  imunní.

Proklamovaná účinnost protilátek, které se vytváří proti očkovací látce, se tak neshoduje s účinností, která je nutná pro imunitu proti skutečným chorobám v reálném světě a která vzniká pouze pokud danou chorobu jedinec prodělá.Celá očkovací propaganda, je tak založena na logickém klamu “současně a tedy proto“, kdy se očkovacím kampaním občas podaří zasáhnout místo a čas, kde jsou zrovna podmínky pro ústup dané choroby příhodné a tyto kampaně se tak jeví jako mimořádně efektivní v eradikaci chorob.Tyto případy jsou pak zkorumpovanými masmédii medializovány, jako důkaz účinnosti očkování.O případech, kdy očkování naprosto selhává navzdory dosaženému očkovacímu svatému Grálu, kterým má být kolektivní imunita, se pak pochopitelně z mainstreamu nic nedozvíte.Navíc  přístup vakcinačních autorit je ukázkově šarlatánský, jelikož ignoruje pravidlo seriozní vědy, že pokud jakákoliv teorie selže, i kdyby by to bylo třeba jen jedinkrát, je nutné ji považovat za neplatnou.Přestože vakcinace má těchto selhání za sebou už přespříliš, nic to nebrání státním autoritám, tuto pavědu dále prosazovat a dokonce očkovací programy zpřísňovat.

Jedinou vyjímkou z pravidla, je v případě oficiálních zdravotnických autorit britský GMC (britská obdoba lékařské komory), který už před lety, na základě doložených statistik lékařkou Jayne Donegan uznal, že očkování není k udržení zdraví nutné, takže je otázkou, proč se stále ve většině světa, očkování celé populaci kojenci počínaje a důchodci konče, vlastně nutí.Už jen zásadní rozpor v názoru na očkování v případě GMC na jedné straně, který ho považuje pro udržení zdraví za zbytečné, a lékařských komor v jiných státech, které očkování tvrdě prosazují jako zdraví prospěšné dokazuje, že se jedná v lepším případě o ryzí šarlatánství, v horším pak o monstrozní podvod.

Šárka Oppltová jako český Lance Thomas

Šárka Oppltová v pondělí při přepadení prodejny se zbraněmi, vlastní zbraní postřelila lupiče, který prodejnu přepadl a vážně nožem zranil prodavače.Recidivista, který prodejnu přepadl a který měl bohatou trestní minulost, následně svému zranění, které mu střelkyně způsobila podlehl, takže už nebude mít dál možnost terorizovat své okolí.Pohotová střelkyně tak názorně předvedla, jak se dokáží ozbrojení občané rychle se zločinci vypořádat sami, aniž by čekali dlouhé minuty, na příjezd policie.

V USA, kde má nošení zbraně občany dlouhou tradici a není tak nijak omezováno stupidními zákony jako v Evropě, existuje obrovské množství případů podobných tomu z pondělka v pražské prodejně se zbraněmi, takže zločinci jsou nuceni si vybírat pouze takzvané free guns zóny, jelikož jinde jim hrozí reálné nebezpečí, že budou zastřeleni stejně, jako lupič Šárkou Oppltovou.

Mezi americké střelce, s kterými lupiči nemají zrovna dobrou zkušenost, pak patří především klenotník z dolního Los Angeles Lance Thomas.Před několika lety se televizní program Turning Point zaměřil na soukromé občany, kteří použili zbraně při sebeobraně a jedním z nich byl právě Lance Thomas.Během tří let se Lance Thomas zapojil do čtyř střeleckých soubojů proti celkem jedenácti ozbrojeným útočníkům, z nichž pět zastřelil a jednoho zranil.Přestože i on sám byl v těchto soubojích několikrát zraněn, ozbrojení  útočníci skončili vždy mnohem hůř.

