Co říkají statistiky z počátku očkovací éry


Pokud se podíváte na weby zastánců očkování, najdete tam hromadu grafů z období, kdy už se dlouho masově očkovalo a tyto grafy tak mají dokazovat, že očkování má na úbytek onemocnění zásadní vliv.Kdo je ovšem schopen logicky uvažovat, musí dojít k závěru, že to, že nějaká choroba zaznamenala ústup v době, kdy se zrovna očkovalo, ještě nic nedokazuje a jedná se tak o profláknutý logický klam, “současně a tedy proto”, případně “před tím a tedy proto”.Cílem těchto klamů je sugerovat, že když nějaké dva děje probíhají současně, nebo jeden děj druhému předcházel, existuje mezi nimi nutně kauzalita a jedině očkování tedy má zásluhu na ústupu chorob.To, že by zde mohly hrát roli i nějaké další vlivy, agenti očkovací loby nepřipouští, což je ukázkový pavědecký přístup.

graf

Jak se tedy ve stavu, kdy se v posledních zhruba sedmdesáti letech v některých obdobích očkuje, v dalších zase ne, nemoci se také v důsledku hromadného pohybu osob z oblastí s nízkou životní úrovní objevují a zase mizí a to vše se ještě komplikuje rozdílností národních očkovacích plánů, vlastně  orientovat?Protože tak příliš mnoho proměnných situaci značně komplikuje a dosáhnout tak nějakého objektivního závěru je obtížné, je zřejmé, že bude nutné počet těchto proměnných co možná nejvíce zredukovat.Ačkoliv se to může zdát na první  pohled prakticky nemožné, řešení je poměrně jednoduché.Stačí totiž dohledat v archivech statistiky o výskytu infekčních chorob z období, kdy se očkovací programy teprve zaváděly, populace byla tedy do té doby neočkovaná a současně pohyb osob i mezi evropskými státy byl velmi omezený, takže by se dalo předpokládat, že po jejich zahájení, dojde k masivnímu ústupu chorob, proti nimž se očkování provádělo.To se ovšem nestalo.

Ideálním obdobím tak je počátek 19. století, ze kterého máme už dosti podrobné záznamy o výskytu infekčních chorob a současně “čistou” neočkovanou populaci.První očkování a to proti neštovicím, bylo na německém území zavedeno v roce 1816, na výskyt epidemií to ovšem nemělo žádný pozitivní vliv, epidemie se  stále objevovaly, zvláště velká pak nastala po požáru v Hamburku v roce 1842.Během války s Francií v letech 1870-71, vypukla v Německu znovu epidemie neštovic.Přestože skoro celá populace byla očkovaná (96%, což je současným snem všech propagátorů očkování a tak vysoká proočkovanost prý zajistí kolektivní imunitu), neštovice se šířily z táborů zajatých Francouzů, kteří sice byli taky očkovaní, ale vzhledem k mizerným hygienickým podmínkám to nemělo žádný vliv a neštovice se dál šířily i na očkované německé obyvatelstvo.Jeden milion lidí tak onemocněl a 120 tisíc zemřelo.Po odchodu Francouzů a likvidaci táborů došlo k výraznému poklesu výskytu neštovic.Přestože tak očkování nedokázalo žádné epidemii neštovic od jeho započetí zabránit, byla tato epidemie z let 1870-71, využita jako záminka k zavedení druhého povinného očkování, které bylo zahájeno v roce 1875.Tedy podle “logiky”, když jedno očkování nefunguje, dvojnásobné bude fungovat, a zjevně se tak očekávalo, že opakování stále stejných postupů, může přinést odlišné výsledky.

I přes zavedené druhé očkování ve 12. roce, docházelo  koncem 19. století stále k epidemiím neštovic, jako například ve východním Prusku a Sasku.Dr. Jurgens popsal v Berlínském lékařském týdeníku epidemie neštovic u přistěhovalců z Volyně následovně: „Opakuji také, že tak zvané ochranné očkování nemělo při rozšíření onemocnění význam, protože očkované i neočkované děti byly napadeny téměř stejně.”Další epidemie neštovic se pak znovu objevily  během první a následně druhé světové války, přestože obyvatelstvo bylo opakovaně proočkováno.Například jak informoval Dr. Schmitz, vojáci Wehrmachtu na řecko-tureckém pohraničí v roce 1943, podlehli epidemii neštovic, přestože byli opakovaně očkováni.Není tedy divu, že v poválečném Německu, kdy se miliony lidí ocitly bez přístřeší a základních životních potřeb, došlo k dalším jedenácti epidemiím neštovic.

Je tedy jasné, že u německé populace nově zavedený očkovací experiment neměl na ústup neštovic žádný vliv, naopak se epidemie objevovaly stále znovu v situacích, kdy došlo k poklesu životní úrovně a choroba tak měla ideální podmínky pro své šíření.Je tedy nade vší pochybnost zřejmé, že na výskyt neštovic nemělo očkování doposud neočkované populace žádný pozitivní dopad, což je závažný fakt.Naopak po zavedení písečné filtrace vody  v roce 1893, se neobjevila až do první světové války žádná epidemie tyfu, cholery, ani neštovic.

