EU zafinancovala “studii” Protokolů sionských mudrců


Pokud by vás zajímalo, jaké zvláštní projekty jsou také z peněz EU financovány a na jakých projektech má EU takový  zájem, že neváhá do nich investovat, tak studie věnována Protokolům sionských mudrců, je jedním z těch dosti bizarních a EU ji financuje z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR, tedy i z daní poplatníků.

protocols.eu

Přestože se všude z mainstreamu dovídáme, že Protokoly jsou prokazatelně odhalený podvod a podvrh, takže by jeden mohl nabýt dojmu, že se jimi už nemá cenu dál vůbec zabývat, EU se navzdory tomuto tvrzení rozhodla, financovat studii, která měla opět znovu prokázat, že se skutečně jedná o podvod a podvrh.Někdo v centrále EU, tak navzdory sebejistému prohlašování, které se notoricky objevuje v mnoha masmediích, má zjevně pocit, že pro znevěrohodnění tohoto dílka, nebylo uděláno ještě stále dost a vlastně tak dokazuje, že evropská nomenklatura moc dobře ví, co za obsahem Protokolů je, a snaží se proto znovu potenciální zájemce o tuto knihu přesvědčit, že to podvrh opravdu, ale opravdu je.

Samotná studie tak začíná líčením, jak se protokoly  objevily a z jakých zdrojů čerpaly.Kromě zdrojů, které jsou nepodstatné, je zde i uvedeno, že  určitý vliv pravděpodobně měl i text Theodora Herzla z jeho knihy Der Judenstaat.To že Herzlovy texty a to především ty z jeho deníků, které zde překvapivě zmíněny jako zdroj nejsou, naprosto jasně s texty v Protokolech korespondují, respektive jsou téměř identické, zde zmíněno už pochopitelně taky není.Napsat tedy pouze, že Herzlovy texty měly na obsah Protokolů “pravděpodobně určitý vliv”, je hrubé zkreslení, ba přímo zatajení klíčového materiálu, což je typický pavědecký, či spíše podvodný přístup, jelikož se dá jen těžko uvěřit tomu, že autorka, která vystudovala historii a filozofii na Universitě Palackého v Olomouci, by o těchto materiálech neměla povědomí.

Zatímco se tedy autorka této rádoby studie dokonce namáhala vytvořit srovnávací tabulku textu Dialogu, jenž měl odhalit pikle Napoleona a textu Protokolů, podobné přehledné srovnání textů Herzlových a dalších významných sionistů, které s texty z Protokolů zjevně korespondují, by jste v této “studii” hledali marně.O velmi výživných textech předních sionistických osobností, které se mnohokrát vyslovily v naprosto stejném duchu, v jakém hovoří i texty v Protokolech sionských mudrců, zde pochopitelně nenajdete taky ani zmínku a na nějakou jejich ukázku můžete rovnou zapomenout.

Tato pseudostudie, která nese prokazatelné znaky cherry pickingu, není především žádná studie, ale manipulace, která se snaží svést na falešnou stopu a vyzdvihuje nepodstatné, nebo málo podstatné vedlejší zdroje.Zdroje klíčové, kterými byly veřejně hlásané myšlenky vůdčích sionistů té doby, jsou ignorovány, protože jejich uvedením, by se celá pochybná konstrukce, na které autorka tuto studii vybudovala, zhroutila jako domek z karet, a bylo by okamžitě jasné, že existence, či neexistence nějakých  Protokolů, je zcela nepodstatná.

Advertisements

Šestimilionové náboženství


Jak tvrdí Rabín Arye Friedman, číslo 6 000 000 úmrtí během tak zvaného holocaustu pochází z proroctví z doby dávno před druhou světovou válkou a má pouze symbolický význam.Skutečnost je taková, že sionistická propaganda ve snaze o vytvoření samostatného židovského státu s tímto počtem ohrožených, nebo zabitých Židů, operovala už desítky let před tím, než vůbec druhá světová válka začala.Trvalo sice mnoho dalších desítek let, než se toto dogma prosadilo, nicméně dnes už ho vycvičený mainstream opakuje při každé možné i nemožné příležitosti a nezaostává v tomto směru, ani filmová a jakákoliv jiná tvorba.

