Mainstreamová historiografie tvrdí, že Norimberské zákony byly “základní prostředek, na jehož základě byla prováděna nacistická rasová diskriminace a genocida v Německu a jím okupovaných zemích před a v období druhé světové války”, jak se můžeme dočíst třeba na Wikipedii.Skutečnost byla od této masově šířené legendy, ovšem velmi odlišná.
Na úvod nebude na škodu zmínit některé myšlenky Theodora Herzla, který je považován za duchovního otce sionismu a nepřímo tak i židovského státu Izrael.Podle Herzla antisemitismus není úchylkou, ale přirozenou a zcela pochopitelnou reakcí neŽidů, na pro ně cizí židovské chování.Jediným řešením, jak argumentoval, je pro Židy uznat realitu a žít v samostatném vlastním státě. Bez ohledu na jejich občanství, Herzl trval na tom, že Židé netvoří pouze náboženské komunity, ale národ.Sionismus, jak napsal, tak nabídl světu vítané “konečné řešení židovské otázky”.Konečné řešení židovské otázky, tak zmínil už Herzl někdy koncem 19. století a o konečném řešení židovské otázky psal ve stejné době i James Horatio Gottheil.Nepřišli s ním tedy němečtí nacisté, pouze ho od sionistů převzali, takže se jedná o vyloženou lež, kterou dnešní historiografie bez skrupulí šíří.
Přestože Herzl zemřel záhy na počátku 20. století už v roce 1904, sionismus ho nenásledoval do hrobu, ale našel mnoho následovníků, kteří jeho myšlenku dál rozvíjeli.Po uchopení moci nacisty v Německu, se pro sionisty, kteří doposud nebyli schopni Herzlovy ideje naplnit, otevřely nevídané možnosti.Už šest měsíců poté, co Hitler přišel k moci, tak sionistická federace Německa (největší sionistická skupina v zemi) předložila podrobné memorandum nové vládě a formálně nabídla sionistickou podporu v řešení znepokojivé židovské otázky.Prvním krokem návrhu, muselo být upřímné uznání základních národních rozdílů.Mimo jiné memorandum obsahovalo:
Sionismus věří, že znovuzrození národního života lidí, kteří se nyní vyskytují v Německu s důrazem na jeho křesťanský a národní charakter, se bude týkat také židovské národní skupiny. To znamená, že sobecký individualismus liberální éry, musí být překonán a nahrazen smyslem pro společenství a kolektivní odpovědnost…
Věříme, že je to právě nové národně socialistické Německo, které může, díky své rozhodnosti při řešení židovské otázky, rozhodně vykročit směrem k překonání problému, který, po pravdě řečeno, bude muset být řešen většinou evropských národů. ..
Naše uznání židovské národnosti stanoví jasný a upřímný vztah k německému národu a jeho národnostní a rasové realitě. Právě proto nechceme, falšovat tyto základy, protože i my jsme proti smíšeným manželstvím a pro zachování čistoty židovské skupiny a odmítáme jakékoliv prohřešky v oblasti kultury.
Bojkot propaganda – tak, jak je v současné době vedená proti Německu v mnoha ohledech, je v podstatě nesionistická, protože sionismus nechce bojovat, ale přesvědčovat a stavět …
Nejsme slepí k tomu, že židovská otázka existuje a bude existovat i nadále. Z abnormální situace Židů vyplývají pro ně závažné nevýhody, ale i sotva přijatelné podmínky pro jiné národy.
Mladý berlínský rabín, Joachim Prinz, který se později usadil ve Spojených státech a stal se vedoucím Amerického židovského kongresu, napsal ve své knize z roku 1934, Wir Juden (“My Židé”), že revoluce národně socialistická v Německu znamenala “židovstvo pro Židy.”
“Namísto asimilace chceme novou koncepci: Uznání židovského národa a židovské rasy”
V rozhovoru po válce, bývalý šéf sionistické federace Německa, Dr. Hansem Friedenthal, shrnul situaci takto:.
“Gestapo dělalo vše v těchto dnech na podporu emigrace, zejména do Palestiny.Často jsme obdrželi jejich pomoc, když jsme potřebovali něco od jiných státních orgánů, pokud jde o přípravy na emigraci”.
