Film Zločin v Polné díl druhý – labyrint lží

Zatímco v prvním díle filmu, bylo možno s jistou základní znalostí faktů o procesu v Polné, poměrně snadno odhalovat mystifikace tvůrců tohoto propagandistického díla, v díle druhém, je to už poměrně problém a je vzhledem  k množství zde vršených manipulací,  nutné mít k ruce příslušné materiály, aby jste se mohli, v zde předkládaných spekulacích, vůbec orientovat.Co si pak má počít s tímto sugestivním materiálem, prostý a věci neznalý divák?

Než se tedy pustíme do  konfrontace tohoto materiálu s fakty, musíme před tvůrci tohoto mystifikačního díla, bohužel smeknout klobouk.Zatímco se skutečností má tento dvoudílný film jen málo co společného,  na vytvoření silného sugestivního efektu, si  tvůrci dali skutečně záležet a pokud nepatříte mezi jedince, s opravdu mimořádně vyvinutým smyslem pro kritický náhled na věc, lehce se necháte strhnout.Zjevným záměrem tvůrců tedy není diváka objetivně informovat o případu na základě zaznamenaných faktů – v druhém dílu to platí dvojnásob, ale podsunout mu  verzi, vytvořenou na základě objednávky.

Nutnost revidovati proces Polenský

Tento Masarykův spisek, který měl podle legendy zpochybnit, či dokonce vyvrátit závěry oficiálního vyšetřování, je ve skutečnosti plný nesmyslů a mystifikací.Už jen fakt, že ho Masaryk sepsal, aniž by se namáhal navštívit místo činu, svědčí o tom, že mu na nějakých faktech sotva záleželo a že tu šlo o něco zcela jiného.Hlavním jeho cílem bylo, zpochybnit verzi, podle které se vražda odehrála v místě nálezu mrtvoly, a Masaryk se tak v něm pokouší sugerovat, že k vraždě došlo “v obydlí”, a mrtvola na místo nálezu byla následně někým dopravena.Těmito závěry nepřímo naznačuje, že se vraždy dopustili příbuzní oběti, tedy její matka a bratr.Masaryk ve svém spisu dále uvádí, že dr. Bulova a jeho žena, které požádal o posudek, získali od vyšetřujícího soudce část oděvu oběti, aby měli možnost posoudit, zdali byl rozstřižen.Je opravdu pikantní, že soudce vydal  neoprávněným osobám „corpora delicti“ – předmět doličný, což je hrubé porušení zákona, a Masaryk se s tím ještě veřejně chlubí, zřejmě si vědom toho, že nemůže být díky svým kontaktům nijak postižen.Je tedy zjevné, jakými prostředky, se zde jisté síly snažily, o zvrácení řádného vyšetření případu.

Masaryk i Bulova, si pak přestože ani jeden z nich mrtvolu Anežky Hrůzové neviděl, natož aby měl možnost její ostatky podrobněji ohledat, dovolují tvrdit, že rána na krku byla způsobena až po smrti, zatímco oba lékaři kteří pitvu provedli ještě v týž den nálezu mrtvoly odpoledne, tvrdí jednoznačně, že k ní došlo za života oběti.Konstatování, že část oděvu byla odstřižena, je pak minimálně sporné, jelikož je založeno pouze na tvrzení Bulovovy manželky, kterou k tomuto závěru má kvalifikovat pouze ta skutečnost, že kdysi vedla kurzy šití pro ženy.To pak dále prý  dokazuje, že k vraždě došlo “v obydlí”, jelikož nůžky do lesa nikdo nenosí.Vysvětlení je ovšem mnohem jednodušší, dotyčnou část oděvu totiž odstranil před pitvou hrobník, jak vypověděli oba lékaři, což jsou ty některé věci, které se – jak tvrdí filmová verze, nikdy nedozvíme.Tato prostá skutečnost, se ovšem ve filmu ignoruje a je dána přednost fantasmagorickým konstrukcím Masaryka a Bulovy.

