Přestože se Masarykův výtvor dnes zkorumpovanými historiky prezentuje jako vzor demokracie a současně vzor národostní politiky, realita především v prvních letech existence republiky, byla diametrálně odlišná.Masaryk se tak jakýkoliv odpor menšin proti začlenění do hranic nového československého státu neštítil brutálně potlačit prostřednictvím armády, což mělo za následek nemálo mrtvých.
Obsazování pohraničních území československým vojskem, zhusta obývaných národnostními menšinami, které Masaryk a Beneš podvodně vyhandlovali na konferenci ve Versailles, se tak na mnohých místech setkalo s protesty, proti nimž armáda nekompromisně zakročila a výsledkem na mnoha místech tak bylo mnoho zraněných, nezřídka i mrtvých.Už v roce 1918 tak došlo při střelbě do neozbrojených civilistů v Mostě, Duchcově, Litvínově a Kaplicích, i na některých místech Moravy k obětem na životech Němců, celkem se udává počet 21 mrtvých.V Šumperku a Chebu bylo dokonce vyhrožováno použitím těžkých zbraní, pokud bude kladen odpor.
V březnu 1919 během generální stávky došlo opět k nepokojům v Chebu, Kadani, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Stříbře, které se rovněž neobešly bez střelby do civilistů, při níž zahynulo 54 Němců, mezi nimi děti a mladiství.V Kadani armáda dokonce použila kulomet, výsledkem bylo 20 mrtvých.Přestože se pochopitelně Masarykova politická garnitura snažila tyto masakry ututlat, zcela se to nezdařilo a už 5. 3. se vyslovil Lloyd George proti rozšiřování dalších území na úkor cizojazyčného obyvatelstva.Je tedy zřejmé, že západní mocnosti, měly vážné výhrady proti tomuto druhu české “národnostní politiky”, už v prvních letech po vzniku republiky.
Rovněž v roce 1920, si nepokoje vyžádaly v Jihlavě několik obětí a i v řadě dalších německých měst docházelo k nepokojům.K násilí se Masarykova vláda uchýlila i v říjnu 1921, když se v Maďarsku císař Karel pokusil sáhnout po maďarské koruně a bylo mobilizováno několik ročníků.V Kraslicích tekla opět při demonstracích proti mobilizaci krev, když bylo zabito 12 Němců a cs armáda zde proti demonstrantům dokonce použila nikoliv poprvé střely dum-dum.Mobilizace ovšem byla fiaskem, když v Praze nenarukovalo ke svým jednotkám 35, v Brně 31, v Bratislavě 28, a v Chomutově dokonce 62 % vojáků.Němečtí branci běžně před mobilizací utíkali do Bavor.Aby toho nebylo málo, čeští Legionáři strhli sochu Marie Terezie v Bratislavě a bylo opět nemálo mrtvých, tentokrát především na straně slovenských Maďarů.
Tento stručný výčet zdaleka ne všech protinárodnostních akcí Masarykovy vlády jasně dokládá, že národnostní nepokoje nebyly produktem nacistického režimu, který se dostal k moci až ve 30. letech, nýbrž dokazuje, že národnostní nepokoje a krvavé zásahy proti nim, republiku provázely od jejího vzniku.Rovněž protesty z řad západních politiků dokazují, že zejména Británie, neměla moc důvodů udržovat při životě státní útvar, který národnostní neshody opakovaně “urovnával” hlavněmi pušek.
Závěr je tedy ten, že současně prezentovaná verze historie, podle které Němci a Hitler republiku s pomocí západu v roce 1938 rozbili je kompletně vylhaná, jelikož brutální protinárodnostní politika se stovkami mrtvých byla Masarykově republice od počátku vlastní, což muselo nutně vést k pro československou republiku neslavnému konci.Habsburská údajně protinárodnostní politika, se pak s krvelačností Masarykovy politiky nemohla vůbec rovnat.Současně v těchto souvislostech může sotva udivit, že alespoň část sudetských Němců, německé vojsko v Sudetech nadšeně vítala, jelikož když nic jiného to znamenalo, konec české protiněmecké brutality.
makrofag - zde je povoleno beztrestně pochybovat 