4to1,5

Pro to, že toto číslo nikdy nemělo s realitou nic společného a 6 000 000 je pouze kabalistické číslo, které mělo vyvolat sympatie a zajistit finanční podporu pro sionistické snahy o vytvoření židovského státu v Palestině, existuje pak mnoho důkazů, které v mainstreamu nenajdete, protože by narušily šestimilionový mýtus, který je základním kamenem rádoby historie první poloviny dvacáteho století.Tato šestimimilionová bajka, která se objevila poprvé už koncem 19. století, byla bajkou tehdy a je bajkou i dnes.

Jelikož tak toto číslo je posvátné, či spíše už je uctíváno jako svaté, oficiální “historiografie” se ho urputně drží, přestože bylo nutno počty mrtvých po pádu komunismu silně zredukovat.To ovšem nemá na celkový šestimilionový počet údajných obětí překvapivě žádný vliv a je tedy zřejmé, že se zde nejedná o žádnou historickou vědu, ale o ryzí náboženství, které potřebuje věřící a narozdíl od vědy, jsou zde všichni pochybovači nepohodlní a je třeba je umlčet.

Důvod fixace na toto číslo vychází z dávného náboženského proroctví  v Tóře.Podle některých zdrojů, proroctví říká, že předtím, než Židé budou moci dobýt Palestinu a založit židovskou vlast s názvem “Izrael”, 6 000 000 Židů bude muset nejprve zahynout jako oběti v ohni (“Holocaust”).Židovské proroctví v Tóře tedy vyžaduje, aby 6 milionů Židů zmizelo předtím, než bude moci být vytvořen stát Izrael.To je důvod, proč Tom Segev, izraelský historik, prohlásil, že “6 000 000” je pokusem transformovat holocaust do státního náboženství. Těch, šest milionů, podle proroctví, muselo zmizet v “hořících pecích”.Jak Robert B. Goldmann píše: “bez holokaustu, by nebyl  žádný židovský stát “.

Ne nevýznamnou roli, v udržování šestimilionového mýtu, hrají nesporně finance, které zastupcům údajných obětí, dokáží vydělat vskutku významné částky.Kolik pak vysouzených dolarů, končí v kapsách třeba i postižených nacistickou politikou a kolik v kapsách podnikatelů s holocaustem, podrobně popisuje kniha Normana Finkelsteina, Průmysl Holocaustu.

Následující reprodukce mnoha novinových výstřižků a článků ukazují, že posvátných a současně krvácejících, trpících i vražděných 6 000 0000 Židů, se v novinových článcích objevovalo už od počátku dvacáteho století.Jen s tím rozdílem, že v té době ještě nebyly použity proti Německu, ale především proti Rusku, a vůbec jako páka, která měla dopomoci k dosažení sionistických cílů v Palestině.

1900 – Americký sionistický vůdce, Rabbi Stephen S. Wise

“Je zde 6 mil živoucích, krvácejících a trpících argumentů ve prospěch sionismu”

6.1

1902 – Desáté vydání Encyklopedie Britannica

“Šest Milionů Židů” v Rumunsku a Rusku, je “systematicky degradováno.”

6.2

1905 – Židovský kazatel prohlašuje, že svobodné Rusko s šesti miliony Židů by mohlo znamenat konec sionismu.

6.3

1905 –  The New York Times
“Od roku 1890 do roku 1902, 6 000 000 židovských rodin, bylo vyhnáno z Ruska”

6.4

1906 – Židovský publicista tvrdí, že ruská vláda má “řešení židovské otázky” a že toto řešení  by znamenalo “vražedné vyhlazení” 6 000 000 Židů.O vyhlazení 6 000 000 příslušníků židovského etnika se tedy v židovských kruzích mluví už v roce 1906.

6.5

1910 – Ve výroční zprávě American Jewish Committee  je tvrzeno, že od roku 1890, Rusko má politiku na “vyhnání nebo vyhlazení” šesti milionů Židů.Legenda o vyhlazení 6 mil. Židů získává u židovských zdrojů zjevně na popularitě a v prvních letech 20. století už není nic vyjímečného se s ní setkat.Zatím je ovšem z plánu na vyhlazení těchto šesti milionů viněno Rusko.