Jelikož se spisek pokouší zpochybnit především závěry obou lékařů, kteří prováděli ohledání a pitvu mrtvoly, ti cítili potřebu se oproti tomuto obhájit a vydali tak tiskem svou odpověď, ve které  Masarykovy závěry doslova rozcupovali.Nelze zde rozebrat celou jejich reakci na Masarykův spis, stačí když uvedeme, že Masaryk především vycházel z mylného předpokladu běžného u lajků, že mrtvola může krvácet ještě desítky minut po činu a dále pak jeho zcela nesmyslné závěry, ke kterým došel v důsledku naprosté neznalosti místa činu i jeho blízkého okolí a tvrdil tak, že na místo nálezu byla mrtvola donešena, či dovezena, což by bylo mimochodem to nejhloupější, co by mohl pachatel vzhledem k  v místě panujícím poměrům udělat.Pro Masaryka přeprava mrtvoly není ovšem problém, protože v okolí místa nálezu do té doby nikdy nebyl a “znal” ho pouze z pouťových pohlednic. Této verzi navíc nic po ohledání nenasvědčovalo, právě naopak, vše nasvědčovalo tomu, že s mrtvolou krátce po činu už manipulováno nebylo, ani nebyla nesena, či vezena, což by nutně zanechalo na těle stopy.Na místo nálezu těla, bylo z nejbližších “obydlí” poměrně daleko, jak se Masaryk následně neochotně přesvědčil osobně, proto by přeprava na takovou vzdálenost nevyhnutně vedla ke vzniku otlaků na těle oběti, nehledě k rigor mortis, což ovšem Masaryk naprosto ignoruje.Masarykovy rádoby odborné úvahy a snahy o zpochybnění pitevních závěrů obou lékařů, kdy se je snaží dokonce poučovat o tom, o jaký řez se jednalo, zdali o “obyčejný”, či nikoliv, pak ve světle skutečnosti, že okolnosti vraždy zná pouze z doslechu, či novin, působí přímo komicky.

Masaryk se tak pod tíhou těchto argumentů nakonec rozhodl na místo vypravit, k čemuž došlo až 11. prosince 1899, tedy více jak půl roku po spáchání činu a to navíc trapně inkognito, vydávaje se za  redaktora jistého časopisu, což také něco naznačuje.Masaryk si v Polné sjednal dva průvodce a chtěl se vypravit na místo nálezu mrtvoly pěšky, načež mu bylo vysvětleno, že místo je od Polné poměrně vzdáleno, a nenachází se hned za městem, jak se on domníval, což mu ovšem dříve nebránilo, bez minimálních znalostí zdejšího terénu, dělat dalekosáhlé závěry a podle kterých mělo být tělo na místo dopraveno, což by vzhledem k místní situaci nedávalo smysl.Na místě nálezu opět prokázal naprostou neznalost situace, když jeho představa o místu a poloze mrtvoly, byla v zásadním rozporu s polohou skutečnou.Už jen na základě těchto několika skutečností nelze dojít k jinému závěru, než že Masaryk, si všechny svoje závěry vybájil, což ovšem nebrání tvůrcům filmu, prezentovat jeho “práci”, jako cosi nezpochybnitelného s historickým významem, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o naprostý paskvil, který nemá s realitou nic společného a je zřejmé, že  vývody v něm obsažené, jsou produktem pouze Masarykovy bujné  fantazie, jdoucí ruku v ruce s jeho diletantismem.

