Masarykova tajná kariéra


Přestože se dlouho oficiální propaganda nové republiky vzniklé v roce 1918 usilovně snažila vykreslovat jejího prvního presidenta jako vzor ryzího češství, mnohé skutečnosti v Masarykově minulosti a současně také jeho mimořádné schopnosti, kterými oproti jeho dvoum mladším bratrům disponoval, přinutily oficiální historiografii akceptovat realitu a uznat, že Masarykovy kořeny budou sotva ty, které lze vyčísti z matričních záznamů.Přestože to pak vzhledem k prvorepublikové glorifikaci Masarykova češství působí docela trapně, a v době první republiky by to bylo něco neslýchaného, dnes se jako Masarykův biologický otec často uvádní, jeden z jeho největších nepřátel, a to samotný František Josef I., stojící v čele monarchie, která byla největší překážkou vzniku samostatného československého státu, o který Masaryk v pozdějších letech tak horlivě usiloval.

Masarykův původ, který byl vzhledem k češství od počátku velmi pochybný už jen proto, že jeho matka byla Němka Theresia Kropaczek, pocházející ze staré německé rodiny, bylo nutné zachovat alespoň slovanský původ jeho otce, kterým měl být kočí Josef Masárik, původem ze Slovenska.Původ Masarykovy matky, byl paradoxně v jeho době dobře znám, a že byla jeho matka Němka, která neuměla příliš česky, přiznával i sám Masaryk (on sám byl se znalostí češtiny taky dlouho na štíru).Její původ tak není dnes evidentně záměrně zmiňován a oficiální zdroje se tak omezují pouze na konstatování, že Masarykova matka pocházela z výrazně vyššího sociálního prostředí než jeho (oficiální) otec, a její rodné jméno se z nějakých důvodů uvádí v počeštěné formě jako Terezie Kropáčková.Zřejmě tak dnešní historiografii přijde vhodnější, původ matky vzhledem k jejím německým předkům raději nezmiňovat.O to více zarážející ovšem je, že jako biologický otec Masaryka, je dnes prezentovám Habsburg a rovněž Němec, Franz Josef.

Než se dostaneme k tomu, co nám současná oficiální legenda, těmito nepodloženými konstrukcemi chce vlastně skrýt, bude dobré poukázat na některé skutečnosti, které verzi o Franz Josefově otcovství, odhalují jako čirou a za vlasy silně přitaženou fantazii a podle které, má císařovo otcovství dokládat jakýsi údajný zápis v jeho deníku, podle kterého měl císař tuto svou údajnou avantýru vyřešit.Důkazem reálného pozadí pak má být, že se mladý císař v době otěhotnění a následného těhotenství Masarykovy matky, v oblasti Hodonína “často” vyskytoval.Jiné “důkazy” ovšem neexistují, takže celou tuto historii lze označit jako účelovou a kompletně vycucanou z prstu.Rovněž tvrzení, podle kterých Masarykovu strmou kariéru lze připsat císařskému vlivu v pozadí, mohou sotva obstát, jelikož v pozadí stály zcela jiné osoby, než ty z císařského rodu.Ránu z milosti pak císařské legendě zasazuje skutečnost, že Masaryk byl za svou velezrádnou činnost proti monarchii, odsouzen v roce 1915 v nepřítomnosti  k trestu smrti, aniž by Franz Josef proti tomu hnul prstem (zatímco vagabundovi Hilsnerovi milost udělil), a sám Franz Josef, tak poněkud narušuje masarykovsko – habsburskou rodinou idýlku.Paradoxně byl trest smrti pro Masaryka zrušen amnestií, která byla vyhlášena až po smrti Franz Josefa, a to až nástupcem jeho údajného otce, který by Masaryka zrejmě rád viděl na popravišti.