V září 1935, Reichstag přijal takzvané “Norimberské zákony”, které zakazovaly manželství a sexuální vztahy mezi Židy a Němci, a ve skutečnosti, prohlásil Židy menšinovou národností. O několik dní později, sionistický Jüdische Rundschau vítal nová opatření, když psal:
Německo plní požadavky Světového sionistického kongresu když prohlašuje židy žijící v Německu národnostní menšinou. Poté, co Židé byli prohlášeni za národnostní menšinu je opět možné navázat normální vztahy mezi německým národem a židovstvem.Nové zákony dávají Židovské menšině v Německu svůj vlastní kulturní život, jeho vlastní národní život.V budoucnu bude moci utvářet své vlastní školy, vlastní divadlo a vlastní sportovním sdružení. Stručně řečeno, to může vytvořit svou vlastní budoucnost ve všech oblastech národního života …
Německo dalo židovské menšině možnost žít pro sebe, a nabízí státní ochranu pro samostatný život židovské menšiny: Proces růstu židovství v národ, se takto bude podporovat a přispěje tak k zavedení snesitelnějších vztahů mezi oběma národy.
Georg Kareski, vedoucí obou “revizionistické” sionistické státní organizace a židovské kulturní ligy, a bývalý šéf berlínské židovské obce, prohlásil v rozhovoru pro deník Der Angriff na konci roku 1935:
Po mnoho let jsem pozoroval kompletní oddělení kulturních záležitostí dvou národů (Židů a Němců) jako předpoklad pro soužití bez konfliktu … Dlouho jsem podporoval takové oddělení, za předpokladu, že je založeno na úctě k cizí národnosti. Norimberské zákony … Zdá se mi, jsou v souladu zcela s touto touhou na samostatný život založený na vzájemném respektu.Toto přerušení rozkladu v mnoha židovských komunitách, který byl způsoben smíšenými manželstvími, je proto Židy naprosto vítáno.
Sionističtí vůdci v jiných zemích opakovali tyto názory. Stephen S. Wise, prezident amerického židovského kongresu a Světového židovského kongresu, řekl v New Yorku na shromáždění v červnu 1938:
“Nejsem americkým občanem židovské víry, já jsem Žid … Hitler měl pravdu v jedné věci.Označuje Židy za rasu a my jsme rasa”
Specialista na židovské záležitosti ministerstva vnitra, Dr. Bernhard Lösener vyjádřil podporu sionismu v článku, který se objevil v listopadu 1935 v Reichsverwaltungsblatt:
V případě, že by Židé již měli svůj vlastní stát, ve kterém by se většina z nich usadila, potom židovská otázka by mohla být považována za zcela vyřešenou, a to i pro samotné židy. V nejmenší opozici vůči myšlenkám, které jsou základem norimberských zákonů, se ukázali sionisti, protože si uvědomují, že tyto zákony představují jediné správné řešení pro židovský lid.Každý národ musí mít svůj vlastní stát, jako vnější výraz jeho konkrétní státnosti.
Ve spolupráci s německými úřady, sionistické skupiny zorganizovaly síť asi čtyřicet táborů a zemědělských centrech po celém Německu, kde se potenciální osadníci školili pro jejich nové životy v Palestině. Ačkoli Norimberské zákony zakazovali Židům zobrazovat se pod německou vlajkou, bylo jim výslovně zaručeno právo zobrazit modrobílý židovský národní prapor.
Z výše citovaného tak vyplývá, že Norimberské zákony z roku 1935, nebyly vytvořeny za účelem nějaké diskriminace a genocidy židovského etnika, ale přesně naopak, a židovské etnikum je uvítalo.Z vyjádření sionistických osobností je pak zřejmé, že tvorbu Norimberských zákonů neiniciovali nacisté, ale že byly vytvořeny v podstatě na objednávku a podle požadavků Světového sionistického kongresu.Na závěr ještě jeden citát z Herzlova deníku:
“Je nezbytné, aby utrpení Židů … bylo horší. , to bude pomáhat při realizaci našich plánů. , Mám vynikající nápad. , Budu podněcovat antisemity likvidovat židovské bohatství. , Antisemiti nám pomůžou tím, že posílí pronásledování a útisk Židů. Antisemiti musí být naši nejlepší přátelé”
Pokud pak tedy chce současná oficiální historiografie za tyto zákony někoho vinit, měla by se obrátit přímo na židovské organizace, respektive volat k odpovědnosti samotného Theodora Herzla.
makrofag - zde je povoleno beztrestně pochybovat 