Údajně neúplný pitevní protokol

Ve filmu se uvádí, že pitevní protokol nebyl kompetentní a dokonce prý byl bezcenný, jelikož nebylo zmíněno ohledání plic, která jsou v případě vykrvácení rozhodující.V pitevním protokolu nejsou plíce opravdu zmíněny, jelikož lékaři došli k jednoznačnému závěru, že smrt způsobil hluboký řez v oblasti krku, který nutně způsobil vykrvácení a smrt.Nebyl tedy jaksi důvod zmínit plíce, když příčina smrti byla zřejmá.Lékaři taky sotva mohli v době ohledání už v den nálezu těla předpokládat, že obhajoba  případného obviněného, bude od základu postavena na vykrvácení a motivu rituálni vraždy, kde byla otázka vykrvácení a množství krve klíčová, ve skutečnosti však byla marginální, protože o příčině smrti nemohlo být sporu.Nicméně v průběhu procesu položil obhájce znalci otázku, zdali lze tvrditi, že smrt nenastala zakrvácením.Na tu se mu dostalo jednoznačné opovědi: “To můžeme tvrditi. V plicích by musilo býti více krve.”Ve filmu se tedy jedná o záměrnou mystifikaci, když je tato skutečnost zatajena.Masaryk pak ve svém spisu kritizuje lékaře, že nevěnovali více pozornosti obsahu žaludku, což je kritika neoprávněná, jelikož obsah žaludku byl zjištěn a schodoval se s výpovědí svědků, ohledně posledního jídla oběti, což vyvrací Masarykovu spekulaci, že poslední jídlo pozřela  doma, kde byla následně zavražděna.Další námitky lékaři odmítli s logickým odůvodněním, že podrobnějšího zkoumání nebylo třeba, jelikož se zjevně nejednalo o otravu, kdy by podrobnější analýza obsahu žaludku byla na místě.

Hilsnerovo křivé obvinění dvou Židů

V  září 1899, označil Hilsner, nacházející se toho času ve vazbě u kutnohorského krajského soudu, dva Židy Josuu Erbmanna a Salomona Wassermanna, jako svoje společníky, kteří měli Hrůzovou zavraždit, nicméně on se prý vraždy neúčastnil.Oba dva byli brzy dohledáni a umístěni v dočasné vazbě.Následně byli oba konfrontováni se svědky, kteří viděli Hilsnera v den vraždy ve společnosti osob židovského původu.Všichni svědci, jak Cink, Strnad i Huberová, však v případě obou popřeli, že by se jednalo o stejné osoby, které v Hilsnerově společnosti viděli.Podařilo se také prokázat jejich aliby, podle kterého, se ani jeden v té době v Polné nacházet nemohl.

Máme tady tedy opět další zásadní rozpor verze filmové se skutečností.Podle filmové verze měl Hilsner sám toto obvinění odvolat s výmluvou že dostal strach.Ve skutečnosti se ale nic takového nestalo, Hilsner nic neodvolal a až samy úřady prokázaly vyšetřováním a konfrontací se svědky, že Hilsner si vše vymyslel a oba křivě obviněné propustily.Není zcela jasné, proč se Hilsner k této lži uchýlil, ale nejspíše cílem této šarády mělo být zkompromitovat jak svědky, tak úřady a tím dosáhnout zrušení rozsudku.Tuto teorii podporuje i fakt, že oba židovští Hilsnerem obvinění vandráci, měli doslova neprůstřelné aliby, což ukazuje na to, že vše bylo dobře předem plánováno a sám Hilsner to nemohl z vazby zařídit.A jediný kdo se s ním stýkal byl jeho obhájce Auředníček.Paradoxně se tak  potvrdilo, že svědci  jsou pravdomluvní a úřadům jde především o řádné vyšetření případu.Filmová verze je tak kompletně vykonstruovaná s cílem mystifikovat.