6.6

1911 – Max Nordau, spoluzakladatel Světové sionistické organizace spolu s Theodorem Herzlem, ve svém  ohromujícím výroku na desátém sionistickém kongresu v Basileji tvrdil, že 6 000 000 Židů má být zničeno.Tedy více jak třicet let před konferencí ve Wannsee, kde se mělo údajně poprvé v historii plánovat “konečné řešení židovské otázky” a sionisté dokonce už 30 let před tím znali, i přesný počet jeho údajných obětí.

6.7

1919 – Krátce po konci první světové války, sionisté psali o hrozícím holocaustu šeti milionů Židů.

6.8

1921 – Šest milionů ruských Židů čelí vyhlazení při masakrech.Opět desítky let před údajnou likvidací 6 milionů nacisty, má být vyhlazením ohroženo 6 milionů příslušníků židovského etnika v Rusku.

6.9

1936 – Sionisté i nadále agitují pro Palestinu. The New York Times oznámil, že sionistické skupiny  zoufale lobbovaly u amerických křesťanských vůdců, křesťanských organizací a britské vlády, za pomoc při vytvoření “židovského národa v Palestině”, aby tak zachránily Židy z “evropského holocaustu.”Tyto nápadně prorocké výroky byly vysloveny roky před vznikem koncentračních táborů pro Židy  a více než tři roky před německou invazí do Polska.

6.11

1940 – Nahum Goldmann, sionista a pozdější dlouholetý předseda Světového židovského kongresu předpovídá 6 000 000 židovských obětí už rok a půl před konferencí ve Wannsee, tedy v době, kdy ještě sami nacisté neměli tušení, jak s židovským etnikem, po uzavření židovské emigrační cesty do Palestiny, vlastně naloží a kdy počet příslušníků židovského etnika na územích pod vlivem Německa, tohoto počtu zdaleka nedosahoval.

6.12

V roce 1933 se Hitler dostává k moci v Německu.V  protikladu s židovskými bankovními zájmy, které prospívají lichvě (půjčování peněz na úrok a tvorbě dluhových otroků), Hitler okamžitě začíná tisknout svou vlastní státem kontrolovanou a prací krytou měnu, a ničí tak smrtící sevření monolitického bankovnictví vedeného Rothschildy a Warburgy.Z tohoto důvodu světové židovstvo vyhlašuje válku Německu už v březnu 1933, tedy v době, kdy žádná protižidovská opatření v Německu neexistovala.Židé na celém světě spouští globální ekonomický bojkot německého zboží, ve snaze ekonomicky udusit Německo a svrhnout Hitlerovu novou vládu.

Tato “šestimilionová” propaganda pak pokračovala po dobu celé války, aniž by byla stejně jako v obdobích před druhou světovou válkou brána příliš vážně, protože všichni měli ještě v živé  paměti, že sionisté tento mýtus šíří už dlouhá desetiletí, jen nyní oportunisticky přenesli mýtus o vyhlazení šesti milionů Židů z Rusů na Němce.Teprve až v letech po válce, kdy pamětníků této propagandy už významně ubylo, se tento mýtus stal součástí  oficiální historie a ovládl i  školní učebnice a prakticky vše, kde se lze setkat s výkladem oficiální historie první poloviny 20. století.

Dienstbier mluví z cesty a mainstream opět těmto blábolům dává prostor


Podle ministra pro lidská práva Dienstbiera, roste počet extremistických útoků různého ražení a dokonce je to prý v současnosti nejvážnější bezpečnostní problém.Dienstbier ovšem nehovoří o útocích islámských radikálů různě po Evropě, které mají na kontě desítky mrtvých, jak by se dalo očekávat, ale o několika počmáraných kavárnách, kde se scházejí všemožní vítači imigrantů a podobné pochybné existence, a které patří  do sítě HateFree Zone, která s podporou oficiálních míst a tedy i za peníze daňových poplatníků a se zdrojů jakýchsi norských fondů, na území republiky vyvíjí podivné aktivity.