Podobné zkušenosti jako Němci, mají s očkováním proti neštovicím v tomto období  i ve Velké Británii.Zde přesto že se očkování stalo povinným v roce 1853, epidemie z let 1857-59 zabila 14 244 lidí, a druhá epidemie z let 1863-65 stála život 20 059 lidí.Podle Sira Johna Simona, lékařského úředníka státní rady: 97,5 procent lidí od 2 do 50 let mělo neštovice nebo bylo očkováno.Přesto v těchto dvou letech  epidemie neštovic 42 tisíc lidí v Anglii a Walesu zabila.Od roku 1898 počet očkovaných klesal i díky zákonu, který umožnil vyjímku, klesal tak ale i počet onemocnění.Opět se tedy prokázalo, že očkování nemělo žádný pozitvní přínos, ba spíše naopak.Dr. Louis Parkes, předseda rady Královského zdravotnického institutu, v roce 1922 prohlásil:“Naše osvobození od neštovic nelze přičítat vakcinaci, ale z velké části za něj vděčíme preventivním opatřením v přístavech, izolování případů v nemocnicích a v krocích, které přinášejí kontrolu nad osobami, které byly vystaveny infekci.”

A co třeba Itálie, která měla v 19. století nejlepší proočkovanost, která dosahovala 98,5%, tedy kolektivní imunita, během které podle dnešních očkovacích odborníků žádné epidemie nehrozí.Profesor Charles Rauta  v časopise New York Medical Journal z července 1899 napsal:“Itálie je jedna z nejlépe proočkovaných zemí na světě, ne-li vůbec nejlepší. 20 let do roku 1885 byl náš národ očkován na úroveň 98,5 %. Přesto epidemie neštovic, kterou jsme viděli, byla natolik úděsná, že se jí nic nevyrovná z doby, kdy očkování nebylo uvedeno. V roce 1887 jsme měli přes 16 tisíc mrtvých v důsledku epidemie neštovic, v roce 1888 jsme měli 18 110, a v roce 1889 131 413.”

Ne jinak tomu bylo na Filipínách.Před převzetím americkou správou do roku 1905, případů úmrtí v důsledku neštovic bylo asi 10%.V roce 1905, v návaznosti na zahájení systematického očkování vynuceného americkou vládou, došlo k epidemii, kdy se počty úmrtní pohybovaly v rozmezí od 25% do 50% v různých částech ostrovů.V letech 1918-1919 s více než 95% naočkované populace (opět byl dosažen očkovací svatý Grál v podobě kolektivní imunity), zažily Filipíny nejhorší epidemii v historii, když  úmrtnost dosáhla 65%. Nejvyšší procento úmrtí  bylo v hlavním městě Manile, nejdůkladněji  proočkovaném místě. Nejnižší procento úmrtí bylo v Mindanao, nejmémě proočkované oblasti z důvodu náboženských předsudků.

Tyto skutečnosti z tohoto období se ovšem očkovací loby nehodí, protože naprosto přesvědčivě vypovídají o tom, že očkovaní totálně selhalo, a přestože populace v případě německých zemí podstupovala více něž 100 let opakovanou vakcinaci, epidemie neštovic se za pro ně příznivých podmínek stále vracely.Přestože by tato dlouhodobá, více než sto let trvající negativní zkušenost s očkováním měla logicky vést k jeho zastavení, paradoxně nastal opak, a po obou válkách, během kterých epidemie neštovic navzdory očkování řádily dál, očkovací programy zaznamenávaly další nárust.Je tedy evidentní, že o pokračování v očkovacích programech nerozhodovala jejich (ne)úspěšnost v eradikaci chorob, ale vlivy zcela odlišné.

Advertisements

3 thoughts on “Co říkají statistiky z počátku očkovací éry

  1. No jo, než aby je vrazili do izolace a v přístavech omezili příval přivandrovalců, tak nás rači opíchají vakcínama a ještě vydělají.Hitlerův nejvěčí zločin byl, že to očkování nezarazil.

    Like

    • Jistě, složení vakcím je odlišné, nikde taky netvrdíme že není.Ovšem postupy, respektive principy, na kterých má očkování fungovat, jsou stále stejné, jako před více jak 200 lety, kdy s nimi Jenner přišel.V článku na webu Zdravotnictví a medicína se píše:

      “Termínem vakcinace vycházející z latinského slova vacca – kráva byl označen Jennerův způsob ochrany proti variole, dnes se používá pro jakékoli očkování.”

      Takže když se používají Jennerovy způsoby i dnes pro jakékoliv očkování, znamená to, že se používají postupy stále stejné.

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s