Co je důsledkem kombinace incestu a Koránu

Už jsme zde před časem psali, že v muslimských zemích, velmi vysoké procento populace pochází z incestních vztahů, celosvětove to pak je téměř polovina muslimů.Riziko, že se narodí dítě, které bude mít IQ nižší než 70, kdy už se jedná o retardaci, je pak u potomků bratranců a sestřenic o 400% procent vyšší.

Islám je nejrychleji rostoucí náboženství dnešního světa, šíří se nezadržitelně Afrikou, a pokud se podíváme na mapu úrovně IQ, je to zřejmé.I když na úroveň inteleigence mají vliv i jiné faktory, to že má na ni dominantní negativní vliv islám s jeho pokrevními svazky, je prokázané mnoha studiemi.

Přestože se mainstreamové zdroje pochopitelně z důvodu, aby nepřiživovaly odpor proti imigraci těchto skupin do Evropy, snaží pro muslimy nelichotivé skutečnosti cenzurovat, takže muslimská degenerace je v nich tabu, situace je už tak tristní, že i britská mainstreamová BBC, musela nakonec s pravdou ven.BBC tak ve svém výzkumu zjistila, že zatímco Pákistánci ve  Spojeném království tvoří asi  jen 3,4 procent všech narozených dětí v Británii, tvoří současně 30 procent všech britských dětí s poruchami, které jsou důsledkem právě v tamní pakistánské komunitě běžných svazků mezi blízkými příbuznými.

Problémy s duševním zdravím, se pak mnohem pravděpododněji vyskytují u lidí, kteří vzešli z incestních vztahů, zvláště když mluvíme o 1400 letech islámského incestního manželství, což je velmi dlouhá doba a je opravdu najivní se domnívat, že tuto muslimskou masu hrnoucí se do Evropy, zatíženou více než tisíci lety degenerace v důsledku incestu, lze během několika let integrovat do západní společnosti a současně doufat, že se jí přizpůsobí.

Jedinou obranou, pokud chce Evropa zůstat Evropou, je sem tyto muslimské imigranty nepouštět.Pokud tento příval nedokážeme zastavit, tak jak zničili svoje země, zničí i Evropu, jelikož jejich problémem není  západní zahraniční politika, Izrael, nebo klimatické změny, ale kombinace incestu a Koránu.Je tedy zjevné, že sluničkáři kritizovaná xenofobie, je poslední baštou, která nás může před přívalem těchto zdegenerovaných etnik, masově inklinujicích k předstředověkým učením, ještě ochránit.

“Modrá velryba” je hoax, přesto s ním policejní složky demokratuty děsí veřejnost

Tento týden někdy ve středu, TV Nova odvysílala ve svém “zpravodajství” informaci, že se do česka dostala nebezpečná hra “Modrá velryba”, která má mít údajně za cíl, navádět děti k sebepoškozování a následně k sebevraždě.Přestože jsme byli od počátku k reálnému pozadí tohoto tvrzení notně skeptičtí, počkali jsme si na to, jak se situace vyvine a současně jsme zkoumali, jestli vůbec něco takového, jako hra “Modrá velryba” existuje.

A jako první nás překvapivě napadlo, zadat tento textový řetěz do Google, ale především do alternatiních vyhledaváčů, jako je třeba DuckDuckGo, který není zatížen reklamou a především špiclováním ze strany samotného provozovatele.Výsledek byl samozřejmě nula, s vyjímkou odkazů, které tento hoax do omrzení generovaly.Mezi ně se pak překvapivě zařadily i zdroje samotné policie, takže je opravdu zábavné, že policie, která má v heslu “pomáhat a chránit”, šíří hoaxy, s kterými přichází kdejaká bulvární televize, specielně Nova, která neváhá odvysílat v celostátním vysílání jakýkoliv nesmysl, který si její ředitel vyčte někde na ruském fake webu, odkud prý má tato hra pocházet.V tomto kontextu je pak dvojnásobně zábavné, co vlastně dělá ministerstvo pravdy, které stejně jako policie spadá pod státní instituce, že na tento blábol šířený policií včas neupozornilo, jako na naprostý fake news, na které se údajně zaměřuje.Zjevně tak všechny fake news, nejsou podle parametrů ministerstva pravdy stejně fake, jako některé jiné.