hatefree

Jen asi  o minutu později v rozhovoru, který ministr mediím poskytl, už ale mluví o tom, že se bude ministra vnitra muset dotázat na to, jak je to s počtem extremistických činů, čímž se opět hloupě podřekl a přiznal, že neví o počtech těchto útoků vůbec nic, a názorně tak předvedl, že vydává svoje domněnky za fakta a úmyslně tak mystifikuje veřejnost.Pokud by byl pan ministr schopen si tato data sám dohledat na webu MV a nepotřeboval by k tomu asistenci ministra vnitra, musel by vědět, že ten podle něj nejvážnější bezpečnostní problém, obnáší co se týká násilných trestných činů s extremistickým podtextem, za rok 2015 plných 8, slovy osm činů.Pokud by jsme sem zahrnuli i nebezpečné vyhrožování, tak jejich počet dosáhne sotva třicet.Celkově pak na celém území republiky, bylo spácháno 175, tak zvaných extremistických trestných činů (což je oproti roku 2014 s 201 činy opět značný pokles).

Je ovšem dobré vědět, že mezi tyto extremistické činy, jsou ministerstvem vnitra započteny i činy vyhodnocené jako trestné na základě gumových paragrafů, jako je podněcování k nenávisti, podle kterého lze někoho nepohodlného odsoudit prakticky za cokoliv.Ani tento paragraf, nedokáže ale statistiky rádoby extremistických činů zachránit, a z toho důvodu tam jsou nejspíše započteny i trestné činy jako poškozování cizí věci, výtržnictví, výtržnictví na sportovních akcích, porušování domovní svobody, aby vůbec tyto statistiky mělo smysl sestavovat a nepůsobily vyloženě směšně.A tak přes stále rozšiřovanou definici extremismu, extremismus prakticky neexistuje, a existuje pouze ve zpravodajstvích mainstreamu, a něco málo lze pak najít i v právě těchto podivně sestavených “statistikách” MV.

Pan Dienstbier tak je zjevně naprosto mimo, nebo prostě lže, když těchto pár desítek trestných činů spáchaných během celého roku na území celé republiky, označuje jako největší bezpečnostní riziko v ČR a současně v rozporu se statistikami MV tvrdí, že počet extremistických útoků roste.Dle našeho názoru, je si ale tohoto tristního stavu “extremismu” v republice dobře vědom a hledá jen příležitost, jak se zviditelnit a obhájit svou potřebnost, když jeho ministerstvo je vlastně naprosto k ničemu.To že si pak vrcholný politik může takováto mimozní prohlášení dovolit, je ovšem chybou těch kdo ho zvolili, protože si nejsou schopni tato lživá tvrzení ověřit a následně z nich vyvodit patřičné důsledky.

Xenofobie v newspeaku demokratury


Jako první přišel s termínem Newspeak George Orwell ve své knize 1984.Newspeak – novořeč, měl sloužit v tomto románu vládnoucí straně tak, aby občané neměli možnost vyjádřit nesouhlas a kritizovat tak její politiku.Něco velmi podobného, můžeme v současnosti pozorovat u vládnoucích demokratur.Zatím sice nedochází k tomu, aby některá slova byla zcela odstraněna, jako v Orwelově knize, nicméně lze pozorovat prokazatelnou snahu, význam některých slov měnit tak, aby se daly vládnoucí mocí v kombibnaci s gumovými paragrafy, dobře zneužít proti komukoliv.

newspeak

Ukázkovým příkladem je pak xenofobie, kterou mainstreamová media z nějakého důvodu milují a zneužívají ji v současnosti při každé možné příležitosti.A to často i v naprosto nesmylných spojeních, což je pro tyto media typické.Běžně tak můžeme vidět, že mainstreamové závislé zdroje opakovaně používají spojení jako “xenofobní nálady” (1), (2), (3), přestože xenofobie nemá s náladami nic společného.To jen dokazuje, že vládnoucí politici jsou notně omezení a mainstream velmi ochotně jejich bláboly do omrzení prezentuje, jako nezvratné pravdy. Snaží se tak těmito nesmysly nejspíše ve veřejnosti vyvolat dojem, že xenofobie je jakási patologická nálada, kterou lze výchovou, či nějakým podobným způsobem eliminovat.Vzhledem k tomu, že xenofobie je človeku i zvířatům vlastní po celou dobu jejich existence, je to zjevně jen propagandistická konstrukce.Tato skutečnost tak jasně dokazuje, že primárním cílem těchto medií není informovat, nýbrž manipulovat.