Baxa nebyl žalobce

Opravdu je neuvěřitelné, kam až jsou mystifikátoři ochotní zajít.Podle filmové verze, vystupoval Karel Baxa v případu jako žalobce.To už není ani mystifikace, to je vyložená lež.Veřejným žalobcem, byl v případu vrchní rada dr. Schneider-Svoboda, Karel Baxa byl v případu zástupcem matky zavražděné.Autoři tohoto filmového pamfletu, se tak touto lží nejspíše snaží vyvolat u diváka přesvědčení, že víceméně radikální Baxa, byl zástupcem státu a celý soudní proces tak znevěrohodnit, jako tendenční a protižidovský.Baxa ovšem s odsouzením Hilsnera neměl co dělat, ze své pozice mohl ovlivnit pouze výši odškodného pro rodinu oběti.

Nález pozůstaků Marie Klímové

Jako by už všech těch nesmyslů, mystifikací i lží nebylo dost, tvůrci filmu přišli ještě s další.Podle filmu, byly pozůstatky Marie Klímové, která zmizela 17. července 1898, nalezeny až v roce 1899 a to až po prvním soudu s Hilsnerem.Ve skutečnosti byly její pozůstatky nalezeny už 27. října 1898, tedy celých pět měsíců před vraždou Anežky Hrůzové.Není nám zcela jasné, proč se tvůrci k této mystifikaci uchýlili, ale nejspíše jim nalezení pozůstatků Klímové až o rok později, něž se stalo ve skutečnosti, lépe zapadá do celé této vylhané “historie” polenského případu.V době objevení pozůstatků Klímové v říjnu 1898 i v období jejího zmizení v létě téhož roku, tedy ještě před smrtí Hrůzové, se Hilsner jako místní vagabund neustále pohyboval v této lokalitě, aniž bylo proti němu jako Židovi pojato jakékoliv podezření ze strany obyvatelstva, či úřadů, což příliš nezapadá do legendy, podle které, šlo o protižidovské spiknutí, a kterou šířil i Masaryk.Podezření na něj padlo teprve po nálezu mrtvoly druhé zavražděné, jelikož teprve po něm, si svědci dali do souvislosti obě vraždy a Hilsnerovu opakovanou přítomnost v lese Březina a jeho okolí.Proto nejspíše z těchto důvodů, tvůrci filmu, objevení pozůstaků Klímové, posunuli pro tuto vybájenou legendu o protižidovském spiknutí do vhodnější doby, jelikož skutečnost svědčí o pravém opaku, tedy že Hilsnera navzdory jeho židovskému původu, a jeho výskytu v místech  a době spáchání obou vražd, paradoxně dlouhou dobu nikdo nepodezíral.

Závěr

Snahou této dvoudílné filmové fikce, především pak jejího druhého dílu, je vyvolat v divákovi dojem, že za vraždou stojí rodina Hrůzova, což také ve svém pochybeném spisku, zastával Masaryk.Paradoxně indicie které by tuto verzi podporovaly neexistují, vše naopak svědčí pro jejich nevinu a proto si chybějící indicie, Masaryk musel vycucat z prstu a podpořit je pochybnými posudky, které vycházely jen z domněnek a nikoliv z vyšetřování na místě nálezu oběti, ani ohledání oběti samotné, což je nezbytnou podmínkou každého seriozního vyšetřování.Masaryk, kterému šlo údajně o spravedlnost, tak neměl problém obvinit z vraždy Anežčiny příbuzné bez jakýchkoliv důkazů, jen na základě svých hypotéz, čeho si musel být při svém vzdělání a inteligenci vědom.Zatímco tedy v případě Žida Hilsnera bylo jeho odsouzení pro Masaryka morálně nepřijatelné, v případě obvinění neŽidů, to už pro něj žádný morální problém nebyl.

Klíčový kompletní  dobový materiál, ve kterém lékaři, kteří provedli pitvu mrtvoly, odpovídají na Masarykův spis “Nutnost revidovati process Polenský”, ke stažení zde, na webu právnické fakulty.Scénař filmu, tento materiál přirozeně ignoruje, jako by neexistoval, protože nekompromisně odhaluje Masaryka, v lepším případě jako pouťového kejklíře, v horším pak, jako bezcharakterního manipulátora a lháře