Šíření poplašné zprávy, pendrek pro všechny případy


To, že demokratura si během poměrně krátké doby, v tichosti vytvořila celý arzenál právních pendreků, které eufemisticky označuje jako zákony, je dnes už naprosto zřejmé, a jak se ve společnosti ozývají ve stále větší míře nesouhlasné hlasy, korporátní média pracující zjevně na objednávku vládnoucí nomenklatury, se jen hemží výhružkami jejich použití.Tyto paragrafy jsou pak formulovány tak rafinovaně a elasticky, že je opravdu problém, v nich najít  byť jen malou skulinku.Zatímco tedy zákony, které mají chránit občany před podvodníky, šarlatány a dalšími hochštaplery, jsou prakticky bezzubé, zákony určené k postihování verbálních trestných činů, jsou téměř neprůstřelné, což je pozoruhodná disproporce.

censorship

§ 357, pod kterým se pak skrývá šíření poplašné zprávy, tak disponuje velmi širokým výkladem skutkové podstaty, což je typickým znakem všech zákonů, namířených proti svobodě slova.V normální  společnosti, by  se měl takovýto zákon zaměřovat výhradně na případy mimořádného ohrožení, jako jsou oznámení o uložení vybušného systému, otrávení vody ve vodovodní síti, zneužtí záchraných systémů a podobně.Takové jemné detaily ovšem zákonodárci neřešili a pro naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy tak stačí, že se jedná o úmysl a o zprávu nepravdivou, která “způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa”, což je ukázkově vágní definice a mnohé by jistě zajímalo, jak se vlastně určuje, zdali se už jedná o “nebezpečí vážného znepokojení”, či nikoliv a jaká část obyvatelstva, musí takto být postižena.Zvláštní ustanovení § 200 trestního zákona pak dokonce stanoví, že v době ohrožení státu, nebo válečného stavu, není nutná ani podmínka úmyslného jednání a není dokonce ani podstatné, zda je předmětná zpráva pravdivá, či nikoliv.Jak vidno, demokratura je na tyto situace opravdu mimořádně připravena a nenechává nic náhodě.Asi ví proč.

Šíření poplašné zprávy je tak ukázkovým příkladem toho, jak demokratura zprznila a především pak zneužila zákon, který měl původně sloužit k ochraně občanů, a vznikl tak zákon, který chrání především demokraturu samotnou.Ve spolupráci s korporátními médii, tak byl obratně vytvořen pendrek, pro potlačení nehodících se zpráv, které tak přestávají být zprávami, a podle definice tohoto zákona, se stávají trestným činem.Přirozeně, v diktaturách, stát a potažmo zákony neslouží občanům, ale občané a zákony slouží státu.Původní princip, je tak v demokratuře postaven na hlavu.

Na závěr bude dobré poukázat na to, že poslední novelizací trestního zákoníku v letech 2009 – 10, byla skutková podstata trestných činů v něm zahrnutých rozšířena o šíření poplašných zpráv a dalších nehodících se  informací, i prostřednictvím veřejně dostupné počítačové sítě, tedy internetu.Jelikož provádět oznámení o uložení bomby přes Facebook, nebo Twitter, by bylo mimořádně nepraktické, je zjevné, proč k tomuto rozšíření došlo a jaké měli poslanci ve skutečnosti motivy.Pokud vám pak už neslouží paměť a domníváte se, že v té době ovládla sněmovnu KSČM, tak se bohužel mýlíte.V tomto roce vládla koalice ODS, KDU-ČSL, SZ a následně vláda Jana Fischera, tedy koalice stran, které mají jinak demokracie a svobody slova plnou hubu.Při hlasování pro zákony, které mají  svobodu slova omezit, jsou však mimořádně aktivní.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s