Skutečná historie novodobé cenzury


Dnes se stále častěji objevují tendence cenzurovat informace, které jsou pro vládnoucí nomenklatury nepohodlné.Převládá ovšem mylná představa, že to je jakýsi nový trend, který se objevuje především v důsledku nekontrolovatelného šíření informací prostřednictvím internetu.Skutečnost je ovšem taková, že rádoby demokratické síly, které měly – jak tvrdí oficiální legenda, Evropu osvobodit před nacismem, zavedly po jeho pádu v Německu nejtužší cenzuru ve známých dějinách lidstva.

banned-booksHistorie cenzury je dlouhá a každý režim v dějinách bez vyjímky, ve větší, či menší míře, nehodící se informace cenzuroval, nebo stále ještě dodnes cenzuruje.Podle současných mainstreamových zdrojů a podle oficiální legendy, byly největšími cenzory v historii komunistické režimy a především pak samozřejmě nacistické Německo.To v jakém rozsahu pak zavedly v poválečném Německu cenzuru vítězné mocnosti, se opět důsledně tají, jelikož její záběr násobně překonává vše ostatní, snad jen s vyjímkou cenzury stalinistického Ruska, kterému může ovšem tato spojenecká cenzura směle konkurovat už jen proto, že ochotně bolševická pravidla cenzury přebírala a uváděla v praxi.

Jak už bylo zmíněno, podle dnešní překroucené historie, zavedlo nejtvrdší cenzuru v dějinách nacisitcké Německo.Skutečnost je ovšem taková, že Hitlerovo Německo, bylo proti tomu, co nastalo po obsazení Německa vítěžnými mocnostmi, úplným břídilem.Německo bylo ve 30. letech za  zavedení kryté měny, což bankstery na Wall Street rozpálilo do běla, a svůj hospodářský zázrak, který byl trnem v oku tehdejším méně úspěšným mocnostem  pod neustálým tlakem a čelilo opakovaným výhružkám.Už krátce po jmenování Hitlera kancléřem, tak Německo muselo čelit hrozbě bojkotu svého zboží na světových trzích, ze strany židovského kongresu a není tedy překvapující, že bylo nutností, šíření protiněmeckých štvavých autorů omezit.

Na seznam nežádoucích knih v Německu, se tak dostalo velké množství titulů, které často útočily nikoliv na režim, nýbrž přímo na německý národ.Vyjímkou z pravidla, se stala paradoxně kniha amerického Žida Theodora N. Kaufmana Německo musí zhynout, která otevřeně doporučovala genocidu celého německého národa a kterou Goebbelsova propaganda s oblibou předváděla, jako ukázku toho, jaké mají s Německem spojenci do budoucna plány.Ačkoliv všechny Kaufmanovy plány s Německem a Němci se nerealizovaly, přesto Goebbelsova propaganda příliš nepřeháněla a devastaci německých měst, průmyslu, i velké části německého národa spojenci provedli plánovitě a dokonale.Sterilizace Němců podle Kaufmana už tak nebyla nutná, jelikož mnoho milionů německých civilistů, především žen a dětí, bylo v důsledku skutečného spojeneckého holokaustu, sterilizováno upálením za živa.