Pokud jde o informační žumpy, které na mediálním trhu působí a které si tímto a podobným hnojem zvyšují významně u svých polotupých diváků sledovanost, jedná se o místní folklor a především pak o soukromé subjekty, i když je zarážející, že je odpovědné instituce stále tolerují.V případě státní policie je ovšem tristní, že čerpá informace z těchto pofiderních zdrojů, které jsou tím, že šíří s železnou pravidelností nesmysly, notoricky známé.Policie nám tak tímto příkladem názorně předvádí, že velmi ochotně přebírá informace z bulvárních zdrojů, aniž by se vůbec namáhala takto získané informace jakkoliv prověřit, což je v době internetu, kdy je každý s přístupem k němu schopen v řádu minut takto hloupý hoax odhalit, docela bizarní přístup a především tak šíří onu takzvanou ruskou propagandu, před kterou nás má ministerstvo pravdy chránit.

Mainstream ve službách farmaloby straší spalničkami, ve snaze prosadit další očkování

V poslední době se v mainstreamových médiích objevují zprávy o šíření spalniček.Samozřejmě mainstream má jasno, co je příčinou tohoto šíření této choroby, a jelikož k objektivnímu informování má daleko a naopak má velmi blízko k dezinformování, snaží se svým konzumentům podsunout, že za nárustem výskutu spalniček, je údajná nízká proočkovanost.Skutečnost je ovšem taková, že vysoká proočkovanost má na výskyt spalniček, stejně jako dalších chorob, pramalý, či spíše nulový vliv.

A tak ani Zdravotnický deník, což je hlásná trouba vakcinační loby, nezapoměl vydat článek horlivé zastánkyně očkování Ludmily Hamplové.Objektivní informace zde samozřejmě nenajdete, jelikož tyto informace by oficiální legendu o vysoké proočkovanosti rychle odhalily jako reklamu na očkování, která slouží jedině farmaloby.A tak přestože se v USA v některých státech blíží proočkovanost vakcínou proti spalničkán stoprocentní hranici – podle ZD stačí dosáhnout 95%, spalničky se zde stále objevují, i takto vysoké proočkovanosti na vzdory.Ve státě North Carolina například to bylo v letech 2013-14 podle vládního webu cdc.gov 97,8%, v Pensylvanii dokonce 100% a podobně je na tom mnoho dalších států americké unie.Přesto tyto státy nejsou proti spalničkám imunní a toto onemocnění tam stále propuká 1,2.Zdravotnické autority v případě propuknutí této choroby i  ve státech s takto vysokou proočkovaností, doporučují opětovné očkování, což je onen bizarní přístup, kdy se z nějakého důvodu předpokládá, že opakováním stejných postupů, lze dosáhnout odlišných výsledků a že tedy pokud doposud opakovaná vakcinace nebyla účinná, její další opakování už účinné bude.Tento přístup očkovací loby, se opakuje už minimálně sto let, přestože na výskyt chorob nemá žádný poztivní vliv, ba právě naopak, a prospěch z něho tak mají pouze ony farma firmy.

Podle některých studií, pak může mít vakcinace proti těmto chorobám vliv na snížení imunity, což by vzhledem k opakovaně propukajícím onemocněním navzdory dosaženému očkovacímu svatému grálu, kterým má být proočkovanost alespoň 95%, mnohé vysvětlovalo.Rovněž případ z roku 2011 z New Yorku, kde spalničkami onemocněly očkované osoby s předchozí prokázanou imunitou na základě testu na přítomnost protilátek dokládá, že to s údajnou imunitou získanou očkováním, která se určuje právě podle množství vytvořených protilátek, bude ve skutečnosti poněkud jinak, než nám očkovací autority tvrdí.Na to že takzvané protilátky vytvořené po aplikaci vakcíny nemusí se skutečnou imunitou vůči dané chorobě nijak souviset, už nakonec poukazovalo mnoho kritiků a to i z lékařských kruhů.