Kromě snahy prezentovat xenofobii široké veřejnosti jako cosi negativního a tedy zavrženíhodného, je zde prokazatelná také snaha, měnit samotnou definici xenofobie v odborné literatuře tak, aby tato definice byla co nejširší a současně ji spojovat s pojmy, které jsou vnímáné ve společnosti negativně.Případní pochybovači, kteří jsou pro demokratu extrémně nebezpeční a které nedokáže zmanipulovat polodebilní propaganda určená pro široké masy, tak mají být přesvědčeni rádoby odbornými publikacemi, které působí dojmem vědeckosti, aniž by ovšem vědecké byly.

V publikacích, jako jsou různé slovníky a encyklopedie, je tak definice xenofobie cíleně měněna, což si lze snadno ověřit.Ve starších zdrojích je xenofobie definována jako obavy z něčeho cízího, obavy z něho, strach z něho.V některých, jako třeba v Naučném slovníku B.Kočího z roku 1925 toto heslo ani nenaleznete, což taky něco naznačuje.V Malé československé encyklopedi z roku 1978, je pak xenofobie definována jako odpor, nepřátelství, nedůvěra k něčemu cizímu, strach před ním.Ve Slovníku cizích slov z roku 1985, pak najdeme definici prakticky identickou.Tehdejší komunistická moc, tak zjevně neměla důvod, tuto základní definici jakkoliv upravovat, či uměle rozšiřovat a tato veskrze neutrální definice zůstala zachována.

To se ovšem významně mění v roce 1995, tedy paradoxně po pádu komunismu, a to ve chvíli, kdy se nová moc už dostatečně etablovala.V Akademickém slovníku cizích slov, je tak původní definice xenofobie rozšířena o nenávist k cizincům.To je ovšem, ač to tak na první pohled nemusí působit, významná změna.Zatímco tedy původní definice xenofobie byla naprosto neutrální a nebyl v ní konkretizován žádný objekt, to se v roce 1995 mění a definice je rozšířená tím, že je tento objekt definován a maji jím být právě cizinci.To je ovšem zjevně pavědecký a účelový  přístup, protože proč jsou zmíněni zrovna cizinci a ne třeba cizí potraviny, či cokoliv jiného.Někdo tedy už tehdy zjevně počítal s přílivem nekulturních etnik do Evropy a začal si tak pro jeho obhajobu vytvářet vhodné podmínky.Ani tato úprava však  nestačila a tak v roce 1998 ve IV. svazku Všeobecné encyklopedie bylo u xenofobie doplněno, že jde o primitivní nenávist a odpor ke všemu cizímu a neznámému a základ šovinismu a rasizmu.Tady už je do oči bijící, že xenofobie má být vnímana veskrze negativně, jako cosi primitivního, co nutně vede až k rasizmu.To je samozřejně nesmysl, nikdy nic takové nebylo prokázáno a ani nemohlo.”Primitivní” je pak podle této “logiky” také třeba samotný strach, který bude nejspíše demokratura taky brzo označovat, jako cosi nežádoucího.

To, že se xenofobie, která člověka i další tvory bezpečně provedla celou evolucí až do dnešních dnů, stává pro chorou demokraturu nežádoucí, protože brání bezproblémové imigraci primitivů do Evropy, je zřejmé.Xenofobie vždy sloužila jako obranný mechanismus a strach z cizího byl oprávněnou ochranou, protože nově příchozí mohli být reálnou hrozbou a jak ukazuje historie, velmi často jí taky byli.Dnes se nás však propaganda demokratury snaží podvodně přesvědčit, že hrozbou tito příchozí nejsou, čímž nám ovšem bezděky říká, že musíme být dvojnásob ostražití.