Jelikož Thomasův obchod byl už několikrát v minulosti lupiči přepaden, v roce 1989 se rozhoduje ozbrojit, aby sebe, obchod i svoje zákazníky učinil bezpečnější, a opatřuje si pětiraný revolver Smith & Wesson .38 Chief Special.To se ukazuje jako velmi prozíravé rozhodnutí a současně velmi dobrá investice, jelikož nedlouho na to, co se Lance Thomas takto vyzbrojí, do jeho obchodu vstupují dva muži, z nichž jeden je ozbrojen neurčitou zbraní a druhý měl v ruce podle Thomase 9 mm poloautomatickou pistoli.Thomas váhá, jestli má  lupičůn vydat zboží a peníze, nebo se má bránit.Rozhoduje se pro obranu, bleskově vytahuje svoji “osmatřicítku” a záčíná střílet.Vypálí třikrát, dvakrát sice mine, ale třetí projektil zasáhne útočníka do obličeje a vyřazuje ho z boje.Obrací revolver proti druhému lupiči, ale protože nevidí žádnou zbraň, pouze ho zbraní přinutí opustit prodejnu.

V roce 1991, zhruba po dvou letech, se situace opakuje.Do Thomasovy prodejny vstupuje muž v doprovodu ženy, vytahuje pistoli Glock a nařizuje Thomasovi, aby se nehýbal.Thomas nyní po předchozích zkušenostech už na nic nečeká a  pohne se ke zbrani, kterou má položenou poblíž.Lupič střílí a zasahuje Thomase do krku, s jasným úmyslem ho zabít.Thomasovi se přesto daří dosáhnout na svou nejbližší pistoli 9 mm Sauer P 220 a střelbu opětuje.Ta se po třech výstřelech zasekne, nicméně Thomas má ještě čas sáhnout po své další pistoli a vypálit tak dalších pět ran do útočníkova hrudníku.

V únoru 1992, dva a půl měsíce od posledního přepadení, přichází další přepadení Thomasova obchodu.Do obchodu vstupují dva ozbrojení lupiči.Jakmile Thomas spatří v jejich rukách automatické pistole, reflexivně sahá po své nejbližší P 220 Sig Sauer .45 a první útočník rychle padá k zemi, jak je typické po zásahu “pětačtyřícítkou”.Thomas na nic nečeká a pálí i na druhého ozbrojeného útočníka, kterého zasahuje rovnou čtyřikrát.Nebezpečí je zažehnáno, oba lupiči jsou mrtví.Celkově ve čtyřech přestřelkách s lupiči, vypálil Lance Thomas více než 40 ran, zabil pět mužů a zranil další. Porazil tak díky své odhodlanosti se bránit jak už bylo zmíněno celkem 11 pachatelů, kteří byli buď zastřeleni, nebo zahnáni na útěk.On sám byl pětkrát zraněn.

Policie pak v každém případě Thomasovy střelby pouze konstatovala, že si lupiči prostě vybrali špatný obchod a narazili na výborného střelce Thomase.V evropských demokraturách pak musíte důsledně zvažovat, zda by se v takovém případě ještě jednalo o obranu, takže se lehce může stát, že namísto lupiče, skončíte v kriminále vy.Je tak zjevné, koho evropské zákony vlastně chrání, přepadené oběti ale sotva, jelikož pokud by jste měli dle nich postupovat a čekat až budete skutečně zbraní ohroženi, byli by ste v podobné situaci dávno mrtví, jelikož tito zločinci střílí prakticky bez jakékoliv záminky.