Dále se nemá touto fantasmagorickou legendou z pera mainstreamových historiků smysl zabývat, především pak proto, že vlivy skutečných osob v pozadí Masarykovy strmé kariéry byly mnohem významnější, než ty údajně císařské, a lze je narozdíl od oné pseudoromantické císařské bajky, historicky doložit.A tak Masarykovu kariéru prakticky od jejího počátku, tedy už v dobách, kdy byl ještě studentem, provází vlivy nikoliv císařské, nýbrž židovské, pochopitelně vlivy Židů významných a především pak velmi zámožných.Masaryk se tak mohl už v mládí spoléhat na podporu významné židovské rodiny Redlichů, na jejichž panství Masarykova matka dlouho pracovala a továrník Nathan Redlich, už od mládí Masaryka finančně podporoval.S jeho synem, pak měl Masaryk po celý život velmi dobré vztahy.Následně pak ve Vídni, Masaryka podporovala bankéřská rodina Schlesingerů, u které působil jako “dvorní” doučovatel, za což pobíral měsíční apanáž ve výši sta zlatých, což byla suma, která významně převyšovala i tehdejší nadprůměrné příjmy, a Masarykovi už jako studentovi umožňovala, žít si na velmi vysoké noze.Tato židovská rodina pak také umožnila svému oblíbenci dokonce bydlet v jejich rezidenci, což jasně dokládá, že zde už nešlo jen o jakousi dobročinost.Přestože pak Masaryk nepatřil na studijích sám k premiantům, nikdo z jeho stejně nadaných spolužáků, ani zdaleka takových výhod a protekcí nepožíval.Když se pak Masaryk později ucházel o profesuru na pražské univerzitě, vzhledem k jeho ne zrovna dobré pověsti, byl problém s jeho jmenováním.I toto nakonec zařídili mocní Židé v pozadí, kteří dokázali do té doby odmítavého císaře “přesvědčit”, aby Masaryka profesorem jmenoval.

Rovněž Masarykova politická kariéra, by se bez židovského vlivu sotva obešla.Jelikož ostatní strany nechtěly o Masarykovi ani slyšet, nezbylo, než založit stranu novou, kterou se stala, strana lidová, později realistická.Strana ovšem vůbec nebyla lidová, angažovali se tam především významní Židé, což ji v českých podmínkách spolehlivě zajišťovalo nevolitelnost.Strana tak získala ve své krátké historii ve volbách nejvíce dva mandáty a ten jediný a poslední získal symbolicky právě Masaryk.Pokud se pak v ní angažovaly nežidovské osobnosti, nešetřily na její adresu kritikou.A tak například Albert Pražák se vyslovil, že strana byla na jeho vkus hodně židovská.František Ladislav Riegr byl toho názoru, že strana svou nenávistí ke katolicismu vnáší do národa rozklad, což je vlastností židovskou.Otázkou pak je, jestli vůbec cílem strany byla nějaká skutečná politická činnost, nebo byla spíše založena, jen jako reklama pro Masaryka.Je mimochodem pozoruhodné, jak jsou kritické názory vůči Židům, jinak oslavovaných osobností české politiky a kultury, z oficiální historie vyretušovány.

Pikantní na celé této zmanipulované masarykovské historii je, že ačkoliv dnes, se židovská podpora “tatíčkovi” Masarykovi úzkostlivě tají, sám Masaryk o ní nepokrytě psal ve svých válečných pamětech (Světová revoluce, strana 272, PDF 195) a dokonce tam zdůrazňuje, že obzvláště za jeho “zásluhy” v době hilsneriády, se mu dostalo od židovských kruhů srdečného přijetí dokonce i v Americe:

„Jako všude, také v Americe mě podporovali Židé. A právě v Americe hilsneriáda se mi  teď, abych to tak řekl, vyplatila.Už roku 1907 uspořádali mi v New Yorku Židé ohromnou recepci; tentokrát jsem se osobně sešel s mnohými zástupci, jak směru orthodoxního, tak sionistického.”