Které mainstreamové zdroje lžou?Nejspíš úplně všechny


V důsledku se množících internetových informačních zdrojů, které píší mírně řečeno poněkud odlišně, něž závislá mainstreamová media, začaly vznikat aktivity, které se snaží vliv těchto zdrojů na veřejnost co možná nejvíce omezit, jelikož podle nich, údajně šíří  klamavé, dezinformační zprávy, lživou propagandu, konspirační teorie a “bludy”.Protože v seznamech, které lidé stojící v pozadí těchto iniciativ vytváří, se nenachází žádné mainstreamové zdroje, přestože by dle našeho názoru měly, rozhodli jsme se ověřit, jak to se seriozním přístupem k informování veřejnosti u těchto zdrojů vlastně je a zda náhodou taky nešíří bludy.

media

Protože pochopitelně nejsme schopni pročíst a už vůbec ne objektivně posoudit stovky webů a další stovky témat, která se na nich nachází jako pan Dočekal, vybrali jsme si jen  jedno téma a jen několik zdrojů, což jak se ukázalo, naprosto stačilo, aby jsme tyto dezinformační  zdroje, usvědčili ze lži.

Jako téma jsme tedy vybrali jednu historickou událost, která je podle oficiální historografie údajně spolehlivě prověřená a nemohou tak vznikat v případě jejího výkladu žádné rozpory.Je dokonce chráněna zákonem, který má zajistit, že nebude docházet k odlišnému výkladu, než k tomu oficiálnímu.Touto událostí je Holocaust, takže se nyní přesvědčíme, jestli mainstream v tomto směru svým čtenářům nelže, či nešíří bludy, které jsou strážcům toho jedině správného internetu, trnem v oku.

Začneme webem, který nese název Židovský tiskový a informační servis.Na tomto webu se v článku k 70. vyročí osvobození Osvětimi píše, že v tomto koncentračním táboře “v průběhu pěti let zahynuly asi 4 miliony lidí”.Internetová encyklopedie Wikipedia pak říká, že “v tomto táboře zahynulo 1,1 milionu lidí”.V článku na novinky.cz, se pak tvrdí opět něco jiného, když se zde píše že “před 70 lety byl osvobozen koncentrační tábor Osvětim, ve kterém zahynulo 1,5 miliónu lidí”.Portál iDnes zase uvádí, že na tomto místě “byl zabit přes milion lidí”.

Jak vidno, mainstreamové zdroje prokazatelně lžou a nebo v lepším případě šíří bludy, za což by se měly dostat taky na seznam stránek se sporným obsahem, který zřídil pan Smatana.Současně, by se také tyto weby měly dostat před soud za popírání Holocaustu, jelikož ho zredukovaly oproti údaji na webu Židovského tiskového a informačního servisu rovnou až o 75%, takže z něho moc nezbylo.Dále by se to dalo klasifikovat jako šíření nenávisti vůči  Židům, podobně jako byl odsouzen A. Bartoš, který si ovšem pouze dovolil, citovat Herzlovy výroky.Mainstreamová media tak mají nejspíše od demokratury udělen jakýsi generální pardon, protože nám není známo, že by za tato tvrzení, někdo podal na tyto weby žalobu, nebo že by se dostaly před soud.Tato bizarní situace, která panuje v udávaných počtech obětí, však internetové inkvizitory nechává v klidu a je podle nich zřejmě v pořádku, že mainstreamové zdroje udávají počty lišící se o 75%, což v přepočtu na reálná čísla, jsou rovnou 3 miliony.

Tato malá ukázka výběru z článků publikovaných v mainstreamu tak  jednoznačně prokazuje, že se zde šíří naprosté nesmysly, podle toho, jak se to zrovna komu hodí a současně se porušuje (absurdní, ale bohužel stále platný) zákon.Je tedy zřejmé, že pánům Smatanovi, ani Dočekalovi, nejde vůbec o to, očistit internet od neseriozních zdrojů informací, ale pouze od těch, které se někomu nahoře nehodí, jelikož mu tyto zdroje, odmítají zobat z ruky.