Pravou příčinou toho, že se spalničky objevují i v oblastech s masivní proočkovaností, je podle lékařů se zkušenostmi z dob, kdy se ještě neočkovalo to, že dnešní matky v důsledku očkovacích kampaní spalničky neprodělaly a nemohou tak svým dětem předat přirozeně vytvořené protilátky, které by je ochránily.Tento stav je v příkrém rozporu se stavem v Německu v roce 1938, kdy do 4 let, prodělalo spalničky 80% dětí, jak uvádí Dr. Buchwald.Jak také poukazuje Dr. Mendelsohn, jestli se někdo nakazí infekční chorobou, není zdaleka pouze otázkou vakcinace, ale svou roli hraje mnoho dalších důležitých faktorů, jako výživa, sanitární podmínky a bytová situace.Očkovací loby všechny tyto skutečnosti jednoduše ignoruje a dál pokračuje prostřednictvím zkorumpovaných médií v očkovací agitce s cílem přesvědčit veřejnost, že jedinou zásluhu na údajné eradikaci chorob, má očkování.Ve světle všech zmíněných faktů je ovšem zřejmé, že očkování nemá na vymizení chorob žádnou zásluhu, jelikož se tyto choroby přes extrémně vysokou proočkovanost, za pro ně příznivých podmínek znovu vrací.

Co je cílem hradní “child porn gate”?

Mainstreamové zdroje a bohužel nejen ony, v posledních dnech píší až přespříliš, o údajné zkušenosti prezidenta Zemana, s údajně “dětsku pornografií”, kterou měl  před časem učinit na počítači v Lánech.Podle jeho vlastních slov, mu prý jakési dětské porno, kdosi do jeho počítače “nainstaloval”.

Hned v úvodu je nutné především zdůraznit, že prezident Zeman je dlouhodobě v oblasti IT naprostým lajkem a podle slov bývalého šéfa úřadu vlády Karla Březiny, ještě v roce 2001 počítač na stole neměl, a internet používal zprostředkovaně skrze něj, tedy Karla Březinu.Přestože dnes už se pan prezident obejde bez proxy ministra Březiny a internet už používá nezprostředkovaně, jeho vztah k informačním technologiím, se jak je patrné z jeho neobratného vyjadřování, příliš nezměnil.Proto jeho slova o tom, že se vůbec setkal na svém počítači s nějakým skutečným dětským pornem, které mu tam údajně někdo “nainstaloval”, je nutné brát s velkou rezervou.Na základě tohoto víceméně legračního a především pak velmi nepravděpodobného tvrzení, se nakonec rozjelo dokonce i policejní vyšetřování, jehož výsledkem bylo, že prezidentovi nikdo do PC žádné porno nenainstaloval, nýbrž že se k němu jaksi proklikal sám, při prohlížení webu.Tento závěr je ovšem mnohem závažnější, než kdyby mu do PC někdo toto porno skutečně umístil, jelikož to u mnohých může vyvolat představu, že se k tomuto nelegálnímu materiálu, lze poměrně snadno a náhodně dostat, pouhým klikáním na odkazy na webech, s jinak naprosto legálním obsahem.

Realita je ovšem taková, že dostat se ke skutečné dětské pornografii, tedy materiálu, který zobrazuje sexuální praktiky s osobami mladšími 15 let, je prostřednictvím běžně dostupného internetového obsahu, který využívá 99% populace, prakticky nemožné a už vůbec ne náhodným klikáním na odkazy, jak se k němu měl podle vyjádření policie, dostat i prezident Zeman.Tyto materiály tak nelze dohledat prostřednictvím vyhledávačů jako jsou Google, Bing a další, jelikož weby s archivy s tímto materiálem nejsou úmyslně indexovány a jsou součástí takzvaného darknetu, kam  přístup vyžaduje často specifický software, jako například Tor browser, konfiguraci, nebo autorizaci, takže běžný uživatel se k nim náhodně nikdy nemůže dostat.I pro samotné policejní složky, je často obtížné tyto šifrované kanály odhalit, takže představa, že se věci neznalý surfař, náhodně ocitne na webu s tímto materiálem, je naprosto absurdní.Je to asi stejně (ne)možné, jako že se klikáním na odkazy v Google, dostanete na web, kde se nelegálně obchoduje s tvrdými drogami.A ačkoliv tyto weby jak s dětským pornem, tak s dalším kriminálním obsahem nesporně existují v míře vrchovaté, nikdo z našeho okolí včetně nás, kdo se pohybuje po běžném internetu, tuto zkušenost za desítky let ještě nezaznamenal.