Z případu Lance Thomase je tak patrné, co by se stalo, pokud by se nebránil přepadením se zbraní v ruce.V lepším případě, by byl “pouze” opakovaně okrádán a s velkou pravděpodobností by byl už mrtev.To že pak tento princip nefunguje jen v USA, pak dokázaly nedávné události.Jediné na co se tak člověk při přepadení může spolehnout, je pouze on sám a jeho zbraň.Pomoc ostatních, nebo policie, je pak to poslední, na co se dá spoléhat, jelikož i při velkém štěstí, budete na ni čekat minimálně několik dlouhých minut, během kterých můžete být dávno mrtví, jelikož přepadení je dílem maximálně několika desítek sekund.V souvislosti s přepadeními obchodu Lance Thomase, bude také dobré zmínit, že všichni lupiči byli černoši, což jen dokresluje míru násilné kriminality tohoto etnika (1). (2).Lance Thomas, tak se svou bilancí pět mrtvých na pouhých 40 ran, společně s odhodlanou střelkyní Šárkou Oppltovou, jsou vzorem všem těm, kteří se rozhodli přestat býti bezbranými ovcemi spoléhajícími hloupě na něčí ochranu, ale rozhodli se bránit svůj majetek a život, se zbraní v ruce.

Extremismus v duchu “ultrapravicové ideologie” zázračně z mainstreamu vymizel

Nemusíme ani nějak urputně sledovat dění na politické scéně a potažmo ani v manipulačních médiích, aby jsme si nevšivli jevu, který je opravdu pozoruhodný, nicméně mainstreamová media ho ignorují.Není to ovšem ani tak o tom, že by “ultrapravicoví extremisti” fyzicky vymizeli, jelikož nikdy nic takového neexistovalo v rozsahu, který by stál za řeč, a celá takzvaná ultrapravicová scéna, byla pouze dílem propagandy a když bude třeba, nebude problém těchto “extremistů” zase pár “vyrobit”  .Podstatné je, že tito jedinci, jaksi vymizeli jak z policejních statistik, i navzdory stále gumovějším paragrafům, jak jsme už dřívě doložili, ale dokonce i z mainstreamových hlásných trub, které pravidelně hlásají bludy na objednávku demokratury.

Přestože tedy tito “ultras” ještě před pár lety, byli pro demokraturu “vážný problém”, a zaplňovali pravidelně “zpravodajství” všech TV stanic i tištěných médií, dnes se jasně ukazuje, že jejich počet nijak výzmamně ani podle policejních statistik neroste a je především stále bezvýznamný.Demokratura si už především toto “strašidlo” na ovčany nemůže dovolit, jelikož má nyní za humny reálného  a především násobně reálně početnějšího nepřítele ve formě cizácké masové imigrace a cizáckého terorizmu, takže všechna ta více jak dvacet let trvajícící komedie kolem údajného pravicového extremismu, byla nyní až na další uložena k ledu.Pokud by jsme pak měli přece jen zmínit nebezpečí ze strany domácích uskupení, není to rozhodně jakási virtuální ultrapravicová scéna, ale především k levici se hlásící masa anarchistických bezmozků, mezi kterou se nachází rovněž velký počet vítačů imigrantů, a která nám svoje představy u budoucnosti Evropy, názorně předvedla před pár dny v německém Hamburku.Metody “práce” této lůzy jsou pak naprosto shodné s metodami přivandrovalců, kteří rovněž neumí nic jiného, než ničit a zapalovat všechno, co někdo jiný vytvořil.

Na jednu stranu jsme tak rádi, že se konečně vládní složky zaměřují nikoliv pouze na uměle vytvořené slaměné strašáky, ale na reálné nebezpěčí, kterým imigrace neevropských ras reálně je, na druhou stranu máme stále pochybnosti o tom, jestli tito politici, kteří ještě nedávno toto reálné nebezpečí bagatelizovali a naopak virtuální rizika naopak absurdně zveličovali, mají skutěčně zájem, tuto tristní situaci v Evropě řešit a ne pouze sbírat politické body.Především je zde ale jasný signál všem, kteří ještě dokáží racionálně uvažovat, že není třeba občany strašit virtuálními hrozbami, jelikož čelní politici, mají zjevně co dělat, s hrozbami ultra reálnými, což je významný a klíčový poznatek a dokazuje, že se i do nedávna zdánlivě nedotknutelní politici, když dojde na lámání chleba, bojí taky o svoje zadky.