Hlásné trouby demokratury mají problém, alternativní zdroje jim šlapou na paty


Protože počet různých tak zvaných alternativních zdrojů informací, které nepíší podle oficiální linie určované shora a nebo podle jakési podivné politické korektnosti, která nepřipouští zákonem chráněná dogmata zpochybnit, v posledních letech významně vzrostl, závislým mediím tak vznikla nebezpečná konkurence.Internetem se tak šíří informace, které jsou pro demokraturu nepohodlné, ba dokonce přímo nebezpečné, jelikož narušují demokraturou určené “pravdy”, v které mají ovčané věřit a ideálně se k nim i modlit.

index

Proto v této prekérní situaci, kdy už bláboly v mainstreamu bere jen málokdo vážně, o čemž svědčí diskuze pod články, se poskoci ve službách demokratury rozhodli jednat a snaží se weby píšící v rozporu s dogmaty demokratury poškodit.Začalo to už loni v zimě seznamem proruských webů, tedy webů, které podle  názoru někoho nahoře, píší ve prospěch Ruska.Letos se tato pochybná aktivita dočkala pokračování, jelikož sestavený a mainstreamem zveřejněný seznam proruských webů, než aby návštěvnost těchto webů snížil, pradoxně jim udělal reklamu, takže i ty méně známé se dostaly díky této nechtěné reklamě do povědomí veřejnosti.Tentokrát už ovšem není cíleno pouze na proruské weby, ale na všechny weby, které jak se píše na konspiratori.sk, šíří  klamavé, dezinformační zprávy, lživou propagandu, konspirační teorie a “bludy”.Tento popis pak přesně sedí především na to, co šíří mainstream, jako například iDnes (lžiDnes), ten se zatím ale z nějakého důvodu na seznamu neobjevuje.Autoři této nové aktivity tedy zjevně očekávají, že když první seznamy naprosto selhaly, ty “nové”, doprovozené “novými” reklamními krasožvásty, budou mít úspěch.

Celá tato aktivita pak připomíná nejspíše komunistické praktiky, kdy vznikaly taky jakési seznamy všeho, co komunistickému režimu příliš nevonělo.Autoři těch dnešních seznamů, kterými jsou na Slovensku pan Smatana, Ján Urbančík a další, tak mají  zjevně tyto komunistické manýry v oblibě a na jejich indexu se tak nachází už kolem čtyřiceti webů.Cílem této aktivity už však není pouze upozornit na weby, které leží demokratuře v žaludku, ale zasáhnout je na citlivém místě, proto se tentokrát snaží autoři oslovit inzerenty, aby na těchto webech svou reklamu neumisťovali.Cílem aktivit pana Smatany a jemu podobných pak prý je, zabránit tomu, aby sa reklama zobrazovala na webech, které můžou poškodit reputaci inzerenta.To je opravdu až dojemná péče o reklamní inzerenty a jejich zisky ze strany pana Smatany.Vzhledem k tomu, že Smatana stál už za seznamem proruských webů, kde o inzerentech nebylo ani slovo, lze s jistotou tvrdit, že mu o žádné inzrenty nejde, ale jde mu pouze o to, odtsřihnout weby využívající reklamu od financí.Náš názor je pak ten, že Smatanovy seznamy nebudou mít z jeho pohledu na inzerci na těchto webech prakticky žádný pozitivní vliv, protože kšeft je kšeft, peníze nesmrdí a na nějakou reputaci inzerenti pokud vydělávají prachy kašlou.Jediné co inzerenti v tomto případě riskují je, že si poškodí reputaci u pana Smatany a jemu podobných mimoňů.Jestli pak je už pan Smatana z této situace tak zoufalý, nebo je jen  tak omezený, když organizuje tyto komické aktivity, si netroufáme posoudit.

