Proč (ne)obnovit domovské právo


Právní institut domovského práva (DP), nabyl účinnosti v Rakousku – Uhersku (RU) po zániku instituce poddanství v roce 1848, současně se zavedením obecní samosprávy v roce 1849.V roce 1863 pak byl s menšími změnami plně uzákoněn.Po rozpadu RU, zákon dále platil a Masarykova první republika  přijala domovské právo  za své, ustavním zákonem z roku 1920.Po roce 1945 podle Košického vládního programu, obecní zastupitelstva byla nahrazena národními výbory, čímž měly být zrušeny samosprávné obce.Domovské právo pak bylo definitivně zrušeno v roce 1948, respektive  1. ledna 1949, kdy nabyl platnosti zákon o zrušení domovského práva.

vstup.zakazan

Důvod pro zrušení domovvského práva byl na snadě.Komunistickému režimu překáželo v realizaci jeho “sociálních” projektů, tedy především masového přesídlení slovenských cikánů do českých zemí a na Moravu, a dále pak v osídlení oblastí po násilně odsunutém německém obyvatelstvu.Následky tohoto sociálního inženýrství provedeného komunistickým režimem, pak jsou zřetelně patrné ještě dnes a hned tak nezmizí.

Každý kdo chtěl domovského práva využívat, se musel prokázat Domovským listem.Držitelem Domovského listu, mohla být jen osoba se státní příslušností RU, respektive po roce 1918 Československa.Držitel tak získával v případě potřeby nárok na chudinské zaopatření – dnes tak zvané sociální dávky, nerušený pobyt a právo na poskytnutí obydlí.Obce pak naopak požadovaly, aby jim byl takový člověk nějak prospěšný.Obec na druhou stranu, mohla vypovědět z obce osoby bez domovského práva, pokud se provinily například žebráním,  opilstvím, či budily veřejné pohoršení.Výkon rozhodnutí o vypovězení, byl svěřen policejním orgánům.Vypovězení mohlo trvat až tři roky, pokud je dotyčná osoba porušila, jednalo se o přestupek podle trestního zákona.

Do roku 1948 pak domovské právo, bylo možno nabýt pouze následujícími způsoby:

1. Děti získaly DP narozením (po otci)

2. Manželka sňatkem po manželovi

3. Udělením obecním úřadem (po delším pobytu, 4 – 10 let, zaměstnáním, či podnikáním v obci)

4. Získáním postu ve státní správě (četník, pošťák…)

V roce 1888 pak ministerstvo vnitra vydalo výnos, kterým rozšiřovalo pravomoci četnictva a obcí, který platil i po roce 1918 v Československu.Podle něj, všichni se potulujíci cikáni, mají být jako tuláci dodáni okresnímu soudu.K potírání cikánských zlořádů mělo pak docházet za spolupůsobení příslušných obcí.Obce tak poskytovaly za přispění mistních obyvatel četnictvu podporu, při likvidaci cikánských tlup, tedy obce poskytovaly četnictvu jakousi vlastní domobranu.Za bezdomovce pak zákon považoval osoby, které nemohly prokázat své domovské právo.Tyto osoby pak byly pžikázány k určité obci, jelikož jako občané RU a Československa, musely náležet k nějaké obci.Po přikázání se na tyto osoby hledělo, jako by měly v obci domovské právo, dokud se nezjistilo, kde měly puvodní domovské právo.

Z výše popsaného je zřejmé, že obnovení DP, by vyřešilo spoustu současných problémů obcí a to v souvislosti se současnou imigrací cizáků do Evropy platí dvojnásob.Velká část pendlujících vagabundů by tak měla při vybírání žebračenek najednou velký problém, protože obce by nikomu bez DP, nevyplatily ani vindru.A jelikož drtivá většina z nich přivandrovala odkudsi z ciziny, DP by tak nemohli získat.Obce by se mohly snadno zbavit otravných živlů, kterých se dnes všude válí stovky a finanční prostředky tak ušetřené, investovat konečně nějak smysluplně.V dnešní situaci je naopak vyplácení dávek zcela v rukou státu, který nemá žádnou motivaci něco měnit a tato situace vyhovuje pouze přivandrovalým parazitům.

Příznačné je, že žádnému režimu od roku 1848, přes rok 1918 a 1939, včetně celého období protektorátu, zákon o domovském právu nebyl na obtíž.Až jako překážku jej museli odstranit komunisti, protože jim bránil v jejich megalomanském sociálním inženýrství a přesunech statisíců osob.Po pádu komunismu v roce 1989, který v rámci snahy o integraci jistých etnik, nuceně přesouval celé skupiny obyvatel, se jevilo zcela logické, institut domovského práva v nezměněné podobě v jaké platil sto let, opět obnovit.Polistopadová vládnoucí garnitura, však z tehdejší perspektivy pohledu, obnovení domovského práva nesmyslně zamítla a odmítla o této otázce vůbec diskutovat.Motivy, které se tak před čtvrt stoletím mohly zdát nepochopitelné, jsou ovšem dnes už zřejmé.Podobně jako komunistům, kteří plánovali násilné masové přesuny především nepřízpůsobivých osob, s cílem je integrovat v majoritní společnosti, tak i od roku 1989 vládnoucí demokratuře, by domovské právo stálo v cestě hromadné imigrace cizáků do Evropy.

Při znalosti dnešní situace je tedy zřejmé, proč musely být snahy o obnovení domovského práva od počátku potlačeny a že tedy nešlo jen o neznalost, či nedůslednost.Tento zákon o domovském právu je tak  dnes trnem v oku pouze těm vládám, které se nesnaží občanskou společnost posílit, ale jejichž snahou je, ji naopak zcela rozložit, masovou imigrací nepřízpůsobivých cizích etnik.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s