Další neméně důležitou a především pak klíčovou otázkou je, co to je vlastně dětská pornografie, respektive, jak se dá na internetu jednoznačně rozpoznat.V praxi poměrně obtížně, přestože se mainstream často snaží evokovat představu, jako v případě organizace Internet Watch Foundation, že jakýkoliv materiál s nahými osobami mladšimi 15 let, například někde na pláži, je dětské porno. Zákon mluví však dosti odlišně, jelikož samotná nahota k označení obsahu jako pornografický nestačí, a dá se tedy vyložit tak, že by v případě dětské pornografie, muselo jít o sexuální praktiky, s osobami mladšími 15 let, případně v sexuálně vyzývavých pozicích.Je tedy jasné, že určit co je a co není dětská pornografie, je takto “na dálku” prostřednictvím internetu prakticky nemožné, protože by to vyžadovalo ztotožnění modelů, kteří v těchto materiálech figurují.Vyjímku tvoří pouze materiály s vyloženě malými dětmi, kterého je ovšem naprosté minimum, největší zájem je o pornografii s “dětmi” kolem 13 let, což je prostřednictvím internetu neprokazatelné, nehledě k faktu, že v mnohých zemích, je sex s “dětmi” této věkové kategorie naprosto legální, takže se o žádné dětské porno nejedná a problém je pouze v lokálních fosilních zákonech.Pokud se pak daný server s tímto materiálem nachází v zemi kde zákon neporušuje, lokální restriktivní složky, se tak můžou třeba stavět na hlavu.Těchto zemí je pak poměrně velké množství především s vysokým počtem obyvatel, takže boj proti takzvané pedofilii, může působit dosti komicky.

Pokud se pak vrátíme k samotné hradní porno kauze, je prakticky jisté, že prezident Zeman narazil ve výsledcích vyhledávání na nějaký web pro dospělé, kde se nacházel odkaz na porno s lolitkami, které vyhlíží klidně na deset let, nicméně je často těmto modelkám i přes 20.A jelikož vypadat mladě ještě není trestné, tyto modelky běžně využívají i evropská pornostudia, aniž by se tím někdo znepokojoval.Vzhledem k Zemanově nepolíbenosti internetovým prostředím tak moc nepřekvapí, že se takto nechal zmást, v případě policie, je ovšem prohlášení, podle kterého se mohl prezident k dětskému pornu proklikat, mimořádně podivné, jelikož se dá pochybovat, že by policie byla v této věci stejně najivní jako pan prezident.Nabízí se tak otázka, kdo a proč má zájem vytvářet dojem, že na běžně dostupném internetu, lze narazit běžným používáním vyhledávačů na dětské porno a především pak, čeho těmito manipulacemi s prezidentem v hlavní roli, chce vlastně dosáhnout.V každém případě to působí tak, že se znovu objevují snahy, kriminalizovat internetové prostředí prostřednictvím údajné dětské pornografie, stejně jako Internet Watch Fundation před lety.

Je Angela Merkel opravdu pološílená?

Jelikož článek o tom, že Angela Merkel žádá migranty neevropských ras, aby se usazovali nejen ve městech, ale i na německém venkově, vyšel na iDnes včera, tedy 1. dubna, působilo to zpočátku, jako aprílový žert.Jelikož tam ovšem tento článek stále je, aniž by byl dodatečně jako vtip označen, nezbývá, než ho brát smrtelně vážně a vzít na vědomí, že v čele Německa, stojí skutečně nesvéprávná osoba, která vede celou Evropu do záhuby.

Představa, že neevropští  imigranti přichází do Evropy pracovat, je tak naprosto odtržená od reality, což dosavadní vývoj jasně potvrzuje a jaký mají tyto neevropské rasy vztah k pravidelnému zaměstnání, dokládají i dlouhodobé studie.A tak například ve Velké Británii, je mezi černými muži ve věkové kategorii 16 – 24 let, padesátiprocentní nězaměstnanost.A jak vtipně poznamenal jeden čtenář na iDnes, imigranti nepříchází do Německa dojit krávy, ale podojit německý sociální systém.Navzdory vysoké kriminalitě imigrantů, kterou budou nově německá média nucena tajit, jelikož je mnohonásobně vyšší, než kriminalita Němců, i navzdory tomu, že imigranti cizích ras prokazatelně netouží, se zapojovat do evropské společnosti, ba právě naopak, Angela Merkel stále praktikuje, svoji pološílenou politiku a mnozí další evropští čelní politici ji v tom podporují.

