Na co demokratura potřebuje mnohadesetitisícovou armádu policajtů?


Přestože je dnes v České republice kolem 40 000 ozbrojených příslušníků státní policie, politikům v čele současné demokratury se to zdá málo a plánují tak do budoucna tento počet minimálně o dalších deset procent navýšit, až na 44 tisíc, což je asi jeden ozbrojený policajt na každých 250 lidí.A to se pomalu začíná blížit Leninovu ideálu policejního státu, podle kterého je schopen jeden člověk s puškou, kontrolovat sto lidí.

police-stateTo ovšem nejsou zdaleka všichni velmi dobře vyzbrojení policajti ve službách demokratury, jelikož jsou k dispozici ještě příslušníci městských policií a těch není také zrovna zanedbatelné množství.Tak například MP Praha disponuje 2 500 strážníky, MP Ostrava 637 strážníky a MP Brno má k dispozici 628 strážníků.Pokud by jsme tak sečetli všechny policajty jak městské, tak policie státní v celé republice, dostali by jsme se k obludnému číslu, s kterým by byl jistě i Lenin spokojen.

Pokud by jsme měli srovnávat, v okolních zemích je sice situace o něco lepší, nicméně příliš velké rozdíly zde nejsou.Tak například v Německu  vycházelo v roce 2012 na jednoho policistu  329 obyvatel, v Polsku pak 395.Aby jsme tak mohli dojít k nějakému smysluplnému srovnání, které by nám naznačilo, jestli tyto desetitisíce policajtů jsou hodně nebo málo, budeme se muset obrátit na historické prameny.A jelikož jsou tyto současné počty policajtů podle mnohých na demokratický systém, který zde prý funguje značně vysoké, nebude na škodu je srovnat s počty policistů v nacistickém Německu, které bylo podle dnes mainstreamovou historiografií šířených bajek, tuhá diktatura a především pak prý policejní stát.

Skutečnost v nacistickém Německu tedy byla taková, že v polovině roku 1940, tedy v době, kdy Německo bylo už téměř rok ve válce, vzrostl počet příslušníků Ordnungspolizei na 244 000.Ač se toto číslo může zdát vysoké, vzhledem k tomu, že Třetí Říše měla v té době kolem 80 milionů obyvatel, plus území získaná během války, měla nacistická policie oproti dnešním poměrům v evropských demokraturách kritický podstav.A to v těchto počtech jsou zahrnuty i desítky tisíc mužů technických jednotek, které ani nebyly ozbrojeny, takže se tito jejich příslušníci sotva mohou počítat, jako platná policejní síla, jelikož všichni příslušníci dnešní, jak státní, tak městské policie vyzbrojení jsou, a to velmi dobře.

Samotnou kapitolou pak je v případě Třetí Říše tajná policie, tedy Gestapo.Gestapo díky mnoha nesmyslům šiřených filmovou tvorbou, za vydatného přispění mnoha rádoby historiků, získalo téměř démonickou pověst a panuje v jeho případě široce rozšířené přesvědčení, že tato tajná policie, měla v nacistickém Německu pod kontrolou naprosto všechno dění a že jí tak neunikla, ani ona příslovečná myš.Realita však byla poněkud, či spíše významně odlišná.

A tak ve studi Franka McDonougha, která vychází z dochovaných materiálů Gestapa, které přežily bombardování Německa, se uvádí, že počátkem třicátých let mělo Gestapo ne více než 16 tisíc členů, což je naprosto nedostatečný počet, aby bylo vůbec možné dohlížet na desítky milionů lidí.Například v Kolíně nad Rýnem, který v té době měl asi 750 000 obyvatel, disponovalo Gestapo pouhými 69 příslušníky, což je méně než jeden na 10 000 obyvatel.Města jako Frankfurt, Hanover a Brémy, na tom byla ještě hůř a v každém z nich působilo necelých 50 příslušníků Gestapa.Diisseldorf a přilehlá průmyslová oblast se čtyřmi miliony obyvatel, měla pak v roce 1937 pouhých 281 agentů Gestapa.V mnoha menších městech, pak Gestapo nebylo přítomno vůbec a v těchto místech tak působilo jen několik málo příslušníků běžné pořádkové policie.V roce 1937 tak Gestapo mělo k dispozici pouhých 30 000 lidí pro celou zemi.

Samozřejmě nelze tvrdit, že Gestapo bylo v důsledku tohoto trvalého podstavu neschopné jakékoliv akce.Policejní složky Třetí Říše se mohly spoléhat na výbornou spolupráci s obyvatelstvem, což umožňovalo mít v terénu jen velmi malé počty agentů, což ovšem na druhou stranu silně narušuje legendu o tom, že se v případě nacistického Německa, jednalo o nějakou tuhou diktaturu, jelikož v diktaturách občané s policií takto masově a ochotně nespolupracují.Zhruba 80% hlášení Gestapu, tak pocházelo od obyvatelstva, což paradoxně policejní složky zatěžovalo a Himmler jako vrchní velitel policie varoval, že neoprávněná, či bezvýznamná hlášení, budou trestána.Gestapo tak ironicky namísto dnes rozšířené představy, spoustu oznámení jako byla kritika nacistické politiky a podobně smetlo ze stolu, nicméně si o těchto náladách ve společnosti vedlo přesnou statistiku a ta se pravidelně dostávala Hitlerovi na stůl.Naproti tomu v dnešní demokratuře pak stačí jen  vyslovit “špatný názor”, a můžete jít na pár let do kriminálu a sotva tak můžete spoléhat na jakoukoliv benevolenci, jako v případě Gestapa, jelikož vylhaná dogmata si musí demokratura chránit.

Toto malé srovnání tak jasně ukazuje, že Třetí Říše nebyl žádný policejní stát a ve srovnání s dnešními demokraturami, její policejní složky měly vzhledem k dnešním počtům policajtů významný trvalý podstav, což dvonásobně platilo o tajné policii.Nelze také v této souvislosti nepřipomenout, že motorizace policejních složek ve 30. letech minulého století byla ve srovnání s dneškem, kdy si každý policajt vozí zadek v autě, prakticky nulová, a co si četník neobšlápl, to neměl.Rovněž kamerové systémy, které nás ve dne v noci sledují na každém kroku neexistovaly, takže na monitorování oblasti, na kterou dnes stačí jeden člověk, by bylo tehdy potřeba desítky lidí, kteří by se ovšem notně naběhali.Všechny tyto technické vymoženosti, by tak dnes měly ušetřit tisíce policistů, děje se však pravý opak.

Demokratura tak k něčemu potřebuje násobně více policajtů než nacistické Německo, které mělo policejní složky naprosto zanedbatelné a návíc zákony pro držení zbraní v Třetí Říši, byly mnohem liberálnější, než v dnešních demokraturách, které se ještě snaží držení zbraní co nejvíce omezit.Důvodem pro navyšování počtů policajtů, je tak prý zvýšení bezpečnosti, nicméně sotva bezpečnosti občanů, ale spíše bezpečnosti samotné demokratury, která k tomu aby se udržela u moci, potřebuje čím dál více policajtů a je tak narozdíl od Německa třicátých let minulého století, ukázkovým policejním státem, jehož primárním cílem je sledovaní a špiclování občanů.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s