A tak jak i Dalibora nouze naučila housti, naučila to i některé politické darmožrouty a darmošlapy, kteří jaksi pochopili, že lhát sice ano, ale všechno má svoje meze a hlavně pak v případě, že už jde o držku a potažmo i o koryta.To vzhledem k cizáckemu (statisícovému) nebezpečí pár kilometrů za hranicemi, chápe už nejspíše každý omezenec.Kdo to ale jaksi nechápe, jsou stále autority v evropském parlametu, které nutí postkomunistickým zemím, které nejsou ještě za pouhých 25 let zjevně dostatečně zmasírovány pseudo “korektní” plolitikou, přijímat imigranty, kteří nejen přivedli do záhuby svoji zem, ale úspěšně se jim to daří už i v některých zemích Evropy, které nyní doplácí na svou najivitu a především pak na idiocii, či přímo zločinnou politiku vlastních vlád.Lze tedy jen doufat, že alespoň ve zbytku staré dobré Evropy, nepokročilo vymývání mozků tak daleko, aby vedlo k podobným koncům jako v zemích, které vstřícnou politiku k přivandrovalým cizáckým masám přijaly za svou.

Represálie v Lidicích, byly provedeny v rámci mezinárodního práva

Rok 2017, je smutným 75. výročím teroristického útoku, na Reinharda Heydricha.Tento čin, pak podle mezinárodních konvencí platných v té době, a vlastně i dnes, spadá do oblasti terorismu.Pokud má snad někdo pochybnosti o pojmu terorista, má v tomuto tématu  k dispozici bohatou literaturu, která popisuje jedince, kterého tak lze definovat.Především tedy útočí bez jakéhokoliv označení – tedy nejspíše v civilu, a do posledného okamžiku, skrývá zbraně, tedy jedná zákeřně.V tom se tedy zásadně odlišuje od ozbrojených složek, které vždy nosí pravidelnou uniformu s insigniemi a nosí zbraně viditelně.Pokud tomu tak není, nezvtahovaly se tak na tyto osoby, které by tyto základní podmínky nesplňovaly, Ženevské konvence.Co se pak týká osob, postižených následně po atentátu, nejednalo se z nacistické strany o  žádnou mstu, natož pak trest, či dokonce masakr, jak je většinou zdrojů prezentováno, nýbrž o represálie.Represálie, a stejně tak jejich rozsah, pak nebyly zavedeny nacistickou mocí, nýbrž už dávno před rokem 1939, byly běžnou součástí válečných konfliktů a byly v souladu s mezinárodními dohodami.

Ženevská úmluva z roku 1929 o zacházení s zajatci, pak represálie zakazovala pouze vůči válečným zajatcům, represálie proti civilistům během války, byly zakázány až v Ženevské úmluvě z roku 1949, tedy čtyři roky po konci druhé světové války.Pokud se pak podíváme do doby před lety 1939 – 45, nebyly represálie prováděné na zajatcích, či rukojmích žádnou vyjímkou a byly běžné u všech válčících stran.Tak například generál Sherman, nechal popravit 54 zajatců, jako odvetu za zabití svých 27 vojáků, tedy za každého dva.Ruský velitel Thessaly, nechal během rusko – turecké války v roce 1877, popravit obyvatele těch domů, z kterých se střílelo na ruské vojáky.Během druhé světové války, pak Montgomery po dobytí Benghází, nechal v důsledku mnoha nastražených pastí, zastřelit za každého zabitého britského vojáka, rovnou deset Italů.24. dubna 1945, Francouzi po zavraždění svého vojáka, nechali zastřelit v Reutlingen čtyři německé vězně.V Leutkirchenu bylo 28. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud Němec zastřelí Francouze, nebo dojde k jakémukoliv jinému incidentu, bude zapáleno 5 domů a zastřeleno 100 Němců.V Markdorfu, pak byli za jednoho zastřeleného francouzského vojáka, popraveni čtyři němečtí civilisté.V Salgau bylo 27. dubna 1945 vyhlášeno, že pokud bude zabit nebo i jen zraněn francouzský voják, bude zastřeleno 20 rukojmí a vypálena příslušná městská čtvrť.