Nabízí se tedy otázka, zdali minimálně v případě Angely Merkel, nejde o duševní poruchu, která je ve skutečnosti za její politiku zodpovědná.Psychiatr Hans-Joachim Maaz, se pak už dřívě vyslovil vzhledem k jednání německé kancléřky v tom smyslu, že prochází duševním zhroucením a že za její proimigrační politikou, je přehnaný narcismus.To že je Merkel označována jako nejmocnější žena světa, jí podle něj nedovoluje zvládnout kritiku a  je tak náchylná k aroganci, a naprosto tak ztratila kontakt s realitou, je na prahu duševního zhroucení a představuje nebezpečí pro Německo.Merkel tak přes vysokou zločinnost imigrantů a teroristické útoky jimi páchané, trvá na tom, že Němci musí prokázat, „toleranci“ vůči přistěhovalcům, což jasně dokládá, že sotva zcela chápe realitu.

Pokud jsme tedy už před nějakým časem poukazovali, na iracionální chování Angely Merkel i dalších evropských politiků a dávali ho do souvislosti s jistými psychickými patologickými vlivy, nebyli jsme příliš daleko od reality a čas prokázal, že v čele některých významných evropských států, opravdu stojí šílenci.

Zkušenost s Ruskem, Finům brání věřit na pohádky o zlém Německu a sovětské armádě osvoboditelce

Na iDnes před pár dny vyšel článek, podle kterého jsou Finové  vůči takzvané ruské propagandě imunní.Ponechme nyní stranou, co to je ta takzvaná ruská propaganda, jelikož se ze strany závislého mainstreamu jedná především pouze o klišé.Zajímavější bude se podívat na to, co je pravým důvodem toho, že ve Finsku jakákoliv ruská agitka, může uspět jen stěží.

Finsko na rozdíl od velké části Evropy, nemasíruje především svoje občany lživou propagandou o tom, že Rusko bylo v období druhé světové války jakousi obětí Německa a následně že Evropu od nacismu osvobodilo.Finové totiž moc dobře ví, že to bylo přesně naopak a podobné povědomí panuje i v pobaltských republikách, které se rovněž staly obětí ruské agrese.Rusko tak začalo systematický útok na západní Evropu, právě pokusem o okupaci Finska, ve Finsku ovšem tvrdě narazilo a jeho armády tam zaznamenaly významné ztráty.Zimní válka, při které se Finové dokázali  i s materiální pomocí Německa Rusům bránit, je tak ve Finsku všeobecně známá a Finové jsou patřičně hrdí na to, že až na část finského území, které zločinné vítězné mocnosti na konci války ponechaly Rusku, Finsko nebylo nikdy Rusy poraženo, naopak pro ruskou armádu to byla potupa, kterou dodnes ruská propaganda raději nezmiňuje.

Ztráty Rusů ve Finsku tak byly oproti obráncům minimálně pětkrát vyšší, asi 70 tisíc oproti půl milionu na ruské straně.Rusko dále ztratilo  minimálně 600 letadel, obzvláště vysoké byly ztráty obrněné techniky, když Rusko ztratilo 3 500 tanků a obrněných vozidel, což je počet, kterého ani zdaleka nedosahovaly počty celé německé obrněné armády, ještě v létě roku 1941.Ve Finsku se tak pravidelně pořádají oslavy nezávislosti, které mají především připomenout, tuto vybojovanou zimní válku s ruskými vetřelci.Nechybí tam ani svastiky, jako symbol svobody a nezávislosti, pod jejichž prapory, se Evropa ubránila ruskému bolševizmu.