Pokud pak tedy pisálci z iDnes píší, že Masaryk za svůj kult nemohl, nelze s nimi než souhlasit, za jeho kult nese odpovědnost především prolhaná oficiální historiografie, která lži a manipulace o Masarykovi šíří plánovitě ještě dnes.Je tedy zřejmé, že se Masaryk rozhodl do Hilsnerova případu vstoupit nikoliv proto, že Hilsnerovo odsouzení bylo pro něj morálně nepřijatelné, jak tvrdí masově šířená legenda, nýbrž z chladné vypočítavosti, jelikož si dokázal správně vykalkulovat, že přes počáteční problémy, které toto jeho angažmá v Hilsnerově případu nutně přinese, v budoucnu bude znamenat značné zúročení.Nezanedbatelnou roli, zde pak jistě hrály i jeho velmi blízké vztahy, které s mnoha Židy dlouhodobě prakticky od mládí udržoval, ač se to snaží maskovat tvrzením, že měl v mládí antisemitské sklony.Rovněž velmi hodnotná z dnešního pohledu, je na stejném místě Masarykova poznámka, že “v Americe mají Židé, jako v Evropě, veliký vliv v žurnalistice”, která legendu o protižidovském štvaní v tehdejším tisku, staví do naprosto absurdního světla, jelikož už v tehdejší Evropě, veškerý významný tisk, patřil právě židovstvu, což taky Masaryk potvrzuje:

„Hilsnerův proces jsem prodal teprve za války. Všude v dohodových zemích měli Židé  velký vliv na noviny; kam jsem přišel, psaly noviny pro nás nebo nám aspoň neškodily. Ani nevíte, co to pro nás znamenalo.Já jsem teprve nyní prodal toho Hilsnera.”

I další Masarykovy postřehy jsou z hlediska židovského vlivu pozoruhodné a dnes pochopitelně tajené, jinak by musel být Masaryk dnešním pokryteckým vnímáním považován za antisemitu, případně by se musel přehodnotit i údajný antisemitismus Hitlerův, který říkal to stejné co Masaryk, tedy poukazoval na nepoměrné zastoupení Židů v tisku a finančnictví, a varoval před jejich mocí.To se ovšem do dnes prezentované vylhané pseudohistorie příliš nehodí.A tak ve zprávě ministerské radě  23. prosince 1918, Masaryk referuje za přítomnosti ministrů o tom, že:

“Vliv Židů, i v Americe, je značný, musí se s ním dobře počítat. Žid na příklad je členem nejvyššího soudu: Brandeis, původem z Čech; toho jsem získal pro nás, má velký vliv na Wilsona osobně.Vůbec jsem se snažil všude získat Židy pro nás a to se mi dost snadno dařilo – hilsneriáda nesla teď ovoce.“

Dnes, kdy je jakákoliv zmínka o vlivu Židů v USA či jinde odbyta frází o konspirační teorii, Masaryk by tedy musel být označen jako konspirátor par excellence, když otevřeně mluví o obrovském vlivu Židů v USA a dokonce se chlubí, že Žid Brandeis původem z Čech, kterého získal pro nás, ovlivňuje rozhodování samotného prezidenta USA, čímž jasně naznačuje, kdo vlastně v USA drží moc v rukách.Je pak nesporné, že tento židovský vliv, se významně podílel na vzniku československého státu, ná úkor států okolních.

Pokud se pak vrátíme znovu k Masarykovu původu, na základě zde uvedených skutečností není rozhodně nepravděpodobné, že Masaryk byl spřízněn s židovskou rodinou Redlichů, která byla  jedním z nejstarších židovských rodů v Hodoníně.V každém případě, je to pravděpodobnější, než že byl spřízněm s Habsburky.Tak či onak, je pozoruhodné, jak se mainstreamové zdroje snaží za každou cenu odvést pozornost od skutečnosti, že Masaryk byl celý svůj život podporovám významnými Židy, aniž by tito k tomu měli kromě toho, že byl Masaryk také jejich krve, jakýkoliv jiný důvod.Sám Masaryk, se pak za židovstvo bil do krve i v situacích, kdy to zdánlivě nedávalo příliš smysl.Celé pozadí Masarykovy kariéry, je pak zjevně pro dnešní demokraturu natolik citlivé, že je nutné ho ještě po téměř sto letech skrývat za přihlouoplé a ničím podložené teorie a vytvářet tak vylhanou “historii”.Jelikož ať byl Masarykovým otcem Žid, nebo Habsburg, nebyl Masaryk “tatíčkem” ani tak národa českého, ale spíše “tatíčkem” národa židovského.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s