Ještě 1. července 1945, tedy dávno po ukončení bojů, spojenci vydali v Berlíně prohlášení, že každý, kdo podnikne útok na příslušníka okupačního vojska, nebo držitele veřejné funkce, strhne s sebou do propasti 50 bývalých členů nacistické strany.Budou zbaveni života zároveň se životem atentátníka či žháře.V 50. letech, tedy už po zákazu represálií vůči civilistům Ženevskou úmluvou z roku 1949, přesto francouzské jednotky dál v Indočíně represálie proti civilními obyvatelstvu prováděly.Podle výpovědí francouzských vojáků, k incidentům jako Oradour ve válečné Francii, kdy byly popraveni civilisti za zavraždění německého důstojníka bandity, tam docházelo téměř každý týden.V případě útoku teroristů na Reinharda Heydricha a následných represálií, se tak z německé strany nejednalo o nic mimořádného, co by se nějak odlišovalo od toho, co praktikovali spojenci.Německý přístup byl počtem popravených naopak spíše mírnější už vzhledem k tomu, že Heydrich byl vysoký důstojník a současně zastával nejvyšší policejní a politické funkce, navíc byl útok systematicky plánován a zákeřně proveden.Zvláště pak když přihlédneme k faktu, že Montgomery neváhal zastřelit za jednoho zabitého řadového britského vojáka, hned deset nepřátel.Přestože jsou spojenecké represálie prováděné na Němcích a jejich spojencích v letech 39 – 45 důsledně tajeny, a současně německé represálie stále přípomínány a zveličovány, přesto se občas stane, že cenzuře něco unikne a noviny přinesou objektivní informace.A tak například německé noviny Paderborner Zeitung ze  4. dubna 1992 psaly o tom, jak se Američané pomstili za smrt generála Maurice Roseho, zabitého přitom v regulérním boji, tedy nikoliv bandity, a popravili v následných represálijích, 110 nezůčastněných německých mužů.

Přestože tedy represálie prokazatelně prováděly všechny strany konfliktu a  nejednalo se v jejich případě v období let 1939 – 45 o nic, co by porušovalo mezinárodní úmluvy, byl nezanedbatelný počet německých vojáků i politiků, za ně po skončení konfliktu souzen a odsouzen.Už během posledních let války a především pak v roce 45 a letech následujíchích, tak byly narychlo vytvořeny zákony, které represálie zpětně kriminalizovaly.Tyto zákony byly samozřejmě namířeny pouze proti německé straně, z řad spojenců, nikdo nikdy za provádění represálií obviněn, natož odsouzen nebyl.Tyto zákony byly tedy aplikovány retroaktivně, což je nepřípustné, jelikož  zákon nepůsobí zpětně a retroaktivita je pokládána za nepřípustnou legislativní techniku.Jedinou vyjímkou pro uplatnění právní retroaktivity  je situace, kdy byl uzákoněn takový právní řád, který legalizoval zločiny.To ovšem není případ represálijí, které nijak neporušovaly mezinárodní dohody a tyto mezinárodní dohody navíc pocházely z doby, kdy nacistický režim nebyl ještě u moci, takže je nijak nemohl ve svůj prospěch ovlivnit.Je tedy evidentní, že poválečné procesy vedené proti německým politikům a vojákům za smyšlené válečné zločiny, byly cíleně a dlouhodobě plánovány, a že jejich cílem nebylo potrestat údajné válečné zločince, ale především poškodit v očích světa, celý německý národ.