Evropské demokratury, přes tuto zkušenost Finska a pobaltských republik s ruskou rozpínavostí, přesto stále šíří rusko – bolševickou propagandu, podle které bylo tehdejší CCCP, obětí německé agrese.Přitom je dnes jednoznačně prokázáno, že Rusko se  dlouhá léta systematicky připravovalo na okupaci Evropy a nebýt Finska a především pak německého preventivního úderu, těžko si představit moc, která by ruskou, jak početně, tak kvalitativně velmi dobře vybavenou armádu zastavila.Je tedy k smíchu, když  mainstreamové závislé zdroje mluví o tom, že je třeba se ruské propagandě bránit, když tuto vyčpělou rusko – bolševickou propagandu, samy masově pomáhají šířit.Putin, který po vzoru bolševického režimu stále staví Rusko do role oběti Německa a bolševická propaganda je mu velmi blízká, má tak v západních demokraturách významné propagandistické spojence.Ve Finsku ovšem tato propaganda, ať už příchází z východu, či ze západu, nemůže po zkušensotech Finů, nikdy padnout na úrodnou půdu.

Masarykova tajná kariéra

Přestože se dlouho oficiální propaganda nové republiky vzniklé v roce 1918 usilovně snažila vykreslovat jejího prvního presidenta jako vzor ryzího češství, mnohé skutečnosti v Masarykově minulosti a současně také jeho mimořádné schopnosti, kterými oproti jeho dvoum mladším bratrům disponoval, přinutily oficiální historiografii akceptovat realitu a uznat, že Masarykovy kořeny budou sotva ty, které lze vyčísti z matričních záznamů.Přestože to pak vzhledem k prvorepublikové glorifikaci Masarykova češství působí docela trapně, a v době první republiky by to bylo něco neslýchaného, dnes se jako Masarykův biologický otec často uvádní, jeden z jeho největších nepřátel, a to samotný František Josef I., stojící v čele monarchie, která byla největší překážkou vzniku samostatného československého státu, o který Masaryk v pozdějších letech tak horlivě usiloval.

Masarykův původ, který byl vzhledem k češství od počátku velmi pochybný už jen proto, že jeho matka byla Němka Theresia Kropaczek, pocházející ze staré německé rodiny, bylo nutné zachovat alespoň slovanský původ jeho otce, kterým měl být kočí Josef Masárik, původem ze Slovenska.Původ Masarykovy matky, byl paradoxně v jeho době dobře znám, a že byla jeho matka Němka, která neuměla příliš česky, přiznával i sám Masaryk (on sám byl se znalostí češtiny taky dlouho na štíru).Její původ tak není dnes evidentně záměrně zmiňován a oficiální zdroje se tak omezují pouze na konstatování, že Masarykova matka pocházela z výrazně vyššího sociálního prostředí než jeho (oficiální) otec, a její rodné jméno se z nějakých důvodů uvádí v počeštěné formě jako Terezie Kropáčková.Zřejmě tak dnešní historiografii přijde vhodnější, původ matky vzhledem k jejím německým předkům raději nezmiňovat.O to více zarážející ovšem je, že jako biologický otec Masaryka, je dnes prezentovám Habsburg a rovněž Němec, Franz Josef.

Než se dostaneme k tomu, co nám současná oficiální legenda, těmito nepodloženými konstrukcemi chce vlastně skrýt, bude dobré poukázat na některé skutečnosti, které verzi o Franz Josefově otcovství, odhalují jako čirou a za vlasy silně přitaženou fantazii a podle které, má císařovo otcovství dokládat jakýsi údajný zápis v jeho deníku, podle kterého měl císař tuto svou údajnou avantýru vyřešit.Důkazem reálného pozadí pak má být, že se mladý císař v době otěhotnění a následného těhotenství Masarykovy matky, v oblasti Hodonína “často” vyskytoval.Jiné “důkazy” ovšem neexistují, takže celou tuto historii lze označit jako účelovou a kompletně vycucanou z prstu.Rovněž tvrzení, podle kterých Masarykovu strmou kariéru lze připsat císařskému vlivu v pozadí, mohou sotva obstát, jelikož v pozadí stály zcela jiné osoby, než ty z císařského rodu.Ránu z milosti pak císařské legendě zasazuje skutečnost, že Masaryk byl za svou velezrádnou činnost proti monarchii, odsouzen v roce 1915 v nepřítomnosti  k trestu smrti, aniž by Franz Josef proti tomu hnul prstem (zatímco vagabundovi Hilsnerovi milost udělil), a sám Franz Josef, tak poněkud narušuje masarykovsko – habsburskou rodinou idýlku.Paradoxně byl trest smrti pro Masaryka zrušen amnestií, která byla vyhlášena až po smrti Franz Josefa, a to až nástupcem jeho údajného otce, který by Masaryka zrejmě rád viděl na popravišti.