Další autoři, jako například básník židovského původu Heinrich Heine, jejichž díla byla cenzurována, nebyli cenzurováni ani tak pro svůj židovský původ, nýbrž pro své útoky proti křesťanství, které Heine přirovnává k rozšlápnuté smradlavé štěnici, jenž prý Židům už tisíc let zamořuje vzduch, což silně připomíná filipiky, obsažené v Protokolech sionských mudrců.Rovněž skutečnost, že židovské noviny Judische Rundschau, které vycházely v Německu až do roku 1938, a paradoxně ve více jak dvojnásobně vyšších nákladech, než v období Výmarské republiky před nástupem Hitlera k moci, něco vypovídá o cenzuře v Německu té doby.Celkově tak v nacistickém Německu bylo během 12 let jeho trvání, z toho  šesti let válečných, cenzurováno kolem 10 000 titulů – udává se i o něco vyšší počet.Tyto “zakázané” tiuly ovšem nebyly ničeny, což se často lživě uvádí, jako důkaz údajného nacistického barbarství, jen nebyly dostupné v knihkupectvích, z knihoven a archivů ovšem nezmizely, takže se jednalo o cenzuru jaksi jen na půl.Masovými paliči knih, se stali až vítězní spojenci.Zatímco tak nacisté ve 30. letech demonstrativně spálili asi 25 000 knih, spojenci zkonfiskovali a zničili knih miliony.

Po pádu nacistického režimu, vítězné mocnosti zdaleka tak benevolentní jako nacistická cenzura k nehodícím se dílům nebyly.Spojenecká cenzura tak dosáhla monstrózních rozměrů, když bylo cenzurováno bez mála 35 tisíc knih, což nacistickou pseudocenzuru překonalo v počtech zakázaných titulů rovnou trojnásobně.Byly rovněž zakázány všechny německé učebnice vydané v letech 33 – 45.Spojenci se ovšem narozdíl od nacistů nespokojili pouze s omezením dostupnosti, a tak v letech 46 – 52, sovětská okupační moc vydala čtyři seznamy knih určených k likvidaci, z nichž  3/4 titulů, bylo podle těchto bolševických seznamů cenzurováno a nakonec fyzicky likvidováno, i v britské, francouzské a americké okupačních zóně.Pokud by vás pak zajímalo, jaké tituly byly spojencům v poválečném období  tak nebezpečné, kompletní seznam lze najít na webu org.censor.Lze tam tak objevit i zcela nepolitické a neutrální tituly, dokonce a nebo právě proto i tituly technické, včetně knih autorů jako byl von Clausewitz, který žil na přelomu 16. a 17. století a mohl tak mít s nacismem sotva co společného.Je tak zřejmé, že nešlo o jakousi proklamovanou denacifikaci Německa, ale o cílenou degradaci vědomostí a schopností německého národa, v duchu protiněmeckých plánů Kaufmana a Hootona.

K cenzurování knih a nejen jich, ale i video a audio nosičů a jejich následné konfiskaci, docházi v nemalé míře i v dnešní německé demokratuře.Jelikož cenzorské zákony se v Německu stále zpřísňují, dochází tak k situacím, že mnohá vydání knih, se tak stávají ze dne na den nezákoná a jsou masově knihkupcům a dalším distributorů, či přímo tiskárnám zabavována, pochopitelně retroaktivně a aniž by tito měli nárok na jakoukoliv náhradu, naopak můžou být ještě rádi, pokud vyváznou bez trestu.Následně jsou tyto zabavené materiály likvidovány napůl tajně ve spalovnách.Jelikož se inkviziční systém touto aktivitou příliš nechlubí, není zcela jisté o jaké množství spálených knih a dalšího materiálu se jedná, zcela jistě ovšem německá demokratura, už dávno mnohonásobně překonala oněch 25 000 knih spálených nacisty a nezdá se, že by v těchto praktikách likvidace informací, chtěla německá demokratura skončit.Zatímco pak v nacistickém Německu, nebyl problém tyto “spálené” tituly běžně získat v archivech, či knihovnách, dnešní demokratura, se pídí po každé jedné kopii pro ni nebezpečného díla s cílem ji zlikvidovat, takže jsou tato díla volně dostupná pouze na internetu.

Demokratury tedy mají v masivním cenzurování a ničení knih bohaté zkušenosti, dnes jim ovšem jejich taktiku v likvidaci knih, narušil neuchopitelný internet a novodobým paličům knih, tak vznikl poměrně velký problém, jak informace v nich obsažené a volně se šířící internetem zlikvidovat.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s