Československo rozbil Beneš, Chamberlain a Hitler mu pouze sekundovali


Jak se blíží 80. výročí Mnichovské konference, mainstreamová média včetně veřejnoprávní televize i rozhlasu, zahájila masivní propagandistickou kampaň, která má udržet při životě mýtus, že o rozbití Českonslovenska v roce 1938, se v Mnichově zasloužil Adolf Hitler a západní velmoci.Skutečnost je ovšem taková, že jako první s návrhy na odstoupení území Německu přišel prezident Beneš a československá vláda následně jeho návrhy odsouhlasila dlouho před konferencí v Mnichově.

Na začátek nebude na škodu si krátce připomenout historii vzniku Československa, což byl Masarykův a Benešův fantasmagorický projekt předem odsouzený k zániku.Předně tento státní útvar, který vznikl v roce 1918 díky Masarykovým kontaktům v amerických židovských kruzích, které měly podle Masaryka v USA obrovský vliv a to i na samotného presidenta Wilsona, spíše než cokoliv jiného, připomínal Rakousko-Uhersko, které se právě rozpadlo a při jehož rozpadu sehrály významnou roli, právě odstředivé naconální síly.Přesto Masaryk jaksi věřil, že jeho výtvor, který byl míchanicí Čechů, Němců, Slováků, Maďarů, Poláků a Rusínů, bude mít lepší budoucnost.Jak se ovšem ukázalo, Masarykovo veledílo, se nakonec v původním stavu nedožilo ani dvaceti let – tedy ani desetiny toho, co habsburská monarchie, kterou tak Masaryk nenáviděl, a mocné národnostní síly, ho v předvečer dvacátého výročí roztrhaly.

Podobně jako v Masarykem nenáviděném C. k. mocnářství, kde dominovali Němci, se Masaryk rozhodl, že v Československu budou dominovat Češi a Slováci a další milionové “menšiny”, budou odstaveny na vedlejší kolej.Menšiny, které v Československu menšinami ovšem nebyly, ba spíše naopak, měly sice na papíře zajištěno právo na sebeurčení, nicméně jaká bude nastolena rovnost v nověvzniklém státě, už jasně naznačoval jeho bizarní název.Přestože Čechů bylo v republice nejvíce – nikoliv však většina, Slováků byla sotva desetina, stejný počet Maďarů a především pak přes 3 miliony Němců.Aby byla tedy alespoň na oko deklarována rovnost národů, nový stát se měl jmenovat Českoněmeckoslovenskomaďarsko.Masaryk se ovšem arogantně ve víře v slovanskou soudržnost, rozhodl polovinu občanů republiky prostě ignorovat.Masaryk totiž věřil panslovanské legendě, podle které jsou Češi a Slováci slovanského původu, nicméně podle genetického zkoumání, jsou z většiny původu germánského, což ovšem věděl například už Hitler.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že rasový mischung, který si Masaryk u Wilsona díky svým židovským kontaktům prosadil, byl sudem prachu a už v prvních letech musela československá armáda zasahovat kvůli demonstracím menšin proti začlenění do tohoto konglomerátu, což se bohužel pro republiku neobešlo bez mnoha mrtvých.Nová republika tak nezahájila svou existenci zrovna šťastně a mezi menšinami to zanechalo hořkou pachuť, i když se nakonec dočasně s existencí v cizím státě smiřily.Bylo ovšem jisté, že tyto národnodtní bouře utopené československou armádou v krvi, nebudou nikdy zapomenuty a že československá republika, bude muset jednou za svůj krvavý zrod tvrdě zaplatit.Masarykovi se pak přes mnohé problémy, dařilo v tomto národostně neklidném prostředí nějak lavírovat a dožít se tak konce své politické kariéry, aniž by musel sledovat rozpad svého veledíla a republika ho nakonec i o jeden rok přežila.

S příchodem Beneše, který se charismatem nemohl Masarykovi rovnat, přišly ovšem zlé časy.Beneš samozřejmě nebyl sám na vině, problémy zdědil z Masarykovy éry, nicméně se začaly projevoat až v době jeho vlády a západní mocnosti mu dávaly jasně najevo, že národnostní situaci bude nutné řešit už v době, kdy se Hitler o německou menšinu v Sudetech ještě vůbec nezajímal.Problémy zde tedy byly bez ohledu na Hitlerův nacistický režim a eskalovaly by jak s Htlerem tak bez něho.Beneš ovšem podobně jako Masaryk odmítal uznat, že v československoněmeckomaďarskopolské míchanici, může nastat jakýkoliv problém a rozhodl se nechávat situaci pomalu vyhnít.

Beneš si neúnosnost situace konečně připustil v září 1938 a začíná jednat.15. září posílá ministra Nečase s návrhem tzv. pátého plánu do Paříže, kde 16. září jednal francouzskými politiky, a 17. září s britskými v Londýně. Podle Benešových představ by byla Německu a Maďarsku odstoupena města, oblasti kolem nich a území ležící za nimi ke stávající státní hranici: Opava, Krnov, Bruntál, Rýmařov, Frývaldov (Jeseník), Králíky, Broumov, Tanvald, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa, Děčín, Ústí nad Labem, Kadaň, Doupovské hory, Vejprty, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Tachov, Kaplice, Nová Bystřice, Mikulov, na Slovensku ve prospěch Maďarska Košice, větší část levého břehu Dunaje u Bratislavy, území u Nových Zámků, na Podkarpatské Rusi Mukačevo a Užhorod.Beneš tedy jako první přichází oficiálně s návrhem na odstoupení problematických území, což je v zásadním rozporu s šířenou legendou.Podmínkou ovšem bylo, že Německo současně přijme 1,5 až 2 miliony Němců z českých zemí, jelikož zdaleka ne všichni, se nacházeli na odstupovaných uzemích.Obzvláště tato podmínka musí být dodnes tajena, jelikož významně koresponduje s poválečným odsunem německého obyvatelstva a dokazuje, že Beneš chtěl Němce Německu ještě před Mnichovem s pomocí západních mocností přímo vnutit, přičemž to mělo být podle oficiální verze historie přesně naopak.

Následně 21. září po mnoha diplomatických tanečcích, Hodžova vláda postoupení okresů s více než 50 procenty německých obyvatel Německu přijala.Více než týden před zahájením Mnichovské dohody, Československo samo dobrovolně odstupuje svá pohraniční území s německým obyvatelstvem Německu.Následná Mnichovská konference, tak na programu jednání o odstoupení jakéhokoliv československého území nikdy neměla, jednalo se pouze o způsobech, jakými má být odstoupení provedeno.Celá legenda o zradě západních mocností v Mnichově a Hitlerově vydírání je tak kompletně vylhaná, Československo zradil a rozbil Beneš, který, jak píše i britský historik Zbyněk Zeman, měl od určitého okamžiku pravděpodobně sám pochybnosti o životaschopnosti Československa a Hodžova vláda, která Benešovy návrhy přijala, tak dala  Československu ránu z milosti.

Advertisements