Dále se nemá touto fantasmagorickou legendou z pera mainstreamových historiků smysl zabývat, především pak proto, že vlivy skutečných osob v pozadí Masarykovy strmé kariéry byly mnohem významnější, než ty údajně císařské, a lze je narozdíl od oné pseudoromantické císařské bajky, historicky doložit.A tak Masarykovu kariéru prakticky od jejího počátku, tedy už v dobách, kdy byl ještě studentem, provází vlivy nikoliv císařské, nýbrž židovské, pochopitelně vlivy Židů významných a především pak velmi zámožných.Masaryk se tak mohl už v mládí spoléhat na podporu významné židovské rodiny Redlichů, na jejichž panství Masarykova matka dlouho pracovala, následně pak ve Vídni bankéřské rodiny Schlesingerů, u které působil jako “dvorní” doučovatel, za co pobíral měsíční apanáž ve výši sta zlatých, což byla suma, která násobně převyšovala i tehdejší nadprůměrné příjmy, což Masarykovi už jako studentovi umožňovalo, žít si na velmi vysoké noze.Tato židovská rodina pak také umožnila svému oblíbenci dokonce bydlet v jejich rezidenci, což jasně dokládá, že zde už nešlo jen o jakousi dobročinost.Přestože pak Masaryk nepatřil na studijích sám k premiantům, nikdo z jeho stejně nadaných spolužáků, ani zdaleka takových výhod a protekcí nepožíval.Když se pak Masaryk později ucházel o profesuru na pražské univerzitě, vzhledem k jeho ne zrovna dobré pověsti, byl problém s jeho jmenováním.I toto nakonec zařídili mocní Židé v pozadí, kteří dokázali do té doby odmítavého císaře “přesvědčit”, aby Masaryka profesorem jmenoval.

Rovněž Masarykova politická kariéra, by se bez židovského vlivu sotva obešla.Jelikož ostatní strany nechtěly o Masarykovi ani slyšet, nezbylo, než založit stranu novou, kterou se stala, strana lidová, později realistická.Strana ovšem vůbec nebyla lidová, angažovali se tam především významní Židé, což ji v českých podmínkách spolehlivě zajišťovalo nevolitelnost.Strana tak získala ve své krátké historii ve volbách nejvíce dva mandáty a ten jediný a poslední získal symbolicky právě Masaryk.Pokud se pak v ní angažovaly nežidovské osobnosti, nešetřily na její adresu kritikou.A tak například Albert Pražák se vyslovil, že strana byla na jeho vkus hodně židovská.František Ladislav Riegr byl toho názoru, že strana svou nenávistí ke katolicismu vnáší do národa rozklad, což je vlastností židovskou.Otázkou pak je, jestli vůbec cílem strany byla nějaká skutečná politická činnost, nebo byla spíše založena, jen jako reklama pro Masaryka.Je mimochodem pozoruhodné, jak jsou kritické názory vůči Židům, jinak oslavovaných osobností české politiky a kultury, z oficiální historie vyretušovány.

Pikantní na celé této zmanipulované masarykovské historii je, že ačkoliv dnes, se židovská podpora “tatíčkovi” Masarykovi úzkostlivě tají, sám Masaryk o ní nepokrytě psal ve svých válečných pamětech (Světová revoluce, strana 272, PDF 195) a dokonce tam zdůrazňuje, že obzvláště za jeho “zásluhy” v době hilsneriády, se mu dostalo od židovských kruhů srdečného přijetí dokonce i v Americe:

„Jako všude, také v Americe mě podporovali Židé. A právě v Americe hilsneriáda se mi  teď, abych to tak řekl, vyplatila.Už roku 1907 uspořádali mi v New Yorku Židé ohromnou recepci; tentokrát jsem se osobně sešel s mnohými zástupci, jak směru orthodoxního, tak sionistického.”