Česko v této aktivitě nemohlo pochopitelně zůstat pozadu a tak se  jí ujal taky jeden užitečný člověk, bez jehož seznamu by internet asi brzo přestal existovat v té “správné” formě, Daniel Dočekal.Ten podle vzoru na Slovensku, začal taky sestavovat jakýsi seznam webů, které podle něj nešíří to pravé evangelium.K jeho dobru je ovšem nutné zmínit, že narozdíl od soudruhů na Slovensku, nevyzývá inzerenty, aby na jistých webech svoje reklamy neumisťovali.Pan Dočekal se tak spokojil pouze s jakousi mírnější formou této aktivity, nicméně sestavení seznamu si neodpustil a dokonce na svém webu vyzývá k nahlášení dalších webů, které by pak také zařadil do seznamu hříšníků.Co pana Dočekala k těmto bizarním, komunistickými praktikami silně zavánějícím aktivitám motivuje opravdu netušíme.Pokud by pan Dočekal na svém webu sepsal běžnou kritiku obsahu některých webů, tak neřekneme ani popel, ale sestavovat seznamy, no fuj.Pan Dočekal si navíc stýská nad tím, že podobných webů těm, které už má v seznamu, jsou desítky, či dokonce stovky.Tím chce zřejmě naznačit, že disponuje přímo nadliskými schopnostmi, díky kterým je schopen kompletní obsah všech těchto stovek webů prostudovat a následně objektivně posoudit.

Je tedy zřejmé, že tyto aktivity, které smrdí něčím vlivem v pozadí na sto honů, jsou typické pro režimy, které se snaží potlačit svobodu slova.Je zde pak zjevná snaha, maskovat to nastrčenými figurkami, a zabalit snahu o likvidaci nepohodlných webů, v případě pana Smatany do dojemné péče o zisky Googlu a dalších reklamních molochů, a v případě pana Dočekala, do až směšné snahy, ochránit tvorbou indexů, potenciální čtenáře “nevhodných”  webů celého internetu před hloupostí, která jim za tohoto nepřijatelného stavu hrozí.

Co říkají statistiky o mezirasových sexuálních deliktech v USA


Přestože billboard, lákající barevné imigranty z Afriky do Finska, kde budou moci beztrestně znásilňovat tamní ženy byl fake, což samozřejmě udělalo velkou radost především všem sluníčkářům a dalším notorickým vítačům barevných do Evropy, kteří si tak na základě svého zkresleného pohledu na svět nejspíše dovodili, že z této strany žádné nebezpečí nehrozí, moc důvodů k optimismu zde ovšem není.Realita na územích obývaných barevnými rasami, není totiž příliš odlišná, od scény na upraveném billboardu.

rape-billboard-fake

I když podle sčítání z roku 2014, žije afroameričanů v USA 45.7 millionů, což je pouhých 14.3%, jejich zastoupení především na násilné trestné činnosti včetně sexuálních deliktů je ohromné a vzhledem k bílé americké populaci je vyšší o několik stovek procent.Podle statistik FBI tak bylo za rok 2012 bílými spácháno 9,027 znásilnění a  4,512 černochy.Vzhledem k tomu, že černochů v USA žije oproti bělochům asi čtvrtina – spíše méně, jedná se o více jak dvojnásobek.Zatímco pak sexuální útoky bělochů na černošky prakticky neexistují a jsou naprosto raritní, sexuální útoky černochů na bílé Američanky ročně dosahují desetitisíců případů.Například v roce 2006 pak bylo ze strany černochů proti bílým Američankám zaznamenáno 32, 443 sexuálních útoků, zatímco  ze strany bělochů proti černoškám ani jeden.

V souvislosti s těmito skutečnostmi, sluníčkáři a další vítači barevných imigrantů prokazují, že jsou buď neschopní si tato data dohledat, nebo je úmyslně tají, či ignorují, což je ještě horší.V každém případě se u nich minimálně jedná o absolutní absenci kritického myšlení a schopnosti vnímat realitu, což může poukazovat i na závážnější problém, než je jen vrozená najivita.Ještě horší pak je, že velké množství těchto jedinců, postrádajících schopnost racionálně uvažovat, se nachází i ve významných politických funkcích mnoha států Evropy.

Vzhledem k realitě panující na územích, kde barevné rasy, přestože mají v populaci minimální zastoupení (myšleni jsou pouze černoši, Hispánci, kteří mají také významný podíl na trestné činnosti započteni nejsou), v kriminálních statistikách absolutně dominují, je na místě být vůči těmto etnikům extrémně xenofobní.