Pokud pak tedy pisálci z iDnes píší, že Masaryk za svůj kult nemohl, nelze s nimi než souhlasit, za jeho kult nese odpovědnost především prolhaná oficiální historiografie, která lži a manipulace o Masarykovi šíří plánovitě ještě dnes.Je tedy zřejmé, že se Masaryk rozhodl do Hilsnerova případu vstoupit nikoliv proto, že Hilsnerovo odsouzení bylo pro něj morálně nepřijatelné, jak tvrdí masově šířená legenda, nýbrž z chladné vypočítavosti, jelikož si dokázal správně vykalkulovat, že přes počáteční problémy, které toto jeho angažmá v Hilsnerově případu nutně přinese, v budoucnu bude znamenat značné zůročení.Nezanedbatelnou roli, zde pak jistě hrály i jeho velmi blízké vztahy, které s mnoha Židy dlouhodobě prakticky od mládí udržoval, ač se to snaží maskovat tvrzením, že měl v mládí antisemitské sklony.Rovněž velmi hodnotná z dnešního pohledu, je na stejném místě Masarykova poznámka, že “v Americe mají Židé, jako v Evropě, veliký vliv v žurnalistice”, která legendu o protižidovském štvaní v tehdejším tisku, staví do naprosto absurdního světla, jelikož už v tehdejší Evropě, veškerý významný tisk, patřil právě židovstvu, což taky Masaryk potvrzuje:

„Hilsnerův proces jsem prodal teprve za války. Všude v dohodových zemích měli Židé  velký vliv na noviny; kam jsem přišel, psaly noviny pro nás nebo nám aspoň neškodily. Ani nevíte, co to pro nás znamenalo.Já jsem teprve nyní prodal toho Hilsnera.”

I další Masarykovy postřehy jsou z hlediska židovského vlivu pozoruhodné a dnes pochopitelně tajené, jinak by musel být Masaryk dnešním pokryteckým vnímáním považován za antisemitu, případně by se musel přehodnotit i údajný antisemitismus Hitlerův, který říkal to stejné co Masaryk, tedy poukazoval na nepoměrné zastoupení Židů v tisku a finančnictví, a varoval před jejich mocí.To se ovšem do dnes prezentované vylhané pseudohistorie příliš nehodí.A tak ve zprávě ministerské radě  23. prosince 1918, Masaryk referuje za přítomnosti ministrů o tom, že:

“Vliv Židů, i v Americe, je značný, musí se s ním dobře počítat. Žid na příklad je členem nejvyššího soudu: Brandeis, původem z Čech; toho jsem získal pro nás, má velký vliv na Wilsona osobně.Vůbec jsem se snažil všude získat Židy pro nás a to se mi dost snadno dařilo – hilsneriáda nesla teď ovoce.“

Dnes, kdy je jakákoliv zmínka o vlivu Židů v USA či jinde odbyta frází o konspirační teorii, Masaryk by tedy musel být označen jako konspirátor par excellence, když otevřeně mluví o obrovském vlivu Židů v USA a dokonce se chlubí, že Žid Brandeis původem z Čech, kterého získal pro nás, ovlivňuje rozhodování samotného prezidenta USA, čímž jasně naznačuje, kdo vlastně v USA drží moc v rukách.Je pak nesporné, že tento židovský vliv, se významně podílel na vzniku československého státu, ná úkor států okolních.

Pokud se pak vrátíme znovu k Masarykovu původu, na základě zde uvedených skutečností není rozhodně nepravděpodobné, že Masaryk byl spřízněn s židovskou rodinou Redlichů, která byla  jedním z nejstarších židovských rodů v Hodoníně.V každém případě, je to pravděpodobnější, než že byl spřízněm s Habsburky.Tak či onak, je pozoruhodné, jak se mainstreamové zdroje snaží za každou cenu odvést pozornost od skutečnosti, že Masaryk byl celý svůj život podporovám významnými Židy, aniž by tito k tomu měli kromě toho, že byl Masaryk také jejich krve, jakýkoliv jiný důvod.Sám Masaryk, se pak za židovstvo bil do krve i v situacích, kdy to zdánlivě nedávalo příliš smysl.Celé pozadí Masarykovy kariéry, je pak zjevně pro dnešní demokraturu natolik citlivé, že je nutné ho ještě po téměř sto letech skrývat za přihlouoplé a ničím podložené teorie a vytvářet tak vylhanou “historii”.Jelikož ať byl Masarykovým otcem Žid, nebo Habsburg, nebyl Masaryk “tatíčkem” ani tak národa českého, ale spíše “tatíčkem” národa židovského.